Handicapovaní, postižení, stigmatizovaní. Nedokážou své nedokonalosti zamaskovat na rozdíl od nás. Avšak reportážní fotografie Krzysztofa Gołucha se nesnaží o prvoplánovou estetickou sladěnost či přehnanou snahu o důsledný výřez. Jde mu především o rozhodující okamžik, fotografie pokládají otázky a nabízejí odpovědi. Gołuch sleduje, všímá si, fotografuje a chápe.

Existuje mnoho snímků zobrazujících lidi s postižením, ale nikdo je nikdy nezobrazil takovým specifickým a netradičním způsobem jako autor výstavy, polský fotograf, Krzysztof Gołuch. Na jeho barevných snímcích vypadají handicapovaní zcela v pořádku, až se doopravdy zdá, že jsou bez jakéhokoli stigmatu či předsudkového cejchu.

Reflexe na téma lidského poznamenaného osudu
„Fotografování souvisí s mou každodenní prací s postiženými. Ale vyplynulo to z toho, že jsem nesouhlasil, jak jsou předváděni v médiích a na fotografiích. Fotografuji i takzvaně zdravé, i postižené, vždycky je ale v prvním plánu člověk, jeho důstojnost a neopakovatelnost,“ uvádí Krzysztof Gołuch. Polský fotograf ovládá fotografické umění zobrazit handicapované lidi jako zcela zdravé a „normální“, rozjasnit chmurná temná místa a nalézt krásu v obyčejných věcech, což pro někoho znamená mnoho. Vyhýbá se prvoplánovosti, typizaci i umělému aranžování. Narušuje stereotypy. Zobrazuje osudem zlomené osoby na fotografiích ukrývajících skrytý význam, v nichž divák nalézá odpovědi na otázky hierarchie životních hodnot. A to je tajemství velkého fotografa.

Nikdo se nás neptal, jak se chceme narodit
Osoby na Gołuchových fotografiích výstavy Hotel jsou zachyceny staticky s výrazy bez jakékoli výrazné expresivity. Prim hraje lidský osud a čas. Žádná ze zachycených postav nikam nespěchá, nebojuje s časem, což je stejně již předem prohraný zápas. Užívají si tady a teď. Gołuch má výjimečnou vlastnost zachytit postižené citlivě s emocemi, není pouhým nezaujatým či lhostejným pozorovatelem, který by zachycoval vše, co vidí a poté našel nejlepší avšak nicneříkající snímek. Poskytuje lidem na svých fotografiích smysl a pocit důležitosti a důstojnosti. Barevné snímky ozvláštňuje hra se světlem, klidné a tlumené tóny zbarvení i pozadí a okolnosti spolu s celkovým příběhem, který stojí za samotnou výslednou fotografií. Atmosféra okolí fotografií uklidňuje a nenabízí nic zbytečného a přeplácaného, nic co by tam nemělo být. Absolutně čistá kompozice, hrany, linie.

Příliš mnoho existenčních otázek
Krzysztof Gołuch se věnuje převážně dokumentární a reportážní fotografii, má zkušenosti jako psycholog, vychovatel i jako pěstoun. Student doktorského studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě zasvětil svůj život fotografování handicapovaných lidí. Jeho dlouhodobé úsilí v tomto odvětví napomohlo vzniknout významnému cyklu Ragby, zachycujícím postižené sportovce, či fotografické knize Každý sedmý, představující černobílé snímky postižených. Kromě toho se snaží zabývat i zcela odlišnými tématy, mezi které patří cykly jako jsou Sometimes, Stopy (Ślady) či Vzpěračky (Siłaczki).

Krzysztof Gołuch: Hotel
Galerie Krystal (Dělnická 18, Havířov)
5. 9.—8. 11.