Už třetí měsíc můžete buď úspěšně míjet, nebo naopak pravidelně navštěvovat Kokpit, na první pohled nenápadný prostor přímo v centru Prahy. Napřed zazvoňte, protože dveře vypadají neprostupně zavřené. A ani příliš nenapoví, co na vás uvnitř čeká. Jen co ale vstoupíte, otevře se před vámi bezmála 800 metrů bývalé trafostanice.

Nové alternativní místo několika přátel se stává centrem dění nejen proto, že se rozprostírá naproti Zámeckým schodům, kousek od metra Malostranská. Produkční Matěj Brabec s Marií Janíčkovou, která Kokpit provozuje, si vzali pod křídlo tři patra kamarádské klubovny, kterou měl Kokpit původně být. A i přesto je let podniku často řízen jednou náhodou za druhou.

Odkud se řídí start, let a přistání?
MB: Z kokpitu přece, ne?

Co je tedy start?
MB: Měli jsme chuť ukázat a poskytnout tento prostor všem. A sami se trochu pobavit.

A co je let?
MB: Trochu překvapení, kolik dá provozování Kokpitu práce, a radost z toho, že letíme. Něco se tu děje.

Co je přistání?
MB: To se uvidí, zatím se přistávat nechystáme…

Co je Kokpit?
MJ: Přijďte se podívat, ať si uděláte názor sami.

A proč Kokpit?
MB: Protože kancelář u kluků architektů, která je na střeše, evokovala letadlo.

Co se tady doposud dělo?
MB: Všechno možné – kino KOKINO na střeše, koncerty na terase, DJs party Drag and Drop a Different Menu až do rána, představení Neomluveného divadla. Nejedna oslava narozenin, závod na skládačce a několik neočekávaných dýchánků.

Kam budou směřovat následující lety?
MB: Uvidíme. Podle nálady. V kalendáři máme nasmlouvaných několik DJs party, koncertů, další promítání kina KOKINA a na půdě snad vznikne divadelní scéna.

Přes zimu se budete stěhovat do hangáru?
MJ: V zimě je zima, asi budeme odpočívat. Hangár nemáme.

Proč jste do tohohle projektu šli?
MJ: Žádný projekt. Náhoda. Kamarádi mě oslovili. Postavili bar a sami na něj neměli čas. Navezla jsem do toho Matěje, chtěla jsem zkusit, jestli to spolu zvládneme.

Co jste očekávali?
MJ: Nic konkrétního. Šli jsme do toho s nejistou vyhlídkou. Nevíme, jak dlouho tu budeme moct být.

Nahoře na terase proběhla akce KOKINO. Promítali jste Tajemství hradu v Karpatech – českou klasiku. Kdo vybírá filmy?
MJ: Oslovily nás organizátorky akce Zuzana Bečková a Dita Havránková. Nabídli jsme jim terasu a zbytek nechali na nich, včetně výběru filmu.

Kdo sem chodí?
MJ: Kamarádi a pak to závisí na typu akce. Vlastně docela široká škála lidí.

Co lidem nabízíte?
MJ: Zajímavý prostor v centru města. Možnost realizovat se u nás a něco předvést ostatním.

Prostor je v rámci pražských míst stále dost nevšední. Ze začátku se sedělo na barelech, teď jsou tady sedací systémy z palet. Kdo to vymýšlí?
MB: Je to kolektivní práce. Bar je prací architektů Šimona Brabce, Davida Pavlišty a Jana Kadlase. Barely jsme měli půjčené, palety nám zase poskytlo uskupení Urban Act, se kterým jsme je v Kokpitu i nainstalovali. Svítící měsíc na terase a soustava žárovek dole jsou dílem Petra Paufera. Ostatní dekorace udělala Marie, je architektka. Tak se nám to líbí, od začátku jsme chtěli, aby byl Kokpit živý organismus.

Celý prostor ale vypadá využitý tak ze třetiny. Nechcete využít celého potenciálu?
MJ: Možná časem, prostor je docela komplikovaný a každá jeho část s sebou nese jistá omezení. Na terase je hlukové omezení do 22 hodin, na půdě se nesmí kouřit. Navíc je docela náročné prostory udržovat a mít o nich během akcí přehled.

Co z toho všeho konání vlastně máte? Dobrý pocit?
MJ: Baví nás to, setkáváme se zde s kamarády i novými zajímavými lidmi. Je to zkušenost.