Jedna z nejvýraznějších osobností britské hudební scény v únoru zavítá do Prahy, aby po sedmi letech od posledního vystoupení na našem území představila novou desku s názvem The Ooz.

Když se na festivalu Creepy Teepee v roce 2011 objevil ryšavý puberťák s hlubokým hlasem, asi jen málokdo z malého hloučku pod pódiem tušil, že o několik let později jméno King Krule nabobtná do tak významných rozměrů.

Se jmény je to u britského autora trošku složitější. Archy Marshall na hudební scénu vstoupil pod pseudonymem Zoo Kid s EP U.F.O.W.A.V.E, kde poprvé zazněla intimní výpověď Out Getting Ribs. Rok 2013 byl ve vývoji mladého autora přelomový. Debutové album 6 Feet Beneath the Moon nejenom že zrodilo umělce jménem King Krule, ale natrvalo potvrdilo nesporný talent, jenž v tak útlém věku překvapil vyspělostí s originálním rukopisem. V kooperaci se svým starším bratrem Jackem se připomněl ambientním albem A New Place 2 Drown, které naplno odhalilo jeho lyrický talent a schopnost hudebně hovořit v několika různých žánrech. Důkazem je spolupráce s kapelou Mount Kimbie, kde je doprovází v singlech Blue Train Lines a You Took Your Time. Když k tomu připojíme projekt Edgar the Beatmaker, kde s prvky nadsázky koketuje s hip hopem, je zcela logické, že aktuální album The Ooz navozuje velká očekávání.

Z dítěte osobností
Je s podivem, kolik tvůrčích poloh nám Archy Ivan Marshall za posledních sedm let svojí kariéry předložil. Fakt, že už v šestnácti letech nešlo přeslechnout jeho typicky hluboký hlas, by nestačil, pokud by neožil ve slovech básníka, který se ve svých tématech nebojí niterné výpovědi. King Krule ale nepláče v prvoplánových obratech. Je to osobnost ztracená v běhu velkoměsta, která utíká do své soukromé bubliny bez jakékoliv snahy se zalíbit. Vznáší se nad ulicemi, kde ze střech a oblak smogu vystavuje na obdiv svoje já, plné otázek a hněvu. V hudební koláži skládá vlivy jazzu, punku, hip hopu, trip hopu a elektronické hudby, to vše v hrubém obalu hlasu, který s lehkostí přechází z recitace ke zpěvu a naopak. Struny na jeho kytaře přirozeně odrážejí silnou atmosféru myšlenkových pochodů a nálad, kdy jako představitel mladé generace (autoři jako Jerkcurb, Loyne Carner, Rejjie Snow) vyspěle zrcadlí problémy samoty, sebereflexe a hledání sebe sama.

King Krule ve svých textech nenachází smysl při pohledu na oblohu, protože je plná šedi. Soustředí se na jizvy, které slovem přetváří ve svébytnou literaturu. Schopnost se kreativně vyjadřovat přerůstá i do výtvarné tvorby, kde nezapře inspiraci Jeanem Michalem Basquitem, ať už ve formě obrazů, sprejem v ulicích nebo stylem hudebních klipů. Jeden z posledních má dokonce českou stopu.

České párky
Singlem Czech One z nové desky The Ooz vzbudil přirozený zájem o významu Čech v názvu skladby. Na svém facebookovém profilu se k písní vyjádřil slovy „In the Czech Republic, too, we love pork! Ever had our sausages?“. Význam pravděpodobně vychází z faktu, že babička Archyho Marshalla pochází z České republiky. V komplexním pohledu na nové album se vliv naší kotliny zužuje pouze na vtipnou epizodu.

The Ooz prosakuje pod kůži
Překlad slova Ooz je možné vykládat jako sliz, bláto či mokvat a prosakovat. Autor tím jasně definuje atmosféru celé desky. Při poslechu The Ooz se v úměrné míře empatie ocitáme v nepříjemném prostředí volně komunikujících nástrojů. Záměrně neučesaný způsob dialogu mezi saxofonem a kytarami prosakuje do uší a sliz jen těžko po poctivém poslechu vyčistíte vatovou tyčinkou. King Krule tak servíruje chvílemi mírně apokalyptickou hostinu v zaprášeném sklepě, kde do úst padá prach, aby do kontrastu postavil snové zamyšlení ve skladbě Czech One, která svojí křehkostí připomíná letící mrak. Tempo je střídavé, atmosféra noci živá i mrtvá. V plouživém rytmu se pod kůži usazují pocity naděje, zoufalství, lhostejnosti a okouzlení. Agresivnější barové skladby na pomezí punku a jazzu stojí hned vedle intimních krátkých veršů, které jen prošumí večerem. King Krule se po čtyřech letech vrací, aby naplnil všechna očekávání a přidal něco, čemu na první poslech není snadné porozumět. Na rozdíl od debutového alba nenalezneme tolik samostatně svébytných písní, a to je dobře. Autor si neklade malé cíle ve snaze popsat špínu okolního světa, aby negativní optiku vybalancoval citlivou melancholií. Unikátním se album The Ooz stává v celku. Procházíme bipolárními stavy mysli, zmatenými obrazy z nespavosti. Instrumentální aranžmá mokvá v několika vrstvách, které při opakovaném poslechu neagresivně uspávají, nebo stimulují, matou, nebo vyostřují, ale nenechají posluchače lhostejnými.

Podobné emoce lze jistě očekávat 14. února v Roxy, kde se po dlouhém čekání King Krule představí českému publiku. ∞


King Krule
Roxy (Dlouhá 33, Praha 1)
st 14. 2. 20:00 • vyprodáno


text: Jakub Kučera