O současném baletu mnohem více než nějaký text vypoví osobní zážitek. Možná si sama podkopávám vážnost celého článku, ale upřímně musím říct, že pokud neprojdete alespoň fotografie, nějaký vyčerpávající popis nepostačí. Zaměřila jsem se proto více na background trojice představení. Ta byla uváděna pod společným názvem Limitless.

Maďarský národní balet (Magyar Nemzeti Balett) uvedl pro diváky během jednoho večera trojici choreografií Troy Game – With Amazons (Robert North), Bedroom Folk (Sharon Eyal, Gai Behar) a The Vertiginous Thrill of Exactitude (William Forsythe). Podle jmen v závorkách je jasné, že Maďaři přivezli to nejlepší ze současného baletu a konzervativnější návštěvníky Janáčkova divadla v Brně poučili o tom, že existují i jiné druhy baletu, než klasický. Spousta komentářů, co prolétla kolem mých uší, se totiž točila kolem toho, proč nám tu předvádějí gymnastiku.

A maďarské baletky rozhodně nejsou žádné křehké panenky, co se zlomí, když na ně fouknete. Drobné, avšak perfektně vypracované postavy nevzbuzovaly smích proto, že se mužům nemohou vyrovnat, ale z toho důvodu, že v jednotlivých akcích bylo jasně zřetelné, jak se muži chovají absurdně, když si potřebují jeden před druhým dokázat, jací jsou to chlapi. Ženský prvek umocnil každé typicky mužské gesto, ze kterého se v tu chvíli stala vtipná hrozící pěstička malého dítěte.

Ad 2)
Jednoaktový dynamický balet Bedroom Folk vytvořila izraelská dvojice Sharon Eyal (1971) a Gai Behar (1977) pro nizozemský taneční soubor NDT1 v roce 2015. „Tento baletní kus, který propojuje čisté, jedinečné a exotické taneční prvky se sugestivními barvami a světlem, má fascinující atmosféru, která je zároveň vážná a nevážná. Je to řízený chaos, který ukazuje, kudy by se mohla ubírat budoucnost.“ (Národní divadlo Brno, 2019).

Sharon Eyal se nerada označuje za choreografku. Nejprve klasicky trénované, později využívající „GAGA movement language“, přirozeně přijde takové označení limitující. (GAGA movement language vytvořil Ohan Naharin, choreograf a umělecký šéf Batsheva Dance Company v Tel Avivu, jako jazyk tance budující představivost a citlivost, učení se zcela novým pohybovým návykům a překračování limitů, kterým se učí jak klasicky trénovaní tanečníci, tak amatéři). Eyal říká, že její práce je jako snění, které pak zviditelní všem. Behar jako DJ přišel k tanci zcela nepoznamenán klasickou technikou a kolaborace s Eyal dala v roce 2013 vzniknout jejich vlastnímu tanečnímu souboru L-E-V, který objel už celý svět. Letos podle předběžných informací zavítá také na festival Tanec Praha 2019.

Ad 3) to ale nekončí
Jednoaktový balet The Vertiginous Thrill of Exactitude na poslední větu Schubertovy Deváté „Velké“ symfonie zakončil večer mnohými očekávanou klasickou technikou. Američan William Forsythe (1949) si klasickou techniku bere jako vzor a snaží se o překonání jejich možností. Tanečníci pak dovádějí celek k dokonalosti svou bravurní technikou. V tomto jedenáctiminutovém baletu nenajdete děj, ale pouze ukázku krásy a náročnosti baletu jako takového.

A co je vlastně v Brně k vidění ze současného baletu? V březnu a dubnu Black and White (choreografie Mário Radačovský), v květnu obnovená premiéra Petite Mort (choreografie Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Jiří Kylián) a v červnu 4 Elements (choreografie Lukáš Timulák, Jiří Kylián, Nacho Duato). ∞


Limitless – Maďarský národní balet (Magyar Nemzeti Balett)
NdB – Janáčkovo divadlo (Rooseveltova 1, Brno)
psáno z představení 29. 1. 2019

Drogy jsou špatné. Zabíjejí mozkové buňky a mysl i tělo strádají. Feťák začne zanedbávat svůj zevnějšek, své blízké, domácí práce a práci obecně. To můžeme vidět na každém rohu. Jenže existuje droga, po které se mozek naopak nastartuje, donutí vás dát svůj vzhled, domácnost i kariéru do latě a přinese vám přízeň žen, šéfa i bytné. Dáte si?

Pokud řeknete ano, vítejte ve světě Limitless. Film zpracovává téma dostatečně lákavé a nebezpečné zároveň; tedy mix, který cílí na široké spektrum diváků. S nějakým druhem drogy má alespoň minimální zkušenost každý z nás, když poctivě započítáme nejen alkohol a cigarety, ale taky kávu a čokoládu. Hlad po další dávce a opojný rauš tedy není ničím novým a je stále aktuálním. Aby snímek se zápletkou o drogově závislém sympaťákovi nezapadl mezi tuny příbuzných „béček“, stačilo přidat chytré dialogy, trochu vypiplat scénář, vybrat dobré herce a svěřit vizuální stránku nějakému hračičkovi. A ejhle! Vznikl příběh, který by se klidně mohl stát! Navíc se zrodil charakter, se kterým je snadné se ztotožnit.

Je jím flink, který už nekonečně dlouho píše knihu, zanedbává svou skvělou přítelkyni, svůj byt a sám sebe. Má sice ambice a dokonce i předpoklady svých vzdálených cílů dosáhnout, ale vlastní lenost mu brání. Chudáček malej, říkáte si možná. No a? Tak ať se snaží, lempl! Přece si nemůže myslet, že jednoho krásného dne jen tak spolkne nějakou čarovnou pilulku a všechno najednou půjde bez námahy, nebo co.

Spolkni mě!
A co když přesně taková pilulka existuje? Ve filmu tak staví zmíněného neschopu před nemalé dilema: spolknout, či nespolknout? A pak tedy ještě: spolknout zas a znovu, nebo se vrátit k polodementnímu, těžkopádnému, bordelářskému stadiu?

Běh událostí na plátně staví diváka před otázku, co by dělal on sám v takové situaci. Nabídka je asi podobně lákavá jako lahvička s nápisem „Vypij mě“ ve slavném příběhu o Alence. Jenomže zázračně užívat všech smyslů naplno a rozplétat mozkové závity není možné donekonečna. Je jasné, že vlastnosti nadčlověka jsou jen vypůjčené a že si droga svou daň začne dřív nebo později vybírat. A že o ni začnou mít nemalý zájem i další lidé.

Nechci a nebudu o filmu prozrazovat víc. Určité dějové zvraty jsou více či méně předvídatelné, závěr filmu zůstává podivně otevřený. Hvězdné obsazení tu zastupuje „jen“ Robert De Niro, ale Bradley Cooper je v hlavní roli úchvatný. Přesvědčivě ztvárňuje neschopného losera bezpodpůrných prostředků i perfektního muže s pilulí v břiše. Dám ruku do ohně za to, že jeho kouzlu propadnete a vybaví se vám řada kamarádů z blízkého okolí, kteří vám budou alespoň jednoho z těch dvou alter-eg připomínat.

Rozumný feťák šetří
Jediné, co mi bylo ve filmu trochu proti srsti, byla nerozumná rozhodnutí, kterých se hlavní postavy občas dopouštěly. V některých momentech mě prostě napadlo, že tak chytrý člověk by přece takovou kravinu neudělal. Základní chyba nedostatečné zásoby drogy takzvaně „na horší časy“ mi přišla vyloženě školácká. A taky že z ní pro našeho sympatického závisláka pramenila nejedna potíž.

Na závěr bych ještě vyzdvihla vizuální stránku filmu. Pozměněná realita pod vlivem zázračné látky je na plátně vykreslena tak, že si po filmu nejste úplně jistí, zda vám do kelímku při vstupu do kina náhodou taky někdo něco nepřidal. Překvapivě doporučeníhodný zážitek. Málokdy totiž film znamená zážitek.

Všemocný / Limitless
režie Neil Burger
USA, 2011, 105 min