Jako každý rok značí poslední den Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech také začátek jejich oficiálních ozvěn. Možnost užít si kousek Varů přímo v Praze a v Brně nebo dohnat to, co jste při nabitém festivalovém programu nestihli, budete mít letos od 11. do 19. července.

Program čítající přes tři desítky filmů nabídne v pražských kinech Aero a Světozor a v brněnské Scale průřez ze soutěžních i nesoutěžních sekcí festivalu.

Můžete se těšit na jedinečné projekce snímků, které se do české distribuce nedostanou buď vůbec nebo s mnohaměsíčním zpožděním. Z dosud potvrzených titulů zde bude v předpremiéře uveden například očekávaný dokument Amy o zpěvačce Amy Winehouse, nový snímek režiséra Jaco van Dormaela Zbrusu Nový zákon či islandské drama Berani, které si z nedávno proběhlého festivalu v Cannes odneslo hlavní cenu sekce Un Certain Regard.

Vstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit či rezervovat on-line na stránkách jednotlivých kin: www.kinoaero.cz, www.kinosvetozor.cz a www.kinoscala.cz, kde také naleznete více informací a kompletní program. º


autor: Kateřina Dvořáková

Únorový výlet do Berlína v jednom z nejmrazivějších víkendů této zimy byl sice pošetilostí, měl ale i své opodstatnění. Právě v této době totiž v Německu probíhal jeden z celosvětových filmových festivalů, což znamenalo spoustu celebrit, novinářů a především filmových premiér. Dobře, ještě mi známá říkala, že jsou všude 30% slevy.

Takže jsem se prozradila. Moje cesta do německé metropole byla samozřejmě motivovaná touhou po kinofilských zážitcích, ale i spoustou méně kulturních faktorů. Svou roli sehrála i vidina nákupů „na Západě“ – aneb co si budeme lhát, český módní sortiment má stále dost bílých míst a moje naděje objevit na místních blešácích správný kožich byla živena nečekanými mrazy. K nefilmovým částem mohu jen ve zkratce říct, že proběhly, i když místo naditých tašek mám jeden svetr a balíček žvýkaček s příchutí daiquiri a místo kožichů stříbrnou lžičku. Konzumní choutky byly uspokojeny, přesuňme se tedy ke krásnému.

Najdi svůj festival
Fakt, že se ve městě koná Berlinale, není tak zjevné jako u KVIFF v Karlových Varech. Ostatně při srovnání velikosti obou měst to je naprosto logické. Hlavním centrem dění je Potsdamer Platz, náměstí obklíčené moderními i socialistickými mrakodrapy, které se nachází na stejnojmenné zastávce meziměstských vlaků a U-Bahnu (místního metra, kde vůbec není složité se splést v nástupištích a zkoušet odjet vlakem do Rakouska s překvapením, že zastávky uvedené v jízdním řádu nesedí s vaší mapkou). U Potsdamer Platz procházejí hvězdy po červeném koberci, je tu hned několik promítacích míst, hlavní sál pro zahájení a ukončení festivalu a v neposlední řadě také luxusní hotely Ritz Carlton, Marriott a další.

Získání lístků na Berlinale je pro pozdně příchozí a zvyklé na domluvu těsně před promítáním:„Tady je press karta, najde se místečko?“ celkem složitý zážitek. Dají se většinou koupit na místě, kde se bude film promítat (tedy v pokladně více než dvaceti kin po celém Berlíně), a pravděpodobně také u hlavní pokladny, kterou se mi však nepovedlo najít, a nemohu proto ručit za její existenci. Vhodná varianta proti mrznutí je proto kino komplex Cinemaxx, který je také na zmiňovaném Potsdamer Platz a nabízí hned devatenáct sálů. Lístky na ty hlavní trháky ze soutěžní sekce jsou samozřejmě hned pryč, šanci ale máte ještě hodinu před filmem. Jen musíte u hlavních pokladen správně odhadnout, která z asi pěti front čeká právě na zbylé lístky.

O prvním festivalovém víkendu byl jednoznačně největší „hvězdou“ film v režii Angeliny Jolie – In the Land of Blood and Honey. Chválit ani kritizovat tento počin nebudu, na vlastní oči jsem neviděla. Z festivalového programu můžu recenzovat dva snímky: turecký komorní film Lal Gece (Night of Silence) a ruský The Convoy. Spojuje je zajímavá kamera a napjatá, pochmurná atmosféra – tady však podoba končí.

Drama turecky a po-russki
Lal Gece je snímek o první svatební noci režiséra Reise Çelika. Postarší turecký muž právě vyšel z vězení a jako odměnu mu jeho příbuzní dohodli mladou krásnou nevěstu. Rozuměj, je jí čtrnáct let a rozhodně jí není jasné, o co by mělo během svatební noci s tím pupkatým mužem jít. Celý snímek strávíte společně s hrdiny v jedné jediné ložnici. Už to je poměrně nezvyklé, protože umístit téměř dvouhodinový snímek do čtyř stěn tak, aby zůstal divácky zajímavý, je nesmírně složité. Lal Gece vyvažuje neměnnost prostředí velmi zajímavou kamerou a komornost naplňuje propletenými lidskými osudy hlavních hrdinů. Životní dramata se přece často odehrávají i v obýváku, vůbec ne na pozadí strhujících scenérií.

The Convoy ruského režiséra Alexeje Mizgireva je ještě méně úsměvný. Tento snímek sice scenérie střídá, ukazuje však Moskvu v monotónním šedém světle různých nepříliš čistých zákoutí a předměstí. The Convoy je film o armádě a korupci… Podle vyjádření režiséra v diskuzi ale film o korupci zrovna není a divák nakonec musí uznat, že přímou zkorumpovanost nikde neuvidíte. Do celkové atmosféry podvodného jednání, zločineckého podhoubí a míhajících se balíků peněz si ji ale fantazie sama logicky doplní. Hlavní hrdina s těžkým životním příběhem a zamračenou tváři za celý film promluví sotva pár desítek slov a neusměje se ani jednou. Resumé poskytla známá, která film se mnou zhlédla: „To bylo opravdu zajímavé! A to obvykle nesnáším mlčící lidi.“

Sezóna začala
Co je Berlinale ve zkratce? Velký a dobře organizovaný festival, na který se určitě stojí za to vypravit minimálně na několik dní. Místo, kde vaši neznalost němčiny a problémy s orientací kompenzuje snaha pracovníků festivalu mluvit či gestikulovat anglicky. Nehledě na veškerou mrazivost počasí má tato svoji atmosféru. A mimo jiné nemusíte tolik závidět procházejícím po červeném koberci, jak se všemi těmi výstřihy a páskovými střevíčky pózují na cestě od aut do sálů, a navíc se musejí příjemně usmívat. Pokud vás ale vidina Berlína v kožichu neláká, zajeďte si v květnu do Cannes a v červenci do Varů. Zase? Buďte invenční a vyzkoušejte mezinárodní filmový festival Gulden Apricot v Jerevanu! (Kvízová otázka: Ve které zemi je Jerevan?)

Berlinale (9.–19. 2. 2012)
www.berlinale.de

Tři minuty svého času můžete věnovat kdejakým pošetilostem. Zkusit rekord v zadržení dechu, udělat si uzel na tkaničce a pak ho rozvázat, nahlas napočítat do 180 nebo sledovat jak se louhuje čaj. Tři minuty vlastní svobody ale také můžete obětovat těm, kteří na pošetilosti čas nemají.

Muhannad al-Hassani, Ši Tao a Sakíne Aštíaníová mají jedno společné. Úřady jejich vlastních zemí je během vykonstruovaných soudních procesů křivě obvinily z činů, o kterých sami ani netušili, a poslaly je neprávem do vězení. Podpořit žádost o jejich propuštění můžete svým podpisem v rámci akce „Den s Amnesty“, která se uskuteční 7. července během filmového festivalu v Karlových Varech. Čínský novinář Ši Tao byl odsouzen k 10 letům vězení za „vyzrazení státního tajemství do zahraničí“, tedy proto, že e-mailem upozornil své zahraniční kolegy na ovlivňování obsahu médií čínskými úřady. Syrský právník Muhannad al-Hassani, zakladatel neziskové organizace, která monitoruje případy porušování lidských práv v Sýrii, byl za svou činnost uvězněn na 3 roky a dostal celoživotní zákaz vykonávat advokátní praxi. Třetí je íránská matka dvou dětí Sakíne Aštíaníová čekající na trest smrti ukamenováním za falešná obvinění íránskou justicí, která ji navíc donutila přiznat se k činům v televizním vysílání.

Tři minuty stačí
Informační stánek Amnesty International bude ve Varech stát před budovou Aeroportu od 11:00. Návštěvníci se mohou seznámit s aktivitami AI, dozví se, jak vypadá život za mřížemi íránského nebo čínského věznění, a pochopitelně mohou připojit svůj podpis k petici na propuštění zmíněných osob (lze tak učinit i na webu www.3minutystaci.cz). První signatář je předem znám, petici podepsal bývalý prezident Václav Havel. Večerní program obstará United Flavour. Jejich koncertu bude předcházet křest spotu Voodoo, který vznikl z iniciativy české pobočky AI. Může malý chlapec svým dopisem zastavit týrání vězně na druhém konci světa? Odpověď zní jasně: každá snaha něco změnit, i když se může na první pohled zdát nereálná, je podstatná. Jeden podpis a tři minuty, které mu věnujete, funguje na stejném principu.

Za lidská práva je stále potřeba bojovat
„Za 50 let působení ve světě se nám podařilo osvobodit tisíce nespravedlivě vězněných lidí. Další statisíce ale ještě stále zadržovány jsou, a proto budeme na situaci vězňů upozorňovat právě letošní kampaní i v Karlových Varech. Za lidská práva je bohužel ještě stále nutné bojovat,“ říká Dáša van der Horst, ředitelka české pobočky AI. Globální nezisková organizace Amnesty International letos ke svému kulatému výročí pořádá řadu iniciativ a aktivit podobných té v Karlových Varech, které mají na nevybíravé praktiky některých státních úřadů upozornit. „Spolupráci s MFF KV vítáme a vážíme si prostoru, který tato kulturní a společenská akce věnuje ochraně lidských práv,“ dodává ředitelka AI ke spolupráci s filmovým festivalem.

čt 7. 7. 11:00–1:00
před budovou Aeroportu a v jeho prostorách
Divadelní náměstí 29, Karlovy Vary

Více informací na stránkách www.3minutystaci.cz nebo
www.amnesty.cz

Letošní ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech opět nabídne kolem dvou set celovečerních filmů. Mezinárodní porotě bude předsedat maďarský tvůrce István Szabó (Mefisto, Otec, Milostný příběh, Hasičská ulice 25 aj.) a přijede opět i John Malkovich, který předvede další ze svých tvůrčích činností: přehlídku módní kolekce své značky Technobohemian. Z dalších návštěvníků zmiňme kultovního režiséra a producenta Monte Hellmana, jenž se do Karlových Varů chystá s nejnovějším snímkem Cesta nikam, anebo Denise Villeneuva, který uvede kompletní přehlídku své tvorby.

Letně v letním
Festival zahájí 1. července snímek Jana Eyrová režiséra Cary Joji Fukunagy, který osobně představí herečka Judi Denchová. Na zahajovací a stejně tak i závěrečnou projekci (Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena) se ale běžní diváci nedostanou. Prezident festivalu Jiří Bartoška chce proto tyto snímky zpřístupnit, a to v letním kině. Poprvé bude na festival přivezen také Magic Mirrors, což je dřevěný sametový sál, který je replikou secesního stanu, tzv. chapiteau. Tento sál byl použit například při Berlinale nebo v Clermont Ferrand a v Karlových Varech bude sloužit jako odpočinková zóna.

Pouze filmy?
Festival jako první vůbec věnuje tematickou retrospektivu snímkům mladých řeckých filmařů (Istoria 52, Akadimia Piatonos, Kynodontas nebo třeba Attenberg), které v průběhu pěti let zaznamenaly mimořádný úspěch na dalších festivalech. Zajímavostí letošního ročníku je bezesporu Den s Amnesty, konaný v rámci celosvětové kampaně a hlavně na oslavu 50 let založení Amnesty International. Podpisová a kulturní akce na podporu nespravedlivě vězněných osob bude probíhat 7. července od 11 hodin.

Na putu / Na cestě
Režie Jasmila Žbanić, Bosna a Hercegovina, Rakousko, Německo, Chorvatsko, 2009, 100 min.
Pohled do soukromého života mladého zamilovaného páru ze současného Sarajeva, který se dlouho neúspěšně snaží o miminko. Ona krásná letuška, on navigátor, kterého vyhodí z práce za pití alkoholu v pracovní době. Jednou Amar v autě náhodou nabourá do svého kamaráda z války, ortodoxního muslima, který mu nabídne práci v náboženském výcvikovém táboře u jezera v horách. Jeho přítelkyně Luna, která je rozhodnutá podstoupit umělé oplodnění, se za Amarem do uzavřeného světa modliteb, kde žijí muži a ženy odděleně, nic netušíc vydá. Najde tam však už jiného člověka, než se kterým chtěla strávit celý život. Jak může náboženství, lépe řečeno ortodoxní islám, zasáhnout dříve téměř ideální vztah? Přesvědčte se sami.

Oldboys / Veteráni
Režie Nikolaj Steen, Dánsko, 2009, 97 min.
Debut mladého dánského režiséra měl mezi diváky obrovský úspěch. Není se co divit. Hořkosladká komediální roadmovie z netradičního prostředí fotbalových veteránů zasáhla každého v sále. Ústřední postavou je osamělý padesátník Vagn, jehož při cestě na zápas jeho tým zapomene na benzínové pumpě. Má to ještě jeden háček. Zatímco si na záchodě pral své nové kopačky, benzínku právě vykrádali. Onen zločinec bude právě tím, kdo po několika peripetiích bezradného Vagna dopraví včas na místo zápasu. A nechybí ani bizardní love story.

Bal / Med
Režie Semih Kaplanoglü, Turecko, Německo, 2010, 103 min.
Lyrický příběh z drsného prostředí života v tureckých horách získal letos v Berlíně Zlatého medvěda a Cenu ekumenické poroty zcela právem. Ve filmu se toho moc nenamluví a nečekejte ani napínavou zápletku. Co si však zcela jistě užijete, jsou krásné záběry na panenskou přírodu, kterou uvidíte optikou malého chlapce Yusufa. Ve škole se mu příliš nedaří, matku nerespektuje, ale nade vše miluje otce, včelaře, který se jednoho dne vydá pokládat úly do korun stromů a už se nikdy nevrátí.

Kuklalar / Panáci
Režie Chingiz Rasulzade, Ázerbajdžán, 2010, 85 min.
Rozpad sovětského impéria, jak ho prožívá skupinka mladíků v Baku. Pracují jako maskoti fotící se na promenádě s malými dětmi a šetří každou korunu, aby mohli začít lepší život než jejich rodiče. Poetický příběh o tom, jak se mladíci mohou zamilovat do prostitutek v převlecích Mickey Mouse, Kačera Donalda, medvěda Balů a jiných animovaných postaviček, zbít jejich pasáky a získat si tak jejich srdce. Všechno dobré jednou končí a chlapci se chtě nechtě účastní bojů za osvobození Ázerbájdžánu i války v Náhorním Karabachu. Ázerbájdžánská vláda film zcenzurovala a pozměnila oproti původnímu záměru režiséra některé scény a zejména jeho konec. Původní autorská verze je však ke shlédnutí na Facebooku nebo Youtube.

Karlovy Vary – hotel Pupp. Za bezpečnostní bariérou okolo červeného koberce se tísní celý den hrozen lidí. Co kdyby zrovna vyšel jejich idol? Minulý rok byl pro davy hysterických fanynek hvězdou číslo jedna Antonio Banderas, letos pro tuto specifickou skupinu organizátoři nasadili ještě „tvrdší kalibr“ – britského krasavce Juda Lawa.

Atmosféra, události, mejdany
V Karlových Varech panuje v době festivalu zvláštní nálada. Kamkoliv se hnete, potkáte spoustu lidí z celého světa, vládne tu atmosféra vzruchu a „světovosti“, neboť ten den se ze světového lázeňského centra stává centrum uměleckého kvasu a ve vzduchu jsou cítit parfémy zahraničních hvězd i dráždivě dekadentní přísliby divokých mejdanů trvajících až do rána. V nabídce festivalu je přehršel filmů, jejichž existence by vám jinak dost možná unikla, přestože se třeba z nenápadného snímku může vyklubat pozdější hit tuzemských kin.

Úskalí a nástrahy
Není však všechno zlato, co se třpytí. Každodenní prodírání stohlavými davy se brzy omrzí, stejně jako se nejspíš po pár dnech dostaví daň z nevyspání. Tělocvičny či stanová městečka jsou nejlevnější a nejspolehlivější místa, kde určitě nocleh najdete. Horší je, když vedle vás ve stanu zakotví chrápající soused nebo opilé partičky trousící se nocí v půlhodinových intervalech. Každý návštěvník, který nemá výhodu VIP akreditace, zná festivalové úskalí číslo jedna, a to boj o lístky. Je tu normální přivstat si na šestou hodinu ranní. Anebo lze nechat svůj program v rukou osudu a počkat si před sálem. Leckterý opozdilec či vytížený novinář plánovaný film nestíhá a vy můžete využít demokratického „pravidla 5 minut“. 5 minut před projekcí filmu jsou všechna volná sedadla dána všanc. Můžete tedy při troše štěstí sedět třeba vedle Miloše Formana. Anebo se krčit v poslední řadě za sloupem a vidět jen třetinu z titulků. I to je úděl festivalového návštěvníka.

Je tady bordel!
Festival je plný mumraje, adrenalinu, ale hlavně neopakovatelných zážitků. Ne všichni se na tuto filmovou opulentní hostinu těší. Drožkařka v nablýskané livreji nešla minulý rok pro peprné slovo daleko. „Je tady akorát bordel,“ stěžovala si, „jenom to napište. Ať jdou s festivalem někam!“

45. ročník festivalu je před námi. Minulý rok publikum oslovilo britské drama Fish Tank či izraelská komedie o tlouštících marně se snažících zhubnout nazvaná Na velikosti záleží. Stejně jako na světové premiéře v Cannes pak karlovarské publikum vyděsil, nadchl i zhnusil von Trierův Antikrist. Uvidíme, čeho se dočkáme letos.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
2.–10. 7.