A první svítání vůbec
nemá žádné jméno, nepatří času ani žádné z jeho forem
Nikdy ses nepohnul z tohoto místa, kde
tělo jsou dva štěpy větví; Otec pastevní a skákací panák nakreslený
křídou na chrámové zdi. Teď vidím docela jasně onu
zdánlivost pohybu od ruky k ústům. Jsme jen my
a kolem vytrhaná tráva, radost do běla zažehnutých
skvrn a náměsíční pavoučci pasovaní na průvodce
soustředných a odstředivých kruhů
Ani ty nemáš jméno a jestli
tak může být vysloveno pouze jednou. Na začátku
a na konci příčetné tmy