Jednodenní multižánrový festival Pozdní sběr, jehož cílem je „sesbírat“ co nejvíce finančních prostředků pro určitou nadaci či neziskovou organizaci, proběhne v sobotu 9. listopadu již posedmé. V prostorách pražského klubu Rock Café od 15 hodin na návštěvníky čekají koncerty, divadelní představení, přehlídky autorských knih či festivalové tržiště. Svým zaměřením, atmosférou a výběrem interpretů se událost vymyká běžným kulturním akcím.

V minulých letech organizátoři předali výtěžek akce například Dětskému krizovému centru, Nadaci Jedličkova ústavu, Prolomenému tichu či Klubu nemocných cystickou fibrózou. Podporovaný subjekt získá díky festivalu nejen finanční příspěvek, ale i jistou publicitu a širší společenskou podporu.

Letos 100 % peněz ze zakoupených vstupenek poputuje obecně prospěšné společnosti Rozlet, která se jako jediná svého druhu činností zaměřuje na mladistvé, opouštějící v osmnácti letech dětské domovy. Organizace se pro tyto mladé lidi z Prahy a středních Čech s minimálním vzděláním, nulovou praxí a nefunkčním zázemím snaží být přístavem, kam se mohou kdykoliv vrátit, popovídat si, požádat o radu. Cílem jejich pracovníků je podpora při získávání potřebných znalostí a dovedností pro život ve společnosti a vytvořit z nich tak soběstačné občany, kteří jsou nezávislí na sociálních službách.

Na festival nejen za hudbou
Akce svými komorními rozměry vytváří pro účastníky uvolněnou atmosféru. Z dramaturgicky zajímavého programu nabídne festival koncerty Moniky Načevy a Justina Lavashe, Petra Nikla, Báry Zmekové, The Prostitutes, Bran, Luno a dalších, divadelní představení Loutek bez hranic a Autobufu. Připraveny jsou též výtvarné dílny, stánky s knihami, oblečením, občerstvením, a jelikož jsou zde děti vítány, bude v klubu i dětský koutek.

Moderování charitativní události se již potřetí zhostí Ester Kočičková, která je zároveň i její patronkou.

Pozdní sběr si za svou sedmiletou existenci získal řadu příznivců, kteří na něj chodí pravidelně nejen z důvodu kvalitních kulturních zážitků, ale také kvůli dobrému pocitu, že peníze z jejich vstupného budou prospěšně využity. V letošním roce máte příležitost se k nim připojit i vy.


Festival Pozdní sběr 2013
Rock Café
Národní 20, Praha 1
so 9. 11. 15:00
240 / 280 Kč

Live: Luno – křest alba ZEROTH
Support: Super Tuzex Bros & The Prostitutes (unplugged set)

Aktuální snímek Lůno mladého maďarského režiséra Benedeka Fliegaufa sebou přináší spoustu otázek ale žádné odpovědi. Už úvodní titulky mohou svou minimalistickou stylizací působit dost nepřívětivě a jaksi neklidně. Bílý text běží nerušeně na šedém pozadí, aniž by jeho tok provázela hudba. Stejně šedivá a nehostinná je i pláž, na které se seznámí Rebecca (Eva Green) a Thomas (Matt Smith).

Jejich pouto nevyslovené dětské lásky roztrhne Rebečin odlet do Japonska, ze kterého se vrací po více jak deseti letech už jako mladá žena. S příjezdem domů přicházejí po léta vysnívané polibky. Mladý pár nestačí ani setřást divný pocit ze vzkříšené lásky a jsou opět odděleni. Tentokrát nadobro Thomasovou nečekanou smrtí.

Místo zármutku Rebecca vyzdobí dětský pokoj a přinese Thomasovým rodičům formulář schvalující vytvoření jeho klonu, který sama porodí. A zde začínají zásadní konflikty příběhu a eticko-morální dilema. Rebecca porodí svého milence, který se však podruhé na svět nedostává skrz její lůno, ale císařským řezem. Z milenky se přesouvá do role matky a jako každá jiná matka každého jiného dítěte musí malého Tommyho kojit, přebalovat, učí jej chodit, mluvit, jíst. Stále není těžké její sobeckou volbu pochopit. První náraz přichází ve scéně, kdy si Rebecca zhruba 11letého Tommyho prohlíží při společné koupeli pohledem, ve kterém není nic mateřského. Ona totiž ani jeho „opravdovou“ matkou není a on není ani „opravdovým“ Tommym. Nemá vzpomínky, zkušenosti, paměť originálu, z něhož vzešel. Je pouze uměle vytvořeným člověkem, který nese jeho identickou podobu. Rebecca mu chce jeho původ alespoň naznačit ještě v době, kdy má pubertu daleko před sebou, a sdělí mu, že jeho otec zemřel (je tedy otcem sám sobě?), a on odpovídá „Myslel jsem, že se jen vrátil na svou planetu.“

Pokud chcete někoho naklonovat, nejdříve se ho zeptejte
Tušení, že něco není v pořádku, roste s Tommyho dospíváním a vrcholí setkáním s matkou původního Thomase, kterou vidí poprvé a zároveň naposledy, neboť on pro ni představuje zhmotnělý přízrak přinášející nikoliv útěchu, ale bolest.

Konfrontace se skutečností, že je klonem někoho, kdo žil před ním, vede ke ztrátě všech jistot týkajících se jeho identity a dosavadního života. To nakonec vede k násilnému vniknutí do Rebečina lůna, které jí ale zjevně nevadí. Jako by se skrz ni chtěl dostat zpět do prázdnoty nebytí, tedy před okamžik umělého stvoření. Proč považovat jejich pohlavní styk za incest? Nikoliv proto, že Rebečino tělo sloužilo jako líheň, ve které se plod vyvíjel, ale kvůli tomu, že Tommyho vychovávala. Tommy od Rebeccy pak odchází a děkuje jí za druhou šanci k životu. Za altruistku ji ale považovat nelze, druhou šanci nikomu nedala, jen vytvořila její iluzi – protože co mají Thomas/Tommy originál a kopie společného kromě genetické informace?

Rebečinu volbu motivovalo hlavně odmítnutí smrti, nedostatek síly přijmout trvalé odloučení od člověka, na kterého čekala dlouhé roky. Zda si byla vědoma možnosti, že Tommy od ní nakonec odejde, lze jen polemizovat – ve filmu nad tímto důsledkem neuvažuje, stejně tak jako nepřemýšlí nad dalšími následky svého jednání. Nakonec se ukáže, že s klonem Tommyho přišla o panenství a čeká s ním dítě. Otázkou zůstává, zda si i on, podobně jako Oidipus, vypíchne oči a v cárech opustí svůj dosavadní život.

Kopie musí z kola ven
Přes stěžejní téma genetického inženýrství se nejedná o žádné neuvěřitelné sci-fi. Lůno má spíše podobu komorní lovestory rozehrávané na pozadí „co kdyby…“. I když se tímto snímkem Benedik Fliegauf zastává klonování, nevyhýbá se ani problematice s tím související (jako ve filmu naznačená xenofobie vůči klonům) a nutí k zamyšlení nad začleněním replikovaných bytostí do společnosti. Neuvážené Rebečino jednání by však bylo možné číst i jako varování před nekontrolovaným užíváním výsad moderní technologie. Tím by se tak mohlo přiřadit k filmovým a literárním dílům jako je Brave New World, Blade Runner, Never Let Me Go nebo The Boys from Brazil, jejichž vize světa genetického inženýrství je znepokojivá.

Mohlo, jenomže Lůno je přes všechny ty otázky, ke kterým může vybízet, spíš perverzní romancí o znovunalezené lásce, lépe řečeno o pokusu získat ji zpět. A to je jen dobře, protože netradiční způsob vyprávění něčeho známého je to, co se počítá. A co se týče toho klonování, není to jen další krok v hledání elixíru života?

Lůno (Womb)
Režie Benedek Fliegauf
Německo/Maďarsko/Francie,
2010, 111 min.