kdy ses naposledy díval na krajinu?
já vím, že tvé ruce jsou dvě nekomplementární železné hutě
tvé nohy bezútěšně vytěžený důl
teprve když uleháš
jsou tvá víčka největší zásobárnou čistého vzduchu

kdy jsi naposledy zvedl oči od monitoru?

pouště Zaragozy

jestli odletíme, záleží na tom
zda se obloha a žíly
zbarví do fialova
nebo jestli pouště Zaragozy začnou hořet
tehdy vzlétnu
a světelný pavouk nočních měst
mě chytne do svých ulic

kdybych byla betonem

kdybych byla betonem
rozpadala bych se na cukr
pod čerstvými dopady ukradených bot

nezlob se, že má hlava zapadá přesně do tvého ramene

kdybych byla betonem
zalili by mnou náměstí
zvedly by mě kořeny stromů

nezlob se, že má ruka zapadá přesně do té tvé

věrno městu

mé prsty na nohou prorůstají koláží zastávek a fontán
mé žíly tvoří kořenový systém stromů
pod koly aut
sklepy kostelů jsou položeny na lůžka nehtů
a ty jsi věrný městu jen tehdy
když srůstáš s perónem

ze sbírky Odplouvám, nečekej (Bílý Vigvam, 2025)