Přestože byl Rudolf Těsnohlídek (1882—1928) básník, dramatik i překladatel, veřejnosti se nejvíce zapsal do povědomí jako novinář, z jehož celého díla je dodnes živa kniha Liška Bystrouška.

Liška Bystrouška je nadčasovým dílem, které tak opětovně oslovuje nejširší čtenářskou obec a přestože je součástí povinné četby školní mládeže, dostávají se k textu tito čtenáři znovu jako dospělí. V novém vydání se opět otevírá příběh revírníka Bartoše, který lišku z lesa uloupil liščí rodině a přinesl si ji domů. Ta se mu pochopitelně různými způsoby snažila vymanit i utíkat, až ji nakonec revírník přivázal ke psí boudě. Bystrouška nad ním ale vyzrála, provaz přehryzala a utekla – „ani jediná liška neumí být tak ulhaná jako mladá člověčice, když si nadhazuje kraťunký sukýnky. Lidi dělajou všecko jen naoko. Hrajou komediju, ale doopravdy perou se, hašteřijou se jak špačci, když se milování přejijou.“ „Ale skládajou básně, do divadla chodijou, do plesů a strojijou se.“ „A mnohdy nemajou ze všeckýho ani co žrat. Lidi jsou pejcha, lež a faleš“, zakončuje však v závěru knihy láskyplný dialog lišák Zlatohřbítek s liškou Bystrouškou a jak už to v podobných příbězích bývá – s mnoha předcházejícími strastmi a následnými poučeními vše dobře končí.

P. S. A kolik z vás vědělo, že se liška původně jmenovala Bystronožka, ale chyba při prvním publikování ji navždy přejmenovala na Bystroušku?

Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška
Nakladatelství Host
Brno, 2020, 208 stran