Každé číslo Artiklu se věnuje nějakému tématu, které víří společností. Nemusí jít, a mnohdy ani nejde, o téma, o kterém by se hlasitě mluvilo. Je to právě naopak. Literatura a Artikl mají velmi podobný cíl. Reflektují obraz doby. Ráda bych vám tímto článkem nastínila podobu současného knižního trhu a nabídla několik titulů, do kterých se můžete schovat, anebo naopak, se kterými si můžete popřemýšlet nejen o pocitu prázdnoty.

Prázdnotu vidím jako pocit, při kterém není nic, ale zároveň vše. Cítím ji ve chvílích, kdy život připomíná jezdící schody. Bohužel ne v obraznosti stoupání, ale ve smyslu neustálého cyklu stále stejných součástek. Rutina: ráno vstát, pak jít pracovat a večer spát. Ovšem jako člověk, tvor myslící, nad tím vším přemýšlím a docházím k životním závěrům, že nic nemá smysl, nic mne nebaví a nevím, co tu dělám. Jistě to každý zná. A schody mého života, které stoupaly, obrátí směr, vracím se dolů. Někam do prázdna. Naštěstí jsou tu vedle tupé osamělosti knihy, ve kterých hrdinové řeší podobné pocity a dodávají mi tím novou energii.

Prázdnota v příbězích
Jak jsem již zmínila, prázdnotu zapříčiňuje mimo jiné neustálá rutina a každodennost. Právě na tento aspekt života se zaměřila ve své debutové knize Vladimíra Valová. O knize Do vnitrozemí říká: „Vnitrozemí je prostor, kam podle mě všichni míříme, ať vědomě, či mimoděk. Vyhoďte »v« a máte nitrozemí, což je možná přesnější. Hledáme své nitro, svou vnitřní krajinu, sebe.“ Hrdinové v této povídkové knize zažívají pocity samoty, nespokojenosti a zklamání. Přesně takové pocity, které křičí po změně. Vydávají se na cestu vlastní duší, změní svůj způsob života, vystoupí z ulit a dělají věci, které by dříve nezkusili, se záměrem najít štěstí v životě. Někdy jej naleznou, jindy ne. Povídky tak nejsou pouhou fikcí, ale opravdovým obrazem života.

Otázku lidského bytí a krize identity najdeme v románu Dity Táborské Malinka. Kniha je autorčiným debutem. Hlavním tématem knihy je adopce. Malinka sleduje příběh Malky, jejíž život je plný rozmazlování, vzteku, promiskuity a omlouvání nevhodného chování formulkou „jsem adoptovaná“. Četba je náročnější a vyvolává spousty pocitů, především nenávist k hlavní hrdince. Malinka přináší nejen téma adopce, ale především jeho přesah. Od ženské a sociální problematiky se dostáváme k existenciální rovině. Neznalost vlastního původu vyvolává pochyby o vlastní pozici na tomto světě – a právě tak může působit i prázdnota.

Když svět přestane dávat smysl a jsme ztracení. Aneb Voliéry Zuzany Brabcové. V chaotických deníkových záznamech hlavní hrdinky sledujeme svět pohledem neurotické a přecitlivělé vypravěčky. Zápisky kombinují přítomnost s minulostí, fantasií a sny. Hlavní hrdinka zažívá neustálý pocit osamocení, má špatný vztah s dcerou a není z ní cítit žádná naděje v život. Na knize mě nejvíce zaujalo, jakou je sondou do duše. Jazyk plný metafor kombinuje vulgarity opilců, mluvu bezdomovců a jazyk spisovný, čímž konfrontuje několik realit. Kniha zachycuje těžkou depresivní atmosféru a pocity bezvýchodnosti. Dílo v roce 2016 získalo cenu Josefa Škvoreckého a bylo nominováno na cenu Magnesia Litera 2017.

Kam se uchýlit
Z vlastní zkušenosti vím, že člověk nechce stále přemýšlet a má potřebu utíkat před svými myšlenkami. Proto vedle zmíněných knih, které nehovoří o lehkých tématech, uvádím literaturu dětskou. Tento typ literatury nikdy nemířil pouze na dětského čtenáře. Některé knihy se zabývají i hlubšími otázkami, které dítě mohou zaujmout, ale nemusí si jich vůbec povšimnou, ovšem dospělému čtenáři dají nový pohled na svět. Dětská literatura v roce 2016 dokonce představovala 12,1 % všech vydaných titulů a zaznamenává nemalý nárůst.

Doporučila bych knihu Krtník od Terezy Ščerbové. Autorka je známá především jako ilustrátorka, a proto je i v Krtníkovi výtvarná stránka velmi důležitá. Hlavní hrdina žije v horách, kde je šťastný, dokud se od medvěda nedozví o světě tam venku, ve městě. Když medvěd zmizí, potká Krtník Záškvaru, který ho donutí ke změnám, a on ztratí sám sebe. Příběh vypráví o tom, jak je špatné změnit se při honbě za úspěchem a nechat si vzít radost z přítomnosti a pouhého bytí.

Deváté umění
Stále oblíbenější jsou komiksy, které mnohdy ani nejsou příběhy pro děti, ale adaptací beletristických děl pro dospělé. Především v souvislosti s tématem tohoto měsíce bych upozornila na nedávno vydaný komiks Prázdnota Marianny Sztymy. V tomto nedlouhém příběhu navštěvuje prázdnota mladou dívku po smrti její kočky. Dále bych zmínila před rokem vyšlý komiks finského autora Jaakko Ahonena Sojčák, ve kterém není příliš slov, ale atmosféra daná malbou zachvacuje srdce depresí a pocitem bezvýchodnosti. Hlavní roli zde mají barvy a prostředí. Přečtení nezabere více než 15 minut, ale v mysli příběh zůstává několik dní.

Přestože jsem zmínila knihy, které jsou cíleny jak na děti, tak na dospělé, doporučila bych i jakoukoli knihu, která v sobě nese „jen“ pobavení čtenáře. Svět se nám nemusí zdát mnohdy krásný, a naše myšlenky, pochybnosti a stavy toto zdání podporují, ovšem fantazijní svět plný princezen, jednorožců a bezstarostných dětských hrdinů dokáže vykouzlit úsměv, vzpomínky, a především dobrou náladu. Se zmíněnou beletrií je dobré bloumat po svém nitru, ale je třeba nezapomínat se i bavit. ∞

V evropské kultuře snad neexistuje větší zvrácenost, než je pálení knih. Celá naše kultura písma se opírá o tisíce svazků, v nichž je zakonzervován vývoj naší civilizace. Chceme-li ubránit ty naše pověstné hodnoty, které jsou teď údajně v ohrožení, měli bychom si dát jednoduché předsevzetí – více vydávat, zajímat se a zkrátka kupovat si více knih. Skutečně zle s námi totiž bude ve chvíli, kdy vláda prosadí, aby knihy měly stejnou „přidanou hodnotu“ jako pivo.


The Sick Rose / Crucial Interventions (vydalo Thames & Hudson)

Tyto knihy s detailními lékařskými ilustracemi nedoporučujeme prohlížet po obědě. Kreslený záznam průběhu císařského řezu, operace prsu, mužské obřízky, vyřezávání nádorů, záznamy zvětšených žláz nebo portréty sloních mužů a nemocných žen, jimž se tvář neznámým bacilem barví do modra, vás (stejně jako seriál The Knick) alespoň uklidní v tom, že s podobnou hrůzou se už dnes v nemocnicích nesetkáte. Pokud nejste zrovna student medicíny se specializací na alternativní chirurgii, pak je koupě těchto publikací opravdu zvrácenost.


Pajzle (vydalo Žurek publishing)

Kulturně-antropologický zin Pajzle konzervuje českou UHO a chlebíčkovou gastronomii v grafikách, fotografiích a ilustracích v ruční vazbě. Z takového párku probodaného špagetami je po uvaření večeře, jakou si nejlépe vychutnáte pěkně s ponožkami v sandálech a Pajzlí v ruce. Publikace inspirovaná sortimentem českých vývařoven a pajzlů si svou estetikou získala i porotu soutěže o Nejkrásnější českou knihu roku, v níž zvítězila v kategorii autorských knih za rok 2014. º


Knihy seženete v mladém knihkupectví a nakladatelství PageFive (Veverkova 8, Praha 7) nebo v novém e-shopu www.pagefive.com.


autor: Kateřina Písačková

Oživování veřejného prostoru a kreativní recyklace nepotřebných krámů poslední dobou fakt frčí. A kdo sleduje trendy, měl by znát Knihobudku. Pavel Železný a Monika Serbusová dali dohromady tým a společně přetvářejí vyřazené telefonní budky na veřejné mini-knihovny.

Proces je jednoduchý – z budky vymontují telefonní přístroj, designově ji přemalují a přidělají poličky. Pak už jen stačí převézt na místo a nechat knihovničku zaplnit. Knihy může jednoduše přinést kdokoliv, budky nejsou svázány žádnými pravidly – můžete vyměňovat, půjčovat si, přinášet a odnášet dle libosti. Všeho ale s mírou, organizátoři spoléhají na slušnost uživatelů, i když si jsou vědomi rizika zneužití.

Žádné vážné problémy se ale zatím neobjevily, možná i proto, že většina z deseti doposud zprovozněných budek je uvnitř areálů (nemocnice IKEM, Dům dětí a mládeže Ulita, VFN Karlovo náměstí), kde na ně může někdo dohlížet. Svůj podíl mají na hladkém provozu také sami organizátoři, kteří se spolu s dobrovolníky o své budky starají i po umístění, opravují je a z přeplněných převážejí přebytečné knihy do těch prázdnějších. Dokonce přizpůsobují výběr literatury konkrétním prostředím, třeba v DDM tak naleznete převážně dětské čtení.

V budoucnu by se měl projekt více rozšířit přímo do ulic, budky by se mohly stát zdrojem sítě wifi nebo i nabíjecí stanicí pro mobily. Vše záleží na ochotě sponzorů, zapojení dobrovolníků, (zlo)vůli úřadů a výdrži organizátorů. Jistě i ohlas a přístup veřejnosti může projekt knižních krmítek vyzvednout ke slávě nebo naopak „poslat do kytek“. Takže jestli se vám tenhle nápad líbí, zapojte se a třeba vyjednejte místo pro další knihobudku ve vaší obci! ∞

S nástupem elektronických čteček se očekávalo, že budou postupem času mizet tištěná média. Opak se stal pravdou a právě díky nim se objevuje mnoho nových, která si hrají s formou, aby ukázala, že nuly a jedničky vůni papíru nenahradí.

V druhé polovině října tohoto roku otevřeli František Kast a Štěpán Soukup knihkupectví a vydavatelství specializující se na prodej a produkci výtvarných publikací, autorských tisků a uměleckých periodik. Ani v jeho názvu nechybí stránka – Page Five tvoří z domácích knihoven pokladnice milovníků papíru, umění a vizuální kultury. Čtenářům nabízí širokou škálu publikací a materiálů od teorie výtvarného umění, přes design, architekturu, až po fotografii či poezii. Prostor slouží i ke kulturním akcím – každý měsíc zde budou probíhat výstavy, křty nebo přednášky.

V knihkupectví je k dostání třeba kultovní čtvrtletník SLANTED. Při vyslovení tohoto názvu musí nutně zbystřit každý grafický designer nebo typograf, kterým je periodikum primárně určeno. Každé číslo je jinak tematicky zaměřené, ale všechna kypí články, ilustracemi, fotografiemi a typografií. Další periodikum je dovezeno z německého knižního veletrhu The Berlin Art Book Fair – jedná se o jeden z vizuálně nejkvalitnějších časopisů dnešní doby, módní časopis OE. Jeho specialitou je, že se snaží využít i potenciál polygrafie – užívá různých vlastností papíru, aby čtenář měl chuť časopis držet v ruce. U jednotlivých svazků je využito různých povrchů a gramáží papíru.

Page Five otevírá i slovenskou scénu. X je magazín o současné kresbě ze Slovenska. Dalším čerstvým projektem je nezávislé vydavatelství APART LABEL. Vzniklo v roce 2013 s cílem vydávat fotografické publikace a vytvořit prostor pro mladé fotografy a designery. Letos pod tímto labelem vyšlo zatím šest publikací, které Page Five samozřejmě nabízí. Dalším skvělým fotografickým magazínem je slovenskou Národní cenou za design oceněný Port No. 21. Jeho velký formát (50 × 35 cm) je snahou o prezentaci obrazového materiálu v rozměru, při kterém se vizuální stránka dostává do popředí a vyniká její výpovědní hodnota.

Kniha, kterou nelze brát moc vážně, je futurologicko-nelogická vize Jak bude vypadat písmo v roce 2113? Je vytvořená jako gamebook a vyžaduje od čtenáře míru hravosti, zvědavosti i špetku humoru. KUDLA je tvořivý umělecký ateliér, tvořený tříčlenným týmem. Tato řemeslná dílna se věnuje hlavně různým alternativním aktivitám v oblasti tisku (sítotisk, tisk z výšky, risografie, xerox, digitální tisk), zpracovávání papíru, vydávání nezávislých uměleckých publikací a zinů, knihvazbě atd. Pod hlavičkou KUDLAPRESS letos vydala pět publikací.

Tento výčet titulů je jen zlomkem toho, co mladé knihkupectví a vydavatelství Page Five nabízí. Ve Veverkově ulici číslo 5 na Praze 7 najdete nově i v sobotu místo pro setkávání, prolínání, poznávání, čtení i listování. Page Five je otevřený koncept s nekonečným počtem stran a listů.

Page Five
Veverkova 5, Praha 7
po–pá 12:00–19:00
so 12:00–16:00

Povědomí o existenci spisovatele Jiřího Mahena jsem měla zřejmě už z dob střední školy. Moje cesta k němu se však začala rýsovat až poté, co jsem přečetla publikaci Sebevraždy slavných. V knize byl vykreslen jako člověk plný vnitřních bojů, bytostný individualista, který se nevyhýbal překážkám. Většina lidí má tendence si vše usnadňovat, a tak považuji za obdivuhodné ty, kteří se k problémům dokážou stavět čelem.

Spíše než přečíst díla, která napsal, jsem toužila dozvědět se více o něm samotném. Nahlédnout do minulosti mi umožnila právě kniha, jejíž autorkou je jeho manželka Karla. Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura, si svůj pseudonym zvolil podle horníka ze Zolova románu Germinal. Tato přezdívka měla být Maheu, ale nedopatřením sazeče v tiskárně se z ní stalo jméno, které už si spisovatel ponechal.

Bída fyzická, ne však citová
Karla Mahenová citlivě líčí osudy manželových předků, jeho dětství, své setkání s ním a společně prožitá léta. Názornými příklady demonstruje, v jak chudých poměrech žili. Ve svatební den měli pouze jeden prsten, jelikož ženich prohlásil, že žádný nosit nebude a tudíž se jim jevila jeho koupě jako zbytečná investice. Ještě téhož odpoledne musel Mahen zpátky do redakce, kde pracoval.

Ve svých vzpomínkách se jeho žena vrací do bytů, kde žili, na společné dovolené, popisuje Mahenovy záliby a jeho vztahy s přáteli – Halasem, Nezvalem, Milénem a dalšími – které ilustruje ukázkami z korespondence. Tyto dopisy jsou srdečné, plné citu, vzájemné úcty, obdivu a pochopení, jako by se lidé v té době dokázali mít tak nějak raději a víc si sebe vážit. Nebo si to alespoň uměli dávat lépe najevo. „Vím, že se setkám ještě s mnoha lidmi, a vím, že to budou náhodná přátelství, ale věřte mi, že nikdo na světě mi není zhloubi tak blízký jako Vy, a nejde o konkrétní věci, nýbrž o centrum fluidu, které je nad nimi a vybíjí se čas od času lyrismem, nepochopitelným ve své celé rozloze…“ (str. 127, úryvek z dopisu Nezvala Mahenovi)

Za nocí nejtmavších
Mahen byl osobností neuvěřitelně aktivní a činorodou. Navzdory tomu, že většinu dne trávil v zaměstnání, minimum volného času dovedl rozložit mezi své zájmy a četné přátele. Nepatřil k těm, kteří dostali všechno v životě zadarmo. Za vším, čeho dosáhl, stojí pevná vůle a usilovná práce. Bohužel mnoho z jeho snů se mu nikdy uskutečnit nepodařilo. Na paměť jeho nedožitých pětašedesátin se o něm František Halas vyjádřil takto: „Mahen nedovedl být nikdy bezstarostný jako jiní z generace a odtud ty stálé pokusy vymanit se ze skepse a najít dělný postoj k životu. Rozpornost Mahenova mnoho lidí mátla a věru nebylo nijak lehké vysledovat, jak Mahen lyrik anarchista žije s Mahenem, řekl bych praktickým. Že ti dva se neustále svářeli, je zřejmo z díla i z života.“ (str. 163)

Touha po harmonii ho vedla k obdivuhodné preciznosti, i co se týkalo jeho zájmů. Když se vrhl na zahradničení, pořídil si spousty katalogů, založil si sešit, do kterého kreslil uspořádání záhonků, psal, jaké sazenice jsou na nich vysázeny a dokonce i seznam nářadí a kolik za vše zaplatil. Měl zájem o vědecké poznávání přírody – vášnivě se věnoval rybaření a v rybách se vyznal. Vkládal je do velkých skleněných akvárií do formalínu a o zimních nedělích je s manželkou měřili a zapisovali údaje na lístky z kartotéky. Jako by vše, do čeho se pustil, dělal s největším nasazením. Nestagnoval pohodlně na místě, ale stále šel kupředu. Byl redaktorem, dramaturgem, knihovníkem, autorem knih, … zkrátka jeden jeho život by vydal za několik dalších.

Možná právě kvůli této neustálé aktivitě a nedostatku spánku se jeho fyzický stav zhoršoval. Ani po psychické stránce na tom nebyl nejlépe. Velkou roli sehrál nejspíše také strach z přicházející války a především zoufalství z marných snah v boji o nové prostory pro umístění brněnské knihovny a její rozvoj, o což se léta zasazoval. To vše mělo svůj podíl na Mahenově rozhodnutí ukončit svůj život vlastní rukou.

Manželčina podpora
Úlohy spisovatelky se Karla Mahenová zhostila výtečně, stejně jako role oddané manželky. Na Mahenovo přání byla ženou v domácnosti a její vyprávění působí, jako kdyby celý svůj život podřídila převážně zájmům a touhám svého muže. Podporovala ho, jak mohla, diktoval jí přednášky a články, hotové věci opisovala. Někdy ho dokonce vyhlížela z okna, aby, až přijde domů, měl rovnou na stole naservírovaný teplý oběd. Těžko posoudit, zda si Mahena pouze idealizovala, nebo věděla o jeho stinných stránkách, které však nechtěla světu představit. Ódy na jeho osobnost ale pělo i mnoho jeho známých a přátel.

Jsem potěšena, že vznikla kniha, která umožňuje čtenářům nahlédnout pod pokličku jeho života. Třeba to není právě váš vytoužený šálek, ale zkuste se po ní porozhlédnout v knihovně. Vytáhnout ji z police a otevřít. Nebo alespoň dlaní setřít zaprášený obal. Ona si to zaslouží.


Karla Mahenová
Život s Jiřím Mahenem
Mladá fronta, Praha, 1978,
276 stran

V České republice existuje několik knižních veletrhů, žádný z nich ale neklade důraz na malé nakladatele. Ti si většinou účast na akcích takové velikosti nemohou z finančních důvodů dovolit, a proto si svou cestu ke čtenářům hledají všelijak – sami roznášejí své knihy po obchodech, vystavují je na jednorázových knižních trzích po kavárnách či se snaží získat pár stolů na designovém marketu. Jakousi revoluci v prezentaci malých nakladatelství započal v loňském roce knižní jarmark Knihex organizovaný kulturním čtrnáctideníkem A2 a nakladatelstvím Lipnik. Od letošního roku budou mít malá a středně velká nakladatelství další možnost kvalitně prezentovat své práce před odbornou i laickou veřejností, a to na festivalu Tabook v Táboře.

Festival pro čtenáře i profesionály
Festival Tabook, který pořádá nakladatelství Baobab, není koncipován pouze jako platforma pro setkávání čtenářů a nakladatelů, chce pracovníkům nakladatelství také umožnit, aby mezi sebou navázali spolupráci. To získává na významu proto, že vystavovat budou nejen nakladatelé čeští, ale i francouzští, polští, slovenští, maďarští a španělští. Kromě výstavy a prodeje knih, které budou po celé dva dny trvání festivalu umístěny v centrálním stanu na táborském náměstí, připravil Tabook bohatý doprovodný program. Ten se bude odehrávat ve spřízněných prostorech, jako jsou kavárny, galerie a Husitské muzeum, a zahrnuje autorská čtení, divadelní představení, výstavy, tvůrčí dílny, koncerty a další aktivity. Kromě nakladatelů festival hostí i knihovníky, knihkupce a novináře, kteří se setkají u kulatých stolů a při přednáškách. Vše přístupné i zájemcům z řad čtenářů. Tématy letošního ročníku jsou: Fenomén malý nakladatel ve střední Evropě, Kvalitní literatura pro děti a mládež a Jak se píše středověk. Akcí Tabook nakladatelský baobab zase o kousek povyrostl.

Mezinárodní festival malých nakladatelů Tabook
Tábor, 5.–6. 10.
účast / vstupné: zdarma
www.tabook.cz

Kořeny této události sahají do Londýna 70. let, kde se konala autorská čtení spisovatelů ze střední a východní Evropy, kteří byli ve svých zemích pronásledováni. Byl zde přítomen i Michael March, básník a nynější prezident festivalu, který po roce 1989 přenesl tuto tradici do Prahy. Poprvé se festival konal v roce 1991 ve Valdštejnském paláci, kde se setkalo dvacet českých spisovatelů, kteří stáli v opozici proti minulému režimu. Od té doby v rámci festivalu vystoupilo na sedm stovek českých i zahraničních autorů.

Každý ročník má své téma. Ten letošní má téma „Kacířství a rebelie“ a odráží se také v motivu, který doprovází všechny festivalové materiály. Je jím obraz od Toyen „Polykači mečů“ z roku 1925. „Každý spisovatel je v podstatě heretikem, každý je přirozeně rebelem. Revolta neznamená revoluci, ale pokus oponovat vládnoucí ideologii, státní propagandě a převládajícímu způsobu myšlení,“ říká prezident festivalu a básník Michael March. Tímto tématem festival reaguje na oficiální výzvu UNESCO k dialogu mezi náboženstvími, duchovními tradicemi a humanistickými směry.

Téma je zřetelné i ve výběru autorů, kteří letos přijali pozvání. Představí se tři z nositelů Nobelovy ceny za literaturu. Z Německa přijede rumunská rodačka Herta Müller, která svá díla věnuje utiskovaným menšinám. Představí se také čínský spisovatel žijící ve francouzském exilu, první čínský nositel Nobelovy ceny, Gao Xingjian. Jeho kniha Hora duše vyšla letos v Nakladatelství Academia v překladu Denise Molčanova. Třetím nositelem Nobelovy ceny, jenž na letošním ročníku vystoupí, je karibský básník Derek Walcott, v České republice dosud nepublikovaný. K příležitosti festivalu mu zde vyjde jeho kniha básní. Českého vydání se dočká i kniha básní německého intelektuála a kritika Evropské unie Hanse Magnuse Enzensbergera i nejnovější kniha básní Michaela Marche. Z Alžírska přijede vynikající autorka Assia Djebar, která ve svém díle promlouvá hlasem muslimských žen. Stala se první ženou přijatou do francouzské Akademie. Ze severní Afriky přijede také egyptský básník Bahaa Taher, dalším francouzsky píšícím autorem je Fernando Arrabal, jehož díla provokují vzdorem proti „normalitě“.

Z amerických autorů se představí Peter Matthiessen, který na slavnostním zahájení festivalu obdrží cenu Spirose Vergose Za svobodu projevu, jež nese jméno po řeckém spisovateli a diplomatovi, který otevřeně vystupoval proti vojenské diktatuře v Řecku. Zúčastní se také známý spisovatel Iain Banks a mladý autor John Wray.

Na festivalu vystoupí také čeští autoři – Michal Ajvaz a Radka Denemarková, která představí svůj nový román Peníze od Hitlera.

V rámci festivalu proběhnou nejen autorská čtení a diskuze na Nové scéně Národního divadla, ale také autogramiády autorů. Kromě ceny Spirose Vergose Za svobodu projevu se bude udělovat také ocenění Rytíř kultury pro mecenáše kultury a umění a rovněž Cena Waltera Sernera za nejlepší povídku na téma „Život je hledání“, kterou festival vypsal pro studenty středních škol.

Festival spisovatelů na svých webových stánkách www.pwf.cz nabízí obsáhlou databázi biografií i úryvků z děl mnoha světových spisovatelů i videa z minulých ročníků festivalu, který bude i letos vysílán živě. Zároveň několikrát týdně zveřejňuje novinky ze světa literatury.

Festival spisovatelů Praha
6.–10. 6. 2010, Nová scéna Národního divadla. Podrobný program na www.pwf.cz.
Rezervace vstupenek: vstupenky@pwf.cz