Nejedná se o žádná moralizující slova, která ještě stále nepustila starší generaci. Ani o vtip. Apríla už letos bylo. Ale vážně – tetování na kůži nepatří.

Před prvním tetováním je dobré si ujasnit, proč ho vlastně chceme mít. Z jakého důvodu bude na našem těle nějaký obrázek na celý život. Jestli je to potřeba něco zaznamenat, překonat strach z bolesti nebo naopak posunout její práh. Anebo si jen ozdobit tělo. Vše je v pořádku, žádný důvod není podřadný – každý to prostě máme trochu jinak. Někdo si libuje ve složitých šifrách, popisujících niterní zážitky, kdy nikdo jiný než nositel tetování nerozluští. Jiný zase srozumitelným motivem ukazuje svou náklonnost k divokým zvířatům nebo k hudebním kapelám. Whatever. Ale tetování na kůži nepatří, když se blíží letní měsíce. Je potřeba si uvědomit, že se jedná o porušování integrity lidské kůže, tedy profesionální zákrok, na který tatér potřebuje několikaletou praxi. Tatérský strojek vpichuje speciální pigment pár milimetrů pod kůži, což je na určitých místech bolestivé. Jde o poškozování tkáně, které tělo vnímá jako varovný signál, na nějž reaguje obranou. Jedná se vlastně o ránu, kdy se kůže pak musí hojit. To trvá několik dní. O tetováž, respektive o kůži, se musí pečovat – pravidelně ji mýt antibakteriálním mýdlem a mazat mastí k urychlení hojení. Z těchto důvodů je zřejmé, že letní měsíce jsou naprosto nevhodné pro pořízení tetování. Pro jeho nošení jsou ale ideální. Proto je právě v květnu jedna z posledních možností, kdy se do vybraného salónu objednat. Doba čekání může v těch dobrých studiích trvat i týdny. Když budete mít štěstí a podaří se vám vychytat brzký termín, nový motiv se krásně stihne zahojit ještě před létem. V bazénech se pak nebudete muset bát infekce a léto si užijete nejen s novou kérkou, ale i v respektu ke svému tělu. º


autor: Alexandra Třešňová

Pořádně zvažte, než se rozhodnete stát otrokem téhle lstivé šelmy. Péče o její spokojený život není jen tak. Kočička se sice tváří něžně, ale ve skutečnosti je pořádný divoch. Touží být stále středem pozornosti a vyžaduje dodržování svých zvyků. Jak k nim přišla, se neptejte.

Začíná snídaní přesně v pět třicet. Prý vhodná doba pro zažívání. V pět patnáct spustí koncert. Dá vám čtvrt hodiny, abyste rozlepili oči a servírovali maso na talíř. Není radno jí odporovat. Nevěříte? Vyzkoušejte. Ale bude to bolet! Sotva se rozespalí dobelháte do koupelny, hned je vám v patách. Kontroluje ranní hygienu. Případně si sama smlsne na troše pasty. Vůně masa z tlamičky bývá totiž nelibá. Někdy se nechá zlákat na hru s provázkem. Nejraději s vaší tkaničkou od tepláků. Na té visí celou dobu, co se chystáte do práce. Vyžaduje také kontrolu oblečení. Zda chodíte v čistém. A touží znesvětit oděv chlupovou stopou. Aby každá jiná kočka věděla, že už jste zadaní. V momentě, kdy si na postel připravíte svetr či mikinu, lehce zanaříká. Vaše žehlicí schopnosti nedosahují vysokých kvalit, raději se sama chopí práce. Zalehne oděv a uhladí vlastními silami. Leží urputně a odmítá se hnout. Nakonec s ní musíte svést krutou bitvu, po které odejdete s několika šrámy. A někdy stejně jen v triku.

Brzy si spočítá, v kolik se vracíte. Vybízí vás hlasitým kvílením, abyste si pospíšili a do pátého patra vyběhli co nejrychleji. Madam už se dost nudí. Požaduje vyčesávání chlupů. Tak dlouho, dokud vám razantním úderem drápky nesdělí, že vaše služby dál nejsou potřeba. Teď si chce hrát. Když nereagujete a zasednete k počítači, jasně vám dá najevo, co si myslí. Musí vám vyprávět, jaký měla den. A tak mňouká a mňouká. Číhá zpoza rohu a pak rychle vyskočí, abyste se cítili ohroženi. Snad jste pochopili, že práce s počítačem je riziková činnost.

Nejvíc se těší na přípravu večeře. Běda, pokud vaříte bezmasé jídlo. Dost ji naštvete. Rozhodně hodlá ochutnat každou složku pokrmu. Občas jí něco nejde pod fousky, tak to nepozorována uklidí pod lednici. Hotové jídlo přijde ochutnat přímo ke stolu, respektive na stůl. Nebraňte jí v přístupu! V deset večer se jí klíží oči. Pokud se nechystáte spát, začne nervózně přešlapovat. Jestli nepochopíte, bude zlá. Nezbývá než zhasnout a natáhnout se do mezery mezi matracemi. Kočka potřebuje hodně místa. Nejlíp se jí spí, když vám zadek narafičí přímo před nos.

Tak co? Ještě jásáte, že už se té roztomilé antistresové kuličky nemůžete dočkat? Nebo jste se rozpomněli, že vlastně následujících čtrnáct dní nebudete mít čas?

Pokud jste nestihli rozkvést s jarem, ani v létě není pozdě na nějakou tu osvěžující změnu. Třeba nový účes. Jak na to?

Na libovolných částech hlavy ustřihněte několik dredů. Pečlivě vyberte pole působiště. Nejlépe tak, aby se dalo zakrýt a nevznikl holý prostor. Ideálně ustřihněte každý týden pouze jeden dred a uschovejte ho do krabičky od zmrzliny. V místech, kde si toužíte udržet pruh přirozených kadeří (těch nezacuchaných), ustřihněte dred asi tak pět centimetrů od hlavy. Zbývající „ocásek“ se pokuste rozčesat nejdříve prsty, poté hřebenem. Ano, je nejvyšší čas po devíti letech vzít do ruky hřeben! Nejprve na návštěvě očíhněte, jestli se nějaký nenachází v cizí poličce v koupelně. Pokud jste objevili pár malých breberek neznámého druhu, je na čase pořídit si česadlo vlastní. Půjčené mlčky vraťte na původní místo. Tak aby na první pohled nejevilo známky zneužití.

Ustřižené dredy uložte někde, kde je nikdo nenajde. Mohly by nedopatřením skončit v koši. Když se vám bude zdát, že už není do čeho stříhnout, a spolubydlící je zrovna na pár dní pryč, pusťte se do práce. Mějte v záloze celý víkend a pozvěte partnera nebo jinou příbuznou duši na návštěvu.

Mějte vše připraveno
Den první věnujte vybírání těch nejlepších. Ne každý totiž bude použit v prvním kole. Obzvlášť pokud jste stříhali až příliš usilovně. Pomoc spolupachatele při této akci je téměř nezbytná. Rozdělejte melírovací prášek s peroxidem. Jako vhodné nanášedlo se osvědčila tyčka od nanuku. Nemůžete ji najít? Zkuste zalovit pod kočičím záchodkem. Možná si ji tam nějaký černobílý lotr schoval čistě pro své účely. No a teď šup do toho. Pravou rukou chyťte jeden konec dredu, levou druhý. Připraveni? Teď přišla velká chvíle vašeho pomocníka. Povzbuzujte ho, ať co nejdůkladněji vtírá vzniklou kašičku.

Po vyplýtvání směsi odložte dílo do plastového umyvadýlka a odneste působit do pokoje, kam nemají kočky přístup. Možná vás budou chtít potrestat za ukradené dřívko. Nebo spíše budou chtít při vzniku nového účesu asistovat. Avšak jejich pomoc není příliš vítaná. Po uplynutí dostatečné doby (až si vzpomenete!) dredy opláchněte a směs z nich vymyjte. Zanadávejte, že snaha nedopadla podle vašich očekávání. Pokud už nemáte další melírovací přísady a hlavně trpělivost, spokojte se s výsledkem. Nechte oschnout.

Napínavý výsledek
Jste trochu bystří? Schovejte si dřívko od nanuku. Skončilo už v koši? Nevadí. I když lije, že by psa nevyhnal, musíte vyrazit ven. Ulovit alespoň klacík. Postup je už velmi podobný předchozímu dni – podržet, důkladně nanést. Tentokrát zelenou barvu. Nebo jinou. To je na vás. Chcete, aby se na dredech co nejlépe uchytila? Obarvené je zamotejte do igelitového sáčku. Uložte do šatní skříně. Nechte působit dvacet čtyři hodin. Možná barva chytí podle vašich představ. Spíše se ale smiřte s tím, že ne. Dozvíte se to při dalším vymývání.

Nastává napínavá chvilka. Zcela rozhodující okamžik, kdy prověříte třeba svého partnera. Jestliže neumí šít, nebo šití předstírat, vybrali jste si špatně. Zručného poznáte tak, že jím našité dredy (na dredy rostoucí), vydrží alespoň týden, než je poztrácíte. Z nového účesu se vytrvale radujte dva dny. Je možné, že barva nepřežije první kontakt se šamponem. Nic vám ale nebrání pokus kdykoli zopakovat. Máte strach ze zničených vlasů? Pokud máte dredy, tak už asi ne.

Kdyby do sálu přišel třeba domorodec z tajgy, asi by kroutil hlavou, co ti Evropani vyvádějí. Nejspíš by usoudil, že to je nějaký speciální rituál plodnosti nebo obřad zahánění zlých duchů. Ale kdepak, říkám v duchu tomuto imaginárnímu návštěvníkovi. My jsme právě vstali od svých počítačů a teď se snažíme protáhnout ztuhlé svalstvo a shodit nějaké to kilo.

„Zadeček nahoru!“ velí naše cvičitelka. Řada stehenních svalů se vypnula. Raz a dva! Je dost možné, že se právě v ten samý okamžik o patro níž rozhýbe les synchronizovaných rotopedů a za zvuků disca začne lekce spinningu, v posilovnách ulehnou unavení manažeři na bench a připravují si činky těžké jako všechna ta odpovědnost, která na ně dnes a denně padá, zatímco jejich kolegyně poskakují na malých trampolínách. Proti celulitidě je „jumping“ nejlepší – usmívá se od ucha k uchu předcvičující holčina.

Ve zdravém těle zdravý duch! Je přeci léto, doba svlékání se do plavek. Všichni chceme být krásní. Nebo aspoň většina z nás. Není krása relativní? Estetika subjektivní? Nevím, teď nemám čas ani energii nad těmito otázkami přemýšlet. Musím se soustředit na další cviky. Už cítím, jak se mi krásně tvarují boky a endorfiny kolují krevním řečištěm.

Pak jsme rozhrkanou karosou přijely na místo určení. Uvítala nás tovární hala z vlnitého plechu, zvířený prach a předseda zemědělského družstva. My holky jsme stály u pásu, zíraly na zelenou řeku chmelových šištic pod námi a občas speciálním háčkem vytáhly kus zapomenutého drátu nebo zdřevnatělého stonku. Dvanáct hodin denně – a po nás šla noční směna. Plechová hala hučela nonstop a jeden z brigádníků, nedoléčený narkoman s kytičkou vypálenou na předloktí cigaretovými nedopalky, se v polovině turnusu psychicky i fyzicky zhroutil.

Taky si vybavuji práci v mlékárně. „Vyráběla jsem sýr Niva,“ podotýkám často při kulinářských debatách, které před nedávnem začaly být nepostradatelnou součástí společenského života. „Ano, šéfe!“ má, jak vidno, vliv na celou populaci. Zmiňovaná mlékárna leží 20 minut cesty na kole od mého rodného domu, ve čtvrt na pět ráno se ale cesta zdála mnohem delší. Zvlášť když jsem musela dělat menší přestávky, protože přes cestu přebíhali jeleni. Zpětně si vzpomínám na spolupracovnici V., co nebyla schopná říct jedinou větu bez sprostého slova a hned první den mě přivedla do rozpaků. To bylo, když jsem vstoupila do sýrárny a ona zařvala „Co je to tam za sviňu hnusnó!“ Uf, naštěstí myslela staré opotřebované koště, které kdosi zapomněl uklidit. Dodnes si vybavuji pach dezinfekce a těžké kulaté formy, které se plnily bílou, slaně čpící hmotou, aby je rozšafný řidič Avie zavezl do jeskyně v Moravském krasu.

„Vším, čím jsem byl, byl jsem rád,“ psal Neruda. Před pár dny jsem skončila jako prodavačka oblečení. Co jsem si odnesla? Tajně v tašce nic, ale zato umím dávat kódy na šatstvo. Se skládáním triček do komínků jsem ale stále na štíru. Taky jsem před odchodem svým kolegyním věštila budoucnost z kávového lógru. Není nad trochu magie na závěr některé z životních kapitol.

Ano, stále hledám seriózní práci. Mezi všemi těmi pohovory snad ještě stihnu být chvíli třeba komparsistkou a proniknout mezi podivné lidi, co žijí od natáčení k natáčení a nadšeně popisují, jak točili „třeba Riskuj. Jó, to byly ještě doby, to člověk dostal i párek.“ A někteří v sobě chovají sen, že si jich třeba jednou někdo všimne a oni dostanou opravdovou roli, nejen roli osoby sedící a tleskající v sedmé řadě.

Každému jeho 15 minut slávy a každý si žije svůj diskopříběh. Co třeba otevřít si věštírnu, když lógrová seance měla takový úspěch? Mám otevřeno.