Když se historik a spisovatel Michal Konečný během výzkumu ke své diplomové práci probíral dobovými novinami z přelomu 19. a 20. století, povšiml si, že novinové výstřižky vykreslují poměrně výstižně historii lokality i životy lidí, kteří ji obývají. Tehdy však ještě netušil, že se o několik let později právě tyto materiály stanou zdrojem pro povídkovou knihu Krvavý Bronx, která se snaží uchovat vzpomínky na divokou historii brněnské ulice Cejl a jejího blízkého okolí.

Tzv. brněnský Bronx se rozprostírá v blízkosti samotného centra města. Na první pohled je zřejmé, že je zde něco jinak. Ať už se jedná o všudypřítomné romské spoluobčany, budovy v dezolátním stavu, či zamřížované zastavárny na každém kroku, najednou máte pocit, že jste v nedalekých středověkých uličkách přešli kolem bludného kamene a ocitli jste se v jiném městě. Řada lidí nazývá Cejl a blízké ulice Bratislavskou a Francouzskou ghettem a jejich návštěvě se vyhýbá či jde raději po chodníku se skloněnou hlavou.

Této skutečnosti si byl vědom i úspěšný brněnský spisovatel a nakladatel Martin Reiner. Když se stal zastupitelem městské části Brno-střed, oslovil historika Michala Konečného s výzvou pozvednout tuto městskou část a něčím ji ozvláštnit. Tak se vynořil nápad, využít výstřižky z dobových Moravských novin, které často skýtaly řadu bizarních, vtipných, romantických, a především pravdivých příběhů lidí, kteří v této městské části dříve žili. Dvě brněnská nakladatelství Host a Druhé město spojila síly. Oslovila své nejlepší autory a autorky a dala vzniknout antologii fiktivních povídek o Cejlu sepsaných na základě pravdivých příběhů, které se odehrály přímo v jeho ulicích.

Stručná historie jedné čtvrti
Jak řekl spisovatel Rafael Sabatini: „… kde není poznání minulosti, nemůže být vize budoucnosti.“ Tak knížka krvavý Bronx začíná historickým exkurzem autora Michala Konečného do minulosti dané lokality. Dozvídáme se, že příběhy násilí a kriminality ji provází již více než 200 let. V dávných dobách se jednalo o část předměstí, kde se nacházely převážně venkovské usedlosti a lidé se věnovali zemědělství a řemeslům. Zemská vláda zde rovněž vystavěla káznici, protože zde bylo dostatek místa. Stejný důvod do této lokace přivábil i řadu podnikatelů. S přelomem 19. století se proměnila i společnost. Vzrostla průmyslová výroba a z dřívějších feudálů se stali kapitalisté, co se honili za ziskem. Předměstí se na rozdíl od městského centra stalo domovem jak pro chudinu, tak bohaté podnikatele. Čechy i nově příchozí Němce. Je tedy jasné, že sociální, náboženské a národnostní napětí mezi odlišnými sociálními vrstvami se dalo krájet. Na předměstí jako by se zastavil čas. Jak uvádí Michal Konečný: „S tím, aby ulice kolem Cejlu vypadaly reprezentativně, aby zde byl dostatek zeleně a aby výstavba splňovala základní hygienické požadavky, si téměř nikdo hlavu nelámal.“ Funkcionalistické vily nacházející se v nedalekých Černých polích působily jako symfonie z jiného vesmíru. Odchod Židů, příchod Němců, poválečné škody a následný odchod Němců a příchod Čechů proměnily původní lokalitu k nepoznání. Dle slov Michala Konečného: „Tato část Brna se stávala čím dál tím smutnějším místem, vstupujícím do veřejné debaty pouze v souvislosti s katastrofálním stavem zdejších domů, hygieny nebo inženýrských sítí.“

Vrahem byl zahradník… nebo snad lékárník?
Šestnáct úspěšných autorů a autorek, jmenujme např. Alenu Mornštajnovou, Kateřinu Tučkovou, Jana Němce či Doru Kaprálovou, se zhostilo úlohy z novinových výstřižků z druhé poloviny 19. století poskládat příběhy lidí, kteří prožívali své životy ve čtvrti, která je již skoro dvě staletí známá pro svou kriminalitu, zvýšený počet sebevražd, alkoholismus a sexuální násilí. Tak vznikly fiktivní příběhy např. o sňatkovém podvodníkovi, místním židovském zloději, lékárníkovi, který se otrávil jedem, či samotném králi Cejlu. Jsou to právě příběhy, které lokalitě vdechují svou atmosféru a díky kterým se lidé ztotožňují s daným místem. Ačkoliv lidi z povídek neznáme, představujeme si, jaký život asi prožili, a když kráčíme po ulicích, po kterých asi kráčeli oni, říkáme si někdy tiše v hlavě – co když se teď naproti mně objeví?

Autorům knihy Krvavý Bronx se rozhodně podařilo dát lidem prostor k zamyšlení, čím si tato lokalita během bouřlivého devatenáctého a dvacátého století prošla. Texty jsou velmi přesvědčivé a velmi jednoduše vás vtáhnou do příběhu. Časté germanismy či vulgární výrazy dodávají příběhům na autenticitě a dotvářejí tak obraz historie lokality. Náhled do minulosti nám dává možnost pochopit, jaký byl vývoj této oblasti a proč se v poslední době stala vyhledávaným cílem developerů. S jejich příchodem se však lokalita mění a brzy ji již nepoznáme. Proměna je přirozeným procesem a nemá smysl se jí stavět do cesty. Byla by však škoda, kdybychom si historickou paměť krajiny neuchovali. Pojďme se tedy začíst do jejích příběhů na stránkách knihy Krvavý Bronx.