Jak převést na jeviště román, jehož dramatem je běžný život – plynutí hodin, opakování domácích úkonů, náhlé záblesky štěstí, stud, podráždění i myšlenky, které člověk obyčejně nevyslovuje?

Divadlo Na zábradlí odpovídá inscenací Můj boj. Zamilovaný muž, že nikoli násilným hledáním příběhu, ale soustředěním na napětí ukryté v každodennosti. Režisér Jan Mikulášek, dramaturgyně a spoluautorka dramatizace Dora Štědroňová a scénograf Marek Cpin vytvořili kompaktní jevištní svět, v němž se civilnost neustále dotýká grotesky a rodinná idyla se může během několika vteřin změnit v úzkostnou komoru.

Dokumentární dilema

Předlohou je druhý díl šestidílného autobiografického cyklu Můj boj norského spisovatele Karla Oveho Knausgårda. Dramatizace se moudře nesnaží pojmout celou monumentální hexalogii. Soustřeďuje se na druhý díl Zamilovaný muž: na odchod z Norska, nový život ve Švédsku, vztah s Lindou, narození dětí a postupné střetávání romantické představy s tíhou každodennosti. Vnější děj je docela obyčejný. Dva lidé se zamilují, založí rodinu, pečují o děti, hádají se, smiřují a pokoušejí se neztratit jeden druhého ani sami sebe. Tato obyčejnost je hlavním dramatickým materiálem. Nejde „jen“ o hezký rodinný život podobný životům milionů dalších lidí. Jde o otázku, zda láska obstojí v podmínkách únavy, frustrace, nerovnováhy a nemoci.

Když se soukromí stane literaturou

Kontroverze Mého boje nespočívá v provokativním názvu, jenž vědomě odkazuje k Hitlerovu Mein Kampf a v šestém dílu ústí do rozsáhlé autorovy úvahy o Hitlerovi. Ještě citlivější je etická otázka, komu patří společně prožitý příběh. Knausgård totiž zveřejnil skutečná jména, rodinná tajemství i intimní situace svých blízkých. Bezohlednému pohledu vystavil sebe i lidi, kteří si pohled veřejnosti nezvolili. Jeho literatura nutí obdivovat pravdivost výpovědi a zároveň pochybovat o ceně, za niž byla vykoupena. Významnou, byť méně viditelnou součástí výsledku je i český překlad Kláry Dvořákové Winklerové, překladatelky celé hexalogie Můj boj. V její práci je Knausgård zároveň cizí i důvěrně známý – severský ve své společenské zkušenosti, univerzální ve studu, touze a únavě.

Skandinávská úzkost mezi čtyřmi stěnami

Scénografie Marka Cpina převádí skandinávský design do podoby psychické pasti. Čistý, světlý interiér a velká dřevěná stěna se skříněmi slibují řád, funkčnost a bezpečí, ale postupně odhalují další prostory, vzpomínky a přízraky. Ve skříni se skrývá porodní sál, sousední byt i divadelní výjev z Ibsenových Přízraků. Vnější svět je vtěsnán do nábytku a domácnost se stává mapou protagonistova vědomí. Výrazným symbolem je obří růžový králík: dítě jako milovaná bytost, něžný příslib i objekt, který zabírá prostor a mění pravidla dosavadního života.

Civilnost jako herecký triumf

Ústřední výkon Miloslava Königa je mimořádný. Jeho Karl Ove není vystavěn z efektních proměn ani z okázalé psychologie. König jako by na scéně prostě byl: lehce rozpačitý, soustředěný do sebe, podrážděný, něžný, směšný i zoufalý. Civilnost jeho projevu však není absencí herecké práce, nýbrž jejím vrcholem. Herec dokáže jediným zadržením dechu nebo nepatrným pohybem tváře otevřít vnitřní propast. Když se Karl Ove hroutí, není to demonstrace utrpení, ale bolestivě přesný okamžik, v němž selhává obranná konstrukce dospělého muže. Simona Lewandowska v roli partnerky Lindy dokáže i v prostoru vymezeném cizím pohledem naznačit samostatný příběh. Anna Kameníková přináší zcizovací a komické efekty. Jako moderátorka, lektorka dětské rytmiky či nesnesitelná sousedka střídá polohy s lehkostí a připomíná, že Knausgårdův svět je také velmi vtipný. Jiří Vyorálek, Dita Kaplanová a Michal Bednář ve více rolích nevytvářejí pouhé epizody; zpřítomňují společenské okolí, rodinnou paměť a alternativní podoby života, vůči nimž se protagonista vymezuje. Celý soubor je naladěn na stejnou atmosféru. Mikuláškova inscenace vzdává Knausgårdovi poctu tím nejlepším možným způsobem: přijímá jeho radikální upřímnost, humor a citlivost. Láska zde nevítězí jako romantické gesto, nýbrž jako každodenní rozhodnutí zůstat, respektovat druhého a znovu hledat odvahu k blízkosti. Můj boj. Zamilovaný muž je přesná, esteticky vytříbená a herecky strhující inscenace o tom, že největší drama nemusí přicházet zvenčí. Někdy se odehrává mezi dětským pláčem, neumytým nádobím a větou, kterou jsme už dávno měli říci člověku vedle sebe. ∞

Můj boj. Zamilovaný muž
Divadlo Na zábradlí (Anenské nám. 209/5, Praha 1)
premiéra 13. červena 2025
příští reprízy čt 10. a pá 11. září 2026 v 19:00