V knize Nebožtík Ondřeje Horáka jsme konfrontování se začínajícím spisovatelem Štěpánem Hrdinou, jenž je nabubřelý, egoistický flákač. Prochází životem beze snahy cokoli vytvářet, bez úsilí a vášně, a přesto očekává, že ho okolí bude obdivovat a bude mu věnovat pozornost. Nebožtík má čtenáři přiblížit současný trend lidí, kteří nemají zájem o literaturu nebo umění, jejich postoj vůči nim je až negativní, ale využívají je jako možnosti se zviditelnit a vypadat intelektuálně. Příběh se opírá o trendy sbírání lajků na sociálních sítích, pozérství, neschopnosti pracovat a kritizuje tak módu zbytečného „umělce“.

Útok na druhou Literu
Za sychravými podzimními dny a jednou mrtvolou ukrývá Anna Bolavá v knize Ke dnu depresivní exkurzi do života obyčejných lidí. Tato kniha je volným pokračování autorčina debutu Do tmy, za který minulý rok získala Magnesii Literu. Příběh se odehrává v malém městě Řečovice, kam se po nešťastné události vrací Hana se svou matkou. Hana je mladá labilní žena, která poslední dobu věnovala péči o matku, a nenachází v místních obyvatelích pochopení. Kromě Hany je v knize šest dalších postav, jejichž příběhy se vzájemně prolínají a příběhem nás provází několik vypravěčů. Dílo působí svým ponurým prostředím lesa, močálů, mlhy a bolestí postav velmi melancholicky a opravdově.

Lyrický subjekt promlouvá
Nelegie, Branická, Nádraží Holešovice, Svítáníčko, to jsou čtyři části tvořící básnickou sbírku Ondřeje Hanuse s názvem Volné verše. V básních se odvrací, jak název sám předesílá, od tradičních básnických forem. V první části se objevuje spirituální linie a křesťanské motivy apokalypsy a Boží milosti, druhá část přivádí čtenáře do pražských ztemnělých uliček plných bezdomovců, které nemají konce, ani smyslu. Ve třetí části se Hanus vrací do lůna matky. A ve Svítáníčku hovoří k samotné tvorbě textů, převládá zde zavrhování tvorby a odpor k ní. Celou sbírku charakterizuje hledání vlastního bytí a snaha jej vyjádřit.

Talent v souřadnicích
Jedním z objevů roku je i básnická prvotina mladé autorky Anny Prstkové, která vyšla díky vítězství v soutěži Ortenova Kutná Hora. Název knihy 49°27´45.249˝N, 17°58´36.107˝E je velmi originální, jde o souřadnice porodnice, kde se autorka narodila. Právě mapy, města a různá místa hrají v její knize velkou roli. Autorka je ceněná pro melodičnost jazyka a spontánní a promyšlené verše se zajímavým rytmem a zvukem.

Spokojenost
Díky známosti cen Litera může i méně vášnivý čtenář zaregistrovat dění na současné české scéně a pozorovat, že česká literatura svou kvalitu má a její témata i zpracování nezaostávají za literaturou světovou. Díky takovým impulsům se zvyšuje poptávka nejen po vítězných, ale i nominovaných autorech a zájem o literaturu. A my si musíme své národní umění hýčkat. Co když jednou také něco napíšeme sami a nebo se budeme chtít pyšnit talenty národa? ∞

Poslední Magnesia Litera se nesla ve stylu skutečných událostí. Jedna z nich je však každý rok stejná – tou je naprostý boom v prodejnosti vítězných titulů.

Letos se knihkupci předhánějí ve vytvoření lepší pyramidy ze Skutečné události či Tichého dechu nebo v tom, kdo bude mít hezčí, větší a barevnější štítky k označení oceněných knih. Některé instalace z nich jsou pak pestřejší než téměř současně všudypřítomná velikonoční vajíčka. A čeští čtenáři na tyto nálepky stále slyší, proč se probírat hromadou knih a zástupy autorů, když za nás někdo udělá předvýběr? V obchodě jednoduše sáhnu po knižní miss a přečtu si jen to nejlepší.

Kdo výš, kdo dál, kdo rychleji
Ačkoliv Litera bezesporu plní u běžných čtenářů svou funkci a přivádí je k četbě a navíc záslužně pomáhá spisovatelům v prodejnosti, tohle je její odvrácená tvář. Slepě čteme jen to, co již někdo jiný uznal za vhodné k přečtení. Český čtenář nechce jít svou cestou, nechce hledat, zajímat se, je konzervativní a vyčkává. Rozhodne se až pro posvěcenou kvalitu. Ochuzuje se tím o spoustu čtenářských zážitků, stejně jako o vlastní rozhled. I za cenu obvinění z banality musím připomenout jeden fakt: psaní není sport. Nemůžeme objektivně zhodnotit, kdo dál, kdo výš, kdo rychleji. Přesto se umění touto cestou neustále propaguje. Jedním z výsledků je pak trapný večer, jehož formát v divákovi evokuje otázku: Na co se to dívám, na Českou miss, Sportovce roku či Magnesii Literu? Že jde o poslední jmenovanou, poznáme podle toho, že pořad neběží na hlavním kanálu. Zdá se Vám zaměnitelnost missky, Jaromíra Jágra a Emila Hakla přitažená za vlasy? To je jen alegorie každodenní situace naší kultury.

Překvapení na konec
Ovšem přes veškerý svůj odpor k chování současné čtenářské veřejnosti i k podbízení knihkupců mě něco na letošní Liteře překvapilo. A to míra, do jaké některá nominovaná díla zrcadlí současný stav světa. Nezříkají se ho, ani ho nekritizují. Jen ho vystaví na odiv a reflexi ponechávají na čtenáři. Vedle sebe tak mohou stát dvě natolik stylově i žánrově rozdílná díla jako Národní třída a Skutečná událost. Věčně nespokojený „nácek“ a frustrovaný stárnoucí spisovatel, jejichž společným jmenovatelem je určitá životní naštvanost. Ani s jedním nemusíme souhlasit, ale oba silně aktualizují paradoxy současného života a konfrontují nás se světem, ve kterém žijeme. Nutí nás k přitakání, ke zjištění, že každý z nás zná nějakého Vandama, Káju nebo Evžena. A o to intenzivněji vedou k zamyšlení: je tohle ale opravdu svět, ve kterém chceme žít? V tom spatřuji skutečnou událost letošní Litery. ∞


Kniha roku + Literatura faktu
Jiří Padevět – Průvodce protektorátní Prahou

Próza
Emil Hakl – Skutečná událost

Poezie
Kateřina Rudčenková – Chůze po dunách

Kniha pro děti a mládež
Ondřej Buddeus a David Böhm – Hlava v hlavě

Nakladatelský počin
Nakladatelství Paseka – Velké dějiny zemí Koruny České

Překladová kniha
Péter Esterházy – Harmonia caelestis (přeložil Robert Svoboda)

Objev roku
Jan Trachta – Tichý den

Cena čtenářů
Zdeněk Svěrák – Po strništi bos