Nové vydání Pražského chodce otevírá zapomenutý spor kolem Vítězslava Nezvala a jeho rozchodu se surrealisty. Badatelé David Voda a Milan Blahynka ukazují, že slavný básník nebyl jen „škůdcem kultury“, ale také autor světového formátu a vysvětlují, proč je třeba číst tento text znovu – a proč nastal čas přehodnotit Nezvalovo místo v české literární historii.

Davide, 24. dubna jste v Rub Gallery zahájili výstavu věnovanou Vítězslavu Nezvalovi. Proč právě jemu?

DV: Vítězslavem Nezvalem a českým poetismem a surrealismem se zabývám už dlouho. Musím vzpomenout jednu dávnou spolupráci, která mé kroky k Milanovi přivedla. Mohli bychom klidně říct, že to udělal tam někde ze zásvětí Nezval. Protože on i po letech dokáže lidi spojovat.

Když jsem pracoval v Muzeu umění Olomouc, tak v roce 2004 jsem dostal za úkol připravit výstavu Vítězslav Nezval a výtvarné umění. Což je samozřejmě balvan. Měl jsem na to půl roku a rovnou jsem dostal naoktrojováno, s kým. Tenkrát na tom spolupracoval Martin Reiner z nakladatelství Petrov. A byl mi přidělen pan docent Petr Spielmann. Což by vynikající historik umění a dlouholetý ředitel Musea Bochum a muž, který výstavu Nezvalovi dělal na počátku své kariéry – vystavoval jeho malby v Muzeu města Brna. V rekordně krátké době jsme pak dali dohromady výzkumný tým, jeli jsme do Památníku národního písemnictví, objevili jsme celou řadu zapadlých věcí a musím říct, že v té době byl Nezval v podstatě v nemilosti.

Persona non grata.

Dělat Nezvalovi výstavu byla vlastně nehoráznost. V rekordním čase jsme výstavu udělali – snažili jsme se na ní představit jednak Nezvalovo myšlení o umění, jeho dlouholeté vztahování se k imaginárnu, imaginaci. Výstava se jmenovala Hra v kostky, byla uvedena v roce 2004 a díky tomu jsme se seznámili s Milanem Blahynkou. Ten vítal, že se někdo odvážil oponovat nálepce, že Nezval byl od roku 1938 jen vrchni škůdce české kultury a to my jsme právě rozporovali. Na výstavě jsme prezentovali neznámé Nezvalovy fotografie, také neznámé dekalky a vznikla antologie textů Nezval a výtvarné umění, která byla součástí katalogu výstavy. A už tenkrát v této antologii jsme se zabývali právě tou slavnou roztržkou surrealistů z jara 1938. To bylo první pracovní setkání s Milanem Blahynkou. Poté jsme spolu dělali edici dokumentů ke smrti Konstantina Biebla, která také vycházela z Nezvalových zápisků. A po letech jsme se vrátili opět k tématu Nezval a surrealismus. Nezval a politická situace v roce 1938 v Československu a ve světě a výsledkem je tato kniha, která otevírá velkou řadu edice rub, ve které už nebudou jen malé knížečky a mým záměrem je, aby v této velké řadě vycházely texty, které mají co říct jednak k literatuře a jednak k výtvarnému umění.

Jak se to propojení vyjeví?

I tato kniha je tak doplněna a vyzdobena mnoha výtvarnými díly a v souvislosti s touto výstavou, výročím 15 let edice rub a loňským výročím 125 let od narození Vítězslava Nezvala, jsme se rozhodli, že tuto knihu, vydanou v březnu, doprovodíme i výstavou v Rub Gallery.

Jak je výstava koncipována?

Je to prosté – do popředí se snažíme vystrčit hlavně jednu závažnou kapitolu z knihy, v níž se Nezval vypořádává s tím ideovým i metodickým sporem, který vedl se zbytkem surrealistické skupiny nejen v Československu, ale i v Paříži, protože se vymezil i vůči svému drahému příteli a zakladateli surrealismu Andé Bretonovi. Na základě této závažné edice jsem se rozhodl, že zapůjčím vzácné výtisky prvních vydání velmi důležitých surrealistických knih z Památníku národního písemnictví, doplním zápůjčkami z archivu od Milana Blahynky a jednu celou stěnu v galerii věnuji prezentaci krásných knih z okruhu surrealismu.

Jaké knihy to budou?

Budou tady knihy André Bretona, první i druhý manifest surrealismu. Knihy od Karla Teiga, od Jindřicha Štyrského a mnoho dalších publikací.

Bude součástí výstavy něco skutečně nevšedního?

Knihy budou kombinovány s dosud stále málo známými surrealistickými fotografiemi smetišť od Vítězslava Nezvala. V zadní místnosti galerie pak bude širší dokumentační zázemí, kde vystavíme materiály, které se týkají sporu a nejsou v knize. Budou tady také obrázky od Štyrského, Šímy, Miróa a malá ukázka malby Vítězslava Nezvala.

Čím je první vydání Pražského chodce, toho, který se k nám nyní díky edici rub dostává, tedy hodnotné?

Kniha se nesnaží jen představit neznámý dokument. Domníváme se, že má mezinárodní souvislost se surrealistickým hnutím ve Francii. Jedná se o širší kontext. Nejen politický a ideologický, ale opravdu hluboce ideový, který zasahuje do jádra surrealismu a toho, jak chápali tvorbu Breton, Štýrský nebo Toyen. Chceme Nezvala znovu dostat do povědomí.

Napravit mu reputaci.

Vlastně říct, že „razítko”, kdy se v roce 1938 Nezval rozešel se svobodnou avantgardou, což je mýtus, který se tady táhne čtyřicet let, je neplatné.

Dá se v podstatě říci, že jste ambiciózní badatelé, kteří chtějí přeznačit historii.

MB: U těchto shrnujících a vzletných slovech řeknu, že věci jsou velice často velice obyčejné. Edice vznikala velice postupně. Uvažovali jsme, že něco by se mohlo vydat ke 125. výročí Nezvalova výročí. Nabízelo se několik titulů a já jsem si vzpomněl, že jsem kdysi v antikvariátu zřejmě koupil Pražského chodce a celý život, v podstatě od pubertálních let, se zabývám Nezvalem, ale připravil jsem k vydání skoro celé Nezvalovo dílo a přitom Pražského chodce, kterého jsem měl doma, jsem nikdy k vydání nepřipravoval.

Jak se tento paradox stal?

Nebyla příležitost. A tak jsem Pražského chodce nikdy nepřečetl tak zevrubně a pořádně, jako se to děje, když člověk nějaký text připravuje k vydání. Když píšete monografii, tak stačí, že máte představu o tom, co kniha znamenala. Nikdy mne nenapadlo, že mám doma takovou minu, která může vybuchnout – a vybuchla tedy až v loňském roce, kdy jsme se dali do práce na vydání knihy. Když jsem v 80. letech psal o Nezvalovi malou monografii, tak jsem si všiml, že vydání Pražského chodce je označeno jako 1. vydání. Ale ještě v roce 1938 vyšlo 1. vydání upravené. Jiné. Tak jsem na to upozornil. Ale nebyl jsem zřejmě první. Italský bohemista Giuseppe Dierna z druhé ruky věděl o tom a také psal, že prý existuje ještě nějaké jiné vydání. Kdyby ho měl někdy v ruce, samozřejmě by přišel na to, jak se liší. Přestože tiráže obou vydání z roku 1938 jsou naprosto totožné. V obou je napsáno, že jde o 1. vydání. Což je v druhém případě lež, protože je to vlastně vydání 2., podstatně upravené.

Můžeme říci cenzurované?

Ne. To se vžilo. Nezval v létě v roce 1938 dokončil první vydání, ale v něm bylo neobyčejně mnoho věcí, které po Mnichovu a ustavení nové vlády, která se snažila nedráždit Hitlera, byly nepřijatelné. Především tam byla chvála první republiky, což by i prošlo. Byla tam ale také chvála Stalina a Sovětského svazu. V tom se Nezval prostě totálně mýlil. Uvěřil laskavému pohledu Stalina, který má v rukou děťátko a usmívá se. Nezval věřil, že takový člověk přeci nemůže být tak zlý. A skrze to se dostal do sporu s ostatními členy surrealistické skupiny. Zřejmě proto jim nebyl přijatelný. Nezval věřil, že převezmou jeho pohled. Oni ale viděli to, co skoro celá Evropa – že v Sovětském svazu panuje teror a probíhají politické procesy. Nezval se dokonce domníval, že procesy byly oprávněné. Problém také byl, že Stalin nevěřil svým zpravodajcům, ale věřil prezidentu Benešovi, který mu dodal dezinformace podstrčené nacisty, lži o tom, že někteří sovětští generálové jsou vlastně agenti, kteří pracují pro fašismus. Na to prezident Beneš naletěl a Stalin posléze popravil osm sovětských generálů. Tím začaly procesy. Nezval samozřejmě viděl, že je to hrozná věc, že teče krev, ale pořád myslel zřejmě na děje Velké francouzské revoluce, kde se po krvavé revoluci, po dvojí obnově království, po obou Napoleonech a po Pařížské komuně nakonec ustavila demokracie. Věřil, že krev odteče a že nastanou krásné časy. To byla velká iluze. Stalina Nezval jednak velebil jako velikého ladiče pijan, který vytrhává zpuchřelé struny, agenty fašismu, jednak ho v téže době zpodobil jako asiatského krvavého tyrana ve své skladbě Pyrenejská moucha. To byl celý Nezval, cítil vždy „ano i ne jako jedno slovo“. Naivně věřil, že Stalin je jediný, kdo znemožní 2. světovou válku. Neznemožnil ji, ale za cenu obětování milionů ji rozhodně pomohl vyhrát.

Koncem září 1938 byla kniha Pražský chodec v takovém stavu, že po Mnichovu byla naprosto nepřijatelná a šla by do stoupy, což si uvědomoval jak Nezval, tak nakladatelství Borový, zřejmě jeho ředitel Julius Fürth, Nezvalův velice dobrý kamarád. Kniha byla v podstatě už vytištěna. Domníval jsem se, že snad byla dva tři dny v prodeji a poté stažena, ale mýlil jsem se. Přišel jsem na to, že kniha ještě nevyšla a už byla k dostání v antikvariátu.

Jak je to možné?

Knihy nakladatelství Borový se tiskly v Brně. Nezval tam trávil u rodičů celé léto a byl s tiskárnou jedna ruka. Tiskaři zřejmě vytiskli pár knih navíc, a buď s tichým souhlasem nebo na černo pár výtisků knihy, která ještě nebyla v prodeji, která nebyla oficiálně vydána, prodali do antikvariátu, aby si trochu přilepšili. Nezval se zřejmě 1. října 1938 rozhodl, že ty problematické strany, které by zavinily konfiskaci celé knihy, tak že je nahradí. Nešlo o slova ani jen o odstavce. Šlo o třetinu knihy! Nezval byl ale zkušený a měl v krvi odhad k rozsahu svého textu a dovedl v rekordní době, mezi 1. říjnem a koncem listopadu, kdy už se tiskla ukázka z opravené verze, napsat třetinu knihy nově. Pořídil dokonce soupis archů, které je třeba nahradit. Do opraveného vydání korigoval text tak, aby své „bývalé přátele“ nevystavil nebezpečí. Sám se ale nebezpečí vystavil, v náhradních arších přetiskl svou báseň Hadrář s obdivem pro krásné nevinné malé židy v jejich čtvrti. Druhé vydání Pražského chodce z roku 1938 zcela pak vytlačilo první, které už nikdy nevyšlo.

Jak se tedy ty dvě verze liší?

Netušil jsem, jak moc významné je to, co Nezval do první, já říkám předmnichovské verze, napsal a co také napsal v dopise Bretonovi. V podstatě v něm koriguje to, co Breton sám nekorigoval, ale podle Nezvala měl. Šlo o automatické psaní, L’écriture automatique, na které Breton a surrealisté přísahali. Proto také tato naše kniha bude torpédovaná surrealisty nejen celé Evropy. Nezval přes svou dalekozornost a jasnozřivost Bretonovi připomněl, jak sám nevěří na to, že surrealismus spočívá v automatickém textu. Breton přece sám uváděl, že surrealismus, v době, kdy se ještě hlásil ke světové revoluci, této světové revoluci napomáhal. To znamená, že v tom byl jeho rozumový prvek. Nezval byl přesvědčený, že surrealismus je navíc možný, i když bude připouštět v básni pravidelný verš a rým, neboť jeho podstata je v něčem hlubším. Že spočívá v uvolnění obraznosti. Tak doslova objevil jeho budoucnost.

Na knize ve vydání edice rub mne také zaujalo, že je celý text vysázen zelenou barvou. Má to nějaký důvod?

MB: Ano. Nezval stejně jako Breton psal zeleným inkoustem. Oba měli také zelenou pásku v psacím stroji. Proto i text v grafické úpravě je vysázen zelenou barvou.

DV: Je to podmanivá, uhrančivá kniha. Obrovské vyznání a láska k Praze. Ta kniha je protkána velmi vroucími a podivuhodnými vzpomínkami Nezvala na jeho mládí, na Jiřího Wolkera, jak Praha vypadala před první světovou válkou, jak se proměnila. On záměrně používal tu metodu, že chodil bez cíle, flâner. Záměrně na sebe nechává působit město. A touto asociativní metodou na sebe nechává působit všechny zvuky, obrazy, vzpomínky. Je to magická kniha, která vám zcela vyrazí dech a zároveň je najednou protkána politickým pamfletem. Jedna z kapitol je surrealistická polemika. Je to kniha, která je na pomezí mnoha žánrů. Je to magická literatura. Z české imaginativní poezie jeho doby mu nikdo nesahal ani po paty. Je to světová kniha, která se snažila být zakončením takové volné trilogie, která navazuje na Bretonovy volně prozaické asociativní texty – Nadja, Šílená láska, Arkán 17. To je žánr, kterým se inspiroval i Nezval. Vytvořil vlastní trilogii: Ulice Gît-le-Coeur, Neviditelná Moskva a Pražský chodec měl být její zakončení. Je to kniha podivuhodná, která je psána ve stínu velké války, velkého strachu o to, co Nezval miloval. Je to velké vyznání Praze. Je to světová literatura.

MB: Je zároveň psána způsobem, že se velice těžko čte. Architektura vět záměrně ztěžuje četbu. Kniha se musí číst pozorně. Střídá se v ní vyznání, realita a imaginace. Je otázka, kde je se jedná ještě o text skoro reportážní a kde je to text už básnický.

DV: Nezvala zajímala i periferie Prahy. Místa, kde jsou bída, špína. Kde jsou smetiště. I tento rozměr Nezvala fascinoval. Tam se skvěle zrcadlila surrealistická metoda objektivní náhody a tzv. objet trouvé, nalezených předmětů, které surrealisté považovali za mimořádně vhodné z hlediska žánru. Nebo manýry. Tady si Nezval uvědomil, že surrealismus si vypracoval manýru, žánr. A to mu také nemohli odpustit.

Šperk bývá často vnímán jen jako doplněk nebo ozdoba. Publikace Šperk a figura však posouvá jeho význam daleko za hranice estetické dekorace a ukazuje, že šperk je médium, které komunikuje, reflektuje a formuje vztah člověka k prostoru, tělu i kultuře.

Právě vydaná kniha vychází ze stejnojmenné výstavy v Uměleckoprůmyslovém museum v Praze, která představuje téměř tři sta exponátů – od pravěkých artefaktů po současné autorské šperky. Výstava umožňuje návštěvníkovi nahlédnout každý detail okem, zatímco publikace jej uchovává ve vzdušné sazbě a současném grafickém designu, který nechává vyznít každý detail a zostřuje pozornost díky technicky dokonalým fotografiím.

Kniha navazuje na již první knižní soubor věnovaný šperkům s lidskou postavou, který UPM vydalo v roce 2023 s názvem Šperk – forma – obsah. Nové vydání rozvíjí tematiku hlouběji, opět s ohledem na sbírkový fond UPM. V publikaci jsou zastoupeny i objekty, které hranici šperku překračují, a přesto jí zůstávají nejblíže – amulety, devoční, funerální či votivní předměty, ale také závěsy a apliky určené pro jiné prostředí než tělesný prostor nositele.

Figura jako klíčový princip

Autorka knihy a kurátorka výstavy, PhDr. Petja Matějovič, Ph.D., staví pojem figura do centra své analýzy. Nejde jen o doslovné zobrazení lidského těla – figura může být abstraktní, fragmentární, někdy jen naznačená. Šperk se tak stává prostředkem, který propojuje materiál, tvar a myšlenku do kompaktního vizuálního vyjádření. Každý exponát otevírá dialog mezi nositelem a dílem, mezi minulostí a přítomností.

Stejně, jako je výstava členěna podle určitých vztahů a témat, přenáší také publikace koncepci výstavy do své struktury: rozděluje šperky do tematických kapitol, jež propojují historické a současné přístupy k figuraci. Zabývá se také specifickými motivy, které se ve šperkařství opakovaně objevují – například medusa, jablko, ale také voda, nebe či země.

Šperk jako aktivní mediátor

Šperk a figura ukazuje, že šperk není pasivní ozdobou, ale aktivním účastníkem vizuální kultury. Každý kus se stává prostředkem vyjadřování identity, kulturního kontextu a osobního prožitku. Figura v šperku může být poetická, kritická, symbolická – vždy však vtahuje diváka i nositele do interakce a interpretace.

Prostor, symbol a tělo

Kniha zdůrazňuje prostorovou a symbolickou dimenzi šperku: jak interaguje s tělem, světlem a okolním prostředím, formuje jeho významovou hloubku. Figurativní kvalita šperku je dynamická – vychází z materiální skutečnosti, ale zároveň odráží kulturní, sociální a estetické kontexty.

Šperk a figura je více než katalog výstavy. Je to koncepční mapa, která umožňuje vidět šperk nejen jako ozdobu, ale jako figuru s vlastním významovým universem. V propojení těla, tvaru a smyslu spočívá jeho největší přínos pro teorii umění i současnou kurátorskou praxi.

Šperk a figura
Petja Matějovič
UPM, 2025,
272 str.

Kniha Sláma i hedvábí Džuničiho Sagy patří k těm nenápadným titulům, které čtenáře neoslní formální virtuozitou ani dramatickou zápletkou, a přesto v paměti zůstávají s neobyčejnou vytrvalostí. Její síla spočívá jinde: v trpělivě naslouchaných lidských hlasech a v přesvědčivém obrazu světa, který už zmizel, aniž by byl definitivně zapomenut.

Do autenticity života původních obyvatel města Cučiura, okresního městečka v Japonsku, položeného severovýchodně od Tokia, zve čtenáře Saga – původním povoláním lékař, který po dobu několika desetiletí zaznamenával jejich vyprávění. V knize Sláma i hedvábí tak nejde o literární fikci, ale ani o suchopárnou etnografii. Autor se pohybuje na hraně mezi dokumentem a vyprávěním: jednotlivé kapitoly tvoří mozaiku životních osudů rybářů, obchodníků, gejš, drobných kriminálníků i lidí stojících na samém okraji společnosti. Každý hlas má svůj rytmus, svou zdrženlivost i své slepé skvrny. A velmi důvěryhodně vtahuje do příběhu města, které už dávno vypadá jinak.

Saga se nespokojí s nostalgickou idealizací „starého Japonska“. Naopak: svět slámy i hedvábí je tvrdý, hierarchický a často nemilosrdný. Chudoba, tělesná práce, sociální stigma i násilí jsou zde přítomny s odzbrojující samozřejmostí. Právě tato nepřikrášlenost však dává knize její etickou váhu. Vypravěči se nelitují a autor je k tomu ani nepobízí; jejich životy jsou líčeny s klidem, který může na západního čtenáře působit až znepokojivě. Obzvlášť, když si v dnešní době nadbytku čte o podobě chudoby, kdy děti ještě před odchodem do školy pomáhaly v brzkých ranních hodinách v rodinném podniku s loupáním rýže a často nosily jen jedny záplatované šaty po celý rok a dvakrát do roka pak dostaly nové dřeváky.

Autenticita bez příkras

Zvláštní kvalitu knihy tvoří autorova zdrženlivost. Saga své respondenty nesoudí, nevysvětluje a zřídka interpretuje. Nechává mluvit paměť – selektivní, subjektivní, někdy rozpornou. Výsledkem není „velký příběh“ modernizace Japonska, ale její lidská mikrohistorie: proměna společnosti viděná zdola, skrze těla, práci, rodinné vztahy a každodenní strategie přežití.

Evropskému nebo tuzemskému čtenáři se Sláma i hedvábí může jevit jako kniha, která vybízí až k fantaziím filmové romantizace, ve skutečnosti je ale až překvapivě univerzální. Přes kulturní vzdálenost se dotýká témat, která známe i z evropského prostředí: sociální mobility, paměti chudoby, vztahu centra a periferie či ceny, kterou jednotlivci platí za „pokrok“. Překlad Vlasty Winkelhöferové navíc tuto blízkost citlivě zprostředkovává, aniž by zahlazoval kulturní odlišnosti. Sebrané výpovědi jsou přeloženy s důrazem na autenticitu jednotlivých aktérů. Jazyk se nesnaží příběh nijak literárně zkrášlovat, často je text strohý, popisný a faktický – a právě to z něj činí občas až mrazivě hluboký čtenářský zážitek. Bez vystrojené estetizace, s přímostí, která neobchází pravdivost.

Sláma i hedvábí je knihou, která se dá číst i ve spěchu dnešní doby. A to právě proto, že dokáže vtáhnout do svého pomalého tempa a přinést klid a hloubku prožívání. Za přijetí tohoto pozvání do světa, který již dávno pominul, nabízí kniha jako odměnu vhled do světa, jenž se nevnucuje, ale o to naléhavěji klade otázku, co všechno z lidských životů mizí spolu s dějinami – a co naopak přetrvává. A pokud budete oddalovat dočtení této knihy, abyste si atmosféru Japonska první poloviny 20. století mohli vychutnávat déle, otevřete stránky knihy Zpověď šéfa Jakuzy, která je volným propojením a druhým svazkem Džuničiho Sagy, který opět skrze vyprávění lékaře přináší autentické zápisy. A tentokrát přímo šéfa japonské mafie.

Sláma i hedvábí – Život na japonském maloměstě před sto lety
Džuniči Saga
K-A-V-K-A knižní a výtvarná kultura s.r.o., 2025,
208 str.

Bilingvní kniha Pražská antroposofická moderna 1907–1953, představuje jeden z nejpozoruhodnějších příspěvků k výzkumu českého umění a esoterických proudů posledních let. Téměř šestisetstránková publikace mapuje období, v němž se Praha stala nenápadným, ale překvapivě vlivným uzlem evropské antroposofické kultury.

Antroposofie bývá v českém prostředí často chápána prostřednictvím její pedagogické nebo terapeutické praxe. Historik David Voda (* 1976) a jeho spoluautoři však ukazují něco jiného: že mezi lety 1907 a 1953 vznikala v Praze svébytná, kulturně i duchovně komplexní vrstva „antroposofické moderny“, jejíž existence překračuje tradiční dějiny umění i duchovních hnutí.

Rudolf Steiner v průsečíku filosofie a spirituality

V průsečíku filosofie, spirituality a praktických společenských inovací stojí Rudolf Steiner (1861–1925) – rakouský filosof, esoterik, pedagog, architekt a zakladatel antroposofie. A právě k jeho 100. výročí úmrtí vychází kniha historika Davida Vody, aby oslavně otevřela tento duchovně-filozofický směr žití a bytí a představila jeho kvality ukotvené v širším kontextu.

Rudolf Steiner Prahu opakovaně navštěvoval a podle svého zvyku vnímal města jako organismy s vlastní karmou a kulturním posláním. Přestože české dějiny umění tuto stopu většinou ignorují, Voda připomíná, že kolem pražských přednášek a setkání vznikla komunita, která spojovala české, německo-židovské, maďarské i rakouské protagonisty.

Publikace rekonstruuje tuto spletitou síť s mimořádnou pečlivostí — od salonu Berty Fantové a okruhu německy píšících intelektuálů přes fotografy, výtvarníky, scénografy a eurytmisty až po poválečné transformace hnutí v represivních podmínkách raného komunismu.

Objevné obrazové materiály i archivní práce

Jedním z velkých přínosů knihy je také zveřejnění souboru bromostříbrných fotografií Rudolfa Steinera od pražského fotografa Carola Nováka. Tyto snímky, dlouho rozptýlené v soukromých sbírkách, představují unikátní ikonografický materiál a zároveň dokumentují, jak citlivě byl Steiner v Praze vizuálně vnímán.

Obrazová část knihy je monumentální: vedle fotografií přináší díla zapomenutých antroposoficky orientovaných výtvarníků, návrhy scénografií, záznamy eurytmických performancí, ukázky šperku či textilu i dokumenty, které dosud kolovaly pouze v interním prostředí antroposofických spolků.

Zvlášť nadčasový se ukazuje způsob přemýšlení kolektivu několika dam ve fenoménu femininní spirituality, kterému se věnuje kapitola Opatrné panny. Ženské okultní umění. Představuje konkrétní představitelky raného ražení – feministky, spisovatelky, filosofky, teosofky a další versatilní osobnosti, které byly podporovatelky umění, vydavatelky, mecenášky, ale také reformátorky ve vzdělávání, humánní péči o postižené, bojovnice za práva zvířat, zdravý životní styl, vegetarianismus nebo protagonistky abstinenčního hnutí. Příkladem takové tehdejší západní okultní influencerky a skandální society lady byla Helena Petrovna Blavatská (1831–1891). Velmi zajímavě tak kapitola rozkrývá, jaké tendence se nesly moderní – po dlouhou dobu zapomenutou – Prahou.

Mezi uměním a esoterikou – nová metodologie čtení

Jedním z nejsilnějších rysů publikace je její metodologická odvaha. Nejde o apologii antroposofie, ale o pokus popsat ji jako kulturní fenomén, který je nutné číst zároveň historicky, esteticky i fenomenologicky. David Voda a kolektiv autorů se vyhýbají zjednodušujícím interpretacím: antroposofie zde není redukována na „alternativní spiritualitu“, ale ukazuje se jako integrální součást pražské moderny, která vstupovala do dialogu s okultismem, expresionismem, mystikou i avantgardním divadlem.

Toto skrývané dějství pražské moderny ukazuje něco, co obvykle v českém bádání chybí: jak silně byly modernistické estetické a esoterické koncepce propojené. Kniha tak nečekaně doplňuje tradiční narativ středoevropské moderny a zasazuje Prahu do širšího evropského rámce.

Mezi výstavou a knihou vzniká nový prostor

Kniha je úzce propojena se stejnojmennou výstavou v olomoucké Rub Gallery, kterou David Voda vede a kurátoruje. Tato paralelnost projektu je formálně i obsahově plodná: publikace poskytuje historický a interpretační rámec, zatímco výstava překládá antroposofické umění do současného galerijního jazyka – od 30. 3. 2025, tedy symbolicky na den stého výročí od Steinerova úmrtí, představuje estetické skvosty: těm dominují fantastické zlacené historizující oltáře – retábly s hedvábnými výšivkami z dílny Hilde Pollak-Karlin a Richarda Pollaka-Karlina. Jde o vzácný případ, kdy vydavatelský a kurátorský projekt tak vytvářejí synergii a tematický prostor, který přesahuje každý z nich samostatně.

Kniha, která vyplňuje slepé místo české kulturní paměti

Pražská antroposofická moderna 1907–1953 je jednou z těch publikací, které přicházejí v pravý čas. Nejenže zpřesňuje dějiny českého a středoevropského umění, ale zároveň ukazuje, že dějiny spirituality a avantgardy nelze stavět proti sobě. Připomíná, jak zásadní roli mohou hrát okrajové a dosud neprobádané proudy při pochopení atmosféry doby.

Tato kniha zároveň otevírá debatu — a je pozvánkou k novému pohledu na Prahu jako místa, kde se modernismus formoval i skrze své progresivní a tehdy tajemné – nebo možná dokonce podivné tendence, které dnes vystupují v dějinách jako samostatné fenomény.

Pražská antroposofická moderna 1907–1953 / Prager anthroposophische Moderne 1907–1953
David Voda (ed.)
Arbor vitae societas, 2024
536 str.

Kutná Hora si z letošního Designbloku 2025 odváží významné ocenění. Fotografická publikace 1318 minut v Kutné Hoře, vytvořená k 30. výročí zápisu města na seznam UNESCO, získala prestižní IMPACT AWARD – cenu určenou projektům, které prostřednictvím designu vytvářejí kulturní či společenský přínos.

Publikace vznikla jako pocta městu, které je nejen historickým skvostem, ale i živým organismem plným kaž-dodenních příběhů. Zachycuje jediný den a noc v Kutné Hoře – 1318 minut, tedy symbolických 22 hodin, které může návštěvník prožít mezi gotickými památkami i obyčejnými okamžiky městského života. Název zároveň připomíná rok 1318, kdy byla Kutná Hora povýšena na město.

Autoři knihy – fotografické duo BoysPlayNice, textař Ondřej Horák a grafické Studio Milan Nedvěd – vytvořili dílo, které se pohybuje na pomezí umění, poezie a dokumentu. Nejde o turistického průvodce, ale o vizuální zážitek, který vybízí k novému pohledu na známá místa.

Kniha zaujala mezinárodní porotu vedenou Yoko Choy, šéfredaktorkou čínské edice magazínu Wallpaper, která ocenila jeho estetickou sílu i kulturní význam.

Kniha 1318 minut v Kutné Hoře bude veřejnosti představena 4. prosince ve Spolkovém domě v Kutné Hoře, kde návštěvníci uvidí i autentickou instalaci z Designbloku. Publikaci lze již nyní zakoupit v Informačním centru v Sankturinovském domě.

text: Michaela Kadečková

Když jsem se v sedmnácti letech chtěla sama vydat na dvoutýdenní poznávání místa, kde jsem ještě nebyla, padla má volba intuitivně na Berlín. Tehdy jsem nevěděla, co všechno mi tohle město ukáže, ale po pár dnech mi bylo jasné, že se tam chci pravidelně vracet. A kromě takových cest jsem měla možnost tam i chvilku žít. Stejně jako aktéři nové knihy Češi v Berlíně, která pojednává nejen o mužích, ale i ženách, kterým toto město změnilo život.

Berlín má svůj rytmus, který nelze napodobit. Hluk tramvají se mísí s hudbou v improvizovaných klubech, staré zdi nesou šrámy historie i uměleckého vyjádření. A právě do tohoto prostoru vstupuje nová kniha Jany Kománkové s podtitulem Život za hranicí a otevírá okno do světa, kde se české osudy mísí s pulsujícím srdcem německé metropole.

Publikace je unikátní nejen svou šíří – 352 stran s 311 fotografiemi –, ale i hloubkou. Kománková skládá mozaiku příběhů od předlistopadových emigrantů po současné tvůrce, vědce a umělce. Setkáme se zde s diplomaty i obyvateli squatů, s lidmi, jejichž životy by se jindy nikdy nepotkaly, a přesto všechny spojuje Berlín. Každý příběh vypráví o hledání svobody, nového začátku a o tom, jak město může člověka proměnit i během jediného roku.

Velký důraz autorka klade na vizuální stránku. Historické fotografie z archivů Ivana Pinkavy či Roberta V. Nováka kontrastují se snímky současných protagonistů – umělců, hudebníků, spisovatelů. Nahlédneme do zákulisí legendárního Tacheles, místa, kde šperky z kroucených příborů nabyly kultovní podoby a unikátní reprezentace uměleckého squatu. Prohlédneme si domy prvních českých emigrantů z 18. století, které tu stále stojí, a pocítíme, jak minulost a přítomnost v Berlíně splývají, přestože jeho východní a západní část je jako dvě různé země.

Kniha také spojuje různé formy umění a tvorby. Jaroslav Rudiš, Petr Borkovec, Michal Cimala, Dagmar Pecková nebo Libuše Jarcovjáková vyprávějí, jak jim město změnilo tvůrčí život. Berlín je zde nejen kulisou, ale aktivním partnerem jejich tvůrčí energie. Dokonce i Kafka, jehož deníky autorka cituje, se zdá být prorokem současných českých migrantů – touha být sám za sebe a svobodný spojuje různé generace.

Svobodně a lowcost

Já jsem tehdy cestovala totálně lowcostově díky platformě Couchsurfing. Ta umožňovala (a dosud stále umožňuje) nabídnout nocleh – přinejmenším v podobě gauče – podobně naladěným dobrodruhům, a to zcela zdarma! Ten jsem skrze zaslanou poptávku nakonec přijala u skvělého průvodce, fotografa, který bydlel ve východním Berlíně. Protože měl toto město nejen prochozené, ale i „profocené“, ukázal mi jako fotografce nejen skvělé galerie, ale také místa, která Berlín charakterizovala. Z těch pak vznikl cyklus mých fotografií Berlin analogem a ten mne dovedl až k redakční práci v časopise, ve kterém jsem fotografie publikovala a která se po pár letech stala i mou prací šéfredaktorskou. Berlín skutečně mění životy.

Mozaika kultury s německým akcentem

Kniha Češi v Berlíně je víc než soubor rozhovorů – je to průvodce, kronika a inspirace zároveň. Nabízí nejen jedinečný pohled na komunitu, která se neustále mění, ale také na město, jež dokáže proměnit osobní sny ve skutečnost. Kománková tak dokazuje, že kulturní mapy nejsou jen o umění či literatuře, ale o lidech a jejich každodenním životě mezi dvěma světy – českým domovem a berlínskou svobodou.

Češi v Berlíně: Život za hranicí
Jana Kománková
Protišedi, 2025,
352 str.

Putovní výstava, kde ožívají loutky, recyklované kulisy a sny, má svou knižní podobu. Novinka nakladatelství Kavka přenáší atmosféru Imaginária Divadla bratří Formanů a jejich přátel k čtenářům, kteří tak mohou vstoupit do poetického světa fantazie i bez návštěvy výstavy.

Kdo někdy prošel branami Imaginária, ví, že nejde jen o výstavu. Je to zvláštní země, kde recyklované dřevo a látky získávají nový život, kde loutky vyprávějí své příběhy a kde i odložené harampádí působí kouzelně. Projekt bratří Formanů, který vznikl roku 2010 z potřeby uchovat kulisy a rekvizity, se postupně proměnil v samostatný fenomén. Putuje Evropou, pokaždé jiný, přizpůsobený prostoru i okamžiku – a přesto vždy rozeznatelný.

Kniha Imaginárium Divadla bratří Formanů a jejich přátel, vydaná v srpnu 2025, je pokusem zachytit to, co jinak mizí se závěrem výstavy: atmosféru, poetiku, ruce i tváře těch, kdo stojí za vznikem tohoto světa. Čtenáři v ní najdou rozhovor s Matějem Formanem, ale i desítky setkání s umělkyněmi a umělci, kteří Imaginárium spoluvytvářejí. Manželé Sodomkovi, Lhotákovi, Tereza Komárková, Pavel Macek a další se svěřují s tím, co pro ně znamená tvořit, jak nacházejí inspiraci i proč je přitahuje práce s „obyčejnými“ materiály.

Fotografie Ireny Vodákové vtahují do zákulisí ještě hlouběji. Už čtvrt století sleduje Divadlo bratří Formanů, a tak její snímky zachycují nejen podívanou, ale především tvůrce ve chvílích soustředění i radosti. Dřevo, látky, nátěry a nářadí v jejím podání působí jako malí aktéři vlastního příběhu.

„Přeji si, aby tato knížka i naše Imaginárium byly vyprávěním o tvořivosti a představivosti, o umění i kráse, kterou lze najít i v opršelých prknech či starých loutkách,“ sdělil k nové knize Matěj Forman. Slova, která se stala mottem publikace, vystihují nejen její obsah, ale i filosofii celého projektu: vidět hodnotu tam, kde by ji jiní už nehledali.

Podnět k sepsání knihy dal novinář Jan Šícha, který už dříve připravil katalog pro výstavu v Kasselu. Spolu s hlavním produkčním Jakubem Hradilkem a grafickým designérem Jiřím Troskovem vytvořili dílo, jež se pohybuje na hranici mezi albem, kronikou a uměleckým artefaktem. Historik umění Jiří Fajt Imaginárium označil za výraz české imaginace srovnatelný s vrcholnými díly výtvarného umění.

Imaginárium Divadla bratří Formanů a jejich přátel
Matěj Forman, Jan Šícha, Irena Vodáková (eds.)
K-A-V-K-A knižní a výtvarná kultura s.r.o., 2025, 247 str.

Ke knize debutujícího autora, nadto původně vzešlé z volnočasové zábavy, je na místě přistupovat s obezřetností. Patrik Benda však dokáže všechny obavy rychle rozptýlit.

Mezi nejrůznější literární hříčky, v nichž mezi sebou poměřují síly amatérští psavci i literární profesionálové, patří i drabble, tedy literární útvar vymezený počtem slov, kterých musí obsahovat přesně 100. Většina těchto výtvorů neopustí nejbližší okolí autora či pořadatele dané literární soutěže, na jaře se však do širší distribuce dostala kniha, která nejednoho zájemce o tento specifický útvar jistě potěší.

Pod poněkud komplikovaným a záhadným názvem Faob, Vinpike a Palčík, dubnová žeň zveřejnil své texty vzniklé v rámci každoročně se opakující literární soutěže pořádané Společností pro osvětu spisovatelů Patrik Benda, manžel spisovatelky Veroniky Bendové. Název knihy odkazuje na skutečnost, že soutěž probíhala vždy v dubnu, vlastní jména obsažená tamtéž pak odkazují na různá autorova alter ega, která si osvojil např. v rámci jiné populární zábavy, tzv. larpu. Specifikem sbírky Bendových textů je pak skutečnost, že jednotlivé drabbly na sebe navazují a tvoří tak sedm svou formou dosti svérázných povídek.

Tato návaznost je zřetelná zejména u prvních čtyř povídek, u posledních tří už poněkud slábne a v některých extrémních případech je nejspíše zřejmá jen autorovi a jeho nejbližšímu okolí. Ani drabblům obsaženým v druhé polovině knihy však nelze upřít leckdy překvapivou a ostrou pointu.

Duchovní rozměr leč v limitu

Vzhledem k autorovu zázemí (jedná se o syna předního představitele katolického disentu Václava Bendy) nepřekvapí, že v mnoha povídkách najdeme hlubší duchovní rozměr. Ten je někdy vystavený explicitně najevo (jako v úvodní povídce Kolárek za volantem, jejíž hlavní postavou je vesnický farář, který se rozhodně vypomáhat jako řidič na místní ztrátové autobusové lince, aby zabránil jejímu zrušení a tím odříznutí své farnosti od světa), někdy vyžaduje koncentrovanou četbu a ochotu nejen si popisované před očima představit, ale i vcítit se do autorova způsobu myšlení (například závěrečná povídka Comentarii de bello vitae). Z povídek reflektujících vlastní rodinnou zkušenost permanentního střetu s totalitní mocí je tento motiv nejzřetelnější ve Fragmentech totality, mezi řádky pak jasně prosvítá v Nesmrtelnosti podle Dahua Serpense, variaci na Orwellův román 1984. Kontrast různých forem odporu proti komunismu pak zachycuje vůbec nejnapínavější povídka Vraždy z prestiže, literární zpracování únosu účastníků školního výletu provedeného bratranci Barešovými v roce 1978, kteří si tímto způsobem chtěli vynutit volný odchod na Západ. Autor nicméně nezůstává uvězněn v minulosti, reflektuje i události, které byly v době psaní dané povídky aktuální. To je nejvíce patrné u Zápisků o válkách hřbitovních, vytvářených v dubnu 2021 a odrážejících tehdy čerstvou covidovou zkušenost. I o této povídce platí výše uvedené konstatování o duchovním rozměru skrytém mezi řádky, v tomto případě autor na pozadí sporů mezi zastánci klasických hřbitovů a takzvaných e-hřbitovů řeší otázku, jak se nejlépe vyrovnat se ztrátou blízkého člověka.

Od Bible k Vodníkovi

Do omezeného rozsahu jednotlivých drabblů, svázaných nadto ještě názvem a někdy i určeným žánrem zadanými organizátory, dokázal Benda zakomponovat i četné odkazy na nejrůznější klasická i popkulturní díla, od Bible přes Erbenovu báseň Vodník až po filmy typu Chata v horách. Vedle těchto snadno dešifrovatelných narážek kniha obsahuje mnohé motivy identifikovatelné jen pro čtenáře znalých detailů z autorova osobního života, hranice mezi jeho skutečnými zážitky a dnes tolik populární autofikcí nicméně zůstává dráždivě nejasná. Neznamená to však, že by tyto pasáže byly pro ostatní čtenáře nesrozumitelné, jen v daný okamžik nepostřehnou autorovo spiklenecké pomrkávání. I oni však ocení Bendovu bohatou fantazii, schopnost vytvářet nečekané asociace, v závislosti na tématu povídky sklouzávající k pečlivě dávkované ironii i k tragičnosti (ač autor ironií jinde nešetří, ve zmíněných Vraždách z prestiže se jí vyhýbá, aby nenarušila vyznění celého textu).

Hodnocení autorova svérázného debutu nelze zakončit okřídlenou formulací o udržení laťky v další tvorbě, na to se Faob, Vinpike a Palčík, dubnová žeň příliš vymyká ustáleným kategoriím a jedinečný vzorec jejího vzniku by bylo velmi obtížné s takto podařeným výsledkem zopakovat. Představuje pozvánku k úniku ze světa každodenní reality do hájemství fantazie svázané přísnými pravidly drabblu, přesto však téměř bezbřehé.

text: Martin Liška

Faob, Vinpike a Palčík, dubnová žeň
Patrik Benda
Nová vlna, Praha, 2024
182 s.

Látka je po kůži samotné jedna z nejstarších forem ochrany těla. Adoraci textilu, látek i jejích vzorů v širokém ohledu a souvislostech přináší také aktuální výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze Kde ty všechny kytky jsou, ke které je vydána obsáhlá publikace. Nahlédněte do jejího představení očima a užijte si její textilní obálku poté i hapticky.

Jednou z nejstarších textilií je právě len, který módní průmysl adoruje i dnes. Výstava, kterou připravila kurátorka Konstantina Hlaváčková, je v UPM k navštívení do 14. září 2025. Vybízí k ponoru do kontextu dobových tisků na textil, výroby oděvů a šátků. A to nejen jako módních doplňků, ale i jako nositelům dobové ideologie, paměti i nejrůznějších sdělení. Obsáhlý materiál, který se k tématu tisku na textil váže, je zpracován v grafickém uchopení Štěpána Malovce a Martina Odehnala ve stejnojmenné knize, která k výstavě právě vyšla.

Publikace dokládá komplex vztahů mezi tištěným textilem, módou i historií, ale také lidskou individualitou. Sleduje vývoj jednotlivých typů vzorů, ať už jde o tečky, pruhy, nebo květiny, do nichž se promítají výtvarné, technické i ideové vlivy. Velká pozornost je věnována šátku jako autentickému historickému dokumentu, jenž slouží též k propagaci a propagandě či jako upomínka, a zároveň dokládá vývoj výtvarného umění. Každá látka má tak svůj příběh výrobní, estetický i lidský. Příběh v určitém smyslu jedinečný. A kniha tak odhaluje tajemství nejen vzorů a obrazců, ale i důvodů jejich užití, které nebylo vždy pouze estetické.

Kde ty všechny kytky jsou
Textilní tisk: oděvy a šátky 1920–1990
Konstantina Hlaváčková
UPM, Nakladatelství Slovart,
Praha, 2025, 416 str.

V Centru architektury a městského plánování (CAMP) v Praze byly slavnostně předány ceny za nejlepší knižní design roku 2021.

V kategorii katalogů získala první místo Josefina Karlíková za výstavní katalog LITERATURA novinového formátu, který vydala Revolver Revue. Dvakrát porota ocenila publikaci Průvodce neklidným územím věnovanou česko-slovenské fotografii (nakladatelství Labyrint), která si kromě 2. místa v kategorii učebnic odnesla i ocenění Unie grafického designu. Kolekce vítězných nejkrásnějších knih roku je v CAMP vystavena do 26. května.
Porota složená z grafických designérů, ilustrátorů, teoretiků umění i tiskařů z nominované šedesátky titulů ocenila ty nejkrásnější v sedmi kategoriích podle žánrů. V odborné literatuře získala první místo a ocenění ministerstva kultury publikace +- 160 let mapující historii ohýbaného nábytku firmy TON. Z beletrie porotu nejvíce zaujal literárně-dokumentární portrét Felixe Kolmera, přeživšího holocaustu, v grafické úpravě Milana Nedvěda: „K tématu života poznamenaného holocaustem je vhodně zvolena forma práce s fotografiemi, texty neokázale doplňuje dobová patina a vazba s vnitřním sešitem jako by pocitově navazovala na skautské deníky,“ okomentoval výběr předseda výtvarné poroty Jiří Karásek.

V kategoriích dětské literatury i učebnic si ocenění odneslo nakladatelství Běžíliška za knížku Karlíček a vosy s ilustracemi a grafikou Hany Šradějové a za publikaci Malí fotografové pojednávající o principech a historii fotografie, kterou graficky zpracovala Barbora Toman Tylová a ilustracemi doplnila Nikola Logosová. Nejkrásnější knihou o výtvarném umění se stal Model 2011–2021 mapující dekádu pražské galerie Berlínskej Model v knižní úpravě Richarda Bakeše. V kategorii autorských knih a bibliofilií porota jednomyslně zvolila publikaci Týrání koček Elsy Rauerové a Matěje Skalického, která vznikla jako výstup stejnojmenné experimentální výstavy ve zlínské galerii Kabinet T.
Cenu Arna Sáňky za nejlepší studentskou práci získala Ivana Beranová za autorský knižní objekt Zvukárium. Památník národního písemnictví společně s Uměleckoprůmyslovým museem udělují každoročně také cenu mladému tvůrci do 30 let, kterou si v letošním roce odnesl Matěj Matouš za autorskou knihu 365POSTER. Kromě toho své ceny udělil Spolek českých bibliofilů, Unie grafického designu, Spolek českých umělců grafiků Hollar a Svaz polygrafických podnikatelů.
K 57. ročníku soutěže vyšel také katalog v grafické úpravě Terezy Hejmové a Adély Svobodové s fotografiemi Jiřího Thýna, který je doplněn o výběr knih paralelní studentské poroty. „Studenti a studentky ateliérů grafického designu z pěti českých vysokých škol vybírali ve dvou dnech knihy podle oficiálních pravidel soutěže. Zajímalo nás, jak moc se posouvá vnímání knih u generace nastupujících grafických designérů a designérek,“ vysvětlují koncept katalogu grafičky.
Slavnostní vyhlášení výsledků doprovodila přednáška o performativním designu Terezy Ruller, grafické designérky a spoluzakladatelky amsterdamského studia The Rodina. Kolekci vítězných nejkrásnějších knih roku je možné zhlédnout do čtvrtku 26. května v Centru architektury a městského plánování v Praze. Vítězné knihy dále putují na mezinárodní soutěž knižního designu, objeví se na přehlídce Designblok a tuzemských i zahraničních výstavách a veletrzích.

O soutěži Nejkrásnější české knihy roku
V soutěži Nejkrásnější české knihy roku je hodnoceno grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách vždy za poslední kalendářní rok, a to hned v sedmi kategoriích. V každé z kategorií jsou vyhlašována tři místa, první je Ministerstvem kultury České republiky honorováno částkou 50 000 Kč. Památník národního písemnictví dále vyhlašuje Cenu Arna Sáňky určenou pro studenty a spolu s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze oceňuje i mladé grafiky ve věku do 30 let. Své ceny udělují také Spolek českých bibliofilů, SČUG Hollar, Unie grafického designu a Svaz polygrafických podnikatelů. Památník národního písemnictví organizuje soutěž pravidelně od roku 1965.

G – grafika
N – nakladatel
I – tiskárna

Odborná

1. místo / Cena Ministerstva kultury ČR
+− 160 let: Vznik a expanze ohýbaného nábytku z Bystřice pod Hostýnem
G Jiří Karásek, Tereza Pavelková (Studio Marvil)
N TON

2. místo
Brněnský fenomén Lesná
G Matěj Hanauer, Jakub Novotný (Studio DIP)
N Vysoké učení technické v Brně – Nakladatelství VUTIUM

3. místo
Průvodce po zaniklých obcích, osadách a samotách pod Bukovou horou
G Michal Chodanič, Magdalena Lindaurová (studio kapitola)
N Statutární město Ústí nad Labem a Národní muzeum v přírodě – Muzeum v přírodě Zubrnice

Užší výběr
Civilizovaná žena (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Divadlo ulice (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Divočina, peníze, beton… (Arnika – Centrum pro podporu občanů)
Tichá dřina (Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi)
Tváře osvícenství (Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži)

Krásná

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Felix Kolmer – Slib
G Milan Nedvěd
N PositiF a Český osvětimský výbor)

2. místo
Strašidelné Čechy
G Josefina Karlíková
N Revolver Revue

3. místo
Jak jsme se vznášeli
G Nikola Janíčková
N Take Take Take

Užší výběr
0 Tu, svazek první a druhý (Argo)
12 Comic Pilgrims (Baobab)
Hlasy žen: Austrálie (wo-men)
I když se umíš smát jak dalajláma (Větrné mlýny)
Šťastná Moskva (Baobab)

Literatura pro děti a mládež

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Karlíček a vosy: Příběh vlídného nepřátelství
G Hana Šradějová
N František Havlůj – Běžíliška

2. místo
Obr
G Tereza Šiklová
N Baobab

3. místo
Opičák Sun
G Petr Bosák, Robert Jansa (20YY Designers)
N Galerie Zdeněk Sklenář

Užší výběr
Co je vlastně design? (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Rychlé šípy Jaroslava Foglara a Jana Fischera (Albatros)
Tibbles (Meander)
Žížala pokládá otázky (Xaoxax)

Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Malí fotografové
G Barbora Toman Tylová
N František Havlůj – Běžíliška

2. místo
Průvodce neklidným územím III: Příběhy česko-slovenské fotografie
G Matěj Hanauer, Petra Roubalová, Renata Hovorková (Studio DIP)
N Labyrint 

3. místo
Hravocesta
G Toman Design
N František Havlůj – Běžíliška

Užší výběr
Diakritický manuál (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Metr: Nástroj designéra (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Knihy o výtvarném umění

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Model 2011–2021
G Richard Bakeš
N Galerie Berlinskej Model

2. místo
Abeceda pro Futuru
G Jan Brož, Michal Landa (Parallel Practice)
N Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

3. místo
Moc věcí / The Power of Things: Vedlejší role designu / Supporting Role of Design
G Adéla Svobodová
N Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Užší výběr
Ach! Život a dílo Viktora Pivovarova (Arbor Vitae Societas, Nadační fond Viktora Pivovarova a Artguide)
Ars Poetica / Hovory o umění: Průniky (Sbírka)
Federico Díaz: List of Works I. 1987–2021 (Pro arte)
Rezavá ústa: Magická dekáda / Pragovka 2011–2021 (Pavel Tichoň – Individuum ve spolupráci s Pragovka Gallery)
Ztracený svatý (Take Take Take, Slovenská národná galéria)

Katalogy

1. místo / Cena Ministerstva kultury
LITERATURA
G Josefina Karlíková
N Revolver Revue

2. místo
ČS koncept 70. let
G Martin Krajíček
N Fait Gallery

3. místo
Festivalový katalog: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
G Juraj Horváth, Klára Zahrádková
N DOC.DREAM

Užší výběr
Jiří Pelcl Design (Moravská galerie v Brně a Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Ruka na konci ramene: (Spolu)práce v českém a slovenském umění (Nadační fond 8smička)
T 9-2-7: Jednota v rozmanitosti (Spolek Trafačka)

Bibliofilie a autorské práce

1. místo / Cena Ministerstva kultury
Týrání koček: Umělecký výzkum v krabici
G Elsa Rauerová, Matěj Skalický
N Galerie Kabinet T.

2. místo
Hranice lásky: Trauma jako motivace k tvorbě. Fotografie jako terapie
G Štěpán Malovec
N wo-men, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

3. místo
Václav Jirásek / Infekce 2001–2021
G Mikuláš Macháček
N Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Eastern Front, Daniel Trávníček

Užší výběr
365POSTER (Matěj Matouš)
B jako Běžec (Take Take Take, Paseka)
Mezitím / Meanwhile (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)
Pokus o znovunalezení skutečnosti (Galerie moderního umění v Hradci Králové, Eastern Front)
Propojení (Trigon)

Studentské práce posluchačů výtvarných a polygrafických škol

1. místo / Cena Arna Sáňky
Zvukárium: Zvukové hry z papíru
G Ivana Beranová
Š Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

2. místo
Pokud chceme studovat hvězdy, musíme je vidět
G Anna Eštoková
Š Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni

3. místo
Soubor vyšetřování původů věcí vyhozených
G Magdalena Konečná
Š Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Užší výběr
Houba: Environmentální bajka (Markéta Skalková, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

Grafikův průvodce uměním tisku – Pracovní sešit (Kateřina Kroupová, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy)

Mravenčení (Markéta Typovská, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni)

Nekonečný příběh (Kotone Utsunomiya, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze)

Ohrožené druhy České republiky (ateliér Grafický design 2, Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem)

The Inventive Guide (Victoria Loshakova, Scholastika)

Ukradený déšť a jiné příběhy z Amazonie (Ateliér ilustrace & grafiky, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Baobab)

Speciální ocenění
Cena PNP a UPM pro mladé úpravce do 30 let
Cenu podporuje společnost Canon.

365POSTER
G Matěj Matouš
N Matěj Matouš

Cena Vojtěcha Preissiga, udělovaná Spolkem českých bibliofilů

Noční divertimento
G Bohuslav Šír
N Kateřina a Marek Stašovi

Cena SČUG Hollar za vynikající ilustrační doprovod

Už tam budem, Mojžíši? Trochu jiná pesachová hagada (nejen) pro děti
G Kakalík
N JCC Prague

Cena Unie grafického designu

Průvodce neklidným územím III: Příběhy česko-slovenské fotografie
G Matěj Hanauer, Petra Roubalová, Renata Hovorková (Studio DIP)
N Labyrint

Ceny za vynikající polygrafické zpracování

1. místo
Malované závěsné portréty: Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea
T PBtisk
G Milan Sládek
N Národní muzeum, Matice česká, sekce Společnosti Národního muzea, LIKA KLUB

2. místo
Pavel Berky – Recepty
T Tiskárna Helbich
G Martin Mikeš
N Pavel Berky

3. místo
Jak barevná je modrá: Letem světem autismem
T VAN Druck Sedlčany
G Zora Sokolová
N Spolek pro Sedlčansko a Královéhradecko

 
Odborná porota NČKR 2021
Výtvarná komise
Jiří Karásek – předseda
Rufina Bazlova (BY)
Xénia Hoffmeisterová
Štěpán Holič
Filip Hynek
Michal Chodanič
Jana Kostelecká
Jozef Ondrík (SK)
Josef Sedláček
Lukáš Prokop
Alžběta Zemanová

Technická komise
Josef Sedláček – předseda
Přemysl Černý
Vladimír Hranička
Zdeněk Sobota

Partnery 57. ročníku NČKR 2021 jsou Artikl, Canon (Cena pro mladé úpravce do 30 let), Czechdesign, Česká centra, Fedrigoni, Font, Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy a Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Petr Hruška je známý literární vědec a historik, ale především básník pocházející z Ostravy. Avšak ti, kteří navštěvují jeho autorská čtení (kdysi například Paseku v Absintovém klubu Les), ví, že kromě poezie svůj repertoár doplňuje také prozaickými texty. Právě z nich je složená i jeho nová kniha s názvem V závalu – sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty z roku 2020, jejíž název sice odkazuje na aktuální situaci, avšak umožňuje čtenáři zastavení, jako je pandemie covid-19, si interpretovat na otevřeném obzoru bez roušky a bez omezení pohybu.

V závalu je svou stylistickou povahou stejně rázovité, ale především pestré jako samotná Ostrava, ve které Petr Hruška žije. Právě (nejen) v jejich kulisách se odehrávají mikro příběhy, ale také zastavení autora coby tichého, ale o to víc zúčastněného pozorovatele. V textu s názvem s Vážně (s. 150–152) Hruška o svém rodné městě coby divadelní scéně píše: „Sama Ostrava je město a místo natolik výrazné a osobité, ba bizarní, že nabízí poměrně snadné využití v obrazech či metaforách. Však ji k tomu také četní autoři rádi používají… Sotva jsem však našel u někoho takovou věcnou nutnost, s níž je Ostrava rozpuštěna do výpovědi, protože tam být opravdu musí. Nevyjevena pouze v atraktivním povrchu, ale těžená z existenciální podstaty.“ Po žánrové, ale i obsahové stránce mnohé texty připomínají eseje nebo novinové glosy a články či básně v próze. Některé z nich Petr Hruška již dříve publikoval v Bubínku Revolveru, anebo zazněly právě na jeho autorských čtení. Například jimi uváděl svůj literární pořad Paseka v Absintovém klubu Les, který jsem sama pravidelně navštěvovala, a tak jsem si při čtení několikrát vybavila i autorův přednes u konkrétního textu a myslím si, že nejsem jediná.

Ostrava jako divadelní scéna
Nutno podotknout, že V závalu představuje soubor textů z konce 90. let až po rok 2020, při čemž ty starší jsou oproti novým dravější, drsnější a rychlejší. Postupem času dochází ke zpomalení, ale ne v pejorativním významu, naopak Hruškovými řádky skrze opar smogu prochází teplé paprsky slunce. Z této perspektivy zaujímá „Hruškovo zastavení“ z roku 1995 s názvem Místo Ostrava (s. 154): „Že jsem to bral, psát o Ostravě coby městu, tedy i o kulturním fenoménu, který poznamenává, otiskuje se a kdesi cosi, vždyť tomu nemohu rozumět, Yvetta má pravdu, zajím se jenom o knihy a hospody, toho druhého je tady víc, i když Severku už zrušili, U Hlubka a U Haldy je ještě otevřeno, mohl jsem klidně zajít, kdybych to nebral. /…/ Kolem je panoráma sebevědomé jak reklama na cigarety, s kouřením, s tím tady máme problém všichni, nejenom cikánky u přízračného podchodu na Stodolní ulici, plného zvířat a představ a spodní vody.“

Autor především jako člověk
Pojítkem však pro celou knihu zůstávají témata, které lze vyčlenit do pěti sekcí, a to obecné pojednání o slově, dnešní postavení poezie, současná společenská situace, Ostrava coby „životní styl“ a Petr Hruška jako člověk. Všechny se však sebe bytostně dotýkají a žijí v symbióze. Dobrým příkladem je text Tři nohy (s. 176): „Duševní život společnosti spočívá v zásadě na třech nohách. Tu trojnožku symbolizují školy, kostely a hospody. Školy jako místo, kde se lidé vypořádávají s tím, co lze na tomto světě hledat a poznat. Kostely jako místo, kde se lidé vypořádávají s tím, co nelze na tomto světě poznat a získat do správy. A hospody jako místo, kde lze zpochybňovat jedno i druhé.“

V závalu několikrát napříč texty zaznívá otázka, jakou v dnešním chaotickém světě sehrává poezie a její tvůrci. To autor předznamenává v prvním, úvodním textu, se stejnojmenným názvem (s. 7) pojednávající o zavelených chilských hornících: „Odborníci z NASA strnuli: s básníkem ve svém návrhu společnosti nepočítali! Nezvykle vyslovená bezmoc a touha však byly čímsi, co z té podzemní society nečekaně vyrostlo samo. Chlápek seděl na balvanu a ostatním říkal verše a nikdo dole ani nahoře pořádně nevěděl, co s tím.“ Zároveň Petr Hruška často lamentuje (avšak nenadává), nad předsudky, které panují o poezii, a to zvláště v eseji Přes peklo (s. 144): „Který čert nám to pořád namlouvá, že poezie má hladit! A hned po duši, nejlépe… Že básník je tady od toho, aby nás alespoň na chvíli vyvedl z vezdejšího přetěžkého života, dál nám milostivě zapomenout na vše, co napácháno, a nechal nás odpočinout na chvilkové dovolené v něčem pěkném a jiném. /…/ Poezie přece není žádným nástrojem, je svržením do života. Je způsobem vyskytování se na tomto světě, existencí zmatenou, druhem beznaděje a doufání.“

V jednom z posledních textů sbírky s názvem Tržiště (s. 178–179), který je pojat jako sen, Jan Balabán, též ostravský spisovatel, Petru Hruškovi říká: „Ale jde o to, že nejseš hned skepticky hotovej s celým životem. Trochu namíchnutej jseš, to jo, ale spíš proto, že to tady máš rád, než proto, že to tady rád mít nemůžeš. Nemáš tam to okázalé mávnutí rukou, jako že je všechno proradné už od počátku věků.“ Nabývám pocitu, že tyto věty říkají víc, než bych dokázala já sama. V závalu Petr Hruška totiž sám sebe odkrývá čtenáři ne jako autor, ale především jako člověk, který tvoří právě ze své nutkavé lidské potřeby, protože jako kdokoliv jiný i on tento svět vnímá a chce své postřehy sdílet, ale ne metodou křiku. Po přečtení této knihy tak mohu, možná trochu pateticky, konstatovat, že Petr Hruška je zkrátka pozorovatel s velkým P.

Petr Hruška: V závalu – sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty
Nakladatelství Revolver Revue
Praha, 2020, 200 stran

František Kobliha, podobně jako jeho generační souputníci Josef Váchal či Jan Konůpek, patří k autorům, jejichž umělecká pozice se mění v závislosti na době, ve které je na ni nahlíženo. Kobliha dosáhl uměleckého uznání již za svého života a dnes patří k nejvýznamnějším představitelům druhé generace českých symbolistů. Náležitě mu tedy – přestože teprve před nedávnem – vyšla obsáhlá monografie.

Jeho první výrazný cyklus Prosté motivy, inspirovaný básnickou sbírkou Jana Nerudy, představil až ve 31 letech. Svou práci sám popsal jako „tendenční s úmyslem popisovat. Je v ní mnoho literatury, životních zážitků, intimit, traktátů, hněvu i lásky. Bůh suď, co je to za slepenec; stavět by z něho nešlo!“ a vzhledem k jeho hlubokému zájmu o soudobou literaturu, zejména poezii, vztah k bibliofilii, znalosti secesního ornamentu a klasického akademického vzdělání bylo pak pole jeho práce rozprostíráno s dobrým základem pro podobu svébytného grafického vyjádření. V roce 1910 vstoupil do širšího povědomí brněnskou výstavou s českým výtvarným a literárním sdružením Sursum (1910–1912), které spojoval zájem zachytit stav duše a vnitřní niterné stavy člověka, ovlivnění magií, okultismem a theosofií. Na výstavě byla představená také práce Josefa Váchala, Jana Zrzavého, Emila Pacovského či Jana Konůpka a podrobněji se kritice výstavy vztáhl pouze Stanislav Kostka Neumann, který tehdy v Lidových novinách o Koblihově díle napsal, že „jeho řeč jest prostá a jemná: jeho snivý a poetický duch nelibuje si příliš v mátohách a pitvornostech. Je nejzdravější z pěti zúčastněných umělců, nemusí si odvykati odkoukaných manýrovatostí, naopak, může stoupati ke složitějším problémům, až jeho technika, zejména, jak se mi zdá, v krajinných pozadí nejistá, uzraje.“ Druhé – a poslední výstavy skupiny Sursum v roce 1912 – se Kobliha již nezúčastnil.

Svébytný v souladu s písmeny i tahy
Tvorbu Františka Koblihy výrazně ovlivnila poezie autorů Karla Hlaváčka nebo Karla Hynka Máchy. V roce 1913 se začal zabývat novým tématem, kterým se pro něj stalo jeho rodné město Praha. Velmi obdivoval dílo Odilona Redona, přestože Koblihovy bytosti žijí v imaginární říši, kde se prolíná dobro a zlo naproti tomu Redonův svět je zahalen ve světě neproniknutelné tmy. Kobliha chápal lyrismus jako základní pramen umělecké tvorby, umění bylo projevem lyrického ducha, snění, které nemusí vycházet ze skutečného prožitku vázaného k realitě. Publikoval pravidelně své práce v Moderní revue (vycházela v letech 1894–1925), kterou soustavně sledoval a chtěl se její estetice přiblížit. Jedním z vrcholů jeho tvorby se staly ilustrace k hojně zpracovávané křesťanské legendě Pokušení svatého Antonína. V Koblihově pětidílném cyklu dominuje snově tajemná, exotická krajina, která je nositelem neodhalených úzkostí lidského podvědomí, bez často přítomné dráždivé sexuality a dokonce bez jediného zpřítomnění Antonína na nějakém z listů. V grafické práci se Kobliha hojně věnoval také ex libris, psal kritiky a eseje a opomenuta by neměla být ani jeho tvorba malířská, ke které se navrátil ve třicátých letech. V době tragických společenských změn konci čtyřicátých let pak pracoval na svém kosmickém souboru Půlnoční vise a svůj pohled obrátil daleko do nadpozemských sfér. Mnoho portrétních dřevorytů věnoval také tvářím Dostojevského, Poea, Danteho a několika dalších tvůrců a blízkých známých. I florální motivy se staly určitou kapitolou Koblihovy tvorby. Hojně se věnoval knižní úpravě a ilustraci a rozvinul tak českou krásnou knihu. Proudy, které pak následně opanovaly tuzemské umělecké vody, jej nestrhly a Kobliha zůstal věrný svému původnímu zaujetí pod celoživotní inspirací jeho vzorem, francouzským malířem Odilonem Redonem (1840–1916).

Památník národního písemnictví ve spolupráci s Arbor vitae vydal Koblihovu první monografii, která jeho dílo představuje provedené statěmi Otto M. Urbana, Gustava Erharta a Karla Kolaříka v grafické úpravě Pavla Růta, jenž je zároveň editorem knihy. Monografie je nádhernou propracovanou knihou, jež představuje jak Koblihovu volnou tvorbu, tak jeho práci pro knihu. Monografii doplňuje soupis Koblihova knižního a grafického díla zahrnujícího též ex libristickou tvorbu a výběrový přehled jeho publicistiky a sekundární literatury.

František Kobliha
Památník národního písemnictví, Arbor vitae, Arbor vitae societas, s.r.o.
2019, 384 str.

Na zádech ležící dělníci na střeše jsou leitmotivem fotografie Romana France, která uvádí knihu Slepé skvrny sociologa Daniela Prokopa. Taková slepá skvrna je v každém lidském oku a v přeneseném slova smyslu poukazuje na něco, co nemůžeme z nějakého důvodu vidět, přestože na to koukáme. Jak se ale Prokopova slepá skvrna propojuje s ležícími řemeslníky na obálce knihy?

Soubor sociologických reflexí s fakty a konkrétními příklady, psané srozumitelně a přesto s obsaženou odbornou zkušeností, je rozdělen do sedmi kapitol. Ty se skrze několika texty věnují aktuálním tématům, které jsou výrazné, problematické, diskutované a palčivé: chudoba, školství, menšiny a radikalismus, populismus a demokracie, zdroje a potřeba nové spravedlnosti, mýty a metafory a volby a výzkumy.
V kapitole Mýty a metafory Prokop příznačně poukazuje na používání jazykových prostředků, které často diskutovaný problém mohou banalizovat nebo jej stavět do jiného pole souvislostí. Netřeba ale brát na lehkou váhu kategorii „levicových antijídel“, kterou Václav Klaus skrze své metaforické uchopení vyjádřil určité hypotézy, které ale nejsou zcela mimo mísu – sociologie zkoumá právě vztahy mezi člověkem, jeho postoji, konáním a věcmi. Esej o levicovém snowboardu tak poukazuje na tyto jevy a zároveň odlehčeně vnáší do problematiky reflexi absurdity, do které často výroky politiků vygradují. Statistika je pro výroky i hypotézy drsným kritikem…

Nutno říci, že přestože naším hlavním zájmem nemusí být nutně obor, jehož témata Prokop reflektuje, jedná se o texty, které nás mohou naučit chápat svět, který nás obklopuje ne zprostředkovaně na monitorech počítače, ale svět, jehož jsme bezprostřední součástí. Takový, který ovlivňujeme ač vědomě nebo nevědomě a který ovlivňuje nás. Prokopova kniha Slepé skvrny by měla být prostředníkem každému čtenáři, který nechce ustrnout v zajetých klišé o společnosti a jejího fungování, které – bohužel – velmi často ovlivňují myšlení nejen jednotlivce, ale většiny společnosti. Pojmenování, která se v určitém diskurzu vžila a ustálila, přestože pohled na problematiku značně zkreslují, pak sociologie oprašuje a dezinfikuje, aby se nešířily neduhy společnosti dále. Hlídá, aby člověk nebyl metaforicky přirovnáván k bonbonu, kdy taková zkratka pak už nemá daleko k dehumanizaci a s tím spojeným jednáním a konáním.

Na ležící dělníky lze tedy pohlížet jako na flákače, co parazitují na švarcsystému nebo lze naopak rozkrýt, že chudoba často drží chudobu ve svých mechanismech, aby na ní mohl jiný systém profitovat. Slepé skvrny tak díky Prokopovi nabývají určitých konkrétních obrysů pochopení.

Slepé skvrny
Daniel Prokop
Host, 2020, 256 s.

Rádi se obklopujeme krásnem. Bytové doplňky a dekorace jdou ruku v ruce s domácí zelení. Trend pokojových rostlin a zazeleňování domovů si získalo srdce mnoha mileniálů. Kdo v dnešní době nevlastní alespoň jednu monsteru, jako by nežil. Kultem jsou rostliny.

Pokud se bojíte pořídit si jakoukoli pokojovou rostlinu, jelikož by pod vaší péči ihned zahynula, zkuste si rozšířit obzory a to nejlépe knihami, které jsou snad ještě hezčí než samotné kytky. Nejen že se skvěle vyjímají na poličce, ale dokonce i pomůžou a poradí. Krásný design a vytříbené fotografie či ilustrace trefně doplňují text a názorně zobrazí, co potřebujeme ke správné péči o kytky. Pokojové rostliny navozují pocity klidu, štěstí a pohody. Péče o ně nám pomáhá zpomalit životní tempo a lépe prožít daný okamžik. Jakmile jednou začnete, už nedokážete přestat. Rozšiřujete svou sbírku zeleně, které vám pomalu přerůstá přes hlavu. Doslova.

Zelená říše botaniky
V dnešní době se pěstitelé předhání s tím, komu vyrostlo nové pileí miminko či o kolik centimetrů je jejich oblíbený fikus lyrata vyšší než oni sami. Botanické zahrady jsou „nová černá“. Kdo nechce okouknout exotické rostliny plazící se po zdech skleníku a stovky druhů a velikostí kaktusů? Život s rostlinami je pro většinu z nás naprosto přirozený a samozřejmý, stejně jako mít doma postel či ledničku. Pěstění a rozmazlování zelených kamarádů je stejně důležité jako chodit do práce. Pyšnit se vlastní „urban jungle“ je spíše podmínkou než okázalostí.

Zelení přátelé krášlící interiér
Místo domácího mazlíčka si pořizujeme řasokouli, jelikož je snad ještě měkčí než kožíšek králíka a nebude při tulení protestovat. Pokud nepěstujete vlastní avokádo a nemáte na parapetu sbírku kaktusů a sukulentů asi se stále nemůžete považovat za pravého „plant lovera“. Nicméně i vymazlený panašovaný tchýnin jazyk nebo zamioculcas raven s tmavými listy patří mezi oblíbence, kteří navíc nejsou nároční, jen krásní.

Zelená uklidňuje
POKOJOVKY
Tři kamarádky Aneta, Rozi a Zuzana stojí za konceptem Pokojovek. Vedou blog, e-shop a loni vydaly svou první knihu. Pořádají workshopy, zazeleňují kavárny a firemní prostory a ve svém studiu přesazují pokojovky a píší návody pro jejich nové majitele. Dřívější holky z marketingu, jejichž srdce dnes tluče především pro rostliny. Jak samy tvrdí, jejich zkušenosti z marketingu se ale jim v nynější práci hodí. Jejich prvotina Pokojovky a jak se o ně starat nabízí návody jak o rostliny správně pečovat, jak zalévat, množit, hnojit, přesazovat a kde se v bytě nacházejí nejlepší místa pro dané pokojovky. Přínosné jsou příklady podomácku vyrobených hnojiv, které má snad každý v kuchyni. Návody na vytvoření vlastní kokedamy, terária či macramé potěší nejednoho kutila. Knihu dotvářejí stylové fotografie Igora Zacharova, manžela jedné z Pokojovek – Terezy. Hra se světlem, vkusná místa, zdobené a barevné květináče, lidé. To vše tvoří nádhernou kompozici, kterou Aneta, Zuz a Rozi dokázaly vytvořit díky své lásce a vášni.

Odkdy u vás vznikla láska k rostlinám? Co vás k tomu přivedlo?
Myslíme si, že to v nás bylo odjakživa, ale určitě s přestěhováním do vlastních domácností se zájem o ně prohloubil. Postupně jsme se o pokojovky začaly víc a víc zajímat a jak to bývá, čím víc něčemu rozumíte dělá vám to najednou mnohonásobně větší radost.

U koho se jako první myšlenka zrodil nápad na koncept Pokojovky?
Celé to vzniklo v podstatě jako nabalení se více zájmů na sebe. Rozi a Zuz uspořádaly akci, kde si s kamarádkami vyměňovaly řízky rostlinek a navzájem si předávaly také cenné informace o pěstování. Tam se seznámily také s třetí Pokojovkou Anet, která je později doplnila. Po prvním úspěšně zorganizovaném festivalu Pokojovky, který dostal na jedno místo všechny dosavadní prodejce rostlin a doplňků k jejich pěstování, jsme se rozhodly, že bychom se chtěly vydat cestou vlastního zeleného koncept storu. Podobného, jaké jsme obdivovaly ze zahraničí. S kurátorovanými rostlinami a výrobky a zábavnou komunikací. Především jsme ale chtěly zákazníky edukovat, jak se o rostliny starat, to tu před námi nikdo nedělal. Je sice hezké pořídit si novou rostlinu do domu, ale pokud nebudete vědět, jak se o ni starat, pravděpodobně se jí moc dařit nebude.

Co vás nakonec vedlo k tomu napsat knížku?
Během naší Pokojovkové existence jsme zjistily, že stále mnoho (zejména mladých) lidí o pěstování rostlin nic neví. Sice si rádi pořizují nové zelené kamarády, ale stále opakují ty stejné chyby a nestarají se o rostlinky tak, jak to vyžadují. Věděli jsme díky našim fanouškům ty největší neúspěchy a trable, na které jsme se v knize snažily zaměřit. I přesto, že v zahraničí vznikla už řada knih, které se pěstování pokojových rostlin věnují, chtěly jsme na český a slovenský trh přivézt takovou knihu, která bude relevantní pro místní podmínky. Kde se pěstitelé dozví potřebné informace k úspěšnému pěstování a které je donutí více přemýšlet například nad samotným nákupem rostliny.

Nejoblíbenější rostlina? A proč?
Aneta: Mám ráda všechny své rostliny a každé se snažím dávat maximální péči. Kdybych ale měla jmenovat jednu, tak je to má 4 roky stará Pilea Peperomioides, s kterou jsem musela ze začátku dost bojovat, aby se jí u mě dařilo. Mám s ní spojené hezké vzpomínky.
Zuz: Ficus Lyrata. Mám ho doma už pár rokov, sme rovnako vysokí a najviac ma baví, že ho už dokonale poznám. Po tých rokoch spoločného spolužitia si k nemu môžem dovoliť viac ako k ostatným rastlinkám, má veľké listy, ktoré sa ľahko čistia a keď potrebuje poliať, povie si o to sám. Bodaj by také samostatné boli všetky rastlinky.
Rozi: Asi to bude zachráněný svícník, převislá rostlinka s jemnými srdíčkovými listy. Našla jsem ho tehdy v jednom obchodě ve slevovém koutku, nevypadal, že to zvládne. Ale teď má 2 metry a nezvladatelně roste dál. Obecně mám převislé rostliny ráda. Baví mě, jak se plazí po zdech a nábytku a vytváří ten pravý dojem “urban jungle”.

Kdybyste se mohly převtělit do jakékoli pokojové rostliny, kterou byste chtěly být?
A: Někteří kamarádi by možná řekli, že jsem jasnej tchynin jazyk, ale já bych chtěla být asi monsterou.
Z: Aj keď je fialová moja najmenej obľúbená farba, ak by som chcela byť nejaká rastlinka, tak Oxalis. S nedostatkom svetla sa zatvára a ukladá k spánku, na svetle zas otvára a hlavne je vďaka cibulkám skoro nezničiteľný.
R: Monsteru mi zabrala Anetka, tak asi kávovník. Líbí se mi představa, že bych byla kromě pěkné pokojovky ještě užitečná těmito plody. Kávu všechny tři milujeme.

Máte nějaké rituály týkající se rostlin?
A: Povídám si s nima a čas strávený s nimi je pro mě jeden velký rituál a snažím se u toho nemyslet na nic jiného. Mám radost z každého nového lístku a vždy ho ukazuji i příteli.
Z: Ani nie, s rastlinkami, ktoré doma mám, sme väčšinou parťáci a polievam ich ako príde. Vždy keď sa tak však deje, dávam si záležať, aby sa to dialo poriadne, neodbiť ich a sústrediť sa iba na ne. To isté platí aj pri pravidelnom sprchovaní alebo zastrihávaní. Mám pocit, že čím poctivejšie sa im venujem, tým menej toho potrebujú.
R: Dřív pro mě byla péče o rostliny skoro meditativní, každou jsem v klidu prohlédla, prostříhala, polila, utřela prach… Teď s několikaměsíčním miminkem se péče o moje domácí pokojovky osekala na nutné minimum, ale věřím, že si na ně v budoucnu zase najdu víc času. Moc se na to těším.

Co vás nejvíce baví na pěstování?
Baví nás, že je naše vytrvalost v jejich pěstování vidět. Rostlinky nás odměňují zpátky novými lístky a vnáší příjemnější pocit do našich domovů. Navíc je jejich péče o ně neskutečně uklidňující. No a prakticky nám dávají nové znalosti a zkušenosti, které využíváme v našem projektu.

Největší mýtus a největší pravda, co se povídá o pokojových rostlinách?
Těch mýtů je více, ale třeba že tchynin jazyk nesmí do ložnice. Přitom patří mezi rostliny, které čistí vzduch a jsou tak do ložnic ideální. A pravda? Myslíme si, že živá pokojovka udělá radost každému, proto je vhodným dárkem. A taky platí, že rostliny velmi zútulňují naše domovy!

Na svém blogu tvrdíte, že pokojovky si vybírají nás, ne my je. Co tím přesně myslíte?
Dost často se někomu líbí rostlinka, spontánně si ji koupí a někam ji doma postaví. Případně vím, že chci pokojovku na parapet a tak si tam nějakou umístím a víc to neřeším. Takhle by to ale fungovat nemělo. Nejdřív si musím zjistit, jak náročná je daná pokojovka (začátečníkům doporučujeme ty méně náročné) a jaké světelné podmínky a zálivku potřebuje. Ne všechny budou dobře prospívat na parapetu nebo v tmavším koutku místnosti. Proto z legrace tvrdíme, že rostlinky si vybírají majitele a ne naopak – záleží totiž hodně na podmínkách, které jim umíme nabídnout.

Jaké máte do budoucna? Chystáte další knihu?
Určitě chceme pokračovat ve vzdělávání našich zákazníků ohledně pěstování rostlin. Jestli to bude formou další knihy nebo nějak jinak, to se musíte nechat překvapit. :)

Aneta Váchová, Tereza Zacharov, Zuzana Gašparovičová:
Pokojovky a jak se o ně starat
Nakladatel Pokojovky
Praha, 2018 (1. vydání), 192 stran


Domácí džunglí ke splnění snu
KVÍTKA V BYTĚ
Sestřenice Veronika Ježková a Nikol Francová spojily síly a daly vzniknout pojmu Kvítka v bytě. Dá se říci, že se zasloužily o vytvoření zcela nového tématu „slowplant“, jež může působit i jako filosofie. V koncepci tohoto pojmu jde především o pěstování vlastních rostlin a nenakupování kytek v hobbymarketech a u velkoobchodníků, stejně jako přesazování kvítek do nového substrátu a nahrazení plastového květináče terakotovým. Dvojice si na jaře otevřela ateliér v Brně, kde samy přesazují a starají se o rostliny, které chtějí hrdým majitelům předat dále. Kromě pěstování se věnují i výrobě vlastní keramiky s názvem KERA. Vyrábí keramické květináče, podmisky, hrnky i nádobí, a vymyslely si i vlastní klíčící misky pro pěstování například avokáda, manga či cibulovin. Nikol s Veronikou nabízejí pohotovost a nemocnici pro kvítka – zadarmo léčí rostlinky, které na tom nejsou zrovna nejlépe. Stačí jen přinést postiženou uvadající rostlinu do jejich ateliéru a je o ni královsky postaráno, vrátí se vám jako nová. Láska k rostlinám u nich vznikla už od malička, kdy je k tomu přivedly hlavně jejich babičky. Ve své knize často zmiňují i jejich rady a nápady. O víkendech ráno, dříve než si nachystají snídani, zalijí rostliny a nakrmí kočku nebo psa. Jejich kniha je psána neformální jazykem, hýří vtipem a sarkasmem a čtenáře při čtení pobaví.

Jak jste se dostaly k pěstování a následnému prodávání rostlin?
Jednou jsme se vydaly na blešák, kde jsme prodávaly asi šedesát rostlin namnožených z těch, které máme doma. Následně jsme byly na blešáku ještě jednou a pak jsme začaly mít vlastní pop upy. Při události vydání knížky jsme se rozhodly, že se zkusíme živit provozováním našeho ateliéru.

U koho se jako první myšlenka zrodil nápad na koncept Kvítka v bytě?
Zrodil se u Veroniky, která nad touto myšlenkou uvažovala už delší dobu předtím, než jsme založily Instagram Kvítek. Pak ale viděla zahraniční účty se stejnou myšlenkou a řekla si, že není na co čekat.

Proč jste se rozhodly o pokojových rostlinách vytvořit knihu?
Protože nás oslovilo nakladatelství Albatros a my jsme si řekly, že je to životní šance.

Nejoblíbenější rostlina? A proč?
Nikol: Nejvíce miluji fikus elastika, protože má ideální velké listy a možná i proto, že je nenáročný.
Veronika: Mé preference se liší a momentálně je mou nejoblíbenější rostlinou abutilon, který mám doma a na který se nemůžu vynadívat.

Kdybyste se převtělily do pokojové rostliny, kterou byste chtěly být?
Rýmovníkem nebo tchýninými jazyky, jelikož jsou nesmrtelné.

Co vás nejvíce baví na pěstování?
Když rostliny rostou! Protože rostou díky naší péči, díky tomu, kam jsme je umístily. Pak máme radost z toho, že je rostlina hezká a že tím zas může dělat radost někomu jinému.

Největší mýtus a největší pravda, co se povídá o pokojových rostlinách?
Mýtů je spousta, ale ty největší jsou, že čím větší květináč, tím lépe a že kaktus vyžaduje nejmenší péči. Největší pravda je ta naše, že všechno okolo pěstování rostlin vyžaduje selský rozum.

Veronika Ježková, Nikol Francová:
Kvítka v bytě
Nakladatelství Albatros
Praha, 2019, 200 stran



Oáza přepychu
BOTANICUM
Z jiného soudku je kniha Botanicum od nakladatelství Albatros. Jde o knihu zaměřenou spíše pro děti, avšak svým krásným funkčním a estetickým vzhledem okouzlí spíše dospělé čtenáře, pro které se stane designovým kouskem. Autorkám Katie Scottové a Kathy Willisové se podařilo vykreslit edukativní a pozoruhodný příběh plný rostlin a hub. Zmiňují jehličnany i ovocné stromy, byliny, palmy, kaktusy, orchideje i obilniny a traviny. Od nejexotičtějších rostlin, přes řasy, mechorosty a kapradiny až po masožravky. Kniha je rozdělena do sedmi galerií, které se těší na prozkoumání. Již první kapitola nám objasňuje základní poznatky o roslinách – nahosemenné, krytosemenné, jednoděložné, dvouděložné. Jako za starých časů na základní škole. Každá kapitola je doplněna o kresby z pera Scottové, jež jsou opravdu unikátní a na velkoformátových stránkách působí honosně. Jednotlivé ilustrativní exponáty jsou doplněny o krátké ale důležité informace. Botanicum je kniha především naučná a impozantní svou velikostí i obsahem. Působí jako muzeum a odborný slovník, do kterého můžete kdykoli nahlédnout a získat potřebné informace. Pestrý obsah různorodých rostlin i hub představuje, jak se vyvíjely a v průběhu staletí ohromně přizpůsobovaly, aby  v podmínkách dokázaly přežít. Opravdové království rozmanitých  a majestátních rostlin.

P. S.: Věděli jste, že existuje přibližně dvacet osm tisíc druhů orchidejí?

Kathy Willis, Katie Scott: Botanicum
Nakladatelství Albatros
Praha, 2018, 112 stran

Fanatický bibliofil, vášnivý obdivovatel umění, vyznavač okultismu, knihovník, úředník a amatérský tiskař – vším tímto byl náladový, zatvrzelý a osamělý litomyšlský podivín Josef Portman.

Množství významných děl, tisků a knižních unikátů i dokumentace předal Portman v podobě sbírky Památníku národního písemnictví. Tyto hodnoty nyní představuje obsáhlá výstava Mánie Josefa Portmana – „Vy jste unikum milý Portmane“ v Městské galerii Litomyšl. Nejen o ní, ale hlavně o samotném Portmanovi, jsem si povídala s Vilmou Hubáčkovou a Bronislavou Rokytovou, kurátorkami výstavy a spoluautorkami knihy Josef Portman (1893–1968). Na pomezí bibliománie, která byla k výstavě vydána.

BR: V Portmanově osobní knihovně jsou i různé monografie a katalogy vztahující se k výtvarným umělcům, s nimiž spolupracoval. Soubor je jistě neúplný, protože Portman se svou knižní sbírkou dost „obchodoval“ – výtvarníkům často platil knihami. Takže neznáme původní počet svazků v jeho knihovně. Z korespondence je však možné se dočíst, co bylo součástí jeho sbírky a jaké knihy komu nabízel. Portmanův fond v PNP je velice rozsáhlý a uceleně nebyl veřejnosti nikdy představen. Výročí 125 let od Portmanova narození a zároveň 50 let od jeho úmrtí vybízely, abychom jej důstojně připomněli.

Josef Portman je bytostně spojen s Litomyšlí, kde žil ve svém domě, který je po něm pojmenován Portmoneum a aktuálně slouží jako muzeum s malbami od Josefa Váchala. Jak vnuknutí nechat vymalovat prostory domu vzniklo, jak dlouho se Portman s Váchalem znali?
VH: Předcházelo tomu Portmanovo okouzlení Váchalovým dílem a vzájemná korespondence. Nejprve Portman viděl v časopise Philobiblon Váchalovy grafiky, které ho nadchly tak, že zatoužil poznat a také získat co nejvíc umělcových děl. Portmana na nich přitahovala zejména zvláštní, skrytá fantastická ezoterická složka. Dopisovat si začali už v roce 1913 a řadu let to byla vlastně jejich jediná společná forma komunikace. Osobně se setkali až v roce 1919 v Praze. V roce 1920 pozval Portman Váchala do Litomyšle a inicioval výzdobu interiéru svého domu.

Proč si tak dlouho pouze psali?
VH: Portman žil v Litomyšli, začal chodit do práce, ve volném čase se věnoval své bibliofilské zálibě a moc necestoval. Váchal bydlel v Praze, věnoval se hlavně své tvorbě a navíc nebyl zcela přístupný člověk, což vedlo k tomu, že se mu Portman snažil přiblížit alespoň prostřednictvím dopisů. Pak začala první světová válka, takže nebylo možné se setkat. Portman byl povolán na vojnu, kde nejprve působil jako záložník v Maďarsku a potom pokračoval ve Vysokém Mýtě. V letech 1917–1918 byl Váchal odvelen na italsko-rakouskou frontu, a proto se se sešli až po ukončení války. Bylo to v Praze ve Váchalově ateliéru ve Vršovicích. Jejich korespondence se dochovala a je nesmírně zajímavá. Uchována je ve fondech Portman a Váchal v literárním archivu PNP. V raných dopisech dominuje téma, které oba zajímalo – okultismus. Komunikace probíhala tak, že se Portman vyptával a Váchal zpočátku neochotně, postupně vstřícněji odpovídal. Dopisy byly stále obsáhlejší a otevřenější. Portman si soustavně o těchto věcech psal jen s Váchalem, který se stal jeho duchovním rádcem. Toto jejich dopisování je spojené i s některými groteskními momenty. Přestože byli v častém kontaktu nevěděli, jak vlastně vypadají, takže se navzájem požádali o zaslání fotografií. Jako první poslal svoji podobenku Váchal Portmanovi. Do dopisu z prosince 1914 přiložil svůj starší fotografický portrét s plnovousem od Jindřicha Bufky, který doplnil komentářem, že dnes už tak nevypadá, protože si pořídil zásobu holicích nožů. Zmíněnou fotografii je možné vidět v knize i na výstavě. Krátce na to v lednu 1915 poslal Portman svou první fotografii v dlouhém zimníku v zasněžené Litomyšli Váchalovi, který, když ji viděl, přirovnal jeho vizáž k podobě francouzského okultisty Stanislase de Guaity. Jeho novodobý portrét, jehož autorem je současný malíř Martin Mulač, byl použit v knize a je představen i na výstavě.

Oba dva Josefové si na zevnějšku zřejmě velmi zakládali…
VH: Podle těch fotografií to tak vypadá, ale nemyslím si, že by to byl nějaký zvláštní záměr.

Oba byli tedy zřejmě překvapeni, s kým si vlastně dopisovali. Nádherné na tom je, že byl Portman skutečně fascinován hlavně Váchalovým dílem, aniž by si jej spojoval s konkrétní podobou tvůrce.
VH: Bylo to vzájemné, Portmana ale fascinovala celá Váchalova osobnost. Dílo bylo vstupní branou a dopisování cestou k hlubšímu osobnímu poznání a k možné spolupráci.

BR: Tímto způsobem ale nezačínala spolupráce pouze s Váchalem – téměř dva roky si dopisoval i s německým výtvarníkem Albertem Schamonim, než začali opravdu spolupracovat. Zřejmě to tehdy bylo běžné. Navíc Portman, jakožto amatérský tiskař, neměl jméno zvučného vydavatelství a všichni proto tušili, že i jeho zakázky budou honorovány podle toho. Přemluvit někoho už jen ke spolupráci mohlo být tedy dost komplikované.

Byla to tedy hlavně otázka času a vytrvalosti, aby se prokázalo, že se jedná o skutečný zájem.
BR: Ano, a u některých umělců to prvotním zájmem skončilo. Korespondence nejen s výtvarníky je z toho důvodu mnohem bohatší. Zahrnuje totiž i osobnosti s nimiž plánovaná práce uskutečněna nebyla.

VH: Korespondence obsahuje tisíce dopisů s mnoha autory – výtvarníky, nakladateli a literáty. Portman byl v tomto směru grafomanem – dopisy psal téměř každodenně.

BR: Patřilo to v té době k zásadnímu způsobu komunikace. Podobně četná korespondence je dochována s Janem Konůpkem. Dopisy si vyměňovali snad každých čtrnáct dní. Než došlo k nějaké realizaci tisku s výtvarným doprovodem, znamenalo to ještě ohromné množství práce předtím, a to právě v podobě domlouvání až přemlouvání písemnou formou, ale i při osobních návštěvách.

Je těžké si dnes představit, jak takové poznávání pouze skrze dopisy s delší časovou prodlevou vznikalo. Komunikace musela být zřejmě hodně otevřená.
BR: Někteří byli naopak na začátku korespondence velmi opatrní – to se týká například básníka Petra Bezruče. S Portmanem si začali psát v předválečných letech. Bezruč už měl cejch sociálně-kritického buřiče a dával si pozor na to, s kým se osobně stýká a s kým bude navazovat spolupráci. V počátku korespondence s Portmanem byl velmi opatrný. Portman ho musel ubezpečovat, že je členem pouze spolku na ochranu zvířat, a Bezruč mu odpovídal, že jsou to sice krásné záliby, ale že nemá čas. Jejich prvotní komunikace byla hodně humorná. Bylo zjevné, že si Bezruč Portmana prověřoval a ještě ho od tisků svých veršů odrazoval. Pokud v něčem Portman projevoval statečnost a vyjadřoval se k soudobému politickému dění, tak to bylo právě ve vztahu s Bezručem. Když začali tisknout Slezské písně, došlo k záboru Litomyšle – Strakovské polesí se po uzavření mnichovského diktátu stalo Německou říší. Portman psal Bezručovi, jak ho při tisku básně dojímaly a nacházel v nich různé souvislosti s tím, co se stalo. Byl to zároveň jeden z mála emotivnějších projevů v Portmanově korespondenci, protože jinak se skutečně týkala technikálií – jakým způsobem a co budou tisknout. Pokud se tisky odborně nezabýváte, příliš vás asi nezaujmou. I Portmanovy paměti jsou spíše výčtem toho, co dokázal vytisknout. Osobnější záležitosti se v nich stejně jako v korespondenci příliš najít nedají, jde spíše o informativní faktický soupis. V rámci práce na knize, která vznikla ve spolupráci ještě s několika dalšími autory – Marií Rakušanovou, Evou Bendovou a Gustavem Erhartem –, kdy se každý věnoval určitému tématu, se jedno z nich pokusilo o osobní charakteristiku Portmana. Právě ze zmíněného důvodu absence osobních momentů bylo posouzení náročné. Až poslední ze tří Portmanových pamětí se dají číst souvisle. Za války Portman hodnotil pouze to, že nemůže sehnat dobrý papír, tiskovou čerň a pergamen, jiný individuálnější komentář nevkládal. Žil prací a obětoval jí svůj život. Člověk je schopen dělat na sto procent vždy pouze jednu věc. Na začátku jeho života tomu ale tak nebylo, jako mladý byl vášnivý plavec, rád se opaloval a bavil s přáteli. Pár osobních okamžiků najdete i v naší knize. Oženil se a vyženil dvě děti, ale rodinné vztahy byly velmi problematické. Pracoval jako úředník, ale když přišel z úřadu, tak místo oběda vytiskl s otcem aspoň jednu stránku některé ze svých knih. Tehdy se asi něco změnilo – podlehl tiskařské a sběratelské vášni.

VH: V pamětech se zabývá hlavně historií svých tisků a opomíjí svou sběratelskou činnost. A přitom nashromáždil obrovskou a rozmanitou uměleckou sbírku, kterou jsme chtěli prostřednictvím knihy a výstavy podrobněji představit.

Některá Váchalova díla ve sbírce nepůsobí dojmem, že by si člověk řekl – to je typický Váchal. Jsou to poměrně raritní věci.
VH: Ano, Portman získal spoustu raných prací Josefa Váchala, jejichž význam byl doceněn až později. Jeho sbírka obsahuje i různorodý materiál, např. méně známé Váchalovy kresby, skici, zkušební tisky a různé kuriozity. Váchal je nejzastoupenějším autorem v Portmanově sbírce, nikoliv však jediným.

Jak díla Portman vybíral?
VH: Při výběru hrál roli jeho vkus, ale také finanční možnosti, které byly dost omezené. Díla si pořizoval levně, někdy na splátky, případně je dostával výměnou. Pro Váchala nejprve obstarával staré tisky, modlitební knížky, později i krvavé romány. Na své zahrádce pěstoval tabák, který mu posílal. Uplácel ho také např. domácí malinovkou.

BR: K některým věcem se dostal prostřednictvím moravského vydavatele Josefa Floriana. Také získával díla, která už umělci nemohli nikde uplatnit – například přípravné kresby. Sbírka je obrovská, ale je třeba z ní vybrat to podstatné.

Z čeho se tedy dá Portmanova osobnost rekonstruovat?
BR: Existuje rodinná kronika, která byla velmi zajímavá a důležitá. Na každé paměti je ale nutné se dívat s jistým odstupem, protože jsou vždy subjektivním pohledem někoho. V Portmanově osobním životě se stal mezním konflikt s nevlastním synem, který se v 50. letech zapletl do litomyšlského monstrprocesu s rektorem Františkem Ambrožem Stříteským a studenty místního gymnázia. Zřejmě je i podstatný v tom, proč je dnes Portman vnímán jako rozporuplná osobnost. Z korespondence totiž vyplývá, že byl obecně přijímán spíše kladně – ne s každým měl takový konflikt, jako s Váchalem, ten ale pravděpodobně zapříčinila vyhraněnost osobností každého z nich. Korespondence a spolupráce s Konůpkem byla podobně rozsáhlá, ale do výrazných názorových konfliktů nevstupovali. Konůpek byl pedagog a v komunikaci s Portmanem uplatňoval spíše jakási doporučení a fakticky ho odborně dost vedl. Váchal byl impulzivnější. Konůpek Portmana zachraňoval, když už neměl nikoho, kdo by mu tisky vyzdobil, a nejen proto mu nakonec Portman věnoval své paměti. Byl to dlouhodobý vyrovnaný vztah založený na diskuzích.

VH: K upevnění vztahu s Janem Konůpkem nepochybně přispělo i to, že Portman byl ochoten vydávat básně jeho syna Jiřího. Vydal mu jich celou sérii během 30. let 20. století. Z dopisů vyplývá, že Jan Konůpek mu za to byl vděčný.

BR: Korespondence je pro představu o Portmanově osobnosti tedy skutečně zásadní. K Portmanovi se vázaly různé pověsti, které si umělci jistě předávali, takže i když s ním ještě nespolupracovali, již měli nějaké povědomí o tom, kdo to je nebo kým je. Když začal komunikovat s grafikem Josefem Lieslerem, zprvu od něho obdržel portrét Beethovena s tím, že si tak Portmana vizuálně představuje. Oba se osobně setkali až později. Tuto kresbu je možné vidět jak na výstavě, tak v knize.

Portman k těm dvěma vyženěným dětem neměl asi moc vřelý vztah.
BR: To nebylo ani tím, že nebyly jeho dětmi, ale protože nebyl rodinným typem. Děti to měly velice těžké i vzhledem k Portmanově komplikované povaze s velmi specifickým smyslem pro humor. Příkladem je finanční příspěvek litomyšlskému hudebnímu sboru, který ho měl obdržet až v případě, co nezahrají na jeho pohřbu. Jindy běhal se sekerou po světnici a prosil děti, ať ho zabíjí, takže z toho byly samozřejmě naprosto vyděšené. Černý humor děti nemohly pochopit, včetně i toho, kde s ním žily – prostor vymalovaný až po strop Váchalovými malbami asi nebyl zcela ideálním místem pro růst malých dětí. Měly mimo jiné tvrdou výchovu 19. století.

Jak život jeho dětí pokračoval?
VH: Nevlastní dcera už zemřela a nevlastní syn, pan Václav Jozefy, nám poskytl řadu informací, které jsme využili při psaní knihy. V závěru života se Portman zabýval hlavně pořádáním své sbírky. Jeho hlavním záměrem bylo uchovat ji v celistvosti. Uvědomoval si, že kdyby přešla do rukou příbuzných, mohla by se rozdělit a rozptýlit, což nechtěl dopustil. Už od konce 40. let přemýšlel o tom, co se sbírkou bude dál, a psal o tom Josefu Váchalovi. Nechtěl ji nechat v Litomyšli, uvažoval o jiných místech, např. o Hradci Králové, ale hlavně o Praze. V dopise z roku 1956 už zmiňuje, že by sbírku rád odkázal Karáskově galerii, což nakonec udělal.

Znal tedy Portman hodnotu své sbírky?
BR: Cítil se nedoceněný. Ale ve smysl své práce věřil. Nebyl programovým sběratelem, galeristou se vzácnou intuicí, která určuje směr v uměleckých hodnotách – měl spíš v mnohém štěstí. Byl limitován finanční stránkou, proto často oslovoval začínající autory, s nimiž mohl díla měnit za naturálie. Byl neuvěřitelně sečtělý a některé umělce oslovoval na základě toho, že se mu jeho tvorba líbila, když ji viděl v reprodukci. To byl i případ německého výtvarníka Georga Grosze.

VH: Četl bibliofilské časopisy a aukční katalogy. Sbírka je dlouhodobě uložena v PNP a doposud nebyla na žádné větší výstavě představena. Zpracování fondu nebylo dosud nikdy takto celistvě uchopeno, a i proto jsme chtěli, aby se na knize a výstavě podílelo více autorů s více pohledy. Chtěli jsme ukázat, že jedinou osudovou osobností v Portmanově životě nebyl Josef Váchal, ale že jejich okruh byl mnohem širší.

Josef Portman se ve sbírce zaměřoval převážně na české autory, což bylo dané dostupností a možnostmi komunikace, ale měl ve své sbírce i symbolistu Odilona Redona. Jak se k němu dostal?
BR: Zájem o práci zahraničních autorů vzešel od Josefa Floriana. Portman se stal obdivovatelem jeho sbírky děl Georgese Rouaulta. To byl zásadní podnět k úvahám o rozšíření spolupráce tímto směrem. Portman měl ve velké oblibě dekadentní a secesní autory. Bylo to pro něj natolik zásadní, že se o ně rozhodl sbírku obohatit i v době, kdy to nebylo reálné, protože Redon byl po smrti již téměř patnáct let. Tyto tisky vznikaly na základě Portmanovy knižní sbírky. Ze vzácných publikací a katalogů vyjmul vybrané reprodukce, které vevázal do svých tisků. Právě Redonovy interpretace pocházejí z mnohem staršího knižního vydání Baudelaireových Květů zla. Přímou a nejúspěšnější spolupráci Portman navázal s Albertem Schamonim a Georgem Groszem. Vzácné Rouaultovy kvaše obdržel jako finanční výpomoc Josefu Florianovi, protože jinak zůstalo jen u několika dopisů s tímto francouzským umělcem a jeho dcerou.

Co se kromě okultní tématiky ještě objevovalo v jeho sbírce?
BR: Výjimečná je i část sbírky erotické literatury. Zatímco Florian se specializoval hlavně na náboženskou tematiku, Portman rozdíly nedělal.

Byl Portman společenský? Jak ho přijímali sousedé a vlastní rodina?
BR: Jak jsem již naznačila, v průběhu života se to dost změnilo. Podle fotografií byl normálním zábavným mladým mužem, ale později jej zřejmě pohltila četba a cestování ve vlastní imaginaci a dále pak touha sám tisknout, což se i stalo jeho závislostí. Návštěvy, které za ním chodili, tvrdily, že je příjemný. S vášní se ale bavil pouze o svém pracovním zájmu, tehdy se dokázal otevřít a být zábavný.

VH: Portman byl osobností dvou tváří – na jedné straně nudný úředník, ale pak vášnivý bibliofil až biblioman v soukromí.

BR: Způsob, jakým dokázal pracovat – určité záchvaty tvůrčí činnosti a pak zase úpadky –, naznačují, že mohl trpět psychickou mánií, včetně té grafomanie. Na začátku manželství uvažoval o tom, že se svou prací skončí, protože rodina to nebude chápat a bude se jí muset podřídit. Přibližně po roce však zkonstatoval, že to nebude nutné, a o to intenzivněji se vrhl do práce. Nelze říct, co přesně ho k tomu vedlo – jestli manželčina tolerance, nebo to, že očekával naplněný vztah, kdy se jeho život bude ubírat jiným směrem. Což se nakonec zjevně nepovedlo.

Spíše tedy vše prožíval skrze vlastní fantazii, protože ve skutečném životě nebyl schopen emočně fungovat. Jeho žena musela asi dost strádat. Jak dlouho spolu žili?
VH: Svatbu měli v roce 1936. V 50. letech však prožívali složité období, které vedlo až k odcizení.

BR: Z kroniky je ale zřejmé, že si i před tím každý žil po svém. Ona bydlela s dětmi v jedné místnosti a on byl v tom svém prostoru vymalovaném Váchalem. Se svou manželkou si vykali.

VH: Děti neoslovoval jménem, ale jenom „holka“, „kluk“.

Ví se něco o výchově Portmanových rodičů?
VH: Podrobnosti nejsou známy. Jeho otec původně pracoval jako typograf v Augustově tiskárně. Po narození syna Josefa tam už zaměstnán nebyl a působil jako kostelník při děkanském chrámu v Litomyšli. Později Portmanovi mladšímu pomáhal s tisky nízkonákladových bibliofilií. Otec tedy vysázel řadu jejich společných knih až do 40. let, zatímco syn sazbu rozvrhoval a oslovoval výtvarné umělce. Vztah spolu měli dobrý, navzájem se uznávali.

Jak dlouho vznikala kniha a jak dlouho se připravovala výstava?
VH: Kniha vznikla jako výsledek tříletého projektu, kterému předcházel výzkum sbírky a následovalo samotné vypracování kapitol. Příprava výstavy trvala asi rok a půl. Chtěli jsme také ukázat, že Portman na poměrně malém prostoru měl umístěno velké množství uměleckých předmětů. V úvodu výstavy je zařazen oddíl Dílna-kobka-svatyně navozující dojem pracovního prostředí, odkud se vychází do dalších místností a divák se dostává k dalším jeho oblíbeným tématům. Všechny části jsou zaplněny množstvím artefaktů, což odpovídá jeho domácímu prostředí. Hlavní část sbírky měl umístěnou doma v Portmoneu, kde žil ještě se svou ženou a dvěma dětmi.

BR: Některá díla ukládal v úřadu, třeba obrazy, které si zde zavěšoval, ale jinak měl prý skutečně vše jen ve svém domě. Skutečnost, že Portman doma uchovával korespondenci čítající osm kartonů s několika tisíci dopisy, vlastní tisky, umělecká díla a neopomínejme osobní knihy, je skutečně nepředstavitelný. ∞


Josef Portman (1893–1968). Na pomezí bibliománie
Arbor vitae societas a Památník národního písemnictví
Praha, 2018, 432 stran

Kniha Příběh služebnice pojednává o dystopickém místě – republice Gileád – nacházející se na území Spojených států amerických. Zemí otřáslo nepříznivé ovzduší soužené toxickými výpary a mnoho žen se v tomto důsledku stalo neplodnými, neschopnými počít dítě. Alespoň tohle tvrdí totalitní režim, jehož obyvatelé jsou drženi v okovech.

Fiktivní společnost, která se vyvinula nesprávným směrem, je tvořena základními nedostatky a nedokonalostmi, které vznikly nesmyslným zveličováním ideologických principů. Antiutopický román Margaret Atwoodové, ačkoli napsán již v osmdesátých letech minulého století, dokládá nástrahy světa, které nejsou až tak nereálné, jak se na první pohled zdá. Diktatura, totalita, tvrdý neprostupný režim ověnčený neustálým omezováním, feminismus, upozaďováním žen, otrokářství, patriarchát. Nastal státní převrat, z liberální demokratické země, považované za jednu z nejvyspělejších na celém světě, se stala teokratická diktatura hlásající jako vzor společnost, ve které vládnou muži a ženy jsou jim podřízeny. Republika Gileád se zmítá v nepropustnosti klerofašistického režimu, ideologickém konstruktu kombinujícím prvky fašistické diktatury s katolickou náboženskou tradicí.

Offred
Režim vytváří základny žen, které slouží pouze pro reprodukci. Není jim dovolená láska, sex, milování ani kamarádství. Pohlavní styk je dovolen pouze pro odůvodněné a důležité rozmnožování. Služebnice se staly pouhými stoji na plození dětí. Novorozeňata jim jsou následně odebrána a předána velitelům a jejich manželkám, jež počít nemohou. Úkolem služebnice je nechat se oplodnit mužem, který jim je přidělen, velitelem, porodit dítě a následně odejít sloužit k další bezdětné rodině. Dítě jim je bezostyšně odebráno ihned po narození, nemají na něj nárok, nepatří jim. Hlavní hrdinkou knihy je Fredova (angl. Offred, tj. patřící Fredovi). Její pravé jméno se čtenář v průběhu děje nedozví, v knize ho Atwoodová ani náznakem nezmiňuje. To je rozdíl oproti seriálu, kde se služebnice divákům představí. Jména jako Fredova, Glenova či Warrenova jsou odvozená od křestního jména jejich pána, velitele, do jehož domácnosti náleží. Fredova patří k první generaci služebnic, pamatuje si dobu před tímto režimem, vzpomíná na svůj dřívější život, na svého muže a dceru. Nicméně i vzpomínky postupně slábnou a blednou, mlhavě je střídají poznatky z přítomnosti a minulost se ztrácí v mlze.

Návrat k tradičním hodnotám aneb fundamentalistická zvrácenost
V totalitních režimech oblečení vždy nějakým způsobem ovlivňovalo identifikaci a sloužilo jako nástroj k ní a  zároveň i k ovládaní občanů. Ať už se jednalo o žluté pěticípé hvězdy na židovských kabátech za doby nacismu či purpurové pláště ve starém Římě a podobně. Manželky velitelů chodívají oděné v modré, průzračně čisté modři. Služebnice se zahalují do červené, rudé jako krev. Červená, aby je bylo dobře vidět. Za jakékoli situace. Na hlavách jim tkví bílé čepce, které mají skrývat identitu služebnice a zakazují jakýkoli intimnější kontakt s jejími společnicemi. Musí chodit s hlavami svěšenými, zcela podřízené a vzdávající hold bohu. Architekti režimu vystavěli vskutku nepropustnou propast mezi oddělenými kastami – velitelé, manželky, služebnice, marty (vykastrované služky, které se staraly o domácnost), ekonomanželky. Každému byla přidělena zvláštní uniforma, podle níž člověka ihned zařadíte do systému.

Patriarchální forma vlastnictví
Ženy nesmějí číst, nemají kreditní karty, nesmějí hospodařit s penězi a nevlastní žádný majetek. Jsou zcela odříznuté od všeho, jsou v moci svých manželů a velitelů. Za porušení jakéhokoli z předpisů následují tvrdé tresty. Jediné, čemu mohou manželky velitelů věnovat svůj čas, je pletení, vyšívání či zahradničení. Setrvávají v domácnosti, věnují se jednoduchým činnostem. Nepletou se do řízení organizací ani politiky. Tahle výsada je pouze mužská. Jen oni vědí a ovládají. Oni stvořili tento režim, systém, který nutí plodné ženy k sexuálnímu otroctví v rámci toho, aby znovu zalidnily svět. Předávají si služebnice jako použité zboží, které se prokázalo jako užitečné. V tomto rozmaru je ztracena jakákoli individualita, osobitost. Všechny služebnice jsou identické. Stejný oděv, stejná opakující se každodenní činnost, stejné poslání. Užívání patronym velitelů ještě více upozaďuje jejich identitu a vysává z nich život.

Lepší nikdy neznamená lepší pro všechny, někdo si vždycky pohorší
Jedná se čistě o ženský román. V centru pozornosti je porod a pozorování menstruačního cyklu. Péči o budoucí rodičku, o služebnici, zastávají marty. Ty mají na starost domácnost a dohlíží na služebnici. Autorka se zamýšlí nad postavením ženy ve společnosti, její rolí matky i dcery a celkově nad ženskou sexualitou. Ačkoli jde v knize především o totalitu a diktaturu, tato vedlejší ženská témata krásně otevírají příběh a nabízejí okolnosti, které také stály za vnikem této nové republiky. Atwoodová popisuje děj do hloubky a do detailů, čtenářům nabízí jedinečný zážitek nahlédnutí do zákulisí zvěrstev a mrzačení. Ponurá atmosféra rámuje drobnosti i náhodné bezvýznamnosti, které jsou důležitým prvkem ve stavbě příběhu. V Gileádu jde především o děti. Dítě je největší prestiží a každá domácnost o něj usiluje. Je povinností a posláním vystavět kompletní rodinu. Důležitým elementem v tomto procesu je však mít poslušnou a bezproblémovou služebnici. ∞


Margaret Atwood: Příběh služebnice
Nakladatelství ARGO
Praha, 2017, 348 stran

Oceňovaný světový bestseller Mléko a med, který vzešel z pera autorky Rupi Kaur, přináší skrze svou mladší sestru v podobě volného pokračování Květy slunce ještě přímočařejší a více demaskující přiznání. V pořadí druhá sbírka poezie opět představuje unikátní počin, v němž ústředním motivem je láska ve všech svých podobách. Kromě lásky vypráví kniha o smutku a odříkání, úctě ke kořenům a k domovu i o vnitřní síle.

Kniha Květy slunce je rozčleněna do pěti částí, jež zpřeházeně představují životní cyklus květiny. Vadnutí, Odumírání, Klíčení, Růst a Rozkvět. Tato metaforická slova skrývající hluboký příběh mají připomínat samotný vývoj Rupi Kaur a její životní cestu, která stála předlohou jejím básním. Jakési znovuzrození, znovunalezení krás života a lásky s vášní v hlavní roli. Cesta růstu a zahojení.

Vzala jsem kytici, kterou jsi mi daroval, otrhala vadnoucí květy a jeden po druhém snědla
Autorčino vyprávění začíná smutkem a truchlením po lásce, je provázena sexuálním nábojem a chtíčem, návaly naděje a dalších chmur, protkané rozhodnutími a životními křižovatkami, až dospívá ke vzkvétajícímu konci naplněnému radostí a novou chutí žít. Se slovy „v den, kdy zemřela láska, puklo mi srdce v těle“ začíná první lyrická procházka autorčiným životem, svět vypadá ztracen a žal je utápěn v moři slz. Básněmi Kaur sama sobě naznačuje, že by se neměla odevzdávat, zaslouží si někoho, kdo zůstane a neopustí ji, nenechá ji napospas temným a ničivým ideám. Mysl zůstala nepošramocená, avšak srdce se rozpadlo na zvadlé kusy stejně jako darovaná kytice. „Myslíš, že tu porostou květiny, až ty i já budeme někde jinde, budovat něco jiného, s někým jiným?“

Moje matka se musela vzdát všech svých snů, abych já mohla snít
Návaly deprese, vzpomínání na šťastné minulé časy, uvědomění si pociťované prázdnoty i naplnění, které láska v jejím srdci zanechala, neustálé a vyčerpávající usilování o to být krásná, nekonečné snažení, nekonečná nespokojenost, podceňování se, znásilnění, sebenenávist prostupující v následnou sebelásku a sebeuznání. „Umíráme od chvíle, kdy přijdeme na svět a zapomínáme se těšit z jeho krás.“ Rupi Kaur si prošla ve svém životě mnoha stádii a nástrahami, které ji přidržely na místě a házely jí klacky pod nohy. Stejně tak jako květina musí zvadnout, odumřít a znovu zaklíčit a vyrůst, aby mohla rozkvést, tak i Kaur zasela ve svém nitru malé semínko, jež z ní udělalo opět krásnou a uvědomělou ženu, která si sama sebe váží. Zjistila, že těch jediných (milenců) může být vlastně i více, že potřebuje muže jako slunečnice slunce a že na světě není nic, co by nevyřešil kopeček zmrzliny s mátovou čokoládou.

Jsi všude, jen ne tady
Rupi Kaur obě své knihy sama doprovodila jednoduchými, minimalistickými, avšak emočně silnými kresbami. Ilustrace připomínající nedbalé černé tahy perem se ve spletitých rysech proplétají stránkami a důmyslně doplňují básně. Znázorňují nahé ženské tělo, plačící oči, květiny, plody, slunce či Zemi. Kaur dokázala stvořit půvabnou symetrii a sladěnost básní spolu s ilustrovanými obrázky, které dílu dodávají obdivuhodný charakter.

Všimla jsem si, že všechno, co nemám, mi připadá krásné
Autorka užívá vybraných metafor a přirovnání, hraje si s jazykem a kontrasty. Skoro nevyužívá interpunkci ani velká písmena a vůbec nepíše ve verších. Černá slova z jejích úst jen ve sledu vypadávají na čistý bílý papír a plynou. Důležité je poselství. Uznání si zaslouží také překladatel Petr Teichmann, který dokázal příběh mimořádně krásně a s citem přenést do českého jazyka. Dílo, které má tvář i tělo, je laděno především pro ženské čtenářky, které s ním sympatizují, nacházejí se v něm a utápí se v osobním, autobiografickém příběhu Kaur. Ta využívá stručná, chladná, úsečná slova, která provází vřelé pocity a záchvěvy lásky, vzpomínek a romance. V knize popisuje mnoho odhalujících erotických pasáží, podrobně rozepsaných obnaženým stylem bez skrupulí, nic neskrývá. Odhaluje své slabiny, svou bolest i svou sílu. ∞


Rupi Kaur: Květy slunce
Edice Knihy Omega
Praha, 2019, 256 stran

„Zkušenosti mě naučily, že z každého místa naší planety vypadá svět trochu jinak,“ to jsou slova spisovatele Ryszarda Kapuścińského v knize Šáhinšáh, jež mapuje revoluci v Íránské islámské republice. I přes mnoho prozkoumání ostatních světových civilizací pro nás zůstane cizí svět zapovězený, neznámý, nepochopitelný. Kniha dokládá, že za evropskými hranicemi na Blízkém východě se odehrává naprosto odlišný způsob života. Diktatura, tvrdé tresty za vyřčení osobního názoru, mučení i zabíjení.

Kapuściński vypráví příběh odehrávající se na odlišném kontinentě, ve státě bývalé Persie. Přibližuje nám historii dynastie Pahlaví, jež vládla v Íránu po dobu skoro šedesáti let, o jejich šáhovi a jeho synovi, jenž zaujal místo po svém otci, i o mentalitě tamějších obyvatel. Kapuściński vyhledával místa, kde cítil, že se bude odehrávat něco pro naši historii důležitého. Zabýval se již rozpadem bývalého Sovětského svazu či postkoloniálním vývojem v Africe, procestoval skoro všechny bývalé státy patřící do tohoto impéria.

Dav přitahuje dav
V knize Šáhinšáh popisuje autor krutý režim, který sužoval Írán po dlouhá léta, totalitární diktatura nepřipouštějící jakýkoli odpor vůči vládci na straně obyvatel. Režim založený na strachu lidí. Policie a tajná služba s názvem Savak hledala jakékoli popudy a náznaky, kvůli nimž by mohla zavřít lidi do vězení a následně je mučit. Stačilo si postěžovat na dusné počasí a už vás odvedli, líčí v knize Kapuściński. Ostatní se snaží nepřihlížet, nevydávat žádná slova ani zvuky, splynout s davem a dělat, že se nic neděje. V Íránu se každý stará jen, aby měl zameteno před svým dvorečkem. Zapadnout mezi ostatní a v žádném případě si na nic nestěžovat, jelikož Savak by ihned našel v obyčejných slovech stížnosti proti šáhovi a tamnímu systému.

Východ a Západ jsou dva světy, které se nikdy nesetkají a nepochopí
Tento přísný autoritativní systém se obyvatelé snažili svrhnout revolucí v roce 1978. Pořádaly se demonstrace, lidé se bouřili a toužili po změně, která by konečně zahnala muka, jimiž museli procházet pod nadvládou šáha Pahlavího. Dynastie rodu Pahlaví se snažila modernizací země přiblížit k Evropě, zejména k Velké Británii, Francii a Německu. Avšak šáh se tak moc snažil budovat nové továrny a elektrárny, až zapomněl na rozsáhlé a časté chudinské čtvrti, slumy, kde lidé neměli ani studnu s pitnou vodou k přežití, zanedbal dopravní situaci, tím pádem lidé stáli v kolonách na silnicích několik hodin bez průjezdu. Co cizímu člověku řekne fotografie se studnou ve vesnici? Zato fotografie monarchy s tryskovým letadlem v zádech, to je jiná. Zavedl ve své zemi mnoho změn, aby se přiblížil k vyspělým západním státům. Avšak namísto aby vylepšil zanedbané oblasti, raději je nechal zbourat, vyhladit ze země a nahradil je bohatými luxusními čtvrtěmi, kde usadil své přátele.

Upevnit svou vládu a zvýšit svou popularitu
Šáh neustále potřeboval slyšet slova obdivu, chvály. Okrádal svou zemi všemi možnými způsoby a čekal uznání ze strany obyvatel i ostatních států. Peníze z íránské ropy investoval do zbrojení a luxusu svého života. Velice toužil po bohaté zemi, chtěl se stát pátou velmocí, mít třetí nejlepší armádu světa. Nejdůležitější pro něj bylo vyrovnat se a daleko přesáhnout počet torpédoborců, letadel, lodí či tanků, které vlastnila Británie a Německo. Šáh rád dával na odiv své bohatství, jelikož jeho cílem bylo zaujmout, oslnit a ohromit. Nač mít peníze a nechávat si je stranou? Mít takhle, to radši nemít vůbec. Všichni se musí dívat a divit se.

Král králů
Zvrácená a brutální diktatura, tvrdé mučení nevinných lidí, věznění, tresty smrti lidem, jež nebyli šáhovi vhodní či jakkoliv výhodní, stáli mu v cestě. Povýšen byl ten, kdo byl šáhovi nejvíce prospěšný a mohl mu být užitečný. Jakmile se karta obrátila a člověk pozbyl užitku, nemělo cenu si ho dál vydržovat. Všechno bylo nemocné, celý režim. Lidé trpěli vůči sobě navzájem nedůvěrou, nikomu se nemohlo věřit. Kdokoli vás mohl udat, kdokoli mohl být sám Savak. Váš soused, kamarád, náhodný spolucestující autobusem. V Íránu není nikdy klid, nad touto zemí visí vždy černý mrak.

Kdokoliv si v mučírně mohl představit sama sebe, jelikož nikdo nevěděl jistě, jestli se na něj náhodou také nedostane. Lidé žili v naprosté nejistotě a s vidinou zítřka, který mohl být daleko horší než jejich dosavadní život. Nevadilo, že je člověk nevinný. Nikdo se nesměl cítit ani na chvíli v bezpečí, nástrahy čekaly všude na kohokoliv. Obžaloba se ve skutečnosti ani netýkala činů, ale úmyslů. A ty mohly být připsány každému.

„Írán Írán,
toť krev, smrt a vzpoura.“
– nejpřesnější definice Íránu
Šáh by měl vládnout do konce své smrti. Rezá Šáhovi Pahlavímu ani jeho synu Muhammadu Rezá Pahlavímu se toto nepovedlo. Oba byli svrženi. Jejich panování skončilo hanebně a neslavně, s rozsáhlými následky. Když šáh Muhammad Rezá Pahlaví opouštěl svůj palác, plakal. Ale již nebylo cesty zpět, napáchal mnoho zločinů a způsobil mnoho smutku a neštěstí ve své zemi. Na místo šáha, jenž musel opustit zemi a odejít do exilu, se z vyhnanství naopak vrátil ájatolláh Chomejní, který převzal vládu nad Íránem. V zemi začaly změny, bořily se památníky a monumenty postavené na počest šáha, stavěly se nové proti šáhovi. V Íránu tak začala panovat nadvláda duchovních. Šáh nepřestával doufat ve svůj návrat. Nevrátil se, ale mnoho z jeho počinů zůstalo. Despotický šáh zemi opustil, ale diktatura, jež v této zemi vždy zvítězila, neodešla s ním.

O Ryszardu Kapuścińském můžeme dozajista bez přehánění říci, že to byl dobrodruh srdcem i duší a nic ho v jeho bádání za novým poznáním nezastavilo. I proto jsou jeho knihy tak populární a i po letech svého vzniku mají svou hodnotu a baví čtenáře napříč generacemi. Kniha Šáhinšáh vyšla jako první na světě v českém vydání díky překladateli a kamarádovi Ryszarda Kupuścińského Dušanu Provazníkovi, až později byla vydána v jeho rodném Polsku. Kniha v člověku vyvolá hned několik emocí. Nadšení z perfektně napsaného příběhu, rozhořčení nad děsivými věcmi, které se v Íránu odehrávaly, soucit a vděčnost za to, kde a jakým způsobem můžeme žít my dnes. ∞


Ryszard Kapuściński: Šáhinšáh (1. kompletní české vydání)
Nakladatelství Absynt
Praha, 2017, 172 stran