Festival Alternativa je už přes dvacet let stálicí podzimní kulturní nabídky v Praze a letos opět představí pestrou škálu zajímavých umělců. Zahájí jej v Kaštanu přehlídka nových začínajících projektů Malá Alternativa a následně si tamtéž bude možné poslechnout kapelu Široko-daleko, slovenské NE:BO:DAJ Júlia Fujaka nebo Pražský improvizační orchestr, který spolu s Perch Hen Brock & Rain (NL/USA/D) připravuje živou hudební instalaci.

Malostranská beseda bude hostit britskou kapelu Polar Bear, nedávno nominovanou na cenu Mercury Prize, japonsko-francouzský projekt Kaze v čele s pianistkou Satoko Fuji, česko-norské trio Vojtěcha Procházky pojmenované Bergljot či fanouškům festivalu Alternativa již známou hlasovou experimentátorku Laurie Amat. Představí se také česká skupina Stratocluster, zvukový designér Martin Janíček a další. Program také doplní doprovodné akce v čítárně Unijazzu. º


Mezinárodní hudební festival Alternativa 2014
Malostranská beseda, Kaštan (scéna Unijazzu), čítárna Unijazzu
8.—15. 11.
Vstupenky na celý festival je možné zakoupit v předprodejních sítích Ticketportal, Ticketpro a Ticketstream, bez poplatků pak v čítárně Unijazzu (Jindřišská 5, Praha 1) a v prodejně Rekomando (Trojanova 9, Praha 2). Program najdete na www.alternativa-festival.cz.


autor: Petra Černá

Další pokračování výstavního cyklu ORBIS PICTUS – Vikýře PLAY v Malostranské besedě byste si neměli nechat ujít. Už kvůli unikátním podstřešním prostorám, v nichž čekají podivuhodné „biostroje“ na to, až je rozehrajete. Vhodné pro všechny věkové kategorie.

Když se před dvěma lety konala v pražské galerii Mánes interaktivní výstava PLAY, jejíž koncepci měl na starosti malíř, hudebník, fotograf a divadelník Petr Nikl, musela být kvůli své neutuchající popularitě dvakrát prodlužována. Ovšem ani to nezabránilo každodennímu náporu návštěvníků na hranici kapacity výstavní síně. Kdo šel tehdy kolem, nemohl nezaregistrovat nejrůznější ruchy a zvuky vycházející z roztodivných objektů uvnitř, nepřetržitý cvrkot, řev a výskání našich nejmenších. Klubka capartů se svíjela v nekonečném frenetickém reji, stavěla stavby z částí tzv. krystalízy, aby je vzápětí mohla opět bořit, házet vůkol, po sobě, po zdech, mísit, ničit, přetvářet… Pokud zároveň víme, že budova galerie byla dlouhodobě ve zbědovaném technickém stavu, příliš nás nepřekvapí, že funkcionalistický komplex Spolku výtvarných umělců Mánes po této výstavní události, jež by se dala označit za pomyslnou poslední kapku přetékajícího poháru vína, prochází rozsáhlou celkovou rekonstrukcí.

Ten, kdo předloni nestihl navštívit PLAY, může tak učinit v jistém smyslu nyní. V budově Malostranské besedy na stejnojmenném náměstí je totiž od 28. března zpřístupněna expozice Vikýře PLAY, která je vlastně jakýmsi pokračováním té předešlé. Stejně jako v případě Mánesu i tato akce se koná v rámci mezinárodního projektu putovních výstav ORBIS PICTUS PLAY autorů Jiřího a Radany Waldových.

Svět v obrazech…
Jak se lze dočíst na oficiálních stránkách ORBIS PICTUS, základem tohoto projektu, který měl svou premiéru v roce 2006 v Paříži, jsou interaktivní expozice Brána do světa tvořivé lidské fantazie, Labyrint světla, Leporelohra a PLAY inspirované dílem humanistického myslitele J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Výstavy jsou připravovány dle umělecké koncepce Petra Nikla ve spolupráci s českými a zahraničními umělci. Jejich scénář vychází ze zkušeností nabytých např. při interaktivních výstavách Hnízda her v Galerii Rudolfinum (r. 2000) a Zahrada fantazie a hudby – česká expozice na EXPO 2005 v japonském Aichi.

Na rozdíl od minulého PLAY v Mánesu jsou Vikýře v Malostranské besedě poněkud komornějšího charakteru, tak doufejme, že po ukončení výstavy, s níž se počítá minimálně do podzimu tohoto roku, nebude nutná rekonstrukce také tohoto objektu – jak známo, děti dokážou leccos.

Sensorium dvanácti smyslů
Ale nyní již k samotné výstavě. V prvním patře se nachází Sensorium inspirované naukou o dvanácti smyslech Rudolfa Steinera, mj. zakladatele antroposofie, waldorfského školství, biodynamického zemědělství, antroposofického lékařství a nové umělecké formy – eurythmie. „Zážitkový smyslový objekt, který si klade za cíl představit člověku formou hry smysly, které nám nejsou běžně známé, ale jsou důležité pro život moderního člověka.“ Inu, jde o dřevěnou konstrukci, kde jsou přiblíženy „smysly pro Já, chuť, čich, rovnováhu, pohyb, hmat, zrak, teplo, sluch, řeč, myšlení a životní smysl“. Tak například v části věnované čichu může člověk čichat různé pachy z malých nádob. Neříkám, že Sensorium není zajímavé, ale že bych skrze něj „pocítil esenci hlubokého niterného naplnění a vnitřního setkání s jednotlivými smysly či že bych si usnadnil hledání své vlastní cesty životem“, jak se píše v doprovodných materiálech, to tak úplně potvrdit nemohu. Každopádně si však návštěvník může na toto téma popovídat s kustodem, jelikož ti se v případě Sensoria rekrutují z řad studentů Akademie sociálního umění Tabor, kteří se této problematice věnují.

Po schodech ještě výše
V druhém patře pak narazíme na Vizuální dílnu Ondřeje Smeykala, kde třeba můžeme na omyvatelné plochy pomocí fixů vpasovaných v jakési káče tvořit kruhy. Totiž takový byl zřejmě záměr autora, jenže prakticky lze to provést pouze obtížně, jelikož fixy nenacházejí se ve stejné rovině a káči se příliš netočí. Mám-li říci pravdu, ani tato místnost mne příliš nenadchla.

Stěžejní část expozice je ale ještě výše, a to v podkrovních prostorách besedy, ve věžičkách a vikýřích – odtud název výstavy. A tady nás také čekají nejzajímavější objekty: modifikované hudební nástroje jako Nebulion od Ondřeje Janouška (ze skupiny jazýčkových hudebních nástrojů, obecně nazývaných hank-drumy), pianino o pěti klávesách Pavla Havrdy, ozvučené židle, monochord, vodní zvon, harfy, rezonátor, Lavička na výsluní od Jiřího Konvrzka (šlapadlo vhánějící vzduch do varhanních píšťal) a mnohé další. Kromě akustických „biostrojů“ nalezneme tu i ty, které pracují se světlem a optikou: Golema od Petra Nikla či Observatoř založenou na principu camery obscury od téhož autora. Vtipný je i obří „kaleidoskop“ nazvaný Duše plastu, v němž úlomky umělých hmot tvoří pestrobarevné obrazce. Pro zájemce tu také otevřeli Nahrávací studio snílků, místnost, kde si může jednotlivec či skupina zahrát na některé zmíněné hudební nástroje a odnést si domů CD či DVD s vlastním výtvorem.

Kromě množství fascinujících objektů lze na Vikýřích PLAY spatřit i unikátní podkrovní systém Malostranské besedy a shlédnout z oken věže na náměstí a přilehlé ulice z nezvyklých úhlů pohledu, což samo o sobě stojí za to. Návštěva výstavy zdá se být ideální možností, jak strávit volné odpoledne s rodinou či známými.

Vikýře PLAY
Malostranská beseda
Malostranské náměstí 21, Praha 1
út–ne 10:00–18:00
150 / 90 Kč
rodinné vstupné 350 Kč

Pokud jste se nechali nalákat pozvánkou z březnového čísla Kulturní Pecky, viděli jsme se 14. dubna v Malostranské Besedě na koncertě Hm…. Mám doma všechna jejich CD, ale živé vystoupení je vždycky nezapomenutelný zážitek. Kromě precizního muzikantského provedení svých ultravtipných písní kluci koncert prokládají vstupy až divadelními a slovními přestřelkami. Čistý zvuk, plný sál, několik nových pecek z připravovaného alba dětských písní, parádní atmosféra. Další příležitost slyšet tyhle vtipálky budete mít 11. května na akci Cihla.

Hm…
Malostranská beseda
Malostranské náměstí 21, Praha 1
čt 14. 4. 20:30