Nikdy jsem na to moc nehrála. Na svůj první Fashion Week jsem šla v mikině, ve které občas spím, v džínách, které nebyly skinny ani boyfriend, a v holínkách. Doplatila jsem na to. Mezi elegány a modelkami jsem se tenkrát cítila jako chudá příbuzná a řekla si, že za rok si dám záležet. Přišly roky, kdy jsem na Fashion Weeku byla krásná a nestyděla se sedět v první řadě. Dokázala jsem se obléct natolik promyšleně (rozuměj: jakoby nenuceně, ale bezchybně), že jsem se od Simony Krainové lišila akorát výškou (tak určitě, Zuzko).

Instantní street style
Na letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week jsem přijela ještě trochu opilá z dojemné bohosvatby u Hořovic. V černo-šedém outfitu, který zahrnoval úzké kalhoty, poloprůhledné šaty/triko a úchylný kožíšek, jsem se blížila k červenému koberci Na Příkopech a děsila se chvíle, kdy se přiblížím k dokonale vystajlovaným návštěvníkům. Už zase je to tady. Ta chvíle, kdy se cítím jako TA HOLKA VE ŠPINAVÝCH HOLÍNKÁCH. Jenomže, když prožijete víkend plný skutečných emocí, uslzených svatebních slibů a přátelství, která trvají už roky, a vaši náladu navíc hned u vchodu podpoří číšník se skleničkou prosecca, je hned všechno jinak. Rozhlédla jsem se a viděla nervozitu lidí okolo sebe. Některým se v šílených modelech špatně chodí i stojí, a to ani nemají jistotu, že je někdo vyfotí aspoň do jednoho ze stovek online fashion magazínů! V Česku to ještě není běžné, ale v zahraničí někteří jen přijíždí taxíky před místo dění, korzují venku tak dlouho, dokud je někdo nevyfotí, a jedou zase domů. Došlo mi, že si nepotřebuju dokazovat, jak dobře jsem se ohákla, a že se můžu cítit dobře, i když mám možná ve vlasech ještě trochu sena.

Našla jsem si ve své hlavě koutek, kam jsem se uklidila na půl hodiny, než nás vpustili do sálu, a šla si užít to, za čím jsem přišla – přehlídku Pietro Filipi a živou hudbu, která ji doprovázela. Sedla jsem si do třetí řady a nechala se unášet novými nápady, materiály a střihy. Kdyby tohle byla recenze, napsala bych, že mě přehlídka zklamala, že kolekce mi přišla příliš konzervativní a málo mladistvá. Ale mým převládajícím pocitem byla úleva. Že jsem dospěla, že nemusím vypadat dokonale, abych se tak cítila. Že žiju pro módu a umění, a že se za nimi vydám, když mám náladu – nikoli z povinnosti. Že lidem, kteří žijí proto, aby své zážitky hlavně předvedli na sociálních sítích, ráda přenechám místo před fotoaparátem. A příští rok možná vytáhnu holínky, protože už na to mám. ∞