Žijeme v době, kdy je často těžké se rozhodnout mezi obecně platnými pravidly a naším osobním přesvědčením. Právě toto dnes společensky tíživé dilema prožívá na prknech ostravského Divadla 12 (komorní scéna Národního divadla moravskoslezského) i hlavní postava dramatu Teror, pilot Larch Koch. Autorem této hry je německý spisovatel a právník Ferdinand von Schirach, jenž tento rozpor demonstruje na fiktivním modelovém soudním procesu, o jehož výsledku rozhodují nikoli zde vystupující postavy, ale samotní diváci.

164 kontra 70 000
Hlavní zápletka dramatu Teror je vystavěna jako rekonstrukce fiktivního soudního řízení s obžalovaným pilotem Larsem Kochem (Petr Panzenberger), který odmítne uposlechnout rozkazu svých nadřízených a sestřelí teroristou unesené letadlo se sto šedesáti čtyřmi pasažéry, aby zachránil sedmdesát tisíc lidí na sportovním stadionu, jenž je cílem tohoto „nelegálního“ letu. Na jedné straně tak proti němu stojí pravidla (ústava) ztělesněná státní zástupkyní (Renáta Klemensová) a pozůstalou po jedné z obětí, manželkou Meiserovou (Kateřina Breiská), a na druhé straně zde hraje svou roli stav nouze reprezentovaný obhájcem (Vít Roleček) a Kochovým kolegou Lauterbachem (Petr Houska). Vše je vyváženo nestranným předsedou soudu (Tomáš Jirman), který ke klíčovém rozhodnutí ponouká publikum.

Bez emocionální obscénnosti
V režii Terezy Říhové a v dramaturgii Sylvie Vůjtkové se jedná o zpracování, které je postavené na logicky podložených faktech a argumentech, na což už od samého začátku upozorňuje i samotný předseda, jenž zde figuruje jako průvodce představením. Tato jeho úloha je akcentována i tím, že usedá mezi publikum v první řadě hlediště a do dění vstupuje jen v nejnutnějších případech a vyrovnává tak proti sobě stojící strany. To, že jsou zde emoce eliminovány, podtrhuje i fakt, že na jevišti stále zůstávají pouze státní zástupkyně a obhájce, svědci a obžalovaný se postupně, ale ne za současné přítomnosti, dostávají ke slovu, což zabraňuje zbytečné obscénnosti, která by pak soudcům – divákům mohla bránit při jejich rozhodování. Samotné hlasování pak probíhá anonymně, jelikož publikum si mezi sebou předává archy papíru, kde má svůj hlas vyjádřit čárkou v kolonce s „vinen“ či „nevinen“, nikdo tak není nikým ovlivňován.

Vinen či nevinen?
Onu intelektuální ledovou syrovost dotváří i samotná scénografie podle návrhu Hynka Petrželky, která se drží jednoduchosti. Dominantou jeviště jsou tři pověšené dlouhé archy papíru, které vedou i přes pódium a aktéři po nich chodí, nebo se na nich promítají důležité dokumenty související s případem. Na levém je velkými písmeny napsáno „vinen“, prostřední je prázdný a na pravém stojí „nevinen“. Postupně levý i pravý papír zaplňují argumenty pro daný verdikt a divákovi slouží jako vodítko pro jeho vlastní usnesení.
Neméně důležité jsou herecké výkony, které, až na výjimku Kateřiny Breiské v roli pozůstalé, disponují se sošným výrazem a klidnou intonací hlasu, k jejich rozkolísání dochází zřídka a herci je mají pod kontrolou, což napomáhá k dotváření napjaté atmosféry v sále. S publikem hojně komunikuje jako předseda soudu Tomáš Jirman, který mu dává pokyny a objasňuje dané situace. Oproti němu útočněji s diváky interaguje v roli státní zástupkyně Renáta Klemensová, která dává akcent na slova, jako jsou pravidla, rozum, ústava a život. V opozici jí zdařile stojí Vít Roleček v roli obhájce, který naopak není tak rázný ve svých závěrech ,ale naopak civilně se odvolává ke Kochově intuici a přesvědčení.
To, jak představení nakonec dopadne, záleží na divácích. Ovšem podotkla bych, že není tak důležitý jeho výsledek, jako otázky, které vyvstanou v každém divákovi, k čemuž zde bezesporu dochází a nasvědčuje tomu i ruch v řadách hlediště při hlasování a pak při odchodu do foyer.


Teror
NDM – Divadlo 12 (Čs. legií 12, Ostrava)
premiéra 5. 4. 2018
nejbližší reprízy út 3. 3. a ne 5. 4.

„Festival je určen výhradně divadelním pedagogům, kritikům a teoretikům, kulturním redaktorům a praktickým divadelníkům, stejně jako studentům vysokých škol [...] – tedy všem, kdo mají divadlo jako hlavní náplň pracovní či studijní,“ píše Pavel Šimák, šéf činohry Národního divadla moravskoslezského (NDM). Řeč je o OST-RA-VARu, netradičním divadelním festivalu v Ostravě. Jeho hlavním smyslem je prezentace toho nejlepšího, co se na ostravských divadelních scénách za poslední rok vytvořilo, tomu nejnáročnějšímu publiku.

Co je to za podivný festival!? Pětidenní (30. 11.–4. 12.) divadelní maraton na scénách Divadla Antonína Dvořáka (NDM), Divadla Jiřího Myrona (NDM), Divadla loutek Ostrava a Komorní scény Aréna skončil. Spolu se zmíněnými divadly byla prezentována také tvorba Divadla Petra Bezruče – kvůli rekonstrukci vlastní budovy v Divadle loutek. Nejsem si jistý, nakolik bylo pro běžného diváka obtížné se na jednotlivá představení dostat, nicméně dramaturgové festivalu o něj příliš nestáli.

Příhodnou se tedy jeví otázka „jaký je smysl festivalu“? Z Prahy je do Ostravy daleko, pražští kritikové sem zavítají zřídka, povědomí o místním divadelním dění je tím pádem nedostatečné. Ve chvíli, kdy jsou ostravská divadla více reflektována, informovanost o místní tvorbě se zvětšuje. A taky je díky tomu větší možnost získat nějakou tu cenu.

Každý účastník sice platí (nevelký) akreditační poplatek, ale i tak je festival jednoznačně ztrátový. Už třeba jen proto, že dvě stě dvaceti studentům – tolik jich dorazilo na letošní OST-RA-VAR – poskytuje ubytování zdarma. Rozvíření stojatých vod ostravské divadelní kritiky může mít v konečném důsledku dopad na zvýšení návštěvnosti – důvody pro existenci festivalu se tedy najdou. Přece jen ale zamrzí nepokryté odmítání diváka, který „jen rád chodí do divadla“. Na druhou stranu jiná možnost z kapacitních důvodů sálů není. Už i tak se nejednou stalo, že se početný dav na představení v komornějších prostorech nedostal. Mně takhle utekly hned tři.

Festival představil pouze činoherní inscenace, což ale výsledný výběr nijak zvlášť neztížilo. Vyjma souborů baletu, opery a operety v NDM je totiž veškerá divadelní tvorba vznikající v Ostravě činoherní. Chybí opravdu alternativní divadlo, nejvíce se mu blíží Komorní scéna Aréna, vždy ale pracující s činoherním dramatem. Jakožto Moravák mohu ovšem hrdě prohlásit, že jak Aréna, tak Divadlo Petra Bezruče si už dlouho drží renomé díky precizním hereckým výkonům a kvalitním inscenacím.

Ale abych se také konečně dostal k letošnímu, již patnáctému, ročníku OST-RA-VARu! Inscenací bylo k vidění až pět za den, některé se dočkaly značně rozporuplných reakcí (Pornohvězdy Divadla Petra Bezruče, Marat/Sade NDM), jiné byly všeobecně pozitivně kvitovány (Gottland NDM, Moskva → Petušky NDM), snad opravdu jediným černým Petrem se stala Dívka s pomeranči Divadla loutek, shodně odsouzená diváky i kritiky. Respektive kritiky a kritiky. Ono musí být vůbec prapodivné hrát pro takto složené publikum. Každý tady má vlastní značně kritickou hlavu a za svým názorem si stojí. Projevovalo se to zejména na rozborových seminářích, kde se nejednou stalo, že zatímco jeden odborník tu kterou inscenaci za něco nemilosrdně hanil, druhý ji za totéž vynášel do nebes.

Cenu diváků za nejlepší inscenaci si nakonec odnesla Rodinná slavnost Divadla Petra Bezruče, nejvíce cen připadlo Cenci NDM – za nejlepší scénu, nejlepší kostýmy a nejlepší hudbu. Mozart Igora Orozoviče v Amadeovi (NDM) a Mitzi Terezy Dočkalové v Jubileu (Komorní scéna Aréna) pak získaly cenu za nejlepší mužský respektive ženský herecký výkon.

Do hodnocení samotných inscenací se pouštět nebudu. Už tak je toho ruchu kolem OST-RA-VARu až až. Jen považte: v rámci festivalu trojí hvězdičkové hodnocení kvality představení (od kritiků, redaktorů festivalového Zpravodaje, diváků), dvojí komentování festivalového dění (tištěný Zpravodaj a video Zpravodaj), tři rozborové semináře. O komentářích, kritikách, či glosách jednotlivých kritiků v dalších tištěných i netištěných médiích ani nemluvě.

Já si odnáším krásné zážitky zejména z Jubilea, či Konce masopustu a těším se někdy do budoucna na Moskvu → Petušky a Blechu, které mi kvůli výše zmíněným kapacitním nedořešenostem unikly. Možnosti jet na festival jsem se chopil s radostí, a smysl v jeho pořádání, i v této formě, vidím. Jen stále čekám kdyže bude ten festival pražských divadel pro Ostraváky!?