Svět v obrazech. Introspektivní taneční cesta. Průzkum vlastních hloubek nebo napojení na kolektivní nevědomí? S choreografem a tanečníkem Michalem Záhorou a producentem a tanečníkem Honzou Malíkem jsme si povídali o představení Orbis Pictus. Najdete ho na festivalu Česká taneční platforma, který letos již po devatenácté přináší to nejzásadnější z českého současného tance.

Co stálo u vzniku představení a jak vás při jeho vytváření ovlivnil C. G. Jung?
M. Z.: Sdružení NANOHACH oslovilo tanečnici a choreografku Lenku Bartůňkovou, aby pod jeho záštitou vytvořila nové dílo. Lenka měla nápad na duet, ke kterému mě přizvala. Náhody neexistují, a tak jsme brzy zjistili, že oba řešíme stejné jungovské téma. Koncepce i choreografie se staly naším společným výtvorem. Inspiračních impulzů bylo samozřejmě víc, Červená kniha C. G. Junga je jedním z nich – možná hlavním, ale ne jediným. Obecně nás zajímala práce s energiemi, to, jak s nimi nakládaly staré kultury. Dvoupólovost, obrazy, ve kterých jsou zakleté archetypy, vnímání světa v rámci působení neviditelných sil, které nás přesahují a přitom nás prostupují a obohacují. Červená kniha všechno tohle obsahuje.

Které staré kultury máš na mysli?
Staré, prastaré jako třeba Egypt, Mezopotámie, jihoamerické kultury a jejich představy o světě, které se pohybovaly nejenom na horizontále, ale i na vertikále. Tím rozumím propojení nebe a země, přesahy lidství, velikost člověka a nejen něj – možná až dotek božství… Obousměrně propustný prostor, který člověka povznáší do jiných dimenzí, kde cosi nebo kdosi promlouvá a svým hlasem proměňuje realitu.

Tančíte metafyziku?
Orbis Pictus je duetem muže a ženy, ale neřešíme otázku jejich vztahu. Jde nám spíš o uchopení archetypů animus a anima. Jak se v nás samých tyhle složky potkávají. Každý má v sobě oba dva póly, mužský i ženský princip. Vyjadřujeme se skrze obrazy, které se proměňují a odkazují na metamorfózu lidských bytostí. Výtvarná složka pro nás byla hodně důležitá. Intuitivně jsme si vybrali díla, která k nám promlouvala a podporovala naši cestu. V představení se objeví malby velkých mistrů jako je Michelangelo nebo Hieronymus Bosch.

Co obnáší zajistit tanečnímu představení produkci?
H. M.: Hlavní je osobní zápal. Bez něj to nejde. Mám radost, že jsem u vzniku něčeho výjimečného, originálního. Dám dohromady lidi, zkoordinuju čas, prostředky, zázemí… motivuje mě i uvažování, kde a proč představení dále uvádět. Práce na Orbis Pictus přímo na sále probíhala i s pauzami od června do listopadu. Ale samozřejmě je řeč o živém umění, tedy i po uvedení premiéry se dál pracuje a vylepšuje.

M. Z: Ano, některé věci objevíte až v kontaktu s divákem. Každý dobrý kus se tak prohlubuje a získává kvality další.

Orbis Pictus se objeví na festivalu Česká taneční platforma (probíhá od 11. 4. do 14. 4. na scénách pražských divadel – pozn. red.). Na které body programu se těšíte?
M. Z.: Na festival se zajdu podívat moc rád. Je to dobrá příležitost, jak si během pár dní udělat představu o dění na naší taneční scéně. K tomu jinak mnoho času není, je náročné pracovat ve škole a zároveň ještě dělat na svých vlastních věcech.

H. M.: Taneční scénu aktivně průběžně sleduju a z mého pohledu na přehlídce několik významných děl nikterak začínajících choreografů chybí. Z programu mě láká vystoupení Miřenky Čechové S/He is Nancy Joe. Viděl jsem krátké ukázky, které vypadaly autorsky velmi zajímavě. Přijde mi, že bude obsahovat silný názor, což je pro mě stěžejní.

Co pro vás znamená, že jste byli vybráni do hlavního programu ČTP?
M. Z.: Z toho máme samozřejmě radost!

H. M.: Cítíme se být součástí Platformy. Jsme rádi, že můžeme svým dílem přispět k pestrosti a různorodosti přehlídky. Je pro nás významné i to, že naši práci uvidí hosté ze zahraničí. Jejich zpětná vazba je pro nás podnětná.

Myslíte, že taková setkání ulehčí uvedení Orbis Pictus v zahraničí?
H. M.: V rámci festivalu proběhne „Brunch“, což je pracovní setkání se zahraničními hosty, kde je možné představit svá díla. Tam pak záleží na osobním vkusu pozvaných hostů a i na naší šikovnosti, jak svou práci odprezentujeme.

M. Z.: Zahraniční hosté pro nás obecně znamenají pootevřené dveře do ciziny. Kruhy se propojují, přijedou ředitelé divadel, pořadatelé festivalů… Tohle je pro nás na akci důležité a jsme za to rádi.

A otázka na závěr – co byste chtěli, aby si diváci z vašeho představení odnesli?
H. M.: To je dobrá otázka. 11. 4. se tě po představení zeptáme, co sis z něj odnesla ty.