Filmasia svým zaměřením na u nás nepříliš distribuovanou, ale značně populární asijskou kinematografii láká specifické publikum. Dvanáct filmů promítaných od 1. do 4. 12. ve Světozoru pocházelo zejména z Jižní Koreje.

Kompletní retrospektiva jihokorejského režiséra Bong Joon-hoa (Pes, který štěká, nekouše, Vzpomínky na vraha, Mutant, Tokio! a Matka) pěti filmy zabrala téměř polovinu festivalové nabídky. Kvalita jeho filmů byla nicméně dostatečným odůvodněním. Bong Joon-ho právě natáčí v barrandovských ateliérech svůj nový film Snow Piercer a mohl tak Filmasii osobně navštívit – své filmy osobně uvedl, ale také se zúčastnil diskuze s diváky.

Dramaturgicky se Filmasia drží svého konceptu z loňského roku. Tehdy poprvé upustila od do té doby tradičního uvádění filmů jedné země a dalších doplňujících snímků, například žhavých asijských novinek. Loňský rok a letošek už se soustředí čistě na současnou asijskou tvorbu, větší prostor dostávají žánrové filmy, kterých si jiní festivaloví dramaturgové méně všímají a k českému divákovi tudíž mnohdy nedoputují.

Návštěvník Filmasie by teoreticky měl po čtyřech dnech opouštět kinosál s daleko jasnější představou o současných trendech v asijské tvorbě. Já jsem si třeba znovu potvrdil asijskou hravost, míchání vážného s komických až absurdním, jistou afektovanost a sklony k podivnostem. Mému srdci nejbližší byl Joon-hoův Mutant (2006), film, který je – překvapivě – o obří, lidmi se krmící, stvůře. Patetický, megalomanský, místy značně nesmyslný monster film se zároveň bere zcela vážně jako snímek společenskokritický a sociologický, zároveň je parodií sebe sama a monster filmů obecně. Že to zní jen jako jakýsi nesmyslný spletenec? Taky že je. Ale drží pohromadě a má svou kvalitu. Stejně jako většina uvedených filmů.