Margaux Sauvé, ústřední postava Ghostly Kisses, vytváří éterický zvuk postavený na poetických příbězích o neopětované lásce. Pseudonym si vypůjčila z básně Williama Faulknera, jejíž snová atmosféra je přesně tím, v čem se potkává s hudbou Ghostly Kisses. S Margaux jsme se bavili o srdcebolu, oblíbených knihách i posunech ve vnímání duševního zdraví.

Díky komu jsi vlastně propadla poezii? A jaké jsou tvé oblíbené knihy?
Mou cestu k poezii lemuje vliv různých jmen a knih, které podnítily mou imaginaci a taky tvůrčí stránku. Hluboce mě inspiruje Leonard Cohen, jehož básnické texty se mnou opravdu silně rezonovaly. A pokud jde o knížky, tak mezi mé oblíbené patří Kdo chytá v žitě od J. D. Salingera, Alchymista od Paula Coelha a Pod skleněným zvonem od Sylvie Plath.

Která kniha ti nejdéle leží na nočním stolku?
Už nějaký čas se chystám na Hledání ztraceného času od Marcela Prousta. Předchází jí mimořádná pověst a já se moc těším, až se ponořím do jejího bohatého narativu i lyriky.

Zachycovat vlastní vzpomínky v písních může bezpochyby pomoct, stalo se ti ale někdy, že jsi zažívala těžké chvíle, když ses během koncertů k těm vzpomínkám vracela?
Zachycování emocí v písních je nepochybně katarzní, ale jasně – když je pak člověk zpívá naživo, může to otevřít některé rány. Je to jako byste se s každým vystoupením znovu vraceli do minulosti, což může přinášet své ovoce, ale i výzvy. Ale jakkoliv toho může být těžké, nacházím útěchu ve spojení, které skrze sdílené zkušenosti a pocity vzniká mezi mnou a publikem.

Ty sama zpíváš o nenaplněné lásce. Ke komu se obracíš, když se cítíš pod psa, čí texty k tobě opravdu promlouvají?
Když se necítím dobře, často poslouchám písničky právě o spletitostech nenaplněné lásky a lidských emocí. Podstatu toužení a zlomeného srdce dokáží skvěle zachytit Elliott Smith, Lana Del Rey anebo Jeff Buckley. A v těžkých chvílích mi dokáží poskytnout útěchu.

Ve své tvorbě se vracíš ke křehkosti našich duší, tu tvou nevyjímaje. Přijde ti, že je dnes snazší hovořit o svých slabostech?
Společnost dnes určitě více a více akceptuje křehké stránky každého z nás a více přijímá naše slabosti. Některé normy ale stále převažují a škodí duševnímu zdraví, třeba glorifikace workoholismu a obětování péče o sebe samého ve jménu produktivity. Tyhle normy je třeba nabourávat a upřednostňovat před nimi naše duševní zdraví.

Strávila jsi nějaký čas na konzervatoři, která tě podle vlastních slov naučila určitým dovednostem, ze školy jsi ale odešla. V čem vidíš nevýhody studia umění?
Studium na konzervatoři určitě nabízí možnost osvojit si hodnotné znalosti a schopnosti, usilovat o kariéru s formálním vzděláním má ale i své mínusy. Existuje tu tlak, abyste zapadli do standardů a naplnili tradiční očekávání, což může přidusit kreativitu a originalitu.
Soutěživost, která je prostředí konzervatoře vlastní, může být svazující a snadno přebije radost z uměleckého vyjádření. Ale když tohle všechno překonáte, vyjdete z toho po umělecké stránce houževnatější a silnější.

Někteří hudebníci a hudebnice během koncertů odmítají projekce, protože to podle nich odvádí pozornost od hudby. Jak to máš ty?
Podle mě by koncert měl být záležitostí pro všechny smysly. A jakkoliv rozumím obavě, že projekce může hudbu rušit, když s ní pracujete důvtipně, tak koncertní zážitek naopak rozšíří a pomůže, aby vás vystoupení opravdu vtáhlo.

Co tě teď s Ghostly Kisses vlastně čeká?
V květnu vyjde naše deska Darkroom, na to se moc těšíme! Pro Ghostly Kisses to bude skutečný milník. A pak v létě odehrajeme koncerty na bezvadných festivalech, těším se, až naši hudbu představíme novému publiku. Po létě vyrazíme koncertovat do Asie a na Blízký východ, to bude určitě nezapomenutelné. A samozřejmě budeme pořád tvořit novou hudbu!

Bavíme se krátce před premiérou druhé části Duny – o té první jsi pěla ódy. Které kanadské filmařky a filmaře kromě Denise Villeneuva máš ráda?
První Duna byla naprosto pohlcující, jasně že se těším na dvojku! Villeneuvovo vypravěčství a vizionářská režie ve mně nechala fakt silnou stopu. A jinak mám strašně ráda Xaviera Dolana, Jean-Marca Valléeho a Sarah Polley. Ti všichni obohacují scenérii kanadské kinematografie o originální způsob vyprávění. A na seznam si přidávám i Guye Maddina, o kterém se říká něco podobného.

text: Viktor Poláček

Ghostly Kisses
NoD (Dlouhá 33, Praha 1)
so 13. 4. 19:30

Dunaj hlásí comeback a chystá novou desku s názvem Za vodou, která vyšla 7. října. Sedmé album přijede v trojčlenné sestavě pokřtít 14. listopadu na Flédu. O nový zvuk s mottem Dunaj pro 21. století se postarali producenti Petr Ostrouchov a Aid Kid, kteří svým vystoupením obohatí živé koncerty.

Kapela Dunaj vznikla v roce 1989 a je považována za symbol brněnské alternativy devadesátých let. Jedno z nejznámějších a nejúspěšnějších uskupení na české scéně se pyšní minimalistickým kytarovým zvukem a silnými hudebními texty. I když se složení kapely měnilo, nejsilnější sestavu tvořil dlouhou dobu Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. Členy byli i Iva Bittová, která stála u debutu nebo bubeník Pavel Fajt. Nyní se skupina vrací ve formě tria.

Sedmá studiová deska s názvem Za vodou vyjde 7. října a značí velkolepý návrat po dlouholeté pauze, kdy kapela Dunaj jako taková prakticky nefungovala. „Mám v sobě pocit naplnění, že to, co jsme těch posledních dvacet let dělali každý za sebe, jsme teď propojili, naladili jsme se na sebe a vzniká něco nového,“ zmiňuje Josef Ostřanský pro musicserver.cz. První ochutnávkou z připravované nahrávky je singl Za vodou.

Současná kapitola s podtitulem Dunaj pro 21. století je mimo jiné zásluhou producentů Petra Ostrouchova a Aid Kida. „Řekli jsme si, že nechceme frčet na někdejší energii a oprašovat staré vitrínky. Shodli jsme se, že to musí být nová energie, která žije z přítomnosti a říká něco o tom, co jsme teď,“ vysvětluje Vladimír Václavek pro Headliner. Cílem bylo rovněž oslovit i mladou generaci. Album tedy nese moderní prvky, obsahem ale zůstává věrné tradicím Dunaje. Využily se i archivní nevydané materiály a na dvou písních tak bude možnost slyšet hlas zesnulého Jiřího Kolšovského. Na jedné skladbě hostuje zakládající členka Iva Bittová.

text: Martin Brzobohatý

Dunaj
Fléda (Štefánikova 24, Brno)
po 14. 11. 19:00

Devítinásobná držitelka výročních hudebních Cen Anděl Lenka Dusilová, Vertigo a -123min. zahrají ve čtvrtek 23. září na společném koncertu v Arše. Dojde tak k mimořádnému setkání předních zástupců české hudební scény na jednom pódiu. Jedinečná zpěvačka, skladatelka a instrumentalistka představí písně z nového alba Řeka. Vertigo vzešlo z jazzové scény a úspěšně a nápaditě překračuje vlastní tvůrčí mantinely. Kapelu podpoří jako host kytarista David Dorůžka. Trio -123min. ve své energické tvorbě propojuje soul, groove, jazz, blues, funky či world music.

Lenka Dusilová se stala ikonou odvážného, novátorského popu, neztrácejícího většinové publikum, jež své favoritce věří a následuje ji. V sólových vystoupeních experimentuje s loop machine, stylovou otevřeností, hráčskou erudicí a s rozšířenými nezaměnitelnými vokálními technikami.

Vertigo je originální českou hudební skupinou, která vzešla z jazzu, ale postupem času se svými hudebními přesahy dopracovala ke zcela svébytnému stylu. Její charakteristikou je kreativita, totální improvizace, ale rovněž sofistikované kompozice zasahující až do oblasti soudobé vážné hudby.

Kapelu -123 min. tvoří trio uznávaných muzikantů: zpěvák, kytarista a autor písní Zdeněk Bína, baskytarista Fredrik Janáček a bubeník Daniel Šoltis. V roce 2019 kapela oslavila svůj comeback novým albem LES, na němž zaznívají pouze texty v češtině. Jako hosta si členové kapely přizvali slavného jazzového trumpetistu Erika Trufazze.

Vstupenky zakoupíte na www.americkejaro.cz

Občas je dobré vrátit se k začátkům, abychom znovu našli sami sebe. Tím se řídili skotští rockeři We Were Promised Jetpacks, když nahrávali čtvrtou desku The More I Sleep the Less I Dream, se kterou se vracejí ke své původní sestavě a vyrovnávají se změnami ve svém blízkém okolí.

Kritiky i fanoušky oblíbená skupina právě slaví deset let od debutu These Four Walls, jenž definoval jejich styl na hraně post-punku a indie emo rocku.

Po tour k poslední desce Unravelling z roku 2014 se skupina rozhodla, že potřebuje pauzu. WWPJ vydali během pěti let tři alba a pak se po nich slehla zem. Když se muzikanti potkali znovu ve studiu, tvorba nového materiálu nešla tak hladce jako dřív. Deska je proto pojmenovaná po první skladbě, kterou skupina napsala krátce poté, co vyškrtla většinu ostatních: „Skoro celé album jsme zahodili, něco na těch skladbách nefungovalo,“ prozradil frontman Adam Thompson.

Nezávislý magazín Under the Radar desku ohodnotil 75 %. V závěru recenze dodal, že se jedná o silný materiál, který s každým dalším poslechem nabírá na intenzitě. Nahrávku doprovázelo i animované video k singlu Repeating Patterns, které magazín The Skinny označil jako jedno z nejvtipnějších videí loňska.

V Chapeau Rouge 24. září uslyšíme průřez celou tvorbou We Were Promised Jetpacks. º


text: Jakub Béreš

Minulý měsíc vyrazily Magdalena Korzeniewska alias SKY (zkratka pro Sorrow Kills Youth) a Zosia Hołubowska alias Mala Herba (v překladu Zlá Bylina, identifikující se jako nebinární) na turné. Naplánovanou měly i zastávku v Praze.

Jejich koncert v Praze uspořádala Tereza Odehnalová alias MOOD v areálu Kasárna Karlín. V rámci předkapely jim vybrala projekt Petry Juráčkové Ima Teva. Trojice pódium zaplnila atmosférou evokující voodoo i síly matky Země.

SKY překvapila svým oslnivým a emotivním projevem. Zazněly skladby reflektující osobní mučivé zkušenosti a celý slowcoreový set tak působil jako autentické sonické vymítání vlastního temného já, které má kořeny hluboko v podbřišku. Její hlas se přitom na publikum snášel z výšky, jako by byl usazený v oblacích, vzdálený, něžný a křehký, jako samotná mlha. O svém projektu sama SKY říká, že „je to tak trochu tlumič, způsob, jak projevit ty části mé osobnosti, které ze mě udělaly mou vlastní největší nepřítelkyni. Způsob, jak vytvořit něco vně sama sebe, co by se potom dalo oddělit od mého každodenního já, a co by ostatní mohli nějak interpretovat. Díky tomu mohu s někým komunikovat a necítím se tak osamělá. Ti démoni, o kterých zpívám, nejsou kolem mě, nejsou z historie, nejsou to ani společenské problémy, jsou vnitřní. Jde spíše o metafory než o kulturní tropy.“

Následující vystoupení Mala Herba bylo prudkým kontrastem. Hlas prýštil z jejich těla, když předváděli prastarou pěveckou techniku označovanou jako bílý hlas nebo otevřené hrdlo. Mala Herba ve své tvorbě čerpá nejen z tradičních pěveckých technik, ale také z textů tradiční dochované hudby. Společně s výbušnou synthwaveovou produkcí její projev vytvořil přesvědčivou kombinaci, která v sobě měla nezkrotnou sílu. Toto přirovnání je na místě, vzhledem k tomu, že Mala Herba svůj projekt popisuje jako démonickou, silnou, sebevědomou čarodějku, která vystupuje prakticky nahá, jako neohroženého sexuálního démona v dobrém slova smyslu. Tento démon je protikladem k tomu, jak se Zosia vnímá: „potýkám se stále s řadou komplexů, ale chci aby se na pódiích mohla objevovat různá těla, proto vystupuji polonahá nebo ve velmi přiléhavém oblečení. Všechna těla by měla mít možnost být vidět a mít tu místo. Neměla by být jen mlčící rekvizitou. Všichni vystupující přeci nemusí být krásní, vysocí, mladí a štíhlí.“ Ale za Mala Herba je víc než jen snaha šířit pozitivní vztah k tělu. Projekt představuje sílu, která by neměla být přehlížena, formu feministického aktivismu, kterou Zosia označuje za poslední instanci. „S feministickým aktivismem mám více než patnáct let zkušeností a mám pocit, že to nezabralo. V Polsku čelíme obrovskému odporu. Proto je Mala Herba jakýmsi uměleckým čarodějnictvím, praktikováním aktivismu skrze magii.“

Jádrem projektu Mala Herba je i zájem o zkoumání motivů hněvu a odplaty: „Už jsem unavená tím ohleduplným feminismem, který se nesoustředí jen na ženy, ale vždy se zabývá i muži. Já sama jsem přežila sexuální zneužívání a ráda bych pocítila opravdovou změnu, nějaký druh politického vyrovnání, které se sebou ponese i určitý druh odplaty“, říkají Zosia a SKY k tomu dodává: „Takže vlastně nemluvíme o pomstě, tohle je spíše spravedlnost nebo férovost. Protože pokud trestem v případě sexuální obtěžování nebo znásilnění není trest adekvátní těmto zločinům, pak odplata může být způsobem, jak věci dostat zpět do rovnováhy a nastolit spravedlnost“. Další koncert série MOOD se uskuteční 19. dubna v GRIDu a vystoupí na něm berlínská Dane Joe a pražští LAVRA, mimoto se také můžete těšit na projekt NANO TONE. ∞


text: Ewelina Chiu

Please the Trees a Manon meurt zahrají v neděli 24. března v pražském Divadle Archa a společnost jim nebude dělat nikdo jiný než oceňovaný americký trubadúr Steve Gunn. Ten se svou skupinou představí nové album The Unseen in Between, které vychází v polovině ledna na labelu Matador.

Vedle intenzivních koncertů českých kapel tedy návštěvníky čeká i tuplovaná porce moderní americany podaná s ohromující vášní, přehledem i nadhledem, fanoušci Kurta Vilea, Wilco nebo Grateful Dead by měli zbystřit.

Steve Gunn chová k tradiční americké hudbě velký respekt, zároveň se ji ale snaží posunout a rozšířit její obzory. Ke známým formám přistupuje přemýšlivě a inovativně, aniž by popíral jejich kořeny. Jeho kombinace do detailu dotaženého zvuku, výrazných melodií a překvapivých písňových konstrukcí bývá často přirovnávána k přelomovým albům Yankee Hotel Foxtrot nebo A Ghost is Born dnes již legendárních Wilco, ovšem svými alby Way Out Weather nebo Eyes On the Line se jim staví na roveň. º


Please the Trees + Manon meurt + special guest: Steve Gunn (USA)
Divadlo Archa (Na Poříčí 26, Praha 1)
ne 24. 3. 20:00 • 350 / 390 Kč


text: Pavlína Svatoňová

Pětice australských muzikantů Parcels se dala dohromady na střední škole a hned s prvním EP Clockscared se o nich rozkřiklo po Austrálii i Evropě.

Parcels nakonec zakotvili v Berlíně a upsali se francouzskému elektronického indie labelu Kitsuné (Phoenix, Bloc Party, Cut Copy). „Ze začátku jsme byli plní energie, takže Evropa byla jedna velká party. Pak nám ale začali docházet peníze, tak jsme se museli trochu uklidnit,“ mluví o prvních měsících na jiném kontinentu.

Druhé EP Hideout vyvolalo kolem kapely ještě větší hype a sedmdesátkového diskosoulového zvuku si všimli i slavní Daft Punk. Potají zašli na jejich pařížské vystoupení a odcházeli nadšení natolik, že Parcels nabídli spolupráci. Výsledkem byl hit Overnight, jehož chytlavý a bezstarostný refrén zůstane v hlavě už po prvním poslechu.

Na úspěchy skladby navázali letos v říjnu eponymním debutem, který v magazínu NME dostal pět hvězd z pěti a jeho recenzent k němu napsal: „Parcels si dali načas a vydali ucelené nadčasové album, které je navíc zatraceně chytlavé.“

Parcels vystoupí 7. prosince v pražském Rock Café. Vstupenky jsou k dostání na fource.cz. º

„Festival hutné hudby“ ve formátu jeden a tři večery začne 27. října v prostoru Collbenka 1704 přehlídkou digitální hlukové hudby a abstraktní elektroniky s podtitulem Blešák hluku / Pieta za Kolbenku. Dramaturgie se ujal hostující label Genot Centre a pozval polskou acid-technoisovou producentku Ewu Justku, jednoho z nejvýraznějších zástupců live coding/algorave scény Renick Bella nebo španělského producenta Æthereal Arthropod. Zvukovou část doplní pietní art market koncipovaný jako pocta legendárním blešákům na Kolbence, kde budou k mání bizarní umělecké kousky od mladých designérů.

Těžiště festivalu se týden nato přesune do MeetFactory, kde se třemi večery od čtvrtka do soboty, 1.–3. listopadu, rozvine pomyslná gradační linka od soudobé vážné hudby až po noise. První večer se ponese v duchu improvizace a ambientních ploch – vystoupí známý australský multiinstrumentalista Oren Ambarchi, polský noisový folkař Stara Rzeka nebo velké improvizační těleso Insub Meta Orchestra. Druhý večer vzdá hold tradici freejazzu: svůj zvukový útok na sluch předvede trio Fake the Facts s hvězdným saxofonistou Matsem Gustafssonem, improvizační duo Spill, tedy bubeník Tony Buck a klavíristka Magdy Mayas, a další tři mezinárodní soubory. Třetí večer vygraduje vystoupením americké noisařky Pharmakon, kterou doplní avantcorový ansámbl Shibuya Motors a tuzemští hudební tvůrci Izanasz, Nina Pixel a Microvomit.

Více informací o festivalu na stránce www.alternativa-festival.cz. º


text: Lýdie Kárníková

Indie rocková kapela Metric, kterou můžete znát i ze soundtracků k filmům Scott Pilgrim vs. the World nebo The Twilight Saga: Eclipse, konečně dorazí na podzim do Prahy.

Čtveřice vedená Emily Haines je zpátky s novou energickou deskou Art of Doubt v čele s dystopickým singlem Dark Saturday. Haines k němu dodává: „Chtěli jsme, aby naším prvním singlem byla právě kytarová Dark Saturday, abychom všem dali vědět, že jsme zpátky ve hře. Píseň pojednává o dystopickém nočním životě v prázdném městě, ve kterém jsou všichni bohatí a kde je všechno zdarma.“

S právě vydaným albem se Metric rozhodli udělat změnu. Produkce se místo kytaristy Jamese Shawa ujal Justin Meldal-Johnsen, známý pro spolupráci s M83 nebo Nine Inch Nails. K výměně v týmu Shaw řekl: „Justin byl tím, co jsme potřebovali, dokázal z nás dostat to nejlepší. Po tolika letech v kapele jsme to už sami neuměli. Na tomhle albu se nám znovu podařilo objevit něco, co jme za ty roky ztratili.“

Svou první desku Old World Underground, Where Are You Now? vydali v roce 2003 a od té doby nahráli dalších šest. Kam se za ty roky jedna z nejúspěšnějších kanadských kapel posunula se naživo dozvíte 1. listopadu v Roxy. Lístky seženete na stránce www.fource.cz. º


text: Jakub Béreš

Dvakrát do téže řeky nevstoupíš a ani se v ní neutopíš. Leda kdyby tě píchla atomová včela.

Česká experimentální scéna dostala nový dárek. Je jím po pěti letech vydané album někdejšími průkopníky hip-hopu Neutopíš se dvakrát v téže řece a už název napovídá, že texty patří Lubomíru Typltovi a hudbu do světa posílá WWW Neurobeat.

Kapela WWW vznikla v Praze na počátku 90. let, tedy v období pádu komunistického režimu tehdejšího Československa. V té době byla jednou z prvních, které v Česku experimentovaly s hip-hopem. V pozdějších letech s rozšiřováním internetu WWW doplnila svůj název o přídomek Neurobeat. Zároveň začala pracovat s živými nástroji a odklonila se od klasické rapové produkce. Na přelomu milénia skupina přerušila činnost a její členové se věnovali svým dalším povoláním. Zakládající hudebník WWW Ondřej Anděra je filmový režisér a textař, Lubomír Typlt je malíř.

WWW se vrátila na scénu v roce 2006 s debutovým albem Neurobeat. To tehdy vyšlo jako vůbec první nahrávka nově vznikajícího labelu BiggBoss, který uskupení zastupuje dodnes. WWW od té doby vydala další dvě veleúspěšná alba Tanec sekyr (2008) a Atomová včela (2013). V pořadí čtvrtá řadová deska Neutopíš se dvakrát v téže řece zahrnuje deset skladeb. Ty přinášejí i po více než dvou dekádách existence kapely zásadní novinky. Album má na přebalu práci Krištofa Kintery. Uvnitř bookletu jsou vedle textů WWW v češtině a angličtině také díla malířů Miroslava Polácha, Adama Štecha, zmíněného Lubomíra Typlta a fotografa Ivana Pinkavy. ∞


WWW Neurobeat – křest desky
MeetFactory (Ke Sklárně 15, Praha 5)
pá 5. 10. 20:00
Fléda (Štefánikova 24, Brno)
út 9. 10. 20:00

Co může být radostnější rozlučka s létem než okouzlující večerní plavba na divadelní lodi bratří Formanů? Posádka téměř stometrové loďky Tajemství sází na jistotu a lety prověřenou spolupráci s DJ Mackiem Messerem. Jeho taneční plavby Swing na lodi Tajemství mají silnou historii, obrovský pozitivní náboj a veliké renomé. Není divu, že bývají často vyprodané. Na palubě Tajemství to už roztočily takové hvězdy jako Justine Fidele z legendární berlínské noci Electro Swing Revolution, londýnský gentleman Sacha Dieu, kalifornská hvězda Karolina Lux, okouzlující taneční diva Yazz nebo francouzský elegán Gemini. V moři milých překvapení jste pak mohli natrefit nečekané vystoupení Tonyi Graves z Monkey Bussines nebo stylovou show módní retro značky Lazy Eye.

Přijďte v pátek 21. 9. v 19:00 a vyplujte s největší taneční plavbou sezóny. Budete svědky naprosto nevídané swingové události. Poprvé v historii velkých tančíren na palubě na lodi bratří Formanů to roztočí samotný král swingu, nejslavnější swingový zpěvák současnosti, pan Ondřej Havelka, a jeho orchestr Melody Makers. Jejich speciální téměř dvouhodinová koncertně-taneční show rozhoupe palubu lodi Tajemství, jak se sluší a patří. V několika vystoupeních během plavby pánové zahrají největší swingové šlágry všech dob. Jediná noha nezůstane v klidu. Ve slavnostním programu večera rovněž nebude chybět jedinečná podívaná zářící taneční hvězdy YAZZ nebo taneční minilekce od prvotřídních profesionálů. Vaši taneční kondici ověří špičkový německý electroswingař DJ Le Portier z legendární hamburské přístavní formace Electro Swing Crew nebo charismatický kapitán plavby DJ Mackie Messer. První návštěvníci fasují grátis štamprli originálního námořnického rumu. Aktuality a celý program plavby najdete na www.swingnalodi.cz. Dobře víme, jak bývá natřískáno, proto bez váhání utíkejte pro lodní lístek na stránku www.smsticket.cz a velkolepou plující tančírnu s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers si nenechte frnknout! º


text: Adam Krátký

Před pár měsíci zvedla americká producentka a songwriterka Half Waif ze židlí publikum v Divadle Hybernia svým tanečně melancholickým popem, když doprovázela na turné písničkáře Iron & Wine. Od té doby stihla vydat povedenou třetí nahrávku Lavender, se kterou se poprvé podívá do České republiky na své dva sólové koncerty.

Nandi Rose Plunkett aka Half Waif mluví o své desce jako o talismanu připomínajícím, že jakékoliv nesnáze nikdy nejsou tak hrozné, aby nešly překonat. Název odkazuje na jednu z prvních dětských vzpomínek, kterou Plunkett má na svou babičku Ashu. Ta vždy ze zahrady utrhla kousek levandule a hodila jej do vroucí vody, aby provoněla celý dům.

V nahrávce Lavender Half nevzpomíná jen na dětství. Vypráví o vnímání sebe sama a o nepatrných momentech formujících náš celý život. O neustálém loučení se s druhými i vítání nových přátel, odstrkování blízkých a o opětovném volání po jejich návratu. O tom ostatně zpívá i ve svém energickém singlu Keep It Out.

Jedinou jistotou v životním koloběhu je podle Half Waif náš domov, který si tvoříme uvnitř sami sebe. Hledání vlastního ukotvení se pro Plunkett stalo tématem už v dospívání. Je totiž dcerou indické imigrantky a otce s irsko-švýcarskými kořeny. Jak vypadá její levandulí provoněný domov, se dozvíme 14. září v brněnském Kabinetu Múz a o den později v Praze v Chapeau Rouge. Lístky naleznete na webu fource.cz. º


text: Jakub Béreš

V pátek 14. září okouzlující pražskou Kampu a nádvoří tamní Werichovy rozzáří a roztančí hvězdy swingové scény. Svou hudbu k poslechu i pohybu nám nabídnou hned dvě špičkové kapely. Premiérově to v programu roztočí vyhlášená swingařská skupina FUTUR SWING a autentická gypsy jazzová paráda TRIO CARLOS MANOUCHE. Třešničkou večerního programu bude oblíbený německý electroswingař, DJ a producent Varrick Frost, rezident hamburské formace Electro Swing Crew. Jeho DJské vystoupení chválí electroswingové publikum po celé Evropě. V tomto roce roztočil party v Madridě, Ženevě nebo v Berlíně – a vždy to bylo nezapomenutelné.

Poslední letní tančírnu pod korunami stromů na pražské Kampě určitě rozswinguje žádaná taneční minilekce. Tentokrát bude v režii profesionálů špičkového tanečního studia Swing Busters. Jejich taneční show bude další premiérou večera. Zbrusu novým kouskem bude i roztomile neformální módní retro fashion show od Jane Bond Special. V programu samozřejmě nebudou chybět hvězdy kultovní taneční noci, vyhlášené Electro Swing River. Vystoupí okouzlující taneční diva YAZZ nebo charismatický kapitán plujících tančíren lodě bratří Formanů, DJ Mackie Messer, tentokrát za doprovodu trumpetisty Jana Veverky kapelníka swingové kapely Prague Rhythm Kings.

Samozřejmostí je welcome drink pro první hosty grátis. Myslete na to, že swingujeme za každého počasí. V případě lijavce se program přesouvá pod střechu Werichovy vily. Protože bývá hodně plno, využijte včasný a pohodlný předprodej na stránce www.smsticket.cz. Všechny novinky najdete na www.electroswingriver.cz. Bude to jedna velká swingová pohádka, tak neváhejte a hurá na parket: Let’s Dance Swing! º


text: Adam Krátký

alt-J nesledují trendy ani pravidla. Jsou pokaždé svěží a originální. Svérázná indie popová kapela z Leedsu má za sebou raketový start a pohádkovou kariéru tří stydlivých podivínů, kteří to dotáhli na největší světová pódia a stali se nejúspěšnější alternativní kapelou posledních let, jejíž chytlavé písně jako Left Hand Free nebo Breezeblocks zná snad každý.

Dnes tříčlenná kapela debutovala v roce 2012 deskou An Awesome Wave oceněnou prestižní Mercury Prize, která z hipsterské partičky udělala senzaci překračující playlisty stylových městských kaváren. Druhé album This Is All Yours dokonce dobylo britský albový žebříček a získalo nominaci na Grammy.

Minulý rok poslali do světa neméně úspěšnou nahrávku Relaxer, ke které vytvořili i mistrovskou vizuální show. Tu před koncertem pro iDNES.cz popsal jeden ze dvou hlasů kapely Gus Unger-Hamilton následovně: „Chceme být průkopníky koncertních audiovizuálních zážitků. Když už promýšlíme naše desky i klipy do detailu, tak to chceme dělat i s živými vystoupeními.“

alt–J minulé léto headlinovali velké festivaly a v únoru vyprodali pražské Forum Karlín. V srpnu se poprvé podívají i do Brna, kde odehrají tuzemský nejintimnější koncert s velmi omezenou kapacitou. Písně o lásce, ztrátě i smrti zazní v brněnském Sono Centru už 12. srpna. Vstupenky koupíte na stránkách www.fource.cz. º


text: Jakub Béreš

Legendární pražský klub Chapeau Rouge oslavil svoje 99. narozeniny, ale do hrobu má rozhodně ještě daleko.

Výzdoba se slogany „Policejní svině“ a „You gonna die for your government“ značila jediné. Punk se vrátil do centra Prahy. Chapeau Rouge 21. června hostilo svoji narozeninovou oslavu a hlavní hvězdou večera se stal nestárnoucí Visací zámek.

Klub a kapela mají jedno společné. Pomalu byste je poslali na zasloužilý odpočinek, nicméně to ani jeden z nich nemá v plánu. Jakmile se headlineři objevili na koncertním pódiu, téměř ihned šla trička dolů a začalo to pravé pogo. Hity jako Domovnice a Vlasta nikdy nezestárnou. Ale Visací zámek nebyl jedinou punkovou skupinou, která ten večer vystupovala. Punkáči z Apple Juice se nenechali zahanbit a heslu večera „Už 99 let punkově“ udělali čest.

Chapeau Rouge je takový malý, lehce avantgardní klenot uprostřed Prahy. Dalo by se říct, že s věkem zraje jako víno, avšak po nocích, jako byla tato, můžou být všichni rádi, že klub ještě stojí. Pokud tohle byly 99. narozeniny, tak si nedovedu představit, co přijde za rok. Nezbývá než dodatečně popřát – všechno nejlepší. º


text: Ondřej Teplý

Když přijde řeč na nejstarší pražské kluby, nejde nezmínit Chapeau Rouge, které letos slaví 99. narozeniny. Dnes třípatrový klub plný zahraničních i českých kapel a DJs byl otevřen v roce 1919 jako jednopokojový kabaret. Svoje stálé působiště tam našla například kapela Melody Makers.

Letošní oslava bude opět ve velkém stylu. Jako tradičně bude vstup do všech pater klubu zdarma a kromě hudební produkce se návštěvníci mohou těšit i na speciální živé performance, dekorace a narozeninová překvápka. I tentokrát je oslava laděná do jednoho tématu a tím je pro letošní rok punk a legendární klub CBGB.

A když se řekne punk, která česká kapela se vám vybaví jako první? Headlinerem koncertní stage je legendární Visací zámek. Autoři hitů jako je Známka punku, Prezident je buzna nebo Stánek hrají v nezměněné pětičlenné sestavě už 36 let. Druhou kapelou svátečního večera bude Apple Juice, jejíž členové jsou známí hlavně ze svého působení v kapele Plexis.

Také DJská stage přivítá hvězdu světového formátu. Do Chapeau přijede francouzský DJ a producent Timid Boy, který letos slaví deset let svého vydavatelství Time Has Changed Records. Na scéně se ale pohybuje už přes 15 let. Společně s ním zahraje známý český DJ Schwa a spousta dalších.

Narozeninová party, na kterou se nezapomíná, se koná ve čtvrtek 21. června v srdci Prahy v třípatrovém klubu Chapeau Rouge. º


text: Hedvika Pajerová

První letní podvečer je datem, kdy se na pražském Vítkově rozezní dobro. A nezůstane pouze tam, ale bude eskalovat do dalšího veřejného prostoru. Více než padesát site-specific instalací a intervencí předních architektů a umělců a několik hudebních vystoupení přinese letošní šestý ročník festivalu Landscape.

Rozvoj městské krajiny a veřejného prostoru v širším centru Prahy je hlavním tématem mezinárodního krajinářského festivalu, který láká k objevování pražské divočiny. Umělecká díla provedou v letních měsících návštěvníky festivalu Landscape a propojí Pražanům hned několik lokalit. Zajímavostí festivalu je jeho umístění – nemá totiž svůj centrální prostor, ale bude se rozprostírat v několika pražských čtvrtích. „Hlavní ideou je vytvoření alternativní turistické trasy vůči přehřátému centru, vzájemné propojení Holešovic, Karlína a Žižkova, a představení potenciálů možných budoucích center společenských aktivit,“ přibližuje koncepci festivalu Dan Merta.

Slavnostní zahájení proběhne 21. června do 16 hodin na Vítkově. Ujmou se ho výrazné projekty hudební scény v čele s kapelou J. A. R. Nebude chybět Kapitán Demo, Puding paní Elvisovej ani slamer Anatol Svahilec. Realizace uměleckých intervencí se ujala řada českých tvůrců, mezi kterými je Milena Dopitová, H3T, Kurt Gebauer, Jiří Kovanda nebo Jitka Trevisan. Prostor budou opanovat i zahraniční tvůrci Lodewijk Baljon, Till Rehwald čiI lona Németh. Kromě instalací čeká návštěvníky festivalu také mnoho výstav – např. v chátrající Fuchsově kavárně na Štvanici, která se po dobu festivalu promění v galerii. Podzimní program pak bude patřit odborným přednáškám, debatám a diskusím za účasti odborníků, politické reprezentace a široké veřejnosti. Všechny akce festivalu jsou zdarma.

Tisíce narcisů
„Předvojem festivalu byla výstava v Galerii Jaroslava Fragnera pod názvem Objevte pražskou divočinu. Ta prezentovala koncepční studie a soutěžní i studentské projekty, které byly pro daná území zpracovány, nebo se právě zpracovávají,“ připomněl nedávnou prezentaci návrhů Jakub Hepp. Budoucí trasu festivalu si pak mohli Pražané projít již brzy zjara v doprovodu téměř 25 tisíc narcisů, které byly vysázeny v rámci podzimního workshopu. º


Landscape festival
Praha (různá místa)
21. 6.—30. 9. (zahájení 21. 6. 16:00, Vítkov, Praha 3) • vstup zdarma

V Jungmannově ulici postává hlouček mladých lidí a už z dálky přitahují pozornost. Trash oblečení, ledvinky a často potetované obličeje. Tak vypadají fanoušci amerického hudebníka a producenta Ghostemane, který odehrál na konci dubna svůj koncert v klubu Mono Fono.

Eric Ghoste, známý pod uměleckým jménem Ghostemane vystoupil spolu s DJ Demasiado a s hostujícím rapperem WAVY JONE$ ve vyprodaném pražském klubu. Předskokani sice pro většinu publika nebyli známí, nicméně to ve výsledku ničemu neuškodilo. Energie, kterou vlili do fanoušků byla přesně to, co hlavní hvězda večera potřebovala.

Po vstupu Ghostemane na stage se okamžitě strhla mela trvající až do konce koncertu. Skákání do davu, pot a nedýchatelné vedro. Došlo i k zakročení ochranky a to v případě fanouška, jenž si udělal ze světel nad podiem prolézačku. Tak by se dala shrnout divoká atmosféra, které, jak se musím přiznat jsem podlehl i já sám. Hardcorový rap protknutý občasnými metalovými vsuvkami dokázal trvat něco málo přes hodinu. Surovost a animálnost akce mě bavila.

Odcházel jsem s pocitem uspokojení a to i přesto, že jsem měl skrz naskrz promočené tričko a pod ním pár naražených žeber. ∞


text: Ondřej Teplý