Archetypální obraz neradostně aktualizovaný stávajícími nápory virových vln. Takřka na principu říkanky o deseti malých černoušcích, z nichž nezbyl ani jeden, je Čapkova Dolores opakovaně konfrontována se smrtí svých nejbližších.Obdařena mimořádnou senzibilitou, promlouvá s nimi, jako by byli nikdy neodešli, a pokouší se dobrat smyslu všeho toho utrpení. Lze se s takovým životním údělem vůbec smířit? A je představitelné vyslat svého posledního syna dobrovolně vstříc možné smrti?

Černobílé vidění, tematizované nevyřešenou šachovou úlohou, kterou tu zůstavil otec, se postupně problematizuje a s ním i striktní dělení světa na mužský a ženský, vyspělý a rozvojový či velký a malý. Čest, rekord, pokrok – to jsou důvody, pro něž v očích mužů stálo za to položit život. Hrdinský čin a s ním spojená oběť. Vidí to však stejně i žena, která je porodila? A byl – nahlíženo z jiné perspektivy – snad její život zasvěcený dětem méně hrdinným?
Čapkův klasický text se na jeviště Národního divadla Brno vrací po dlouhých sedmatřiceti letech, a to v režii Štěpána Pácla, který zde již z českého repertoáru inscenoval Jiráskovu Lucernu a Topolovo Stěhování duší. Hra byla rozhodně vybrána pro Terezu Groszmannovou, jejího muže, padlého důstojníka koloniálních výprav, ztvární Tomáš Šulaj, syny Roman Blumaier, Martin Veselý, Vojtěch Blahuta, Viktor Kuzník a nejmladšího Toniho Pavel Čeněk Vaculík.

text: Milan Šotek

Matka
Divadlo Reduta (Zelný trh 313, Brno)
premiéra pá 8. 4.