Ačkoliv u nás není pojem „konkrétní“ nebo „konstruktivní“ směr ve spojení s uměním příliš znám, na mezinárodní scéně je uznávanou součástí výtvarného světa, a s ním i jeho čeští umělci. Tuhle konkrétní díru ve vzdělání si teď můžete konstruktivně doplnit na výstavě Jana Kubíčka.

Malíř Jan Kubíček (1917–2013) tvořil od 60. let obrazy, které vznikaly na racionálních, geometrických základech. Postavil se tak po bok zahraničních umělců, jako byli Němec Hangen, Ital Morandini nebo Francouz Morellet. V Československu v té době hledali podobný, racionálně estetický přístup k umění především Sýkora, Malich a Demartini. Po okupaci v 70. letech, kdy už Kubíček nemohl rozvíjet své mezinárodní vztahy, zaměřil se zcela na rozšiřování a prohlubování vlastní malířské tvorby. Na počátku své konstruktivistické fáze řekl: „Zajímám se o obraz jako konkrétní plochu.“ To znamenalo, že obraz nesmí obsahovat jakýkoliv odkaz na realitu vně této plochy. Vrcholu dosáhl sérií obrazů s „dělenými kruhy“. Využitím kruhu a jeho dělení docílil nekonečných formálních variant, které společně tvořily osobitý propojený formální kánon.

Tento kánon formuloval Kubíček převážně černobíle, ačkoliv vynikal i v barevné tvorbě. Ve výsostném souladu s daným směrem barvy v jeho díle neevokují emocionalitu, ale vyzývají k chápání barvy jako konkrétního prvku celé kompozice.

Jeho další vývoj předznamenaly hlavně experimenty s písmeny, která nechápal sémanticky, ale jako výtvarné formy. Velkou roli ve vývoji jeho „konkrétního“ jazyka hraje písmeno „L“, jež se vzhledem ke svému tvaru tvořenému dvěma obdélníky nejlépe hodilo pro formální experimenty.

Obklopen převážně literární tvorbou, zaujímal Kubíček od samého počátku zvláštní postavení. Ze své cesty se nenechal svést ani počátečním nedostatkem zájmu, ba naopak – stále více prohluboval svůj estetický jazyk. Například v Německu je dnes uznávaným umělcem a reprezentuje tak vedle Malicha či Sýkory konstruktivně-konkrétní umění České republiky v mezinárodním měřítku.

Aktuální výstava poprvé představuje reprezentativní přehled Kubíčkova díla publiku ve vlastní zemi. Konstruktivně-konkrétní umění není v České republice tak populární, jako například v Německu, ve Švýcarsku nebo v Nizozemsku. Právě proto ale hraje toto dílo v Kubíčkově vlasti zvláštní roli. Tvoří most k mezinárodním centrům tohoto umění a zároveň dokládá jeho vysoký esteticko-kvalitativní nárok. º


Jan Kubíček: Retrospektiva
GHMP – Městská knihovna, 2. patro (Mariánské nám. 1, Praha 1)
23. 4.—10. 8.


autor: Kristýna Kočová

Malíř Vladimír Houdek (* 1984) patří k neomoderní generaci mladých umělců, kteří se nebojí experimentovat s klasickými prostředky malby a vytvářet nové vizuální formy konfrontací s koncepty modernistických a postmodernistických obrazů. Akt malby je u něj podmíněný vzděláváním a vědomou komunikací s historicky známými díly, jež pro nás zatím zůstávají otazníkem a slouží jako východiska k tvůrčí interpretaci. Narozen v Novém Městě na Moravě, studoval malbu v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. V roce 2010 získal Cenu kritiky za mladou malbu, v roce 2012 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. ∞

Hruška se po sedmi letech strávených v Berlíně vrací do rodné Prahy. Plánuje se tady usadit na delší dobu a vytvořit nová díla. A právě jeho nadcházející výstava „Stojí hruška v širém poli“ přináší asociaci české lidové písně a odkazuje tak na Janovu touhu navrátit se ke svým kořenům. Zároveň navozuje vizuální představu Hruškových vnitřních pocitů a obav z přijetí českým publikem.

Dominantně ale název výstavy poukazuje na Hrušku jako autora, a naznačuje obsah výstavy, která je sebestředně zaměřena právě na něj. Jedná se o retrospektivní konfrontaci fotografické a malířské práce vznikající po dobu pěti let. Malby reflektují hlavně Janovy vnitřní pocity. Každá práce zobrazuje duševní rozpoložení, jehož transcendenci zachycuje další malba, která na předchozí vždy navazuje.

Malby se arytmicky střídají s fotografiemi. Ty svým surovým záběrem přinášejí naopak zobrazení fyzična. A to jak v intimních chvílích, tak ve zcela obyčejných momentech všedního dne. Jedná se o vůbec první Hruškovu výstavu, kdy je hlavním tématem on sám. Vždy se zabýval hlavně světem kolem sebe, samotného pozorovatele však doposud opomíjel. Téma pražské výstavy je tedy i symbolické – Hruška chce divákům připomenout, a mnohým i představit, sebe. Jana Hrušku jako postmoderního umělce pracujícího s malbou a fotografií, který tu českou scénu trochu rozvíří.

Stojí hruška v širém poli
prostor před Fotograf Gallery
Školská 28, Praha 1
vernisáž 11. 4. 19:00
výstava 12. 4.–1. 5.

Asi se trochu budu vracet, více přemýšlet o tom, co jsem udělal a jestli jsem to udělal správně. Nejspíš si asi některé věci budu vyčítat. Nerad spěchám a dělám několik věcí najednou, právě teď ale probíhá více výstav (Galerie Zdeněk Sklenář, PRAGUEBIENNALE 5, Galerie XXL, Wannieck galerie, Galerie mladých), kde mám věci a na každou akci jsem se snažil vytvořit specifickou novou věc. Nechci energii, kterou do toho vkládám, ředit, takže jsem fungoval i na energetický dluh. Navíc s Ondřejem Brodym a Jitkou Mikulicovou plánujeme brzy otevřít projekt ScholasticA, kde se budeme snažit představit naši vizi vzdělání současného i klasického umění na úrovni, kterou preferujeme. Rozhodně si ale nestěžuji, jsem šťastný a vděčný za situace, které se dějí. Jen se těším na poležení v lese na chladném mechu.