ARTIKL » Nakladatelství VUTIUM

Funkcionalistický sen města v zeleni

Valentýna Ondřejová — Tue, 08 Mar 2022 06:51:56 +0000

Kniha Brněnský fenomén Lesná představuje komplexní souhrn historického a stavebního vývoje této městské čtvrti.

Autor Adam Guzdek ve své první knize popisuje vznik jedné ze základních a esenciálních společenských potřeb – bydlení uspokojující jak materiální, tak i kulturní požadavky člověka. Od samotného návrhu, přes typologii jednotlivých objektů a problémy, s nimiž se sídliště potýkalo ve významné době v roce 1989 po politických a společenských změnách, až po potenciál Lesné v rámci jejího možného zahuštění řešeného spolu s otázkou památkové ochrany. Cílem knihy, zařaditelné do kategorie populárně naučné literatury, je v prvé řadě změnit pohled široké společnosti na architekturu a urbanismus ve druhé polovině minulého století. Sám autor v knize vypráví, jak urbanismus za doby režimu komunismu na mnoha místech znehodnotil malebnost a výraz měst a ovlivnil životy několika generací.

Významný počin urbanismu a architektury
Poválečná urbanizace československých měst se vyznačovala socialistickým stavebnictvím, a především pak výraznou výstavbou sídlišť. Hromadná výstavba měla za cíl především zlepšit životní podmínky a nabídnout obyvatelům kvalitní místo pro bydlení. Jeden takový ukázkový vzor představuje i sídliště Lesná, jež vznikalo v období tzv. „zlatých šedesátých“ let minulého století. Jak architekt a jeden z autorů komplexu Viktor Rudiš v knize vzpomíná, šedesátá léta byla naplněná optimismem a vírou v lepší a prosperující budoucnost, přičemž současně neplatila ani přísná ekonomická pravidla a architekti neměli tak svázané ruce a mohli se rozhodovat dle svých představ jako v pozdější době. Městská čtvrť Lesná, jejíž rozloha činí
2,58 km2, byla vybudována v severní části statutárního města Brna. Autory konceptu se stal kolektiv architektů v čele s Františkem Zounkem, jenž byl vedoucím architektonického ateliéru bytové výstavby v brněnském Stavoprojektu. Spolu se Zounkem se na výstavbě podíleli Viktor Rudiš, Miroslav Dufek a Ladislav Volák.

Symfonie obydlí, obyvatel a přírody
Lesná svým vzhledem a měřítkem příliš nezapadla do typického paradigmatu pozdějších sídlištních staveb. Její unikátní urbanistická koncepce spočívala v utvoření funkcionalistického snu města v zeleni. Inspiraci autoři projektu nacházeli například v bytových souborech skandinávských zemí. Panelové domy z prefabrikovaných bloků spolu s několika rodinnými domy dotvářelo bohaté množství zeleně s centrem městského lesoparku Čertovy rokle. Architekti svažitý terén oblasti propracovali do posledního detailu a s respektem k přírodě, čímž vdechli tomuto unikátnímu příkladu život a sídliště se tak stalo samostatným urbanistickým a architektonickým organismem. Vše souviselo se vším, sídlištěm se prolínal řád a uspořádanost. Betonovou džungli propojili s tzv. galerií pod širým nebem, kdy veřejný prostor a objekty doplňovala rozmanitá výtvarná díla a plastiky umělců. Dá se tedy říci, že zdejší panelstory se dočkala svého happy endu.

Rozbití zavedené struktury a kvality
Nicméně několika pozdějšími nešetrnými zásahy do již stávající zástavby, úprav jejich fasády či interiérů, byl jednotný architektonický a kultivovaný výraz sídliště narušen. Jako tomu bylo například u původních zavěšených balkonů, jež následně nahradily nové betonové lodžie. Je možné, že přestavby a úpravy byly prováděny v rámci zapomenutí na nenáviděný režim minulosti, avšak došlo tak k nenahraditelnému narušení jedinečného a vzácného úkazu urbanistické hodnoty sídliště. Ovšem jak příznačně uvádí Bohuslav Fuchs: „Sídlo nebude nikdy ukončené, a to je také vlastnosti dobře fungujících měst.“

O autorovi
Autor knihy Ing. arch. Adam Guzdek, Ph. D., absolvoval Fakultu architektury na Vysokém učení technickém v Brně. Narodil se v Havířově, kde v roce 2012 aktivně zasahoval do záchrany a odvrácení demolice železničního nádraží postaveného v šedesátých letech architektem Josefem Hrejsemnou v tzv. bruselském stylu. Zachování jeho architektonické hodnoty zároveň napomohlo také záchraně brutalistní plastiky Směrník od sochaře Václava Uruby, jež se v současnosti nachází před významnou puristickou budovou ostravského pracoviště Národního památkového ústavu na ulici Odboje 1941/1. V současnosti působí jako odborný asistent v Ateliéru obnovy památek na Ústavu architektury Fakulty stavební brněnského Vysokého učení technického. Ve své disertační práci, obhájené roku 2016, se věnoval právě sídlišti Lesná, v jehož výzkumu pokračoval i nadál a o pět let později o tomto hromadném obytném souboru vydal knihu Brněnský fenomén Lesná.

Adam Guzdek: Brněnský fenomén Lesná
Nakladatelství VUTIUM
Brno, 2022, 336 s.

Geometrická abstrakce lakové kompozice

Valentýna Ondřejová — Sun, 09 Jan 2022 06:46:00 +0000

Autorská kniha nazvaná Příběhy laku představuje jedinečný malířský materiál a užitou techniku umělce Milana Housera v podobě laku, pigmentu a barviva na plátně. Kniha je především obrazovým příběhem s přiloženým katalogem a závěrečným rozhovorem umělce s teoretikem výtvarného umění.

Malíř Milan Houser pracuje s originální technikou, díky níž jsou jeho díla mimořádná a na první pohled jasně rozpoznatelná. Jedná se o speciálně upravené a vyčištěné laky, do nichž Houser následně přidává různé materiály jako například pigmenty, barviva, namleté kovy či luminiscenční materiály. Posléze v ateliéru do laku podle potřeby ještě navíc přidává změkčovadla, zvláčňovadla a další přísady. Jedná se o složitý, ale pozoruhodný proces, který může trvat až dva roky.

Jiná dimenze uměleckého díla
První část knihy provází Houserovými experimentálními velkoformátovými barevnými díly. Sám autor nikdy přesně netuší, jak bude výsledný obraz nakonec vypadat. To se Houser dozví až po měsících či letech po prvním nalití laku. Jak v knize sám vysvětluje a uvádí: „Každý den může vypadat úplně jinak.“ V průběhu tvorby totiž záleží, jak se barvy sobě přizpůsobí a smísí. Obrazy tedy vznikají na základě vlastností a vzájemného působení užitých pigmentů, laků, rámů a pláten. Na plátno nanáší malíř lak v obrovské hmotě a naleje ho na padesát až sto vrstev, což pro představu dělá nějakých třicet až čtyřicet litrů materiálu. Díla jsou tak plná rozmanitých barev a textur. Kniha začíná zlatou oblevou připomínající částečky písku, jež následují stříbrné a měděné duny se třpytem. Následné tóny tyrkysové, ohnivě červené, fialovo-modré, hnědé a béžové, bílé, černé a výrazné růžové a zelené představují naprosto odlišné motivy a nuance substance. Všechna prezentovaná díla Milana Housera skrze tuto barevnou plochu předkládají úplně jiný svět fantazie. Obrazy představují prostorovou a tvarovou hru s pohybem a intenzitou světla a stínu a nabízí odlišné vnímání pohybu a plynutí času. Výsledkem pak je esteticky působivá malba ve dvourozměrné hmotě, která svým vzhledem i formou evokuje mnoho rozmanitých představ a zamyšlení.

Řízená náhoda
V další části knihy je na fotografiích zachycen způsob tvorby uměleckého díla Milana Housera. Publikace rovněž nabízí částečný pohled do zákoutí malířova ateliéru, v níž jsou zobrazeny papírové krabici podpíraná velkoformátová díla, po zemi roztroušené plechovky od barev a od laků. Fotografie také nápaditě zachycují stékající barvy po stranách plátna, mísení barev, nalévání laků z plastových odměrek, míchání karmínově rudé barvy v kontrastním čistě bílém hmoždíři či vpichování pigmentu obsaženého v injekční stříkačce do plátna. Pro Housera je charakteristické vymýšlení nových metod a téměř až hraní si s díly. Jde mu o pochopení fyzikálních a chemických procesů, jež probíhají v jeho dílech a současně jejich využití při samotné tvorbě uměleckého díla. Experimentuje, pracuje s materiály, které nejsou pro vysokou výtvarnou kulturu zcela běžné a tradiční, což činí jeho díla ještě nápadnější. Houser v knize rovněž popisuje svou metodu práce postupného nalévání laků na plátno, kdy čeká na samotné míchání barev, což pojmenovává „řízená náhoda“, jelikož ví, že k tomu dojde, ale výsledky jsou vždy trochu odlišné. Houser si také posléze vytváří ke každému dílu jakýsi rodný list, kde si zaznamenává informace o daném obrazu jako jsou použité materiály a postup práce.

Hloubka, prostor, objem
Knihu na konci uzavírá rozhovor teoretika výtvarného umění Tomáše Pospiszyla s Milanem Houserem o jeho tvorbě. Rozhovor je proveden kromě české verze také v angličtině a francouzštině. Houser si jako svůj jedinečný malířský materiál zvolil lak, díky němuž svá díla modeluje a obaluje, experimentuje s nimi a okázale i nenápadně předvádí nečekaně skrytou hloubku, prostor a objem. Přidáváním různorodých ingrediencí se složení a konzistence laku nečekaně mění a Houser tak proměňuje a prozkoumává nové interakce jednotlivých vrstev. Houserova umělecká díla tak představují proměnlivé a nestálé lakové kaluže, nicméně jedná se o důmyslnou geometrickou abstrakci pohlcující realitu.

Milan Houser: Příběhy laku
Nakladatelství VUTIUM
Brno, 2020, 168 s.