Střední Evropa právě dostala jeho doposud největší výstavu. Ta je představena na více jak devíti stech metrech čtverečních výstavního prostoru a to ještě v roce 70. výročí galerie. Řeč není o nikom jiném, než o HR Gigerovi a výstavním prostorem je právě zámek, ty umělec miloval, a to v Hluboké nad Vltavou, v Alšově jihočeské galerii.

Přestože již před skoro dvaceti lety byla Gigerova tvorba představena v Praze, tentokrát se jí dostává největšího rozměru. Hans Rudolf Giger se narodil v roce 1940 ve švýcarském městě Chur. Studoval architekturu a průmyslový design a jeho tvůrčí kariéra, plná temných vizí, se začala s věhlasným ohlasem rozvíjet. V roce 1966 představil své perokresby a olejomalby, jež oslnily celý svět. Po silném prožitku noční můry vytvořil obrázkovou knihu Necronomicon, která posléze uchvátila i amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro kterého Giger vytvořil design mimozemské postavy – Vetřelce. V roce 1980 pak díky němu získal Oscara za nejlepší vizuální efekty. Inspirací mu kromě jiných tvůrců byli i Jean Cocteau nebo Salvador Dalí, se kterým se také osobně setkal. Spolupracoval na mnoha filmech, mezi ty nejvýraznější patří Prometheus, Poltergeist, nebo Duna, pro kterou vytvořil design a nábytek Harkonnen, který se pak proslavil i v interiérech luxusních restaurací. K vidění je také v expozici právě probíhající výstavy.

Vstup do biomechanického surrealismu
Hned v úvodním sále u vstupu na návštěvníka čeká triptych fotomontáží lebky z roku 1960. Jakoby snad byl signálem, že divák právě vstupuje do světa mezi realitou a fantazií, světa sci-fi a hororových prvků. Tvář jako námět se v sále objevuje hned následně a to v instalaci několika masek, které symbolizují pýchu, chamtivost, závist, hněv, touhu nebo obžerství. Pomalovaný papírmaš tak ve svých výrazech zrcadlí nejrůznější podoby v posunuté karikované formě, která zveličeným způsobem koresponduje s těmi sedmi lidskými hříchy, v jejichž pomyslné sadě chybí jen démonická lenost, kterou možná Giger záměrně nevytvořil – snad protože byl workoholik. Přehlídka masek ale nekončí a návštěvníka dovede až k samotnému otisku hlavy Debbie Harry, pro kterou Giger vytvořil v rámci své grafické a malířské tvorby obálku LP desky. Celistvý svět HR Gigera se začíná pomalu rozevírat při průchodu další částí výstavy, kdy divák míjí specificky barevné olejomalby a překvapivě je tak ukázána nejen škála lesku černé v jeho tvorbě. Potemněle uzpůsobený sál představuje Gigerovy práce na papíře a dřevě a co do motivů si nebere se svou přímostí zobrazující sexuální představy servítky. Jiná díla tematizují smrt, přelidnění či hrůzy války. Možná i kvůli těmto, stále aktuálním tématům, pohlíží Marco Witzig, sběratel, zprostředkovatel a obchodník, na Gigerovy práce jako na dílo v současnosti se zvyšující se ideologickou hodnotou. Poselství o univerzální spiritualitě díla ale tematizoval již ve své knize Vizionářský svět HR Gigera světově proslulý psychiatr a spisovatel Stanislav Grof. Giger bývá označován za největšího vizionáře 20. století. Možná proto je mu připsána paralela s „vynálezcem nestvůr“ Hieronymem Boschem. Gigerova monstra, která jsou nyní k vidění v Alšově jihočeské galerii, tuto otázku mohou přímo zodpovědět. Nechybí mezi nimi Biomechanoid – ať z hliníku či menší z bronzu a stejně tak je k vidění i Núbijská královna – prototyp stojanu mikrofonu pro Jonathana Davise z kapely KORN. Atmosféra v další místnosti již zcela vtahuje do biomechanického surreálného světa HR Gigera, jenž by jako obdivovatel zámků, ve kterém ostatně také sídlí jeho muzeum, měl z expozice jistě radost. Zemřel roku 2014 a od svého muzea na zámku ve švýcarském městě Gruyères je pohřben jen kousek, na jeho dohled.

Proměny magického světa
Různorodost umělcovy tvorby reflektuje zvolený název výstavy Metamorphoses, který je zároveň odkazem k jeho kresbám, které vytvořil s obdivem k tvorbě Franze Kafky a jeho proslulé povídky Proměna. Kromě samotného Kafky Gigera fascinovala českoněmecká literární scéna obecně, včetně magického světa Gustava Meyrinka, jehož portrét s autorskou invencí Gigera je na výstavě také představen. Kromě děl lze na výstavě zhlédnout i dokumentární film Davida N. Jahna, který žil v Gigerově blízkosti zhruba pět let, kdy byl jeho asistentem a majordomem. Výstavu pro Alšovu jihočeskou galerii připravil již tradičně kurátor Adam Hnojil, který si tento výstavní projekt opět zařazuje mezi soupis těch výrazných, které galerie dosud představila.

HR Giger: Metamorphoses
Alšova jihočeská galerie – Zámecká jízdárna (Hluboká nad Vltavou 144)
11. 6. — 19. 11.