Co je to autorství? Je možné věřit fotografickému médiu, když vytvořit montáž je tak snadné? A jak se coby fotograf zachovat tváří v tvář utrpení? Manipulují s námi média prostřednictvím obrazu, který nám předkládají?

Pokud patříte k té sortě diváků, kteří se rádi dozvídají o okolnostech vzniku díla, pak vaší pozornosti nemůže uniknout právě probíhající výstava Kontroverze v prostorách Rudolfina. Najdete tu fotografie, které doprovází rozporuplná historie a při jejich prohlížení vás jistě napadne spousta otázek.

Rychle zjistíte, že při snaze na ně najít odpověď tu aspekt „líbí-nelíbí“ nehraje takovou roli. Spíš jde o aktivizaci mozkových buněk – a celý listopad pak v této jistě bohulibé činnosti pokračujte. Se vstupenkou z výstavy můžete navštívit přednášky odborníků z oblasti práva, médií, etiky či filozofie.

Doprovodné akce výstavy:
» 3. listopadu, můžete zažít exkurzi do experimentátorských let šedesátých v rámci přednášky Martina Mikuláše „Sex, drogy a r’n'r na obalech LP desek“. Jedním z příběhů k tématu výstavy je historie fotografie nahých dívek na obalu alba „Electric Lady“ od Jimiho Hendrixe a chybět nebude množství hudebních ukázek.

» 8. listopadu máte možnost zamyslet se spolu s Jiřím Přibáněm nad etikou a zákonem skandálu na stejnojmenné přednášce.

Přijďte se dozvědět více o fenoménu kontroverze. Burcovat svou mysl a bránit se zpohodlnění ducha občas neuškodí. Zvláště v zadumaných podzimních dnech. Více informací najdete v programu galerie Rudolfinum nebo na stránkách www.galerierudolfinum.cz.

Dost už bylo šokujících výstav. Kontroverze v Rudolfinu láká na pohled do právní historie fotografie a ptá se na klasickou otázku, zda je samotná fotografie uměním.

Před začátkem prohlídky jsem dostala nečekanou nabídku vytvořit si vlastní brožuru o celé expozici. Konkrétněji desky, do kterých si přidávám materiál ke každé fotografii, která mne zaujala, a tuhle, sobě na míru vytvořenou knihu si pak odnáším s sebou domů.

Ale vraťme se do galerie. Výstava ukazuje známá i méně známá díla, od počátku fotografie až po současnost. Nutila mne zamyslet se, je-li fotografie skutečným uměním, jak je to vlastně s těmi krádežemi lidských duší, jaký význam fotografie nese a jak nesmyslný význam jí někdy přikládám. Sama jí často až bezmezně věřím, přestože mne ještě častěji podvádí. Jenže – za každou fotografií stojí zase jenom člověk. Úsměvným příkladem této hry s lidskou fantazií je portrét dívky, která mluví s vílou. Vznikla v roce 1920 společným úsilím dvou kamarádek. Fotografii ukázal veřejnosti sám sir Artur Conan Doyle, který věřil ve spiritualismus. Už tehdy vyvolala řadu kontroverzních reakcí, ale dívky si stály za svým. Teprve ve svých 83 letech jedna z nich prohlásila, že víla byla vystřižena z časopisu, druhá to však do konce života nikdy nepotvrdila.

Výstava mě donutila přemýšlet o jednotlivých fotografií, a to ještě dlouho poté, co jsem za sebou zavřela dveře Rudolfina. I to podle mě svědčí o kvalitě výstavy. Kontroverze v Rudolfinu potrvá do 13. 11