Ani o území hustě porostlém stromy, přestože jeho tématem je Les… Tento článek přináší vhled do nového vydání sborníku Literárního archivu, tedy do publikace literaturou a výtvarným uměním hojně prorostlou.

Poněkud nudná, ale nutná úvodní kapitola
Je úvodem z rukopisu Jana Vrby v jeho Pokusu o román stromu. Zapomínání na trudnost i svízele života a upadání do vytržení nad růžovým oblakem květů… přesně tak v rozpuku své fantazie uvádí čtenáře autor, jenž byl český básník a lesník – ostatně, jak jinak s tímto jménem.

Ekopoetika i trampské fantaskno
Podstatnou část obsahu sborníku zaujímá rozbor díla Karla Klostermanna (1848–1923), českého spisovatele s německou národností, který se věnoval realismu a venkovské próze. Michal Hořejší se tomuto autoru věnuje ve své eseji s několika kapitolami a rozebírá Klostermannovo dílo, ve kterém les patří mezi klíčové prvky jeho tvorby.

Šumava propojuje ve sborníku návaznost k dalšímu autoru, který zde nemohl chybět, neboť je ztvárňováním této oblasti znám nejen ve výtvarných, ale i v literárních kruzích. Je jím Josef Váchal, což nebudí překvapení a s klidem naopak jeho přítomnost hřeje u srdce, protože byl autorem Šumavu bytostně milující. V eseji Šumava umírající a romantická aneb amorfní ekopoetika Josefa Váchala se její autorka Hélène Martinelli věnuje Váchalovu vztahu k této oblasti a rozebírá jeho vztah k ní i skrze odkazy na další autorky, jako například Marie Rakušanová, Hana Klínková nebo Marie Bajerová, jež Váchalovu dílu věnovaly rovněž značnou pozornost. Okouzluje více samotný Váchal, jeho dílo, anebo se stal jakousi neuchopitelnou a proto tak fascinující osobností – fenoménem, kultem, který v sobě snoubí mystiku, poetiku, svébytost, urputnost i nevídanou pracovitost?

Michal Peprník do sborníku přináší text o Toposu lesa v českých adaptacích a překladech Posledního Mohykána. Topos, místo s pamětí, místo s příběhy a bohatými asociacemi, je tak les jedním z nejvýraznějších nosičů takových stop. Kulturní mýtus, ve který se román Poslední mohykán amerického spisovatele J. F. Coopera (1789–1851) proměnil, nikdy nechyběl na knižním trhu, byl přeložen do mnoha jazyků a sloužil jako značný inspirativní zdroj nemalému množství brakové literatury a westernů, zná snad každý, přestože jste jej vy – ani vaši známí – určitě (nuže dobře tedy – pravděpodobně) nečetli.

Peprník se věnuje několika jeho překladům a dochází k závěru, že ten aktuální, tedy aktualizovaný s ohledem na citlivější významové nuance a orientací na zralejšího než dětského čtenáře, tady chybí.
Trávení volného času v přírodě, které zakončuje klíčové slovo tramping, je zájmem dalšího textu sborníku z pera Jana Pohunka: trampské fantaskno v průběhu času, charakteristické postavy trampingu nebo fantasktní motivy v trampské literatuře odhaluje ve své obsáhlé eseji s četnými odkazy Fabián, víly a čučkové: nadpřirozené bytosti a trampská próza. Jestlipak jste četli Puchejř nebo slyšeli o brdském horském duchu Fabiánovi nebo trampském bohu Pajdovi?

Alois Kalvoda – jméno spjaté s českou krajinářskou malbou druhé poloviny 19. století, dostává ve sborníku také značný prostor a to v eseji Pavla Štěpánka Symbolika lesa (a zvláště břízy).
Tímto výčtem návštěva Lesa v podobě nejnovějšího sborníku nekončí, ale do jeho útrob už se dále musíte vydat sami a vzdálit se městu, shonu a pobýt nejen v prostoru kaira, ale i mezi řádky této bezmála tří set stránkové publikace.

Sborník Literární archiv č. 51/2019
Památník národního písemnictví 2019,
296 stran

Před třemi lety ostravskou scénu oživil absintový klub Les, kde se nyní schází různí umělci, kteří společně pracují na programu pro veřejnost zajímající se o literaturu a umění v Ostravě. Mezi výrazné tváře Lesa patří básník Petr Hruška se svou literárně-hudební Pasekou.

Co pro vás bylo impulsem pro vznik Paseky?
Les sám, který vznikl před třemi lety. Dříve byl naším místem scházení klub Černý pavouk, který ale zanikl, a dlouho se pak nic podobného neobjevilo. Ovšem když se otevřel Les, mnozí z nás shodně pocítili, že v něm roste cosi, co jsme dlouho pohřešovali. V samém počátku mě poprosil Přemek Bureš, herec a majitel tohoto klubu, zda bych si pro něj nevymyslel nějaký pravidelný literární pořad. Kouzlo Lesa mi nedovolilo odmítnout, a tak vznikly večery s názvem literárně-hudební Paseka, které se konají jednou za měsíc, vždy ve středu.

Proč se pořad jmenuje zrovna Paseka?
Souvisí to s názvem klubu. Všichni známe ten pocit člověka dlouho a pracně se prodírajícího hustým lesem, jakou zvláštní úlevou pak pro něj je, když se před ním otevře paseka, světlina, na níž se může zastavit, napřímit a rozhlédnout… Celý les dostane náhle jiný význam. Ovšem slovo paseka skrývá také další význam. Je lidovým označením pro skandál, pohromu, divoké počínání všeho druhu, po kterém zůstane kdeco pokáceno. To se mi líbí, protože nikdy nemohu vyloučit, že pozvaní hosté, často svérázné povahy, nějakou paseku prostě neztropí.

Co si pamatujete z první literární Paseky? Kdy se konala a kdo se jí účastnil?
Bylo to v prosinci roku 2013. Na Paseku jsem pozval nejbližší ostravské přátele-literáty, také proto, že na honoráře nebylo a u nich jsem věděl, že vědí… Takže zde vystupovali básníci Ivan Motýl a Jakub Chrobák, muzikant a textař Marek Pražák, literární teoretik a můj bratr Pavel Hruška, grafik a nedoceněný prozaik Ivo Kaleta. Už na první Pasece se dalo zahlédnout, že tento způsob večera by Lesu nemusel být cizí.

Jaké autory si vybíráte? Co vás při jejich výběru ovlivňuje?
Výběr ovlivňuje mnoho okolností. Chci, aby zde vystupovali autoři méně známí nebo teprve se rodící, stejně jako autoři, kteří jsou známí velmi, nikoliv však pro Ostravu. Dlouho zde nebyli nebo v Ostravě dokonce nečetli nikdy a místní posluchači tak mají možnost poprvé je potkat tváří v tvář. Nezapírám, že se mi chce Pasekami pokud možno nenápadně také ovlivňovat rozhled ostravské čtenářské veřejnosti, té náročnější, která je ochotna zajímat se o něco víc, než jen bestsellery vyložené vedle pokladen stále tuctovějších knihkupectví. A také jsem byl nucen vybírat autory podle toho, zda budou rozumět tomu, že klub v prvních dvou letech neměl peníze na honorář ani cestovné. V úctě konstatuji, že přijížděli z Prahy, Brna, Olomouce, Opavy zadarmo a účast neodmítl ani jeden.

Jak se podepsala Paseka na vašem životě?
Samozřejmě že Paseka s sebou přináší různé starosti a námahy, vyžaduje určitý výdej energie. Navíc se s tím nese jedna věc, kterou ve svém životě „neumím“: pravidelnost. Jsem člověk velice neuspořádaný, prakticky nic, jídlem či spaním počínaje, není v mém životě pravidelné – a teď jsem se určitou pravidelnost musel učit. Každý měsíc, vždy ve středu, vždy ve 20 hodin… To není pro mne nic jednoduchého.

S Pasekou a s děním v absintovém klubu Les souvisí periodikum s názvem Posed; mohl byste říct, o co se jedná?
Je to list o velikosti A2, který vychází jednou měsíčně. S Pasekou souvisí volně. Je trochu hospodským listem, trochu kulturním periodikem, obsahuje recesi vedle hořké básně, reportáž vedle mystifikace. Je jedním ze spontánních nápadů, kterým se v Lese tak daří – vedle různých divadel, performancí, koncertů a podivností všeho druhu.

Na koho se můžeme těšit na Pasece?
V tuto chvíli mám už sestavený program prakticky do konce roku. Na Pasece se objeví třeba Sylvie Richterová, Milan Ohnisko, Jáchym Topol, Jana Sovová, Jan Novák a další. ∞