Komu ta dvě slova na začátku nic neřekla, ať čte dál. Malé nezávislé studio Amanita Design, které se zabývá vývojem her, rozhodně doporučuji vaší pozornosti. První hra jménem Samorost vznikla jako závěrečná práce Jakuba Dvořáka, tehdejšího studenta AVU, a na webu si ji můžete zahrát zdarma od roku 2003. O dva roky později, ve spolupráci s Václavem Blínem, spatřil světlo světa Samorost2. Od té doby se studio rozrůstá a mezi jeho spolupracovníky patří například hudebník Tomáš Floex Dvořák, programátoři David Oliva a Jan Werner, malíř Adolf Lachman, Tomáš Pif Dvořák zabývající se zvukovými efekty a animátor Jaromír Plachý. Roku 2009 se objevila první „plnohodnotná“ adventura Machinárium a v prosinci 2011 byla uveřejněna ukázka nové hry Botanica. Sluší se dodat, že hry od Amanity sbírají ocenění a fanoušky po celém světě – a pokud si jednu z nich zahrajete, rychle pochopíte proč. Her ale tihle mladí pánové vytvořili více, než kolik jsem zmínila v článku. Pěkně pohromadě je najdete na amanita-design.net/games.

Kdo má za to, že počítačové hry jsou jen prostředek k zabití času a že člověku nic nepřináší, bude vyveden z omylu hrou Machinárium od studia Amanita Design. Jejich hra je vskutku uměleckým počinem, který se v českých vodách tak často nevidí.

Když se na Pecha Kucha Night objevili kluci z Amanita design, nevěděl jsem ani trochu, co jsou zač. Jak se ale během cca šesti a půl minut představovali, moje mozkové uzly se začaly spojovat a uvědomil jsem si, že jsem se již s červenou muchomůrkou (kterou má Amanita Design v logu) měl tu čest. Jejich volně hratelná flashová drag-and-point (najeď a klikni) hra Samorost mě naprosto uchvátila stejně jako její pokračování Samorost 2. I proto jsem netrpělivě čekal na příchod dalšího muchomůrčího dítka, tedy Machinárium.

Ponořte se do plechového světa robotů
Machinárium začíná rozvíjet příběh o robotovi Josefovi (podle Josefa Čapka, vynálezce slova robot), kterak se ocitl na skládce šrotu. Má jen jednu ruku a jednu nohu. Pomocí jednoduchých úkonů mu končetiny vrátíte a vydáte se spolu s Josefem do tajemného města robotů. Světem Machinária procházíte pomocí řešení logických hádanek a puzzle. Robot na vozíku potřebuje promazat? Tak nejdřív najděte olejničku, o dvě úrovně dál vypěstujte slunečnici, pak vymačkejte olej ze semínek a vraťte se zpátky k robotu vozíčkáři. Za odměnu vám napoví, kudy dál. Časem si zahrajete i piškvorky nebo pravěkou 8bitovou pecku Space Invaders. To vše je hezké, ale stojí to za ten humbuk? Rozhodně. Specialitou hry je úchvatná grafická podoba, která ji řadí na přední příčky českých art her. Každá úroveň je samostaným obrazem, který bych si nestyděl pověsit na zeď. Každý detail je skvěle propracovaný. I nejmenší ptáčci na drátech elektrického vedení jsou krásným fragmentem Machinária. Další je i hudební část. Josef sice nepromluví, ale bude s vámi komunikovat podobně jako Millerův Krteček. Můžete pobaveně dešifrovat podivné zvuky dokreslující příběh nebo pomoci potulné kapele najít potřebné části hudebních nástrojů – to tak aby se přes reproduktory rozezněl úžasný jam didgeridoo, saxofonu a bicích. Snadné je i pochopení celé zápletky, která se vám celý příběh poodkrývá pomocí komixových bublin a jednoduchých animací. Pokud vás již Machinárium obtížností zahnalo do kouta a hádanka je nad vaše možnosti, můžete si minihrou odblokovat nápovědu, která se vám zobrazí jako storyboard úrovně, ve které se právě nacházíte. Ve hře ani nemůžete zemřít. Pokud se vašemu Josefovi nebude něco líbit, prostě jen zavrtí hlavou a nesouhlasně si zamručí. Takže klikejte jak diví a vyzkoušejte si všechno. A až přijde happy end, vypadne vám z úst: „Už? To bylo tak pěkný.“