Druhý ročník festivalu Nekropolis, úzce spjatého s loutkářem, režisérem Matijou Solcem a jeho mnoha hudebními i divadelními projekty, je za dveřmi. Nekropolis není jen festivalem o smrti, ale především akcí, která se tímto tématem zabývá a divákovi jej nabízí v mnoha podobách. Matija Solce říká: „Bez motivů smrti si loutkové divadlo neumím představit. Doprovází mě od začátku mé tvorby.“ A tak se v paláci Akropolis bude umírat na různé způsoby. Nebude chybět pohřební mše za Annu Kareninu, představení KAR, nebo dystopická vize RAT na motivy George Orwella v podání divadelní a hudební skupiny Fekete Seretlek. Těšit se můžete také na Solceho pohádku pro děti od 4 let, představení Pulcinella, v němž autor oživí postavu z italského maňáskového divadla, která nerespektuje žádné autority a nezná strach, nebo loutkové revue Malé noční příběhy. Na programu bude interaktivní loutkový detektivní příběh Prokletí rodu Gordonů, v němž se představí Jan Strýček a Martin Cikán. Nedílnou součástí se stane i hudební program, pod taktovkou nespoutaných Fekete Seretlek, tria Katastrofa nebo Hannach James.

Festival Nekropolis, který se uskuteční 3. a 4. listopadu, je o nespoutanosti, o loutkách, o smrti, je to pohřební hostina, kde se bude slavit barevnost života. º


text: Petr Boháč, Marie Majerová

Při představení Twin Houses belgického divadelního souboru Mossoux Bonté se odehrálo drama podobné námětům povídek Dostojevského o rozdvojené osobnosti. Herečka Nicole Mossoux vedla nekonečný zápas s pěti loutkami. Ty však byly součástí jejího těla, takže souboj probíhal v podobě děsivého a zároveň komického monologu. Jako kdyby se démoni, které držíme pod zámkem daleko v podvědomí, najednou zhmotnili a začali vyžadovat právo na život. Co však po nás chtějí? Skoro nic – jen využívat našeho těla k existenci.

V představení, které se skládalo z krátkých jednoduchých příběhů, se loutky objevovaly a zas se nořily do tmy. Mnohdy ani nebylo jasné, zda hraje loutka nebo je to samotná herečka. Díky zajímavému připevnění hlavy loutky na rameno herečky vznikla dokonalá iluze, že se jedná o dva lidi, o jakási siamská dvojčata. Nicole Mossoux se podařilo rozdělit mezi všechny role, a tak mnohdy nebylo jasné, zda ovládá loutky ona nebo je jimi ovládána. Tato ambivalence byla zdůrazněná líčením herečky, díky kterému byla podobná svých společníkům na scéně. Nakonec po odchodu loutkám zpívala labutí píseň rozdvojených pohybů, jako kdyby tam pořád místo jednoho byli dva.