<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>ARTIKL &#187; Miluji a přijímám</title>
	<atom:link href="http://artikl.org/tag/miluji-a%c2%a0prijimam/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://artikl.org</link>
	<description>Tištěný nemainstreamový kulturní měsíčník.</description>
	<lastBuildDate>Sat, 16 May 2026 06:00:12 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.9.1</generator>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
			<item>
		<title>Formulace každodenních pocitů</title>
		<link>http://artikl.org/vizualni/formulace-kazdodennich-pocitu</link>
		<comments>http://artikl.org/vizualni/formulace-kazdodennich-pocitu#comments</comments>
		<pubDate>Mon, 27 Oct 2014 09:41:54 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Karolína Vojáčková</dc:creator>
				<category><![CDATA[Top story]]></category>
		<category><![CDATA[Vizuální]]></category>
		<category><![CDATA[GHMP]]></category>
		<category><![CDATA[Městská knihovna]]></category>
		<category><![CDATA[Milena Dopitová]]></category>
		<category><![CDATA[Miluji a přijímám]]></category>
		<category><![CDATA[umění]]></category>
		<category><![CDATA[výstava]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=9095</guid>
		<description><![CDATA[Milena Dopitová vystavuje v Městské knihovně svá díla posledních let, která jsou jasně čitelnou výpovědí o ženských pocitech.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><img src='http://artikl.org/wp-content/plugins/simple-post-thumbnails/timthumb.php?src=/wp-content/thumbnails/9095.jpg&amp;w=320&amp;h=200&amp;zc=1&amp;ft=jpg' alt='post thumbnail' /></p>
<p><strong>Milena Dopitová vystavuje v Městské knihovně svá díla posledních let, která jsou jasně čitelnou výpovědí o ženských pocitech.</strong><br />
<div class="postGallery"><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/6.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/6-80x80.jpg" alt="" title="foto: Milena Dopitová " /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/73.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/73-80x80.jpg" alt="" title="foto: Milena Dopitová " /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/102.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/102-80x80.jpg" alt="" title="foto: GHMP" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/115.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/115-80x80.jpg" alt="" title="foto: GHMP" /></a></div><br />
Jak se nám komplikuje sama společnost, tak se nám komplikují i umělecké výstupy, které jsou sumou sumárum kultury jako takové. To má za následek stále větší tlak na naše smysly, přičemž některé společenské projevy se až stupidně banalizují a jiné naopak hledají složitost, která pak časem vyprazdňuje sama sebe. Do této rozporuplné chvíle vstupuje Milena Dopitová se svou výstavou Miluji a přijímám v Městské knihovně. Dopitová jako zástupkyně zkušené generace si již sama drží svůj okruh zájmů a formu. A tak po létech, kdy zkoušela ukotvit vlastní polohu, dnes předkládá velmi stabilní sebevědomou reprezentaci, formulující její pocity. Pocity dospělé ženy, která každý den přijímá strasti a slasti běžného života. A tak stejně, jako nás denně zasahují neuspořádaně různé události a míří na naše nejhlubší vnímání, je i procházka výstavou skrumáží indicií a nahlédnutím do autorčiných každodenních duševních pochodů. Feminní výraz zde vůbec není nijak radikální, ale naopak velice pokorný a citlivý. Na výstavě můžeme sledovat jistou dualitu života a smrti, vitality a stárnutí, ale i jednoduchost formy, která se snoubí s komplikovaným detailem. Symbol vodotrysku nás pak ujišťuje v tušeném koloběhu. Díla samotná jsou na dnešní standard až nezvykle srozumitelná, což ještě podtrhuje monumentalita expozice. Právě ta je hlavním lamačem srdcí. Každý objekt nebo obraz je precizně umístěn v prostoru, který přesně koresponduje s dojmem, jaký Dopitová dílu cíleně vtiskla. Nemá smysl se snažit práce zasadit do nějakého současného proudu, ale spíš je přijmout jako osobní zpověď a možná si i některá z nich zamilovat. Právě na této výstavě máme šanci se zastavit a vzpomenout si, kde je přirozenost našich pocitů. º<br />
</br><br />
<strong>Milena Dopitová: Miluji a přijímám<br />
GHMP – Městská knihovna, 2. patro (Mariánské náměstí 1, Praha 1)<br />
3. 9—30. 11.</strong></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/vizualni/formulace-kazdodennich-pocitu/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>
