<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>ARTIKL &#187; Nnena Kalu</title>
	<atom:link href="http://artikl.org/tag/nnena-kalu/feed" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>http://artikl.org</link>
	<description>Tištěný nemainstreamový kulturní měsíčník.</description>
	<lastBuildDate>Sat, 16 May 2026 06:00:12 +0000</lastBuildDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.9.1</generator>
	<language>en</language>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>1</sy:updateFrequency>
			<item>
		<title>Umění, které neprosí o pochopení</title>
		<link>http://artikl.org/vizualni/umeni-ktere-neprosi-o%c2%a0pochopeni</link>
		<comments>http://artikl.org/vizualni/umeni-ktere-neprosi-o%c2%a0pochopeni#comments</comments>
		<pubDate>Thu, 13 Nov 2025 07:00:05 +0000</pubDate>
		<dc:creator>Tereza Vydrová</dc:creator>
				<category><![CDATA[Téma]]></category>
		<category><![CDATA[Vizuální]]></category>
		<category><![CDATA[neurodivergence]]></category>
		<category><![CDATA[Nnena Kalu]]></category>
		<category><![CDATA[Turnerova cena 2025]]></category>

		<guid isPermaLink="false">http://artikl.org/?p=19975</guid>
		<description><![CDATA[Nnena Kalu je umělkyně, která byla vybrána do širší nominace na Turnerovu cenu 2025, jejíž vyhlášení proběhne 9. prosince. Její případ je výjimečný – je totiž prvním člověkem s výraznými neurodivergentními rysy, který se do širší nominace prestižní soutěže dostal.]]></description>
			<content:encoded><![CDATA[<p><img src='http://artikl.org/wp-content/plugins/simple-post-thumbnails/timthumb.php?src=/wp-content/thumbnails/19975.jpg&amp;w=320&amp;h=200&amp;zc=1&amp;ft=jpg' alt='post thumbnail' /></p>
<p><strong>Nnena Kalu je umělkyně, která byla vybrána do širší nominace na Turnerovu cenu 2025, jejíž vyhlášení proběhne 9. prosince. Její případ je výjimečný – je totiž prvním člověkem s výraznými neurodivergentními rysy, který se do širší nominace prestižní soutěže dostal.</strong></p>
<div class="postGallery"><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu-pri-praci-2015.Zdroj-www.shift_.jenniferlaurengallery.com_.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu-pri-praci-2015.Zdroj-www.shift_.jenniferlaurengallery.com_-80x80.jpg" alt="" title="Nnena Kalu při práci, 2015. Zdroj: www.shift.jenniferlaurengallery.com" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Drawing21.Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene..jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Drawing21.Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene.-80x80.jpg" alt="" title="foto: David Levene, Nnena Kalu Drawing21, pohled do instalace Nneny Kalu na Turner Prize 2025, Cartwright Hall Art Gallery" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Hanging-Sculpture-1-10_pohled-do-instalace-v-Manifesta-15-Barcelona-Metropolitana-2024.-Foto-Ivan-Erofeev..jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Hanging-Sculpture-1-10_pohled-do-instalace-v-Manifesta-15-Barcelona-Metropolitana-2024.-Foto-Ivan-Erofeev.-80x80.jpg" alt="" title="foto: Ivan Erofeev, Nnena Kalu, Hanging Sculpture 1-10, pohled do instalace v Manifesta 15 Barcelona Metropolitana, 2024" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Sculptures-110_Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene..jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu_Sculptures-110_Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene.-80x80.jpg" alt="" title="foto: David Levene, Nnena Kalu, Sculptures 110, pohled do instalace Nneny Kalu na Turner Prize 2025, Cartwright Hall Art Gallery" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu.-Royal-Academy-of-Arts-Summer-Exhibition.-2021.-Photography-David-Parry-.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena-Kalu.-Royal-Academy-of-Arts-Summer-Exhibition.-2021.-Photography-David-Parry--80x80.jpg" alt="" title="foto: David Parry, Nnena Kalu, Royal Academy of Arts Summer Exhibition, 2021" /></a><a href="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena_Kalu_Drawing-21.Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene.jpg"><img src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Nnena_Kalu_Drawing-21.Pohled-do-instalace-Nneny-Kalu-na-Turner-Prize-2025-Cartwright-Hall-Art-Gallery.-Foto-David-Levene-80x80.jpg" alt="" title="foto: David Levene, Nnena_Kalu, Drawing 21, pohled do instalace Nneny Kalu na Turner Prize 2025, Cartwright Hall Art Gallery" /></a></div>
<p>Nnena Kalu žije s komplexní poruchou učení, kombinovanou s autismem a omezenou verbální komunikací. V běžné interakci téměř nemluví – vnitřní obsahy sdílí především skrze pohyb, zvuk, rytmus a výtvarné gesto. Její přístup ke světu je nesmírně přímý a senzoricky citlivý – zcela oddaný přítomnému momentu. Kalu neplánuje, nekomentuje, nevysvětluje. Právě to umožňuje, aby její práce byla osvobozena od konvenčních filtrů ega nebo strategie. Je členkou studia ActionSpace, které podporuje umělectvo s vývojovým postižením v rozvoji jeho autentické praxe bez vnucování stylu nebo tématu. Tam má Kalu své stálé pracovní místo a tým, který ji podporuje v tom, co sama určuje jako podstatné.</p>
<p>Tvorba Nneny Kalu je proces, který nelze oddělit od její fyzické přítomnosti. Pracuje přímo s materiálem – vrstvením, balením, obtáčením, navíjením. Díla často vznikají z nalezených, recyklovaných nebo běžných materiálů: igelitů, lepicích pásek, textilií nebo plastových trubek. Výsledkem jsou objekty, které připomínají kokony, svinuté útvary, jakési organismy v pohybu – někdy visí ze stropů, jindy se plazí po zemi, občas připomínají zmrzačené tělo, jindy primitivní rituální totem. Kalu pracuje s opakováním a rytmem, její gesta jsou cyklická, jako by šlo o instinktivní tanec s hmotou. Dané práce nezobrazují nic konkrétního, ale zároveň působí naléhavě tělesně, emocionálně, občas až brutálně.</p>
<p>Vedle těchto trojrozměrných instalací Kalu nachází význačnou polohu také v kresbě a malbě. Výkresy vznikají jako série vrstevnatých, intenzivně energických čar, které se opakují, překrývají a zahušťují až do momentu, kdy plocha působí jako pulzující organismus. Akrylovými pery či inkoustem na papír klade stopy. Jako by kresba byla dráhou jejího těla, záznamem rytmu, dechu, napětí.</p>
<p><strong>Vidět celé dílo. Ale jak?</strong></p>
<p>Nominace Nneny Kalu otevírá paradoxní otázku, se kterou se kurátorky jejího díla musely vypořádat. Jak zajistit, aby publikum neztratilo kontakt s díly samotnými a zároveň nezůstala opomenuta klíčová okolnost, která s jejich vznikem neoddělitelně souvisí? Umění je přece neodmyslitelně spojeno se zkušeností tvořícího subjektu a ani zde nelze tento fakt zastřít. V případě upozornění na odlišné kognitivní fungování Kalu se může stát, že zastíní to zásadní – její umění. Pokud by však nebylo reflektováno, zanedbala by se skutečnost, že umělectvo s vývojovými odlišnostmi má stejné právo na úspěch jako to, které je společností považováno za „normální“. Rozhodně nebyl záměr nechat lidi s kognitivními specifiky stranou, naopak – kurátorkám jde o to ukázat, že jsou naprosto legitimními tvůrci*kyněmi, u nichž se můžeme od diagnózy oprostit a vnímat jejich díla sama o sobě.</p>
<p>Není ale naše vnímání umění vždy, pokud známe alespoň částečně jeho kontext, ovlivněno tím, co víme? Nebo tím, v jaké nominaci které ceny se nachází, v jakém prostoru je umístěno a jak je vystaveno? Ztrácíme se ještě v galeriích v dílech po tom, co jsme uprchli všem myšlenkám pramenícím z pečlivě formulovaných obsahů v poblíž pověšených popiskách? Nebo představám, které pasivně třímáme v mysli, kde se nahromadily již pouhou naší existencí ve společnosti a v mediálním prostoru?</p>
<p><strong>Kdo smí být umělcem?</strong></p>
<p>Tím, že kurátorky kladou důraz na to, aby dílo bylo chápáno ve své celistvosti, nesměřují nutně k odtržené kontemplaci. Koneckonců díla mohou působit odlišně na různá individua, částečně přece záleží i na přístupu diváka samotného. Čemu se ale chtěly vyhnout, je fetišizace kognitivních specifik Kalu, ze kterých by se snadno mohl stát terč mediální pozornosti. V dnešní společnosti jsou navíc dané anomálie chápány jako poruchy. Jejich negativní zabarvení by mohlo vrhnout na díla předpojatou interpretaci. Analogicky si můžeme představit i další marginalizované skupiny – jedna z nich zahrnuje děti. Pokud dítě nakreslí abstraktní obraz, nebereme ho vážně jako dílo umělecky hodnotné, ale spíše jako neuvědomělé a nepromyšlené tahy ústící v „čmáranici“. Stejně tak to může být u lidí s duševními poruchami – i tzv. art brut je sice uznáváno nejen mnohými odborníky, spousta lidí se však zdráhá považovat ho za „pravé“ umění.</p>
<p>Domnívám se, že vyčleňování jedinců z uměleckého světa na základě mentálního nastavení, které se odlišuje od normy, je už přežitkem. V současnosti se stále více dostává do popředí inkluzivnější pojetí umění, které zahrnuje i více-než-lidské tvořící subjekty, jako jsou mravenci nebo stromy. Takové teorie jsou velmi pečlivě podloženy filozofickými i vědeckými studiemi. Přesto vůči <em>„</em>nelidem<em>“</em> a lidem, kteří se vymykají průměrnosti, nedokážeme zaujmout zcela neutrální postoj. Jsou náchylní k tomu, že budou vnímáni z nadřazené pozice jako nedostateční či jako pasivní oběti odkázané na pomoc druhých, na jejíž potřebu jsou mnohdy redukováni. Do hry samozřejmě vstupují i obvinění z přehnané politické korektnosti. Ta vycházejí z přesvědčení o samoúčelném naplňování kvót a preferenci jedinců ze společenských minorit v různých oblastech, umělecký svět nevyjímaje. Takoví lidé jsou pak vnímáni jako pouzí maskoti, kteří udělují dané společnosti alibi sloužící jako štít proti nejrůznější kritice.</p>
<p><strong>Hierarchie tvorby</strong></p>
<p>Nominace umělkyně s neurodivergentními rysy na Turnerovu cenu je na jedné straně obrovským úspěchem, na druhé straně fakt, že k ní poprvé dochází až v roce 2025, vnímám jako důkaz lidské přezíravosti a exkluze určitých projevů ve veřejném prostoru. Umění je pro mnohé stále spojováno s „vyvoleným“ individuem s neobyčejným talentem a precizní technikou, s géniem. Nebo převládá jiný exkluzivismus: umění s propracovaným konceptem, filozofická libůstka. Jsem příznivkyní klasických obrazů i současného konceptuálního umění, ale myslím si, že stejně jako ty by měly být přijímány i nejrůznější další umělecké projevy. Předsudek, že lidé s různými „poruchami“ nemohou být plnohodnotnými umělci*kyněmi, vychází z hluboce zakořeněného kulturního modelu, který privileguje racionalitu a technickou dovednost.</p>
<p>Díla, která působí konceptuálně silně a technicky vyspěle, bývají v mnoha kontextech vnímána jako vyšší forma umění. To ale vypovídá spíš o kulturních preferencích než o samotné hodnotě díla. Jinými slovy: v uměleckém diskurzu má často vyšší hodnotu tvorba, která je poučená a technicky precizní – jak ukazuje například způsob, jakým jsou hodnocena portfolia, výstavní projekty či univerzitní přijímací řízení. Tento pohled systematicky potlačuje jiné formy tvořivosti – spontánní, emocionální, intuitivní. Zároveň se chybně očekává, že právě zmíněnými upřednostňovanými vlastnostmi lidé se speciálními potřebami nedisponují. I oni mohou ale tvořit rozumově a technicky precizně. Stále dochází k tomu, že jsou genericky vnímáni jako nedostatečně kompetentní – a to bez ohledu na konkrétní osobnost a bez jasného pojmenování, k čemu konkrétně. Tato paušální nedůvěra jim pak neprávem možnost reflexivní práce nebo technické přesnosti upírá.</p>
<p>V případě Nneny Kalu ale vidíme, že tvůrčí síla nemusí pocházet z výmluvnosti či konceptuální vyspělosti, ale z autentičnosti gesta. Umělkyně netvoří umění, které prosí o pochopení, ale svět, do kterého můžeme vstoupit, pokud úporně přestaneme hledat klíč. Je vydatný přítomností, do které jsme vtaženi a která se nedá upozadit. <img title="nekonecno" src="http://artikl.org/wp-content/uploads/Bez-názvu-1.png" alt="" width="20" height="12" /></p>
]]></content:encoded>
			<wfw:commentRss>http://artikl.org/vizualni/umeni-ktere-neprosi-o%c2%a0pochopeni/feed</wfw:commentRss>
		<slash:comments>0</slash:comments>
		</item>
	</channel>
</rss>
