Siegfried Herz. Už samotné jméno, jakoby ani nepatřilo do současné doby. A podobně – odtrženě od veškerého současného umění následující trendy, vyznívá také jeho dílo. A to v těch již téměř nevídaných a výsostných estetických kvalitách – hloubce, ryzosti a opravdovosti.

Autor enigmatického jména Siegfried Herz (* 1986), je kromě výtvarného talentu nadán i tím básnickým a hudebním. Ostatně, jeho pseudonym vychází z díla Richarda Wagnera, jež je pro něj stěžejním hudebním skladatelem. Herzovu enigmatickou auru ale utváří i další skutečnosti. Tvoří desítky let a až v těch několika posledních se jeho dílo dostalo do povědomí – ovšem hned s ovací a uznáním odborné i umělecké tuzemské obce. Prožívá všechny své životní strasti i imaginace hlavně u papíru, kávy, tuše, uhlu a tužky. A právě z této konstelace vzešel soubor Dasein II., který je aktuálně vystaven na zámku Klenová.

Okamžiky momentu v expresi a intenzitě

Do výstavních sálů vstupuje Herz svými kresbami z posledních let a s kurátorským záměrem Marka Škubala společně vytváří reprezentaci životních etap a okruhů. Každý z pěti sálů se stává prostorem, v němž díla diváka vtahují do okamžiku přítomného momentu a zároveň jej nechávají prožít zkušenost různých celků lidského života. Začátek životní exkurze od narození následuje do sálu vypovídajícím o dozrávání, pubertě a objevování tělesnosti. Ve třetím sále se pak rozvíjí témata sexuality, lásky, vášně i konfliktních milostných vztahů, které v dalším sále ústí v rozčarování, prozření, jistou melancholii a uzavírání se do vnitřního světa. Poslední sál pak akcentuje ty nejhlubší momenty a podoby závěru lidského života, nikdy ne syrově a explicitně, ale melancholicky i metaforicky – ať už v motivu osamělého stromu nebo portrétu s hlubokou vnitřní expresí. Zcela záměrně je tento poslední sál zároveň průchodem do začátku výstavy a s kurátorským záměrem tak vtahuje do naděje k dalšímu novému zrození i přes všechny zhlédnuté (i prožité) strasti.

Specifická estetika Herzových děl, která by se dala ukotvit v návaznosti na proud symbolismu poslední třetiny 19. a počátku 20. století, připomíná neznalému oku rozostřené staré fotografie. Efekt „momentky“ je záměrný a právě ten jeden okamžik uchován ve specifické estetice je mistrovským balancem mezi konkrétním obsahem realistického zobrazení a optickou redukcí ke všemu nepodstatnému a detailnímu, co by neslo jen informaci a nikoli expresi, intenzitu nebo hloubku prožitku onoho jednoho momentu, což jsou leitmotivy nejen tohoto celého cyklu, ale i charaktery celého Herzova estetického výrazu. Ten je pak profilován skrze svébytnou techniku, ve které kombinuje precizní podkresbu uhlem, hnědé až bronzově vyznívající valéry kávy, vymývanou tuš a drobné nuance akrylové lazury. Původní objem souboru Dasein II. čítá 124 kreseb formátu A3, z něhož v dialogické shodě vybrali Herz se Škubalem na výstavu padesát. Kompletní cyklus však diváci mohou obdivovat ve výpravném katalogu, který k výstavě vychází. Kurátor výstavy Marek Škubal, který je zároveň výrazným umělcem a mnohaletým blízkým přítelem Siegfrieda Herze, zná autora i jeho dílo důvěrně dobře a tak byl výsledný výběr děl pro výstavu doplňující se shodou.

Je pro kurátora tak blízká znalost díla ale spíše výhodou nebo už jen těžko odstupuje od takové blízkosti ke vzdálenější poloze pouhého diváka výstavy? „Po dobu delší než dvě dekády jsem nadšeným divákem Siegfriedova díla, měl jsem možnost pozorovat jeho vývoj a proměny. Jeho obrazy ke mně promlouvají. Naše názory na umění se utvářely paralelně, v dlouhých diskusích, proto i spolupráce na výstavě Dasein II probíhala v absolutním vzájemném porozumění. To, co nás v tvorbě spojuje, je často přítomná melancholie. Oba také například zpracováváme motiv tváře se zavřenýma očima. V mnoha aspektech se protínáme,“ doplňuje Škubal. Působivost Herzovy práce spatřuje zejména v autentičnosti, hloubce prožitku a odvaze promlouvat o vážných tématech skutečně vážně, bez shazující ironie či okázalého patosu.

Pobýt mezi klenoty

Heideggerův pojem Dasein lze doslovně do češtiny přeložit jako bytí-tu a snaží se poukázat na paradox existence něčeho, co nemuselo být ničím. Něčeho, co mohlo stejně tak existovat, jako nemuselo. Údiv a fascinace nad takovým jevem, prožíváním přítomného okamžiku a potřebou poukázat na specifické chápání místa člověka ve světě pak v termínu pobyt rozvíjel i Jan Patočka. Pobyt mezi klenoty současného tuzemského umění je v prvním plánu trochu strastiplnou cestou, ale pro zážitek katarze je nutné vždy překonat nejen očistec. A Galerie Klatovy / Klenová na zámku Klenová nabízí tuto nejen estetickou zkušenost ještě do 17. srpna.

Siegfried Herz / Dasein II.
Zámek Klenová (Klenová 1, Janovice nad Úhlavou)
15. 6. – 17. 8.

Zdánlivě děsivá a temná díla sochaře a grafika Marka Škubala zaplnila v pražských Holešovicích Trafo Gallery. Výstava s názvem Nelidské / Inhuman zahrnuje dva cykly z jeho současné tvorby. První sochařský Nefertiti now a druhý grafický Bůh odporných věcí.

Nefertiti now představuje sérii pěti ženských bust. V nich se Marek Škubal snaží nalézt a zachytit, jaký je podle něj současný ideál krásy. Avšak oproti egyptské královně Nefertiti, která je považována za jednu z nejkrásnějších žen historie, portrétní busty Škubala ukazují krásu trochu z jiného, nekonvenčního, pohledu. Busty představují pět umělkyň, které tradiční symboliku krásy svým zjevem narušují. Patří mezi ně goth hudebnice jedné z nejtvrdších kapel Sopor Aeternus & the Ensemble of Shadows Anna Varney, která se původně narodila jako muž a nyní se identifikuje jako transgendovaná žena. Dále cyklus doplňují jihoafrická extravagantní rapperka Yolandi Visser, kontroverzní hudebnice Araney Peel, modelka trpící genetickou poruchou Melanie Gaydos a bodyartová umělkyně María José Christerna, známá také jako Vampire Woman. „Důležitá je i formální stránka série. Snažím se o způsob zobrazení, který odkazuje ke klasickým dílům minulosti. To může být na jednu stranu chápáno jako určitý kontrast k extrémní vizualitě zobrazených, na straně druhé je ale posouvá do jisté nadčasovosti, posiluje jejich status kanonického idolu,“ vysvětluje umělec.

Z počátku se může výstava i díla zdát monochromní. Jde o čistou, minimalistickou instalaci, díky které z pohledu zblízka vynikne každý precizně vyškrábaný detail. Ten není tak ničím rušen, což bylo záměrem kurátorky i umělce. Každý tak může bez rušivých elementů zkoumat jednotlivé části kresby skalpelem a brzy pozná, jak je každá grafika excelentním, dynamickým dílem. Na první pohled může expozice vypadat, že si ji lze prohlédnout během pár minut. Ale na ten druhý je zjevné, že na každou grafiku by se dalo dívat opravdu hodně dlouho. V Trafo Gallery může divák spatřit dva různorodé umělecké přístupy Marka Škubala, dvě formy umění a zároveň si užít jejich vzájemnou, zdánlivě monochrómní, souhru do 17. června.

Spolu s vaší tvorbou jsou často zmiňované pojmy jako bizarní, temné nebo děsivé. Já ve vaší práci vidím spíše meditativní stránku, uvolnění. Obrazy se mi dostávají pod kůži a znásobují otázky, co se mi při pohledu na ně honí v hlavě. Jak byste svou tvorbu popsal?
Mé kresby mohou možná na první pohled působit hrůzostrašně, je to však děsivost pramenící z odlišnosti, z neznáma. Podstatou mých posledních cyklů není děsivost, ale snaha dotknout se ve své práci něčeho, co přesahuje člověka, jeho hodnoty a vnímání. Vytvářím v podstatě ikonografický kánon své osobní mytologie, panteon božstev, či možná jediného božstva v mnoha projevech. Mé kresby mají (alespoň pro mne) sakrální charakter.

Mystika, náboženství a symbolika se ve vašich dílech dost prolínají. Jak moc tato témata ovlivňují vaši tvorbu a váš život?
Samozřejmě se v mé práci nutně projevují mé osobní názory a postoje. Tvorba je integrální součást mého života, dokonce možná ta nejpodstatnější, jíž mnohé další podřizuji. Pochopitelně nechci a nemohu detailně rozebírat symboliku svých prací, je to velmi osobní. Vše ale má svůj důvod a je s mým životem přímo provázáno. Když spojuji červa jako jednu z nejnižších bytostí s Bodhisattvou coby bytostí nejvyšší, vzniká tak symbol pro život ve všech jeho podobách, s univerzální hodnotou. Odtud je krůček například k mému 25 let trvajícímu vegetariánství. To divák neví, nemůže a ani nepotřebuje vědět, přesto doufám, že určitá spiritualita je pro něj z obrazu pocítitelná.

Kde čerpáte inspiraci a jakou roli hrají náboženství a rituály při vašem tvoření? Odkazuji se na váš text, kdy píšete: „Těch pět let klauzury pro mě bylo rituálem…“
Co se inspirace týče, záleží na typu práce. Zatímco u soch – portrétů cíleně promýšlím, koho a jak zobrazit, z jakého důvodu a s jakým účelem, u kreseb je inspirace vždy přímá, obraz přichází odněkud z hlubin jako celek, který následně zaznamenám. Tomu odpovídá i zvolená technika scratchboardu (škrábané kresby), která neumožňuje jakékoli opravy či změny a každá skalpelem vyrytá linie je definitivní. Proces kresby je také mnohem ztišenější a ritualizovanější.

Jak probíhá vaše tvorba? Například na Bohu odporných věcech jste pracoval po pět let svého života. Podle vás je tato činnost rituálem, nekončící meditací, iniciačním prožitkem.
Ano, speciálně cyklus Bůh odporných věcí byl pro mě skutečně „nekončící meditací“. Vzhledem ke zvolené technice je nezbytně nutné absolutní soustředění, stav, během něhož přestává okolí existovat. Na kresbách pracuji téměř výhradně v noci, kdy je mnohem méně rušivých vlivů a i okolní tma pomůže lépe se koncentrovat. V tom samozřejmě hodně pomáhá i hudba, žánry střídám dle aktuálního rozpoložení. Práci přerušuji ve chvíli, kdy cítím, že polevuje soustředění. Někdy po pár hodinách, jindy se svítáním…

Jak postupujete při tvorbě soch a při kresbě a grafice? Jsou to různorodé činnosti, které se ve vašem pojetí ale doplňují. Vnímáte je jako dva protipóly, nebo naopak doplňující se formy?
Sochařskou tvorbu a kresbu vnímám jako spojité nádoby, zkušenost z jednoho média se vždy pozitivně promítne do druhého. Většinou pracuji souběžně v obou, cykly Bůh odporných věcí a Nefertiti now vznikaly nějakou dobu paralelně. Ideální den je pro mě ten, kdy během dne mohu v ateliéru modelovat a s příchodem noci se chopím skalpelu. To je absolutní štěstí… ∞


Marek Škubal – Nelidské / Inhuman
Trafo Gallery (Pražská tržnice, Hala 14, Bubenské nábřeží 13, Praha 7)
11. 5.—17. 6. • vstup zdarma