Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 34. ročníku jsme proto položili tři otázky. Třetí odpovídá Kryštof Brůha.

Co pro vás CJCH znamená?
Cenu vnímám jako důležitou součást české umělecké scény, která má schopnost rozlišovat kvalitu ve výtvarném umění. Díky své prestiži a programu pro lauráty je cena akcelerátorem, který má potenciál posunout umělce kupředu.

Proč jste se do „soutěže“ přihlásila?
Důvodem, proč se účastním uměleckých soutěží a tedy i CJCH, je získání zpětné vazby od diverzifikované odborné komise. Ta hraje klíčovou roli v kritickém pohledu na moji tvorbu a je nezbytnou součástí její evoluce.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Hlavní témata, se kterými pracuji ve svých dílech, bych pojmenoval jako mapování prostředí, jeho transformace v čase a celkové působení na diváka. Mnohdy se jedná o jevy, které jsou našemu vnímání skryté, a to buď z důvodu jejich velikosti nebo pro rychlost přeměny.

Tyto náměty se propisují i do mé instalace s název Aurei Montis, která se zaměřuje na místo Zlatý vrch v severních Čechách. Zde v rámci expedice s kinetickou sochou Inter Solaris vznikla série hornin přetavených slunečním zářením. Přetavená linka v horninách funguje jako materiální záznam času, prostředí a podmínek daného okamžiku.

Horniny zavěšené v nerezových rámech komunikují s částmi rozloženého objektu Inter Solaris, které jsou zavěšeny v horní části instalace.

Dále jsou v instalaci zavěšena skla opatřená polarizační vstvou a fungující jako průhledy, skrze které může divák pozorovat pohyblivé generativní grafiky generované na základě datasetu sondy Landstat 8 společnosti NASA za období 2013–2023 odhalující teplotní transformaci Zlatého vrchu.

Průchod instalací tak divákovi umožní nahlížet na proměnu Zlatého vrchu v různých měřítkách a časových horizontech.

Kryštof Brůha (* 1990) se narodil a žije v Praze. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Nová média I. pod vedením Tomáše Svobody. V jeho zájmu je zkoumání nejrůznějších prostorů a prostředí, od těch environmentálních skrze ta digitální, virtuální nebo technologická. K vybranému námětu se vztahuje vědecky, z toho vyplývá i výsledná estetika daného projektu. V rámci zkoumání se zaměřuje na technologické i přírodní fenomény, jejich statičnost i proměny. Propojuje tak jazyk vědy a kultury. Pracuje ve vyjadřovacím prostoru nových médií, kdy výslednými výstupy jsou krátkometrážní videa, experimentální grafické práce či instalace a situace. Divákovi se skrze své projekty snaží umožnit nový pohled na realitu, kterou sám vytváří buď skrze redukci určitých faktorů či skrze jejich syntézu. V koncepci projektu Magna Mutacio se věnuje pozorování transformace místa v dlouhodobém časovém horizontu, ve které je divákovi zprostředkováno sledování proměny vody řeky Tajo protékající Lisabonem v průběhu šesti let. Výsledný obraz zprostředkovává generativní algoritmus a sběr satelitních dat. Magna Mutacio tak odkrývá tajemství přírodního prostředí včetně historie místa a jeho proměn v esteticky fascinujícím dialogickém obrazu vědy a přírody.