Všichni to známe: hoaxy, nenávistné příspěvky na sociálních sítích, svým obsahem šokující komentáře a polopravdy „hrdinských“ uživatelů. Jak by tento způsob chování ale vypadal mimo on-line prostor? Mohl by vůbec fungovat? Na tyto otázky odpovídá autorská inscenace režiséra Braňa Holička a kol. s názvem #nejsemrasista_ale v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.

Není to poprvé, co se na ostravské scéně objevuje sonda do života v on-line prostředí. Mezi roky 2016 až 2017 se hrálo ve Staré aréně na podobné téma představení Humanity Upgrade soustředící se na dopad médií na náš soukromý život. V případě mladého režiséra Braňa Holička a dramaturgyně Kateřiny Menclerové jde o inscenaci zaměřenou především na nenávistný a nepravdivý obsah příspěvků, kterými překypuje například Facebook, Twitter nebo Instagram. Aby se dostavil silnější morální efekt, ve středu zájmu stojí český občan. Může se tak stát, že se nějaký divák v #nejsemrasista_ale i najde.

Bez wi-fi nelze existovat
Klíčovým momentem pro rozehrání představení se stává situace, kdy pět aktérů – Ondřej Brett, Jakub Burýšek, Lukáš Melník, Michal Sedláček a Magdaléna Tkačíková – nemůže chytit na svých mobilních telefonech signál wi-fi, nakonec naleznou jednu dostupnou síť s přízračným názvem Pravda. Jaké je ale k ní heslo? To je onen cíl, kterého se budou chtít po celou dobu dopídit. Než se ale tak stane, před zraky diváků začne vznikat mediální koláž plná obrazů – on-line chování –, v níž se hlavní role ujímá diskuze na různé téma. Ovšem aktéři mluví jazykem, jenž se užívá při komunikaci na internetu, tudíž je zkratkovitý, vulgární, přímočarý a občas se najde někdo, kdo podléhá kouzlu trollingu.

Mezi nejdrsnější patří debata o syrském chlapci Aljanovi na pláži v tureckém Bodrumu, při které se na jevišti rozpoutá slovní bitva, jestli jde o sabotáž, nebo pravdu. Naráží se tak na „oblíbené české téma“ uprchlíků, v němž jsou herci nelítostně nekompromisní a poukazují na fakt, že naše společnost se rozdělila do dvou skupin, a to na rádoby nacionalisty a altruistické demokraty. Občas je koláž odlehčena míň závažnými kazy české společnosti, ke kterým patří i názor na kulturu a hlavně divadlo. Herci zde diskutují o tom, proč se na různých scénách hrají představení buď komerční, nebo umělecké kvality. Dospívají k tomu, že i světem umění hýbou peníze. Tato divadelní sebereflexe působí vtipně, když si diváci uvědomí, že ji vytváří sami herci, což je paradoxní.

Všude kolem nás pusto
Ač se inscenace nese v nacionálním stylu, na jevišti divák nenalezne žádné atributy češství. Scéna podle Nikoly Tempíra je stylizována do písečné pláže, v jejímž pozadí se nalézá moře vytvořené světlem polopropustným plátnem, za kterým se také občas hraje. Kostýmy vytvořené Lenkou Odvárkovou korespondují s prostorem, aktéři mají na sobě plážové šortky a trička nebo plavky v různých barvách.

Režisér Braňo Holiček svou autorskou hru vidí také ve vedení herců, kteří krom deklamace naučeného textu musí v určitých částech představení improvizovat, a tak je #nejsemrasista_ale tvárnou inscenací, jež se po každé může rozehrát jinak. Z herců nejvíce vyniká Ondřej Brett díky svým demagogickým výstupům, při nichž zuří, křičí, nebrání se vulgarismům a mimikou i gesty dává jasně najevo své názorové přesvědčení, což ale působí na publikum vtipně. S diváky obratně komunikuje Michal Sedláček, jenž Bretta v jeho skečích doplňuje a nedělá mu problém si sednout do hlediště a mluvit s obecenstvem v bezprostřední blízkosti.

#nejsemrasista_ale tématem není ojedinělým představením, jelikož na českých scénách vzniká mediálních sond mnoho, ať se jedná o zmíněné Humanity Upgrade nebo Bůh je DJ v Divadle nad Orlí. Svůj přínos ale tato inscenace má díky redukování tématu na xenofobní obsah na sociálních sítích. Pokud i vy jste zastánci mediálního divadla, neváhejte a pokuste se s herci Divadla Petra Bezruče nalézt heslo k pravdě. ∞

#nejsemrasista_ale
Divadlo Petra Bezruče (28. října 120, Ostrava)
premiéra 18. 5. 2018 • nejbližší repríza st 30. 1. 18:30