Listopad 2022. Pražská tržnice, hala 17. Neone. Klub, kavárna, galerie; platforma pro nové myšlenky a přístupy. Měsíc se rozvíjející prostor pro tvorbu a setkávání. Místo pro otevřené lidi, které zajímá kultura města a kultura ve městě.

Dvacet tři dní záře. Místo, které z původního záměru pop-upu na jeden měsíc přerostlo v roce 2013 ve čtyřleté dobrodružství kolektivu Lunchmeat, jeho přátel, fanoušků klubové hudby audiovizuální zábavy. Poté se znovu zhmotnilo na střeše Křižíkových pavilonů v roce 2019 v rámci Pražského quadriennale. Na podzim 2022 se Neone rozzáří znovu a tentokrát bude svítit nejen v noci, ale i ve dne.

Neone; neustále se proměňující tvůrčí prostor, kde měsíc žijeme, pracujeme a potkáváme se s těmi, kteří žijí současným audiovizuálním uměním a klubovou kulturou a představujeme ji těm, kteří do tohoto světa a jeho hodnot pronikají. Neone; platforma, která pečuje o svobodomyslnost, otevřenost, vzájemnou zodpovědnost, a respekt. Neone; klub, kavárna, galerie
Poprvé se Neone otevře v pátek 4. listopadu a bude pro všechny open 23 dní, až do 27. listopadu. Více informací na sociálních sítích na www.neone.cz.

text: Anna-Marie Bartová

NEONE
Hala 17 (Holešovická tržnice, Bubenské nábřeží 306, Praha 7)
4. 11. ­— 27. 11.

Pokud je zásadní silou umění vyvinout alternativní svět, který pohltí naše každodenní já a rozprostře před námi krajinu nezvyklých forem existence, letošní Lunchmeat festival tento potenciál maximálně naplnil. Přesto jím vytvořený vesmír není pouhým eskapistickým nástrojem, ale skrze témata, která v audiovizuálních dílech zpracovává, poskytuje konfrontaci s problémy naší reality.

Lunchmeat festival, jehož první ročník se konal v roce 2010, už má na místní, ale i evropské scéně své místo. Jedná se o jedinečnou událost, která představuje výběr progresivní elektronické hudby a nových médií a zároveň si v průběhu let získala značnou pozornost. Právě spojení odlišných smyslových vjemů je pro zážitky na Lunchmeatu stěžejní. Technologie se na poli umění uplatňují stále častěji, a to i ve způsobech jeho prezentace divákům. Popularitu spojenou v dnešní době s „instagramovatelností“ (líbivost věcí i situací pro virtuální prostředí Instagramu) získala například výstava iMucha nebo Bylo Nebylo, Van Gogh, Monet, Renoir… s obrovskými projekcemi děl slavných umělců. Můžeme se bavit o tom, zda jsou takové formy popularizace umění přínosné nebo nás naopak oddalují od jeho esence a jedná se již o pouhá simulakra. Jejich intervenci do světa umění však musíme přijmout.
Technologické možnosti dneška se však dají vytěžit i vskutku tvůrčím způsobem. Lunchmeat prezentuje umělce, kteří se zaměřují na spojení hudební a vizuální složky – jsou tak skladateli prvků odlišných smyslových materiálů. Audiovizuální sety byly podstatnou složkou festivalu a odehrávaly se na několika místech. Tradičně zaplnily část budovy Veletržního paláce, promyšleným krokem bylo uspořádání performancí v CAMPu, jehož plátno s rozměry 20 x 4 m pro takové počiny poskytuje ideální podmínky. Dalšími místy bylo Divadlo Archa, kde proběhlo zahájení festivalu, a klub Ankali, jenž hostil spíš tanečnější typ zážitků. V úterý tam vystoupil britský DJ a producent Lee Gamble, který vedle dalších připravil set, jímž naplnil i heslo letošního Lunchmeatu „See you dancin’“.

Éterické neuronové sítě a pokoušení hranic
Vtahující byla nikoli pouze vizuálně, ale i koncepčně performance dua Acre & Lorem – návodně nazvaná Distrust Nature / Distrust Everything. Co je to příroda a přirozenost? Umělé jako něco vymezeného vůči přírodě. To, co nazýváme umělou inteligencí je ve finále stvořeno člověkem a využívá zdroje naší planety. Mechaničnost spojovaná s technikou v kontrastu k lidské omylnosti a smyslu pro etiku, jejíž hranice nemohou být vymezeny pravidly. Audiovizuální set sestával z obrazů generovaných neuronovou sítí, které připomínaly zachycení přírodních úkazů kombinované s archetypálním výrazivem (evokované obličeje či masky). Ty imerzivně pronikaly do lidské psyché a představovaly až hypnotickou fúzi rozpíjejících se výjevů se stabilní hladinou momentů překvapení. Nejistota se stala jádrem podívané, která přesahovala pouhý smyslově přitažlivý materiál. Cílem bylo poukázat také na snovost, kterou bychom si s umělou inteligencí běžně nespojili – co se umělému „mozku“ zdá, co vyvstává z jeho „podvědomí“? Do jaké míry ho můžeme připodobnit k tomu lidskému, nejsou nakonec zaměnitelné, pokud je člověk jeho stvořitelem?
Senzačním AV setem dali nahlédnout do své tvorby Cloudhitects. Maďarské duo provedlo návštěvníky rozmanitou budapešťskou architekturou a zahrnulo také industriální areál Dolních Vítkovic. Ambientní zvuk prostupoval měnícími se strukturami budov, které vynikaly na rozměrném plátně, kterým CAMP disponuje.
Pozoruhodná byla také performance s názvem World of Service berlínské zvukové umělkyně a producentky JAAAS, která využitím 3D skenovacích technik a pronikavého zvuku umožnila intenzivní tělesné prožitky a odkazovala na vymezení fyzických limitů i jejich narušování.

Molly – průvodkyně přicházející z budoucnosti
„Divokou kartou festivalu“ byla Molly, umělá bytost naprogramovaná Janem Tylem – její vizuální identitu tvořila fúze obličejů umělců, kteří na letošním Lunchmeatu vystupovali. Fluidní osoba, která se však podle svých (!) slov pokládá na základě charakterových vlastnostní spíše za ženu, prováděla návštěvníky festivalu skrze komentáře o performujících umělcích na sociálních sítích a nezdráhala se vyjadřovat svůj vlastní názor a nadšení z hudební selekce. O využití umělé inteligence v kultuře a konkrétně i zde na Luchmeatu proběhla přednáška na sympoziu, jehož příspěvky byly rozloženy do dvou dnů. O daném tématu hovořila Dita Malečková, která měla na starost filozofickou podporu daného projektu, zatímco druhý přednášející Jan Tyl technické provedení. Malečková, která je spolu s Tylem zodpovědná také za projekt Digitální filosof, mimo jiné zmínila, jak jednoduché je k digitální „osobnosti“ přilnout. Naskýtá se otázka o hranicích mezi živým a umělým, do hry vstupuje aspekt vědomí, které je stále považováno za kritérium lidskosti (viz koncept filozofické zombie). A přicházejí samozřejmě i etické otázky spojované nejen s tím, do jaké míry je vhodné dávat umělé inteligenci „volnou ruku“, ať už jde například o oblast kultury, nebo vzdělávání.

Technologie – neviditelná ruka člověka?
Jedná se však také o reflexi tvůrců (často bílí cis muži) v jejich výtvorech. V popřednáškové diskusi zazněl právě dotaz adresující zpochybňování toho, že technologický vývoj na poli umělé inteligence často považovaný za metu lidstva zahrnuje pokrok v oblasti rasové či genderové rovnosti. Odhalují se rizika spjatá s utužováním stereotypizace zakořeněné ve společnosti, jíž by spíš prospělo jejich rozvracení. Umělá inteligence by se tak mohla stát naplněním kapitalistického snu třeba navrhovanými postavami konvenujícími evropskému ideálu krásy a typu chování, které inherentně upevňují patriarchální struktury. Stačí se podívat na film Her (Ona), který se na první pohled zdá být dojemnou romancí mezi člověkem a „strojem“. Něžný ženský hlas, laskavost a citlivost, zároveň bystrost a vtipnost – kdo z heterosexuálních mužů by se nezamiloval? Postavy umelé inteligence by tak mohly představovat překážky pro změnu vnímání mnohdy toxicky vymezených kategorií.
Troufám si říct, že Lunchmeat neotřelým užitím umělé inteligence přispěl k debatám ve veřejném prostoru a zároveň ukázal její hravost a kreativitu, se kterou může být aplikována nejen v uměleckých projektech. Zároveň selekcí umělců vstoupil za horizont běžného povědomí o progresivních hudebních či audiovizuálních projektech na poli elektronické hudby, k nimž není vždy snadné proniknout. Kolektiv pořadatelů se v tom chystá pokračovat v holešovickém klubu Neone, který bude otevřen už na začátku listopadu.

Blíží se nám Velikonoce a s nimi je spojeno jedno milé pořekadlo. Tvrdí se v něm, že pokud chcete předejít tomu, aby vás pokakal Velikonoční beránek, musíte se na Velikonoční pondělí pyšnit něčím novým na sebe. Pokud máte všechny obchodní domy, obchodní centra a vietnamské tržnice v okolí prochozené a nic příliš inspirativního vás dosud netrklo, nezoufejte. Na pořízení té pravé jarní funglovky je nadcházející CODE:MODE jako stvořené.

Tato prodejní přehlídka autorských šperků, módních doplňků a samozřejmě módy jako takové se bude tentokrát konat v Karlin Hall (Thámova 8, Praha 8 ) právě předposlední předvelikonoční víkend, tedy 15.–17. 4. Vstup již tradičně zdarma.

Pro všechny zúčastněné je připraven bohatý doprovodný program a komfortní zázemí, čítající např. kavárnu a bar BIO OKO, pracovní koutek s Wi-Fi, dětský koutek, workshopy a dílny pro děti, odpočinkové zóny, či zóny na hraní.

Doprovodnému programu budou vévodit dvě módní přehlídky vybraných designerů vždy v páteční a sobotní večer, jejichž atmosféru dotvoří důmyslné živé projekce v režii LUNCHMEATu. Premiérově je do programu zařazena také dětská módní přehlídka. Na hlavní hudební scéně se vystřídá mozaika DJů a VJů. Náplň programu zpestří také divadelní a taneční představení.

Když se jdete večer bavit někam do klubu, přemýšlíte také o tom, co to obnáší, podobnou akci zorganizovat? Jak zajistit zajímavé hosty, propagaci i peníze? Lunchmeat je skupina nadšenců, kteří to vše zvládají, a to bez nároku na honorář. Odměnou je nejen jim, ale hlavně návštěvníkům jejich akcí nevšední kulturní zážitek založený na souhře hudebních a vizuálních prvků. Mnozí z vás si jistě pamatují poslední show Daedelus vs. Tohyto v MeetFactory nebo 8-bit party v NoDu.

Lunchmeat založili Kuba se Skankou a přidal se Karosh. Tato trojice dnes vlastní také studio zaměřené na multimediální weby, animace a videa a provozuje audiovizuální akce v NoDu. Později se připojili ještě Ondra, Teena a Petr. Na detaily okolo jejich akcí i o nadcházejícím festivalu jsem se ptala právě zakladatele Kuby Peška.

Kdo na vaše akce chodí, na koho se zaměřujete?
Většinou jsou to mladí lidé mezi dvaceti a pětatřiceti lety, kteří se zajímají o nezávislou elektroniku a nová média. Akce se ale snažíme složit z více prvků, aby byly komplexně zajímavé a nebylo to jen o pár hudebních setech pro vybranou společnost. Proto bych řekl, že nás může navštívit absolutně kdokoliv.

Co se týče hudební složky, máte nějaký oblíbený styl nebo se snažíte o co největší rozmanitost? Kdo už u vás třeba hrál?
Lákají nás experimentálnější projekty. Nemůžu říci, že se zajímáme o konkrétní styl. Pro nás je důležité, aby z hudebníka vyzařovala určitá energie, což bylo v případě našich minulých hostů, jako byli Acampante, Mochipet nebo Daedelus, stoprocentně splněno.

A po vizuální stránce, jak se rozhodujete, koho oslovit? Mám na mysli to rozhodnutí, jak sladit hudební prvky s těmi vizuálními. Vybíráte si VJs podle hudby nebo hudbu podle video setů? Nebo je to úplně jinak?
Obecně nemůžu říci, že nějakou stranu upřednostňujeme. Naše favority máme jak mezi hudebníky, tak i vizualisty. Tato propojení hledáme v podstatě neustále. Ale ne způsobem ustavičného pátrání. Je to víc o náhodě a chvíli, kdy si prostě řekneme „Jo! tohle sedí.“ Samozřejmě jsou i již delší dobu fungující A/V projekty a jejich pozvání rozhodně nezavrhujeme.

Na březen chystáte multimediální festival. Na co všechno se můžeme těšit?
Jako obvykle se snažíme program udělat pestrý. Mimo A/V livesetů bude festival obsahovat přednášky vizualistů, projekce několika filmů s tématikou experimentální hudby, workshopy a venkovní projekce. Ale také jsme si připravili jednu libůstku a pozvali francouzského vizualistu Romaina Tardy alias Aalto, aby udělal speciální světelný design dj-pultu a pódia. Mimo to vystoupí v hlavním setu festivalu ve spojení s Nosaj Thing. Další zajímavé duo bude jedna z nemnoha zástupkyň dubstepu Ikonika a portugalští Videojack, kteří přivezou také svou audiovizuální adaptaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. No a určitě velmi významná část festivalu bude „spanish showcase“, kde ve spolupráci se španělským velvyslanectvím uvedeme české premiéry šesti velmi zajímavých španělských A/V projektů.

To vše asi není možné platit z vlastní kapsy. Jak řešíte financování?
To není. Bohužel není ani možné, aby se festival financoval z kapes návštěvníků. Takže probíhají předfestivalové hodiny telefonování, psaní A4kových mailů a přesvědčování institucí a lidí ze soukromé sféry, že opravdu nejsme nějaký špinavý underground, že vystupující jsou jedni ze špiček svých oborů, že mladé lidi to opravdu baví a že takovýto projekt si jejich podporu zaslouží. Letos se nám snad povedlo navázat několik kvalitních kontaktů a teď jen záleží, zda-li projdeme tímto „trial levelem“ a spolupráce bude dlouhodobější…

Budeme vám držet palce… Na závěr si neodpustím zvídavý dotaz, jak jste přišli na jméno Lunchmeat.
Plus mínus je to proto, že jsme si dělali srandu z toho, že jsme se nikdo nedostal na žádnou školu. No a lunchmeat je taky takovej odpad. A nakonec ještě organizujeme akce v MeetFactory. Krásná shoda!

Lunchmeat festival
Pure audiovisual extravaganza
Mezinárodní festival nezávislé elektronické hudby a vizuálního umění
www.lunchmeat.cz/festival
9.–13. 3. 2010
Meetfactory, NoD