Samota je v dnešní společnosti spíše výsledek jakési izolace. Být sám však není nic špatného. Ba naopak, je to tvořivé prostředí, pokud vládneme uměním ponořit se sami do sebe. Vychutnat si její kouzlo. V tomto názoru mne utvrzuje Kristýna Erbenová prostřednictvím svých fotografií.

Fotky zobrazují různé formy osamění, často samotu v souladu s přírodou. Těžko říci, jestli cílem Kristýny bylo vyjádřit nějakou konkrétní náladu nebo spíše pozorovatele vést k zamyšlení a zkoušet, jaké reakce v něm obrázky vyvolají. U mě se jednalo o různorodou škálu pocitů přeměňujících se od melancholie přes příjemné uvolnění až po touhu souznít s přírodou.

Vnímala jsem zachycené křehké momenty, kdy se zastaví lidské vnímání a posuzování okolního světa a člověk se ponoří sám do sebe, ukryje se ve svých myšlenkách a vychutnává si kouzla právě probíhajícího okamžiku. Zároveň jsem však z některých vycítila skrytou nejistotu a touhu po pochopení. Ty emoce, kdy se ve svém zoufalství schováváme před okolním světem a hledáme útočiště v sobě samých. Fotografie ve mně vyvolaly klid, ale i smutek.

Kristýna Erbenová – Být sám
kavárna a galerie Krásný ztráty
Náprstkova 10, Praha 1
15. 4.–10. 6.