Obrazy, které namalovala, vyprávějí příběh silné a emancipované ženy navenek a zároveň citlivé křehké osoby uvnitř. Výstava Marie Lassnig, významné filmové tvůrkyně a průkopnice ženské emancipace, ukazuje jinou stránku tvorby této svérázné ženy a odkrývá její nitro skrz tahy štětce a inspirativní texty z jejích deníků.

Národní galerie v prostorách Veletržního paláce připravila jednu z nejrozsáhlejších retrospektiv velké rakouské umělkyně 20. a 21. století Marie Lassnig a vůbec poprvé prezentuje její tvorbu v České republice. Výstava zahrnuje nejen úryvky z avantgardní filmové tvorby, ale hlavně více než padesát velkoformátových obrazů, kreseb, akvarelů i sochařských skulptur. Ukazuje rozsáhlou koncepci děl a přibližuje návštěvníkům postupný proces změn v umělčině tvoření. Většina z pláten se vztahuje k vlastnímu nitru a tělu jako ke schránce. Lassnig promlouvá formou sebezkoumání a zprostředkování vnitřních zážitku. Její tvorba se vymyká tehdejším dobovým tendencím a zaměřuje se na ženskost, tělesnost, sebereflexi a vnímání vlastního těla.

Přes stokrát já
Výstava Marie Lassnig ve Veletržním paláci ukazuje dlouhý proces, kterým se postupně vyvíjela během sedmdesátileté tvorby. Prolínají se zde abstraktní formy s malířskými experimenty. Expresivnost a speciální barevná tlumenost ukazují figurální kompozice trochu jinak, než jsme zvyklí. Malování bylo pro umělkyni procesem a výpovědí, proto se zde objevují zejména autoportréty, namalované v různých obdobích života. Podle jejích slov: „napětí mezi skutečností a vnějšími okolnostmi je rozhodující pro moje myšlení o autoportrétu.“ Ve všech místnostech expozice, které jsou vzdušně propojeny, nás proto pozoruje nespočet očí Marie Lassnig. Pozorují diváka a vypráví příběh silné ženy, která byla ráda o samotě. Ženy, která svou křehkou povahu přemalovala do silné umělecké vášně a jež nevědomky ovlivnila další malíře a malířky. V malbách na jednu stranu vidíme sebeironii, důvtip a zároveň tápání a hledání sebe samé. Můžeme se ptát, zda se umělkyně někdy našla. Kdo ví. Každopádně umělecká scéna si našla ji. Díky tomu si každý, kdo má zájem o poznání velké vývojové cesty této neuvěřitelné malířky, výjimečné filmařky a experimentátorky, může prohlédnout její dílo v Národní galerii.

Film protilékem k obrazům
Hned na počátku expozice jsou vystaveny deníky ze 70. let se skicami a kresbami k nejznámějšímu filmu „Autoportrét“. Ten je následně možné shlédnout v opakující se stopáži ještě před vstupem do hlavní části výstavy. Následuje rozsáhlá obrazová část propojená několika sochami, doprovázená básněmi a texty z deníků, které si celý život vedla. Tyto texty jsou důležitou součástí expozice, jelikož odkrývají niterné myšlenky, které vedly ke vzniku vystavených děl. Doprovází je i prezentace filmového průkopnického díla filmařky. „Mé filmy jsou protilékem na složitost mých obrazů,“ vysvětluje jeden z textů Lassnig na zdi.

Národní galerie ve veletržním paláci výstavou Marie Lassnig ukazuje, jak silnou roli hraje žena v umění. Přestože dlouho byla její tvorba veřejností i odborným publikem přehlížena, patří mezi důležité vývojové články v malířství pozdního 20. století. Je výborné, že takto rozsáhlou prezentaci může divák spatřit i v českém prostředí. Lze tvrdit, že bude patřit k velkým projektům letošního roku nejen Národní galerie, ale celkově na české galerijní scéně. Tvorbu Marie Lassnig si bude možné prohlédnout do 17. června letošního roku. ∞


Maria Lassnig 1919–2014
NG – Veletržní palác (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
16. 2.—17. 6