O textech Borise Viana se traduje, že je nelze převést na jeviště ve smysluplné podobě. Přes tento fakt se čas od času někdo odváží vypravit do surrealistického světa plného barev, vůní a personifikovaných předmětů a pokusí se tento mýtus vyvrátit. Vloni Česko zasáhla dokonce jakási vianománie; na jaře měl premiéru Srdcerváč v podání pražského amatérského spolku TotO divadlo a na sklonku minulého roku vznikla hned dvě zpracování Pěny dní na renomovaných scénách v Praze a v Ostravě.

Jsou pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleans nebo od Duka Ellingtona. Těmito slovy začíná Pěna dní, jeden z nejznámějších románů francouzského prozaika, dramatika a hudebníka Borise Viana (1920–1959). Ten vypráví příběh dvou mladých párů Colina a Chloe a Chicka a Alice. Jejich bezstarostný krásný život plný večírků, banálních řečí a filozofování o dílech Jean-Sol Partra se nemocí Chloe, jejíž plíce napadne leknín, začne měnit v tragédii. Jak už bylo výše naznačeno, Vian používá vysoce stylizovaný jazyk, který představuje největší devizu díla, ovšem při inscenování také hlavní problém. Tento obrazový jazyk totiž snese lidskou fantazii, ale už jen velice obtížně vizuální ztvárnění, a to především z důvodu, že hranice mezi kýčem a uměleckou stylizací je nebezpečně tenká.

Pěna dní utopená v koktejlu barev a techniky
Mýtus o neinscenovatelnosti Pěny dní se pokusil vyvrátit také zkušený režisér Jiří Havelka. Jeho inscenace měla premiéru 28. listopadu v multifunkčním prostoru La Fabrika v pražských Holešovicích. Jiří Havelka se rozhodl nechat příběh vyprávět prostřednictvím výtvarné složky; na projekcích založené scénografii a nákladných a funkčně přestylizovaných kostýmů výtvarnice Ha Than Nguyen. Scénograf Dáda Němeček postavil přes celý prostor zadní prospekt ve tvaru gauče, sloužící nejen jako dekorace k sezení, ale hlavně k promítání projekcí, ať už barevných motivů dotvářejících atmosféru, tak k demonstraci interiérů a exteriérů (např. kostela, kde probíhá svatba Colina a Chloe). Do hlavních rolí režisér obsadil čtveřici patnáctiletých konzervatoristů: Adam Mišík, Sára Sandeva, Jan Komínek a Anna Kadeřávková. Havelka svůj výběr vysvětluje tím, že při hledání autenticity pro ztvárnění „zlaté mládeže“ se mu nejlépe zdál výběr samotné „zlaté mládeže“ – naivních teenagerů – s hereckou zkušeností, ovšem nezkažených hereckými manýrami. Jako experimentu tomu nelze nic upřít, ovšem pro herce i celou inscenaci se jedná spíš o špatnou službu. Mladí herci v kontrastu se zkušeným, i když svým způsobem „naivním“ herectvím Pavla Lišky, ztvárňujícím všechny dospělé role, působí rozpačitě. Na prázdné scéně, kde se nemají čeho chytit, bojují jak s Vianovým květnatým jazykem, tak s hereckou akcí, již místy zachraňuje nacvičená choreografie. Dá se říct, že jednotlivé složky: scénografie, hudba, dokonce i herectví, jsou ve své podstatě zvolené v mezích Vianovy poetiky, ovšem dohromady působí nekompaktním dojmem. Jako když si malá holčička oblékne maminčiny plesové šaty, namaluje se, ale ve velkých lodičkách škobrtá a zakopává o dlouhou vlečku.

Srdcerváč v Rock Café nechává promlouvat text
Na druhém břehu Vltavy, v malém prostoru Rock Café, vznikla inscenace jiné Vianovy novely, a to o pět let mladší Srdcerváč, jenž byl posledním autorovým dílem. Inscenace nastudovaná amatérským spolkem TotO divadlo v režii Hany Jůzlové měla premiéru 1. května 2012. Srdcerváč vypráví příběh psychoanalytika Kubohnáta, jenž se snaží naplnit svou prázdnotu city a touhami ostatních. To se mu ve vesnici, jejíž krutí obyvatelé své hanebné skutky topí v rudém potoce anebo je vyplácejí zlatem, příliš nedaří. Druhou linii příběhu představuje postava Klementiny, matky tří dětí, již sžírá chorobná starost o své ratolesti, vedoucí ve finále až k jejich uvěznění do zlatých klecí.

Hana Jůzlová se rozhodla zaměřit především na vykreslení atmosféry vesnice se všemi jejími podivnými postavami, a to skrze Kubohnáta, jenž celou inscenací provází. Vianův jazyk nijak zvlášť nemetaforizuje, ani se nesnaží vysvětlit, jeden po druhém za sebou klade živé obrazy a demonstruje tak doslova to, co je v novele napsané. Inscenátoři nechávají promlouvat především jazyk a na divákovi nechávají, aby si naznačené domyslel. Scénografie si vystačí s pár kusy látky a bednou, která představuje necky Slávy, člověka, jenž na sebe ve vesnici bere všechnu ostudu lidí, za což dostává královsky zaplaceno, ale nikdo mu nic neprodá. Inscenátoři pracují s celým prostorem sálu, v některých chvílích sedí mezi diváky a komunikují odtud s herci na jevišti, aby tísnivý pocit viny přenesli na všechny přítomné. Na závěr bych vyzdvihla Filipa Cíla v roli kněze. Jeho výkon působil celkově nejpřesvědčivěji, ovšem pouze do té míry, aby nenarušil hereckou vyváženost souboru.

Summa summarum, jak z výše popsaného vyplývá, recept, jak nejlépe inscenovat Vianovy texty, aby jim bylo dodáno na aktuálnosti, ale nepropadly se do laciného kýče, neexistuje.

Obě produkce se pravidelně hrají na domovských scénách, každý tedy může sám posoudit, zda upřednostňuje Viana zabaleného jako bonbonek v celofánu nebo naservírovaného bez zbytečných pimprlátek.

nejbližší reprízy:
Pěna dní
La Fabrika
Komunardů 30, Praha 7
ne 10., po 11., po 18. a út 19. 3.

Co dělat s průmyslovými prostorami v dobách, kdy se výroba přemísťuje do zemí s levnější pracovní silou? Místo ponechání svému osudu se nabízí možnost přestavby s jejich následným využitím pro kulturní aktivity. Posuďte sami, jak jim nová tvář sluší.

Více informací o industriálních stavbách v České republice můžete nalézt na stránkách Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze a v Registru stavebních děl.
http://vcpd.cvut.cz/
https://registr.cvut.cz




DOX
Po výstavbě továrny na stroje podniku Rossemann & Kühnemann v roce 1901 budova několikrát změnila majitele. Sídlila zde firma na výrobu letadel Avia, zámečnické a instalatérské závody a po znárodnění Kovotechna n. p. Po náročné rekonstrukci byl objekt otevřen veřejnosti v roce 2008 v podobě soukromého centra moderního umění DOX.
http://www.doxprague.org





MeetFactory
Po povodních v roce 2002 bylo mezinárodní centrum pro současné umění MeetFactory nuceno vyměnit industriální prostor v Holešovicích za stávající budovu na Smíchově, kde zahájilo provoz na konci roku 2007. Současné sídlo MeetFactory v minulosti patřilo ČKD.
http://meetfactory.cz






La Fabrika
Na místě bývalé Haly Richterových strojních závodů a slévárny postavených na začátku 20. století vzniklo v letech 2003–2007 víceúčelové kulturní centrum La Fabrika podle návrhů ateliéru KAVA.
http://lafabrika.cz/














Trafačka
Z původní Teslovy rozvodny a měnírny ze dvacátých let 20. století se dochovalo pouze přízemí. Objekt rozvodny byl zničen při náletech v roce 1945. Dnes prostor slouží jako galerie, hudební klub a umělecké ateliéry.
http://www.trafacka.net

Druhý ze série večerů festivalu Reggae Autumn nabídl opět hudební lahůdku. 8. října vystoupili v La Fabrice energičtí Němci Yellow Umbrella, kterým předcházela hudební smršť Švýcarů Open Season a domácí Chaotic, na jejichž pozvání obě hlavní kapely přijely.

Festival Reggae Autumn probíhá v Praze od 17. září, kdy vystoupili slovinští Siti Hlapci, charismatický zpěvák U-Cee s kapelou Riddimshot a dubově houpaví Bass Federation. První večer sice nepřišlo mnoho lidí, ale na druhý festivalový koncert 8. října se skvěle ozvučený sál La Fabriky již naplnil. Dorazili nejen skalní fanoušci českých Chaotic, kteří hrají už pět let, ale i ti, kteří si chtěli připomenout atmosféru, kterou znají z letních festivalů v podání drážďanských Yellow Umbrella. Ještě před nimi však publikum uchvátil charismatický frontman Open Season Santosh Aerhott se čtyřčlennou jazzovou dechovou sekcí podkreslenou silnými basy a bublavými klávesami.

Reggae Autumn ale neprobíhá jen v La Fabrice. 15. října zahráli ve Vagonu Pub Animals z Českého Krumlova, královéhradečtí Ska’n'daal Music Ensemble a mírně hiphopoví Němci Director’s Cut, kteří zvládají mixovat i polku a balkánskou dechovku.

Houpavé rytmy reggae, dubu, world music a rázné ska ani zdaleka ještě nekončí! 26. listopadu se v Rock Café představí vycházející hvězda německé reggae scény Sara Lugo, zpěvačka s hlasem, který vás naprosto dostane. Sara Lugo si bere to nejlepší z reggae, přidává trošku soulového feelingu a výsledkem jsou rytmy, které vás rozvlní a melodie, které už nikdy nedostanete z hlavy. V jejím hlase je něco, co vás nutí poslouchat jenom ji. Společně se Sarou Lugo vystoupí také česká stálice Basta Fidel a tento line-up slibuje velkou párty.

Věčná škoda je, že se koncert nemůže uskutečnit v hlavním sále Rock Café, který stále prochází rekonstrukcí. Přestože vedení Prahy 1 slíbilo, že se v Rock Café začne hrát už 1. listopadu, bylo minulý týden spuštění klubu posunuto na neurčito. „Je to velká komplikace pro klub i kapely,“ říká Michal Tardík, hlavní organizátor festivalu Reggae Autumn. „Jsme moc vděční za to, že nám nabídlo možnost realizovat koncert v malém, divadelním sále. Za to, že se i nadále snaží udržet klub v chodu, jim patří velký palec nahoru a doufám, že na následující koncerty do Rock Café přijde co nejvíce lidí, aby tak vyjádřilo podporu lidem z klubu,“ dodává.

Sara Lugo (DE),
BASTA FIDEL (CZ)
La Fabrika
Komunardů 30, Praha 7
26. 11. 20:00

„Chceme lidem ukázat, že v zahraničí je spousta zajímavých kapel, o kterých sice do teď moc neslyšeli, ale které mají na to postavit se vedle populárních hvězd, jako jsou třeba Yellow Umbrella,“ říká Michal Tardík ze Strong Coffee Productions, hlavní organizátor festivalu. Můžeme se tak těšit na ukrajinské uskupení SunSay, navazující na tvorbu populárního dua 5`nizza, nebo na slovinskou pecku Siti Hlapci – kapelu, která už po několik let hraje na předních slovinských rádiích a zúčastnila se několika televizních show.

Festival Reggae Autumn rozvíjí myšlenku dlouhodobého projektu s názvem Inna di Dancehall. Ten má ukázat českým posluchačům kvalitní zahraniční kapely, které by jinak nedostaly prostor. „Reggae ska jsme si vybrali, protože z tohoto prostředí sami vycházíme. Tato hudba je u nás populární, ale neexistuje moc příležitostí poslechnout si zahraniční věci naživo,“ vysvětluje Michal. Reggae Autumn tak chce potěšit všechny lidi, co mají rádi koncerty se skvělou atmosférou nesoucí se na pozitivních vlnách a prosluněných rytmech. Sedm koncertů (pět v Praze, jeden v Plzni a jeden v německém Braunschweigu) v průběhu letošního podzimu prodlouží letní festivalovou sezónu až do půlky prosince. „Věřím, že když bude více příležitostí poslechnout si kvalitní reggae a ska hudbu, najde se i více lidí, kteří si ji oblíbí z řad těch, kteří ji doteď nevnímali.“

Na pódiích oblíbených pražských klubů Rock Café, La Fabrika a Vagón se představí sedm zahraničních kapel, ale ani příznivci českého reggae nepřijdou zkrátka. Koncerty vždy podpoří alespoň jeden český interpret, např. Basta Fidel nebo Chaotic.

Začátek festivalu se už kvapem blíží. Vše vypukne 17. září v holešovické La Fabrice, kde vystoupí Siti Hlapci (SLO), Bass Federation (GER) a U-Cee&Riddimshot (GER/CZE). Další koncerty budou následovat zhruba v měsíčních intervalech, vstupenky na ně jsou již nyní k dispozici v předprodeji.

Jestli si chcete užít nezapomenutelnou show plnou energie, dunících basů, vlnících se rytmů a úderných raggamuffinů, neměli byste na koncertech Reggaae Autumn chybět!