Lunchmeat Festival, každoroční přehlídka věnovaná nezávislé elektronické hudbě a novým médiím, slaví letos 15 let. V době neustále rostoucích cen si klade za cíl zpřístupnit objevování nových AV projektů co nejvíce divákům bez ohledu na jejich ekonomické zázemí a možnosti.

Organizátoři představili několik zásadních změn v programu a cenách vstupenek: hlavní program v Národní galerii Praha bude probíhat od čtvrtka do neděle. Před Veletržním palácem se bude nacházet veřejnosti zdarma přístupná open-air stage. Představují také festival pass, který jeho držitelům zaručuje vstup na čtyři hlavní večery za cenu tří.

Hudebně jako každý rok představí výrazné světové osobnosti i domácí talenty.

Během své 15leté existence si Lunchmeat vydobyl pozici přední mezinárodní akce, na níž představuje pečlivou kurátorskou selekci audiovizuálních vystoupení, která momentálně hýbají elektronickou scénou. Velký důraz klade festival na lokální a východoevropské umělecké projekty, které na jiných evropských scénách neuvidíte.

Mezi ohlášenými jmény je francouzská producentka spojovaná s progresivním labelem NUXXE Oklou, na festivalu představí nový studiový materiál v audiovizuál­ním setu. Egyptský producent Rami Abadir společně s vizuálním umělcem Nicolò Cervellem odehrají světovou premiéru AV live setu nazvaného Kitbashing. Londýnský power couple, producentka object blue & výtvarnice Natalia Podgórska, uvede v další světové premiéře projekt Ghosts.
Audiovizuální zážitek slibuje i matador tanečních beatů Machinedrum. V Praze představí nejnovější album 3FOR82 vydané na zásadním labelu Ninja Tune. Ke spolupráci na vizuální podobě živého vystoupení přizval Davida Wexlera (aka Strangeloop), který má na kontě spolupráce např. s Flying Lotusem, Bonobem.

Lunchmeat Festival odstartuje 23. září speciálním večerem v CAMPu. Ukrajinská houslistka Katarina Gryvul a v Berlíně žijící výtvarník Alex Guevara přenesou diváctvo do momentů paniky a zoufalosti, které Katarina prožívala v prvních okamžicích po ruské ofenzivě na Ukrajinu. Projekt byl uveden v rámci festivalu CTM. AV act je speciál­­ně adaptován na 24 metrů dlouhé plátno.

V koprodukci s prostorem Archa+ představí Lunchmeat Festival v úterý 24. září a ve středu 25. září performance kanadských umělců Louise-Philippa Demerse a Billa Vorna. Konceptuální představení Inferno, inspirované Dantovou legendární cestou peklem, spojuje kybernetiku, robotiku a současný zvuk. Návštěvníci si budou moct zakoupit speciální lístky a stát se součástí představení, a to tak, že se obléknou do kyberpunkových skeletů a umělci budou ovládat jejich pohyby.

text: Anna-Marie Bártová

Lunchmeat Festival
Praha – různá místa
23.—29. 9.

Pokud je zásadní silou umění vyvinout alternativní svět, který pohltí naše každodenní já a rozprostře před námi krajinu nezvyklých forem existence, letošní Lunchmeat festival tento potenciál maximálně naplnil. Přesto jím vytvořený vesmír není pouhým eskapistickým nástrojem, ale skrze témata, která v audiovizuálních dílech zpracovává, poskytuje konfrontaci s problémy naší reality.

Lunchmeat festival, jehož první ročník se konal v roce 2010, už má na místní, ale i evropské scéně své místo. Jedná se o jedinečnou událost, která představuje výběr progresivní elektronické hudby a nových médií a zároveň si v průběhu let získala značnou pozornost. Právě spojení odlišných smyslových vjemů je pro zážitky na Lunchmeatu stěžejní. Technologie se na poli umění uplatňují stále častěji, a to i ve způsobech jeho prezentace divákům. Popularitu spojenou v dnešní době s „instagramovatelností“ (líbivost věcí i situací pro virtuální prostředí Instagramu) získala například výstava iMucha nebo Bylo Nebylo, Van Gogh, Monet, Renoir… s obrovskými projekcemi děl slavných umělců. Můžeme se bavit o tom, zda jsou takové formy popularizace umění přínosné nebo nás naopak oddalují od jeho esence a jedná se již o pouhá simulakra. Jejich intervenci do světa umění však musíme přijmout.
Technologické možnosti dneška se však dají vytěžit i vskutku tvůrčím způsobem. Lunchmeat prezentuje umělce, kteří se zaměřují na spojení hudební a vizuální složky – jsou tak skladateli prvků odlišných smyslových materiálů. Audiovizuální sety byly podstatnou složkou festivalu a odehrávaly se na několika místech. Tradičně zaplnily část budovy Veletržního paláce, promyšleným krokem bylo uspořádání performancí v CAMPu, jehož plátno s rozměry 20 x 4 m pro takové počiny poskytuje ideální podmínky. Dalšími místy bylo Divadlo Archa, kde proběhlo zahájení festivalu, a klub Ankali, jenž hostil spíš tanečnější typ zážitků. V úterý tam vystoupil britský DJ a producent Lee Gamble, který vedle dalších připravil set, jímž naplnil i heslo letošního Lunchmeatu „See you dancin’“.

Éterické neuronové sítě a pokoušení hranic
Vtahující byla nikoli pouze vizuálně, ale i koncepčně performance dua Acre & Lorem – návodně nazvaná Distrust Nature / Distrust Everything. Co je to příroda a přirozenost? Umělé jako něco vymezeného vůči přírodě. To, co nazýváme umělou inteligencí je ve finále stvořeno člověkem a využívá zdroje naší planety. Mechaničnost spojovaná s technikou v kontrastu k lidské omylnosti a smyslu pro etiku, jejíž hranice nemohou být vymezeny pravidly. Audiovizuální set sestával z obrazů generovaných neuronovou sítí, které připomínaly zachycení přírodních úkazů kombinované s archetypálním výrazivem (evokované obličeje či masky). Ty imerzivně pronikaly do lidské psyché a představovaly až hypnotickou fúzi rozpíjejících se výjevů se stabilní hladinou momentů překvapení. Nejistota se stala jádrem podívané, která přesahovala pouhý smyslově přitažlivý materiál. Cílem bylo poukázat také na snovost, kterou bychom si s umělou inteligencí běžně nespojili – co se umělému „mozku“ zdá, co vyvstává z jeho „podvědomí“? Do jaké míry ho můžeme připodobnit k tomu lidskému, nejsou nakonec zaměnitelné, pokud je člověk jeho stvořitelem?
Senzačním AV setem dali nahlédnout do své tvorby Cloudhitects. Maďarské duo provedlo návštěvníky rozmanitou budapešťskou architekturou a zahrnulo také industriální areál Dolních Vítkovic. Ambientní zvuk prostupoval měnícími se strukturami budov, které vynikaly na rozměrném plátně, kterým CAMP disponuje.
Pozoruhodná byla také performance s názvem World of Service berlínské zvukové umělkyně a producentky JAAAS, která využitím 3D skenovacích technik a pronikavého zvuku umožnila intenzivní tělesné prožitky a odkazovala na vymezení fyzických limitů i jejich narušování.

Molly – průvodkyně přicházející z budoucnosti
„Divokou kartou festivalu“ byla Molly, umělá bytost naprogramovaná Janem Tylem – její vizuální identitu tvořila fúze obličejů umělců, kteří na letošním Lunchmeatu vystupovali. Fluidní osoba, která se však podle svých (!) slov pokládá na základě charakterových vlastnostní spíše za ženu, prováděla návštěvníky festivalu skrze komentáře o performujících umělcích na sociálních sítích a nezdráhala se vyjadřovat svůj vlastní názor a nadšení z hudební selekce. O využití umělé inteligence v kultuře a konkrétně i zde na Luchmeatu proběhla přednáška na sympoziu, jehož příspěvky byly rozloženy do dvou dnů. O daném tématu hovořila Dita Malečková, která měla na starost filozofickou podporu daného projektu, zatímco druhý přednášející Jan Tyl technické provedení. Malečková, která je spolu s Tylem zodpovědná také za projekt Digitální filosof, mimo jiné zmínila, jak jednoduché je k digitální „osobnosti“ přilnout. Naskýtá se otázka o hranicích mezi živým a umělým, do hry vstupuje aspekt vědomí, které je stále považováno za kritérium lidskosti (viz koncept filozofické zombie). A přicházejí samozřejmě i etické otázky spojované nejen s tím, do jaké míry je vhodné dávat umělé inteligenci „volnou ruku“, ať už jde například o oblast kultury, nebo vzdělávání.

Technologie – neviditelná ruka člověka?
Jedná se však také o reflexi tvůrců (často bílí cis muži) v jejich výtvorech. V popřednáškové diskusi zazněl právě dotaz adresující zpochybňování toho, že technologický vývoj na poli umělé inteligence často považovaný za metu lidstva zahrnuje pokrok v oblasti rasové či genderové rovnosti. Odhalují se rizika spjatá s utužováním stereotypizace zakořeněné ve společnosti, jíž by spíš prospělo jejich rozvracení. Umělá inteligence by se tak mohla stát naplněním kapitalistického snu třeba navrhovanými postavami konvenujícími evropskému ideálu krásy a typu chování, které inherentně upevňují patriarchální struktury. Stačí se podívat na film Her (Ona), který se na první pohled zdá být dojemnou romancí mezi člověkem a „strojem“. Něžný ženský hlas, laskavost a citlivost, zároveň bystrost a vtipnost – kdo z heterosexuálních mužů by se nezamiloval? Postavy umelé inteligence by tak mohly představovat překážky pro změnu vnímání mnohdy toxicky vymezených kategorií.
Troufám si říct, že Lunchmeat neotřelým užitím umělé inteligence přispěl k debatám ve veřejném prostoru a zároveň ukázal její hravost a kreativitu, se kterou může být aplikována nejen v uměleckých projektech. Zároveň selekcí umělců vstoupil za horizont běžného povědomí o progresivních hudebních či audiovizuálních projektech na poli elektronické hudby, k nimž není vždy snadné proniknout. Kolektiv pořadatelů se v tom chystá pokračovat v holešovickém klubu Neone, který bude otevřen už na začátku listopadu.

Lunchmeat Festival se bude konat v různých lokacích po celé Praze ve čtyřech dnech od 26. září do 1. října. Každoroční mezinárodní přehlídka věnovaná aktuální nezávislé elektronické hudbě a digitálnímu umění ohlašuje svůj 13. ročník a s ním zástup oceňovaných umělců z různých částí spektra současného umění a hudby.

„Vracíme se s nabitým programem, který po dvouletých omezeních způsobených pandemií konečně může využít umělce a umělkyně z celého světa,“ říká Jakub Pešek, zakladatel Lunchmeat Festivalu. Jako každý rok Lunchmeat nabídne výjimečná vystoupení současných umělců, pečlivě kurátorovaný výběr audiovizuálních vystoupení, které momentálně hýbou mezinárodní scénou. Legendy se v jeho programu potkávají s aktuálními objevy i domácími hudebníky. „Chceme našim návštěvníkům nabídnout přehled toho nejlepšího, co se aktuálně děje na současné klubové i umělecké scéně. Každá noc festivalu je koncipována tak, aby nabídla výjimečné koncerty, vtahující audiovizuální performance i možnost si zatancovat,“ dodává Pešek.

O grafickou identitu Lunchmeat Festivalu se znovu postará oceňované pražské studio Anymade. Letošním ústředním tématem je nonbinární tvář reprezentující všechny umělce a umělkyně pozvané na letošní Lunchmeat. Toto dítě neurální sítě bude sloužit jako logo festivalu. „Generovaná tvář se bude měnit v průběhu festivalu a propíjet se skrze jednotlivé umělce. Líbí se nám civilnost takové prezentace, v níž je každý součástí celku a celek je zapsaný v každém z nás,“ vysvětlují Filip Nerad, Petr Cabalka a Svatopluk Ručka se studia Anymade.

Šest dnů na přelomu září a října přinese Lunchmeat Festival úchvatné vize budoucnosti a znovu předvídá: See you dancin’.

text: Anna-Marie Bártová