Space je název nového EP, které nahrálo na konci listopadu elektronické duo Himalayan Dalai Lama, letošní vítězové hudební exportní soutěže Czeching Českého rozhlasu. Jak k projektu přistoupili, jsem se ptala Davida Novotného a Kryštofa Matěje.

Space je vesmír, subjektivní prostor. Jeho hudební podoba snoubí elektroniku i klasické hudební nástroje, které byly nahrány živě. Propojuje tak prvky, které vytváří unikátní zvukový výstup přesahující žánrová ohraničení. Vizuální podoba tohoto vesmíru vznikla z tekutiny. Zcela konkrétně k ní odkazuje láhev, která je na obalu EP. Uvnitř bookletu se tento zhmotněný, zcela subjektivní prostor se svými vlastními zákonitostmi, rozprostírá. Space je pak v celém vizuálním řešení ukotven typograficky ve funkčním a přetrvávajícím, fontem vycházejícím od Williama Morrise.

Před několika týdny jste ve studiu ČRo dotočili EP Space. Vaše technické možnosti to rozšířilo třeba o možnost nahrát do kompilátu živé smyčce. Kdo se podílel na hudební aranži kvartetu? Musela to být výzva a možná i nová zkušenost.
Samozřejmě to byla velká výzva, ale už dříve jsme přemýšleli o zakomponování živých smyčců do naší hudby, jen pro to nebylo adekvátní technické zázemí. Původní motiv přišel od nás a pro kvarteto to potom rozepsal Honza Šikl, který mimo jiné působí v projektu Zabelov Group. Z nahrávání vznikl souvislý materiál, který jsme následně sestříhali a zvukově upravili, aby to ve skladbách co nejvíce fungovalo.

Jak se vám ve studiu pracovalo?
V karlínských studiích Českého rozhlasu se natáčí především symfonický orchestr, takže místy bylo obtížnější vysvětlit náš postup práce zvukovým technikům, kteří jsou zvyklí na nahrávání klasické hudby. Nakonec jsme našli rovinu, ve které jsme dohromady mohli pracovat. Na druhou stranu, co se týče nahrávání živých nástrojů, které jsme na EP použili, tak zvukové podmínky ve studiu byly vynikající a na výsledných nahrávkách je to hodně poznat.

Kolik jste měli času na složení nového EP? Kolik obsahuje skladeb?
Od vyhlášení výhry v Czechingu jsme na to měli přesně dva týdny. Nějaké demo materiály a představu už jsme měli, ale celkově to prošlo revizí a velkou proměnou. Nakonec z toho vyšly čtyři skladby, o kterých jsme byli přesvědčeni, že budou dohromady fungovat, a jsou to nejlepší, co jsme momentálně mohli představit.

Na hostování jste si přizvali další hosty, například Jiřího Hradila z Tata Bojs nebo Jana Uiberlaye z Voodooyoudo. Proč zrovna tyto hudebníky?
Oba známe už delší dobu i z našich předchozích projektů a vybrali jsme je nejenom pro to, že jsou skvělí hudebníci, ale především pro jejich kreativní přístup, kterým tohle EP posunuli.

O čem Space je?
Space by měl vyjadřovat cestu od naší debutové desky LAMA. Chtěli jsme, ať je to takové prostorné, aby si v tom každý našel ten svůj prostor a zároveň i něco z nás.

Vaše EP právě vychází na kazetách. Jak tuhle tendenci vracet se k médiu, které je spíš artefaktem než současným nosičem hudby, vnímáte?
Přesně jak říkáš, je to spíše artefakt a taky tak primárně v dnešní době působí. Všechno je v současnosti stejně digitálně, takže si k tomu každý najde cestu. Kazeta bude sloužit jako nějaká hmotná připomínka, člověk bude vlastnit něco hmatatelného, což pro některé je hodně důležitý pocit.

Máte vy sami nějaké kazety?
Momentálně žádnou. Tak snad pak budeme mít aspoň jednu naši vlastní.

A jaký máte pohled na vinyl?
Vinyl je pro nás zatím pořád nejuznávanější medium. K nahrávce neodmyslitelně patří i vizuální stránka a právě té dává vinyl největší volnost a možnost se plně interpretovat. Samozřejmě i po zvukové stránce je něčím, co nás uklidní a naplní spokojeností, když slyšíš jemně dopadnout jehlu do drážky, chvíli šum a pak začne hudba.

Myslíte, že se může hudba zase vrátit na fyzické nosiče nebo tahle forma zůstane marginální?
Takhle nad tím nepřemýšlíme. My jsme rádi, že hudba je a je alespoň někde. Způsob reprodukce potom může být u každého jiný, ale pořád je to ta hudba. Samozřejmě, čím jednodušeji se k ní dostaneš, tím míň si jí vážíš.

Chystáte release party k uvedení nového EP?
Chystáme, ale spíš to bude taková mini-konference. Chtěli bychom říct pár slov o tom, jak celý projekt vznikal, proč tu hudbu děláme, co máme v plánu a jaký jsou naše vize. Mělo by to být celé propojené s vizuální stranou EP Space a celkově lidem nabídnout něco víc než jen poslech. První oficiální křest bude v Praze v pondělí 12. 12. v 18 hodin v Musictown Record Store.

V lednu vás ještě čeká vystoupení na holandském showcase festivalu Eurosonic Noorderslag. Co od toho očekáváte?
Čekáme, že si dobře zahrajeme, cesta proběhne v pořádku a podíváme se do Holandska. Tyto tři podmínky jsou pro nás vždycky u živých koncertů nejdůležitější. Samozřejmě budeme rádi, když se potkáme s někým ze světové scény a budeme si rozumět. Přemlouvat nikoho k poslechu naší hudby ale nechceme.

Očekáváte, že se vám díky tomuto mezníku otevřou nové dveře? Jak si představujete prostor za nimi?
Upřímně – ten prostor ještě neexistuje, ale něco pomalu vzniká. Dveře se nám kvůli tomu určitě neotevřou, ale možná se objeví a my si je stejně musíme otevřít sami. Chtěli bychom říct, že vidíme sebe na velkých podiích významných světových festivalů, ale spíš nevidíme nic. Protože kdyby tam ty dveře nakonec byly, kdybychom je nakonec otevřeli, tak se stejně až teprve na prahu budeme rozhodovat, jestli jít nebo ne.

Za relativně krátkou dobu jste toho na hudební scéně udělali poměrně mnoho a stále na velmi kvalitní úrovni. Jak vnímáte čas? Co je to pro vás za pojem?
Čas nám chybí. Prakticky je to ale stejný pojem jako prostor a ten tvoříme v čase. V podstatě se na něj neohlížíme, ale snažíme se s ním nakládat tak, abychom byli se svým vlastním svědomím spokojeni. Jediný čas, který neovlivníme, je ten, který prospíme. ∞

Himalayan Dalai Lama je brněnské duo, které na scéně působí od září 2014. Od té doby už David Novotný a Kryštof Matěj odehráli koncerty na zásadních scénách v Čechách a zahráli i v evropských klubech. V polovině února vychází u labelu Gergaz jejich debutová deska LAMA. O ní jsem si povídala s Davidem.

Ambientní hudba Himalayan Dalai Lama s fúzemi trapu, hip hopu a trip hopu vtáhne do světa, ve kterém se člověk jen těžko udrží v pevném skupenství. Každý tón zaznívá ve správný moment. Frekvence jsou srovnané v barevné kompozici, která naplní prostor. LAMA je levitací nad zemí. Jsou to elektronické symfonie, které popírají gravitaci. Zaslechneš vokály a přemýšlíš, odkud pochází. Z jaké planety. Cestuješ za nimi vesmírem. Tuhle hudbu posloucháš a víš, že nejsi sám. Objímá tě. Prožívá s tebou tvůj život. Nechá tě propadnout hluboko – až tam, kde si sáhneš na dno sebe sama. Ale nebojíš se, protože víš, že tě brzy zase vezme nahoru. Stále tě drží a nenechá tě nikde, kde by ti nebylo dobře. Pak tě zase vytáhne vysoko a opustíš zemskou tíži. Rozplyne se vše, co tě tíží. Prožije s tebou každodenní chvíle. Dá ti vše, co potřebuješ, abys byl celistvý. Taková je LAMA.

Jak jste dospěli k této formě hudby?
Začínali jsme jako muzikanti v punkových a popových projektech. Ty nás ale časem vyčerpaly. Dlouhým hledáním v českém kapelovém světě nás začala zajímat elektronická hudba, od DJingu přes produkci. Té se věnujeme stále. Pamatuju si ten moment, kdy jsme ani jeden netušili, jak takový elektronický beat vzniká nebo co je to modulár. Převážně se věnujeme digitální tvorbě a performance, ale neznamená to, že nevyužíváme i analogové synthy, drum machines nebo klasické nástroje.

Jaké hudební projekty vás ovlivnily?
Například Flume, australský producent tvořící hudbu, která je pro nás novým stylem, jedinečným žánrem. Jeho podpis je nezaměnitelný. Takový se v dnešní době nadbytku hudebních projektů těžko hledá. Pak taky Slow Magic. Jeho zvuk a live performance jsou štěstí v uších i očích. Shlohmo, to je ztracený básník elektronického podsvětí. Jeho tracky jsou příběhy beze slov a moc dobře se chápou. Nosaj Thing pro nás byl zase úplně jiný vesmír. Mistrovství, ke kterému je potřeba se dopracovat. Je toho hodně, třeba v dřívější době to byly hodně kytarovky jako Strokes, Arctic Monkeys, Mystery Jets.

Jakým způsobem tvoříte?
Způsobů je více, vyjmenujeme všechny – nejčastěji tak, že nejdříve složíme harmonii a melodii. Vznikne krátký nápad, který si posíláme přes WeTransfer, dokud z toho nevznikne pevnější základ i s beatem. Potom se sejdeme v našem domácím studiu a slepíme materiál dohromady. Ten pilujeme dál do konečné fáze. Někdy to trvá jeden den, jindy měsíc. Skládáme i tak, že jamujeme. Jamy si nahráváme a tracků pak máme spoustu, ale málokterý projde dál do užšího výběru. Takže způsoby tvorby jsou vlastně dva. (smějeme se)

Proč jste si vybrali pro vydání debutové desky zrovna label Gergaz?
Label si zvolil nás a my jsme si řekli, že je to skvělý. Gergaz se stará o spoustu mladých producentů a projektů, ke kterým budeme s hrdostí patřit. Máme velkou radost, že si nás vybrali, protože Gergaz je label, který na sobě maká, který má sdělení a cíl.

Jak dlouho jste na desce pracovali?
Přípravy začaly už v lednu 2015, kdy jsme ale nevěděli, do čeho vlastně jdeme a jak bude deska vypadat. Tohle formování proběhlo během prvního půl roku, na koncertech v zahraničí a ve zkušebnách. Samotný proces tvorby a nahrávání potom trval od července do konce října. Takže by se dalo říct, že to byly čtyři měsíce téměř každodenní práce.

Kde jste desku nahrávali?
Desku jsme nahrávali z velké části na Vysočině u našeho kamaráda Ondry na chalupě. Žádný luxus, ale krásné staré stavení s atmosférou a klidem, které ti město nedá. Takže jsi dodělala beat a pak jsi šla na kadibudku nebo nahrála synťák a šla brousit kosu. (smějeme se hodně)

Kdo se podílel na produkci desky?
Nikdo. Produkce je čistě naše věc. Myslím, že máme jasnou vizi, jak jít dál. Kdybychom do toho nechali někoho kecat, nebyli bychom s tím asi tak spokojení. Jsme ale schopni přijmout zvukového inženýra, který by nám pomohl dotáhnout zvuk.

Liší se živá produkce oproti poslechu desky?
Naživo přidáváme trochu jiné aranže, celkově je to víc taneční forma. Deska je naopak více poslechová. Koncerty propojujeme s vizuály, pohybem a emocí, kterou si daný moment přitáhne. Je to hodně hra, hodně náhoda, z části jam a spoustu času věnovaného přípravě. Deska je konečný produkt, který nezměníš. Bude vždycky stejná. Na koncertech se snažíme, aby hudba pulsovala tak, jak momentálně tepe srdce každého z nás. Když se to sejde, prožíváme nejkrásnější chvíle na světě.

Pro kapelu je stěžejní hudba, ale neopomenutelná je i její vizuální stránka.
Ta vypadá jak?
Vše vychází z toho, co máme rádi – projekce dělá Václav Štojdl, VJ WHATSLOVE. Jeho práci upřímně milujeme. Hodně se taky snažíme spolupracovat s umělci kolem nás. S těmi, jejichž práci obdivujeme a oni zároveň tu naši. Pak je to ideální symbióza. Vizuál je pro kapelu, a obzvlášť pro tu instrumentální, hodně důležitá věc. Ale nedíváme se na to moc z marketingového hlediska – vizuál je pro nás reflexe vnitřního vesmíru, je to odraz emoce naší hudby.

Kam se chystáte na turné?
Loni jsme hráli po střední a východní Evropě. Teď bychom rádi víc na západ, takže Rakousko, Německo, Itálie, Francie, Anglie a koncem roku na druhou stranu do Japonska. Začneme release party, která proběhne 12. 2. v brněnském SKØG Urban Hubu. ∞