Michal Škapa aka Tron (* 1978) se narodil v Praze, kde také žije a tvoří. Počátky jeho tvorby vychází z kreativní grafiky a graffiti. Autor se často ve svých dílech zabývá písmem, zkoumá jeho různé podoby, které zakódovává do textu v obrazech. Vystřídal několik writerských přezdívek, „nicků“, z nichž nejznámější jsou 2Rock, Key a Tron. Jeho práce se objevily ve veřejném prostoru tuzemských měst i světových metropolí a dnes jsou představovány jako site-specific projekty v etablovaných výstavních institucích. Škapa pracuje v rozličných médiích a formátech od realizace nástěnných maleb – muralů, akrylové rukopisné abstrakce, airbrushové figurativní kompozice, až po site-specific instalace a prostorové objekty. Je kultovní postavou české graffiti scény, prezentoval Českou republiku na výstavě v EXPO 2010 v Šanghaji a vystavoval v řadě prestižních galerií. Je zakladatelem sítotiskové dílny Analog!Bros a blízkým spolupracovníkem labelu BiggBoss.

Z pouliční tvorby, kde byl stálicí zejména v 90. letech a prezentoval se pod přezdívkou Tron, se svou výraznou uměleckou osobností a tvrdou pílí dostal Michal Škapa do povědomí české umělecké scény. Nyní veřejnosti ukazuje své rozsáhlé spektrum výtvarných přístupů výstavou v Praze s názvem Babylon. Společně jsme si povídali o jeho tvorbě, její transformaci i osobní fascinací městem.

V Galerii Villa Pellé momentálně probíhá tvá dosud největší samostatná výstava. Co pro tebe představuje galerijní prostor jako takový?
Především je to výzva. A v případě Villy Pellé byla pořádná. Od chvíle, kdy začnu plánovat výstavu do určitého prostoru, se v mé mysli pomalu rodí její tvar a zaplnění jednotlivých stěn i místností. Ale celou dobu to jsou jen neurčité obrysy. To pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy přivezu všechna díla do galerie. To, co člověk chystá rok nebo déle, se najednou protne v jednom bodě. Prostor budovy je zajímavě rozčleněný a toto netradiční uspořádání není lehké pojmout. Ale doufám, že spojením klasického vzhledu galerie s mým expresivním a experimentátorským přístupem se povedlo. Důležitou roli hrál kurátor výstavy Radek Wohlmuth, který dokázal svými citlivými zásahy doladit celou tvář výstavy a dostat jí ještě o třídu výš.

Ve tvých obrazech, jak už i název výstavy uvádí, se často objevuje město a jeho scenérie. Čím tě tak fascinuje a co pro tebe město a jeho infrastruktura vlastně znamená?
Jak trefně napsal Vladimir 518 v textu doprovodné publikace, „tak dlouho jsem maloval na město, až jsem nakonec začal malovat právě město samotné.“ V posledním roce jsem začal ztvárňovat městské krajiny a architektonické koláže. Rád o nich přemýšlím a sleduji vývoj těchto lidských mravenišť, fascinuje mě to neustálé bujení na jedné straně a rozklad na straně druhé. Uspořádání městských struktur vypovídá o vývoji civilizací a naopak je svým prostředím zpětně formuje a ovlivňuje. Čím dál tím více lidí žije ve městech a často se za jeho hranice ani nedostane. Město se tak stalo pro jedince novou krajinou. Podle legendy o Babylónu stavělo lidstvo věž až do oblak, ve své nadutosti to přehnalo a vysloužilo si proto boží hněv a pád věže, zhroucení systému. Při dnešním stavu technologií a obrovské rychlosti růstu civilizace máme málokdy možnost se zastavit a zhodnotit, kam se naše existence může vyvinout. Součástí božího trestu bylo i zmatení jazyků, na to odkazuji tou částí mé výstavy, kde pracuji s kódem a písmem.

Ukazuješ skrze tvorbu fantazijních světů pomyslné zrcadlo dnešní době, ve které žijeme, nebo jde spíš o tvé myšlenkové pochody, které přes štětec nacházejí svou podobu?
Nechci nějak přehnaně apelovat, spíš bych sám sebe označil za fascinovaného pozorovatele. V dnešní době není nouze o mraky katastrofických předpovědí. Nemám rád strašení, nebo dokonce nějaké konspirační teorie, ale je dobré o těchto věcech přemýšlet a navrhovat je jako téma k diskuzi. Budoucnost může být všelijaká, a jestli si jednou díky nevyhnutelné civilizační explozi pod sebou tu pověstnou větev uřízneme a naše společnost skončí, tak jak říká moje oblíbená postava ze Strážců, „vesmír si toho ani nevšimne.“

Co nebo kdo je momentálně zdrojem tvé inspirace?
Toho je hodně a vždycky to záleží na tématu, které zpracovávám. Když se mi to jednou za čas poštěstí, tak cestuji a to mi vždycky otevře úplně nový svět. Často si říkám, jaké máme štěstí, že pohodlně žijeme v civilizované Evropě. O to víc nechápu, že si toho neumíme vážit a že většina lidí je tak zabedněných a do reprezentace státu opakovaně posílá tak příšerné persony, které nás omezují a snaží se nás vrátit zpátky v čase. Když nějaké téma dál rozvíjím, tak si k tomu cíleně vyhledávám informace, ať už v různých publikacích či na internetu. Paradoxně nejvíc nových nápadů přichází ve chvíli, když na nic z toho nemyslím, najednou se v hlavě něco propojí a přijde to jako blesk z čistého nebe.

Do nového roku si vstoupil velkolepě díky probíhající výstavě i vydáním katalogu. Plánuješ v tomto tempu a vysokém nasazení pokračovat?
Chystám světelnou instalaci pro Plzeň, která bude doplněna menší výstavou v Depu 2015. Celkově bych se chtěl dostat více do veřejného prostoru, líbí se mi na tom, že tam to není omezeno tím, že divák musí do galerie, ale komunikuji s kolemjdoucími přímo. Další příležitosti určitě přijdou samy.

Když se teď trochu zasníš a nebude tě nic omezovat, kde bys chtěl, kdybys měl možnost, vystavovat?
V Guggenheimově muzeu v New Yorku. Ten šnek je prostě skvělý, a navíc je v nejlepším městě na světě. Tedy hned po Praze. ∞


Michal Škapa – Babylon
Galerie Villa Pellé (Pelléova 10, Praha 6)
21. 11.—27. 1. (komentovaná prohlídka s autorem a kurátorem Radkem Wohlmuthem čt 10. 1. a so 26. 1. 18:00)

The 20–22nd of August saw the Trafačka and Chemistry galleries (Trafačka – Kurta Konráda 1, Praha 9 and The Chemistry Gallery – U Kanálky 4, Praha 3) play host to the Invaze Festival.

Brainchild of Darina Alister, the festival brought together artists, musicians and curators alike for three days of concerts, workshops, performances and exhibitions.

The First night saw a duel event, with American artist “Chase” exhibiting his latest works at Chemistry. A large crowd turned up and despite a couple of visits from the local constabulary, the event went off without a hitch. Meanwhile over at Trafacka, Michal Škapa aka “Tron” gave a talk on the history of Czech graffiti and DJ Steevie Weenie spun tunes all night long. Both events lasted well into the morning, a promising start to a great weekend.

The next day things began slowly but the bright sun soon burned off the morning haze. Another packed line up was scheduled with live spray painting demonstrations by some of Prague’s finest coinciding with the “Invasive Identity” exhibition, which included finalists of the recent AMU class. This exhibition really showed off the diversity of contemporary art with paintings, objects, video art, performance art and interactive audiovisual installations combining, in the area of two large warehouse spaces, to address the theme of invasion.

For its inaugural year Invasion fest came off with flying colors. I don’t know if there will be another one next year, or even if the building itself will still be standing, but I hope it will. I look forward to its’ future.