Kateřina Šedá (* 1977) absolvovala AVU v Praze u prof. Kokolia. Její práce má blízko k sociální architektuře. Zaměřuje se na sociálně laděné experimenty, které mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace. Pomocí jejich vlastní (vyprovokované) aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit trvalou změnu v jejich chování. V projektu „Třetí září! Soutěž v chytání lelků“ pracovala Šedá s obyvateli jihomoravské obce Bedřichovice. Tam byl na třetí zářijový den ustanoven svátek, který každý rok vypadá jinak. V roce 2013 si občané na sváteční den odpočinuli sportem – soutěžní disciplínou bylo chytání lelků. Soutěže se mohl zúčastnit každý občan ve věku 0–99 let, který měl na sobě ten den lelkovací dres (oděv, který vykazuje známky zahálení). Cílem soutěže bylo po celý den podle svého nejlepšího přesvědčení lelkovat a zahálet. Při přihlášení získal každý účastník sadu tří medailí, kterými mohl v průběhu soutěže kdykoliv ocenit, podle svého názoru, tři nejlepší chytače lelků. (zlatá = 1 bod, stříbrná = 2 body, bronzová = 3 body). Soutěž vyhrál ten účastník, který po sečtení bodů skončil na třetím místě a tím prokázal, že lelkuje i v lelkování. V dalším projektu „Nedá se svítit“ Šedá ve spolupráci E. Novákovou, V. Rodkem, B. Vláčilovou a A. Sumcovou reagovala na sociální rozpad obce Nošovice, který zapříčinilo postavení automobilky Hyundai. Občané se kvůli lhostejnosti či neschopnosti proti stavbě vzepřít buď odstěhovali, nebo spolu ti, kteří zůstali, nemluví. Továrna obec definitivně rozdělila na dvě části a původní spojovací cesty se proměnily ve slepé. Místní se tak ocitli v kruhu – nový vzor místa se stal hlavní překážkou. V roce 2009 se tak Šedá rozhodla, že najde způsob, jak obyvatele prostřednictvím nového vzoru spojit. Ve spolupráci s obyvateli vytvořila místní kroj, jehož hlavním vzorem je díra uprostřed krajiny. ∞