Paprsek bílého světla je vytvořen ze spektra všech barev, které začíná červenou a pokračuje oranžovou, žlutou, zelenou, modrou až po fialovou. Ale růžovou, magentu, ve spektru nenajdete. Jak to?

Když naše oči vnímají barvy, detekují vlastně rozdílné vlnové délky světla dopadajícího na sítnici. Mozek zpracuje tuto informaci a přiřadí jí příslušnou barvu. Pokud oči přijmou světlo o více vlnových délkách, barva vytvořená v mozku bude souhrnem přijatých informací, odstínem. V případě, kdy na sítnici dopadne vlnění, které odpovídá oběma koncům světelného spektra, tj. červené a fialové světlo, mozek má dvě varianty. Buď „uvidíme“ barvu, která je v půlce vzdálenosti spektra mezi červenou a fialovou, což je zelená, nebo mozek vytvoří novou barvu. Růžová je důkazem toho, že mozek velmi pravděpodobně využívá druhou variantu, a to přesto, že se taková barva samotná ve spektru nevyskytuje. Na rozdíl od ostatních barev světelného spektra, růžová nemá vlastní připsanou vlnovou délku.

A jak je to s tím černobílým viděním? Sítnice obsahuje tyčinky (130 miliónů buněk vnímajících odstíny šedi a jsou mnohem citlivější na světlo) a čípky, kterých je 7 miliónů, reagují na vlnění odpovídající modré, červené a zelené barvě a které ke své „práci“ potřebují mnohem více světla než tyčinky.

Zdroj: www.null-hypothesis.co.uk