Člověk za svůj život projde několika stádii. Od bezmocného novorozence přes puberťáka a dospělého člověka až po starce. Říká se, že staří lidé jsou v mnohém opět jako děti. Pokud by se vývoj civilizace dal přirovnat k ontogenezi jedince, stáváme se v leckterých oblastech zase dětmi odkázanými na vedení ostatních.

Tou nejzákladnější oblastí, na jejíž zmáknutí se zaměřuje celá řada návodů, je sám život. Umění žít. Současná doba vypadá, jako kdybychom si snad vůbec neuměli poradit sami bez všelijakých příruček. Obrazem toho jsou nejrůznější knihy, které nám radí, jak žít v přítomnosti, jak neprokrastinovat, jak žít zdravě atd. Není dne, aby se na hlavních internetových portálech neobjevil laciný článek s nějakým tím návodem.

Je váš zubař gay?
Deset druhů zeleniny, co jíst nebo nejíst, deset tipů, jak zvládnout pracovní den, deset tipů, jak potěšit partnera, oživit sex, jak zhubnout, jak se oblékat, jak poznat, že váš zubař je gay, a vím já, co ještě. Bere to někdo vážně? Pokud ano, je potřeba ho litovat. Návodů k použití jsou plné také pulty knihkupectví. Velkým hitem je např. „Konec prokrastinace“ od Petra Ludwiga. Na jejím autorovi je cenné, že si uvědomuje potřebu hledat kvalitní informace. Doporučuje vycházet z primárních vědeckých zdrojů a upozorňuje na množství falešných informací v moři nekvalitních knih o seberozvoji.

Často skloňovaným výrazem je koučink, svět je plný hesel jako efektivita, produktivita. K nim se také všechny ty návody vztahují především. Proč? Doba spěchá kamsi za horizont a nikdo nic nestíhá. V práci jsou na člověka kladeny stále větší nároky. Svět je plný lapačů pozornosti (filmy, reklamy, veselá videa, aplikace v mobilech), které nás odvádějí od naší práce, cílů a od toho, co bychom chtěli. Tady pak vzniká prostor, který se na trhu zaplňuje právě různými pochybnými radami a tipy, jak to všechno ustát.

K čemu je ale lidi použijí? K tomu, aby byli šťastní? Spíš na sebe budou klást další a další nároky. Pak nezbude než hledat nové návody. Přitom stačí vědět, kde má člověk ručník. 42. ∞

Ať jde o papír s plánkem, kterak sestavit televizní stolek, nebo filozofickou knihu o nalezení životní rovnováhy, jádro je stejné. Poskytnout uživateli instrukce, které ho dovedou k cíli. Často je cesta pouze jedna, ač si to v první chvíli nechceme připustit a mnoho lidí ze své podstaty nenávidí návody na věci, o kterých jsou přesvědčeni, že je zvládnou sami. Následně neexistuje nic potupnějšího než po pátém neúspěšném pokusu o smontování knihovny a hodinovém boji se zapojováním set-top boxu vytáhnout ten zcela zbytečný cár papíru od výrobce a přiznat svoji porážku. Co ale dělat, když nám cestu nepřekříží plochá krabice od jednoho nejmenovaného švédského řetězce, ale daleko složitější problém?

Naštěstí není třeba hned věšet hlavu nebo sebe na nejbližší strom. Zatímco jinde ve světě jsou v kurzu experti, u nás všechno spasí poradci. Ochotně poradí a provedou každou životní situací, od kolébky až do hrobu. Poradci pro pozůstalé v podstatě až za hrob. Když selžou, volejte televizního věštce. Škála je opravdu široká a kupříkladu přínos daňových poradců je nezpochybnitelný. Druhá strana spektra je často živa z toho, že lidem je ze všech stran podsouváno, kterak je svět složitý a spletitý, plný nástrah a průměrně inteligentní člověk nemá bez správné rady šanci ve zdraví se dožít smrti. Zatímco generace před námi obstojně zaplňovaly svůj čas činnostmi vedoucími k zajištění vlastní existence, nás toto téma trápí daleko méně. Ne, že bychom snad méně pracovali, ale většina obyvatel se nelopotí od úsvitu do soumraku na poli. Tím, že jsou naše nejzákladnější potřeby zajištěny, máme čas daleko více přemýšlet. V podstatě se jedná o luxus moderní doby.

Za dob našich pradědečků neměl nikdo kromě nejvyšších vrstev čas řešit, jestli je lepší jíst mrkev, nebo celer. V současnosti jsme doslova přesyceni informacemi. Údajně dnešní člověk přijme za den tolik informací, kolik přijal středověký člověk za rok. Přináší to však zcela jiné výsledky, než jaké by se daly logicky očekávat. Vytrácí se selský rozum a některé hlavy začínají krnět. Po revoluci jsme se vysmívali jedné velké zemi za oceánem kvůli tomu, že tam obyvatelé hojně navštěvují psychologa a mají poradce na všechno. Neuběhly ani tři dekády a už v tom lítáme taky. Nevíte, jak hospodařit s penězi? Finanční poradce to za vás vyřeší. Chcete zhubnout? Nevěřte, že to zvládnete sami úpravou životosprávy a sportem. Zdravý životní styl je tak složitá věda, že pochopit její principy není bez výživového poradce možné. Co na tom, že každý radí něco jiného. Nevíte, co vám sluší a jak se lépe oblékat? Nečekejte, že to vyřešíte nad kafem s kamarádkou, která má dobrý vkus a neostýchá se vám napřímo říct, v čem vypadáte jak strašák do zelí. Ani stohy ženských časopisů to nevyřeší. Je naprosto nezbytné mít stylistu a vizážistu, kteří na vás v tandemu navěsí, co byste na sebe v životě nenavěsili sami, namalují na obličej nový obličej a jako bonus pěkně provětrají účet. Dílo je nutné dovršit návštěvou vlasového studia, instituce dříve známé pod pojmem „kadeřnictví“, a poradit se, jak zkrotit kštici. Dobrá rada přijde vhod jak v nepříjemných, tak i v těch daleko příjemnějších životních situacích. Například naplánovat svatbu není jen tak. Doby, kdy si nevěsta nechala u švadleny spíchnout odpovídající oděv, babičky napekly koláče, zamluvilo se slušné restaurační zařízení a příbuzní na veselce zvesela popíjeli, dokud se neopili a nepoprali, jsou dávno pryč. Svatební mainstream je neúprosný. Příprava se nezřídka protáhne i na rok pečlivého plánování. Běhání po půjčovnách svatebních šatů, kde je potřeba z navzájem velmi se podobajících modelů často nevalné kvality vybrat ten nejvíc princeznovský a za čtyřdenní pronájem vynaložit sumu téměř odpovídající výrobní hodnotě. K tomu květiny, prsteny, hostina a nepřeberné množství dalších detailů, které je nutné vyřešit. Bez pomoci profesionála je zdánlivě zhola nemožné dosáhnout úspěšného průběhu akce. V případě, že se něco následně pokazí, je možné kontaktovat rozvodového poradce.

Je opravdu nutné podléhat iluzi o přílišné spletitosti našeho světa? Potřebujeme si vytvářet problém tam, kde není, a věřit tomu, že nás někdo bezelstně dovede k jeho vyřešení? Možná máme jen příliš mnoho času přemýšlet a přikládáme zbytečnou důležitost věcem, které důležité nejsou. Často by na vyřešení zapeklitostí postačoval selský rozum. Ušetřilo by se tím dost času i nervů. ∞

Vítej „Dobo rozumu“, ve které snad jen vizionáři nepoužívají návody. Vše, co už jsme za desítky generací zvládli poznat, znovu objevujeme. Jsme v konfliktu s inteligencí, kterou sami vyvíjíme proto, aby nám život usnadnila. Jenže ona jej přebírá do svých rukou a dělá z nás své sluhy. Nebo se my sluhy stáváme, když na poslání obálek s vytisknutými štítky potřebujeme dvoustránkové návody? Znělo by to jako bizarní skutečnost, kdybych se s ní opravdu nesetkala. I pokladní u kasy – člověk, který pracuje dvanáct hodin na jednom místě podkresleném neustálým pípáním – má návod na svou činnost. Pozdravit zákazníka, zeptat se na kartičku, nabídnout její založení, nabídnout tašku a popřát hezký den. Jsou za těmi pokladnami ještě živé bytosti, nebo to už od nich jejich zaměstnavatel ani neočekává? Jaký si to uděláš, takový to máš. Nebo spíš – jaký návod dostaneš, takový to máš. Říjnový Artikl se Návodům na život věnuje, ale ten správný vám nepřinese. Stejně tak vám ho nezprostředkuje ani jiný časopis, kniha nebo jedna paní povídala. Zkušenosti se dají předat verbálně i textem, ale přínosné jsou až prožité. Tolik generací před námi empiricky poznalo fungování konkrétních vztahů, abychom my veškeré vědomí pozbyli a platili za něj těm několika málo, kteří na uchovaných zkušenostech profitují. Inu, něco číst musíme. Nebo hledejme Návod na život v sobě. Tak, že se život nebudeme bát žít. ∞