Prvotině Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech se ve Spojených státech dostává nebývale velkého množství pochvalných reakcí. V patnácti letech sem autor odjel pracovat a později studovat, aby mohl uskutečnit svůj plán, napsat prvotinu v anglickém jazyce a zasadit její příběh do Čech, do země, ve které vyrůstal a která se pro něj stává nejen místem vzpomínek, ale pojí se také s potřebou jisté konfrontace a osobního vyrovnání.

Proto si Kalfař zvolil jako hlavní postavu knihy astrofyzika Jakuba Procházku. Ten se chce vyrovnat se svou minulostí a nehlédnout mentalitu vlastní země, musí ale najít dostatečně velký odstup k tomu, aby toho byl schopen. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, v době, kdy se Čechy chopí uskutečnění komplikované vesmírné mise. Na několik měsíců dlouhou výzkumnou cestu je vybrán právě Jakub. Letí sám, ztrácí kontakt s fyzikálními zákony Země a nakonec i s veškerým spojením s jejími obyvateli. Z naprostého osamění jej vytrhávají jen rozhovory s (snad imaginárním) mimozemským přítelem. Jemu se Jakub začne svěřovat, vzpomínat na doby svého mládí, vyprávět milostný příběh, který se odehrál mezi ním a jeho ženou a který během dlouhého Jakubova letu bere postupně za své, aniž by to on, na tisíce mil vzdálený ve vesmíru, mohl jakkoli ovlivnit. Důležitou dějovou linií se stanou Jakubovy vzpomínky z dětství, v němž se musel vyrovnat se smrtí rodičů, ale také s temnou minulostí svého otce, spolupracovníka StB.

Hus, Havel, kosmonaut
Kalfař psal knihu pro zahraniční čtenáře a popis Čech tomu samozřejmě uzpůsobil. Země je předváděna ve svých nejzákladnějších reáliích a zvycích. Objeví se pověst o Kněžně Libuši, drama konce života Jana Husa nebo až snové ujmutí se úřadu bývalým vězněm Havlem. Jakub s nostalgií vypráví svému mimozemskému příteli o chuti Tatranky nebo rohlíku, vzpomíná na zabíjačkové hody. Pro českého čtenáře něco nad čím se ani nepozastaví. Pokud ale čteme knihu s vědomím toho, jak velký úspěch za oceánem zaznamenala, že Kalfař za svou prvotinu dostal pochvalné recenze v New York Times, Wall Street Journal a Guardinu, nutně máme tendenci číst ji jinýma očima, jako určitou výpověď o Čechách, a snad ji i srovnávat s dalšími knihami, které „českou stopu“ otisky do světové literatury v minulosti. Například jako v Kunderově Nesnesitelné lehkosti bytí, románu podobně zaměřeném především k cizímu čtenářskému publiku, si autor vybral jisté zlomové období našich dějin, aby na něm mohl zvýraznit české prostředí a mentalitu. Dobu těsně po revoluci, k níž se Jakubovy vzpomínky ve vesmíru upírají, si autor vybral, protože vypovídá o Češích něco typického. Docházelo v ní mnohdy k překotnému dělení na ty, kteří se na udržování režimu podíleli a na ty, kdo se mu dokázali vzepřít a „nálepkovat“ se v Čechách nepřestalo vlastně až dodnes. První let českého kosmonauta do vesmíru není tedy jen sci-fi prvek v ději, ale také autorův ironický úsměšek své vlasti, která se má ve zvyku obracet do minulosti spíše než do budoucnosti.

Změna nasměrování na přítomnost a budoucnost je také klíčem k jistému vysvobození hlavního hrdiny ze spárů minulosti i vlastních utkvělých představ, které se odehraje ve druhé části knihy. Tváří v tvář nekonečnému vesmíru i stále se zvyšujícímu nebezpečí vlastního zániku v ní se Jakub stává jiným člověkem.

What is zabíjačka?
Zajímavá je Kalfařova hra s časovými rovinami a přebíhání z jedné dějové linie do druhé. Všechny tyto střihy a přechody se dějí velmi přirozeně, a ačkoli je jich v textu hodně, čtenář se v nich nějak neztrácí. Navíc dokáže autor v každé dějové linii trochu pozměnit svůj styl, aniž by text postrádal svou celistvost.

Na škodu celkovému čtenářskému zážitku je bohužel jistá zkratkovitost druhé části knihy. Děj už nemá střídavý rytmus samotného vyprávění, vzpomínek a úvah, ale spíše jen v rychlém sledu popisuje, jak to bylo s Jakubovým návratem z kosmu a události, které se děly krátce po něm. Jako by autor už trochu nedočkavě spěchal k zakončení knihy a chtěl být s psychologickou přeměnou svého hrdiny rychle hotov. Stejná péče jakou vykreslení jeho vnitřních pochodů věnoval v první části, by ale slušela i té závěrečné.

Kalfařův Kosmonaut z Čech nese rysy díla pohybujícího se mezi kulturami. Má v sobě jistou dávku zjednodušení a určité povrchnosti, proto, aby se čtenář s textem mohl vůbec setkat a pochopit ho. Není to ale vůbec na škodu a k takto zaměřenému dílu to prostě patří. Kosmonaut z Čech je knihou, které se zahraniční pozornosti dostává právem a především možností, jak může být po dlouhé době česká literatura zase jednou světová. Bohužel jsem v době před uzávěrkou tohoto článku neměla možnost nahlédnout do anglického originálu. Zajímavé bude nejen v něm, ale i v dalších překladech do nejrůznějších jazyků, které se chystají, porovnat například popis české zabíjačky a dalších „českých kuriozit“. ∞


Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech
nakladatelství Plus
Praha, 2017, 320 stran