To tvrdí generální manažer Roxy/NoD Jaroslav Stanko. Zpráva o uzavření Roxy prolétla českými médii jako kulový blesk. Obyvatelé Dlouhé a okolních ulic zaplesali, fanoušci Roxy zaplakali. Celá situace se ale začíná vyjasňovat a s legendárním klubem to snad neskončí tak špatně, jak se zdálo.

Jak to, že jste byli tak klidní, když vám klub úředníci zavřeli?
Zareagovali jsme klidně, protože si uvědomujeme, že to je naše chyba. Na druhou stranu to, co zaznělo v prvních prohlášeních městské části Praha 1, nebylo vůči nám úplně fér. Nechtěli jsme se ale účastnit žádné mediální války s úřady, to by nemělo smysl.

Z jakého podnětu k vám kontrola přišla?
Dlouhodobě si lidé stěžovali kvůli hluku. Problém je v tom, že klub Roxy žádný hluk do ulice nešíří. To je dlouhodobě vyřešené, dodržujeme zvukové limity, úniky jsou minimalizovány a jsou v zásadě v normě. Souvisí to tak spíše s provozem kavárny NoD. Kavárna je součástí projektu Roxy/NoD, ale je pronajatá, takže ji provozuje někdo další a s nimi jsme se obtížně dohadovali, jak nahlas a dlouho se tam bude hrát. Podobné akce už se tam odehrávat nebudou. Myslím, že to je pochopitelné.

Zásadní problémy se ale vynořily při objevení nedostatků v samotném klubu. Médii proběhly tři hlavní důvody: hygienické, požárně bezpečnostní a stavební.
Já bych necitoval to, co se objevilo v tisku, protože to bylo přifouknuté. Požárníci nám toho mnoho nevytkli, kdyby šlo jenom o označení nouzových východů a podobně, tak se to odstraní během jednoho dne. Z hlediska oprav a hygieny byly kritickým místem především toalety. Ale rozhodně to neznamená, že by byly životu nebezpečné.

Jak celá situace vypadá dnes?
Byl jsem na jednání na městské části Praha 1 a myslím, že nám vyšli maximálně vstříc a udělali všechno, co mohli, abychom věc posunuli dopředu. Chápou, že to pro nás má jak ekonomické, tak sociální dopady a že jsme ochotni se polepšit. Našli jsme takové řešení, které nám umožní celou věc vyřešit ve dvou krocích. První krok by měl být poměrně rychlý a ten druhý bude dlouhodobější, ale budeme ho moci řešit za provozu.

Můžete ty kroky specifikovat?
Nejdříve to znamená vyřešení formálně-právních a i těch věcných záležitostí, které se týkají výtek v rozhodnutí o uzavření. Když tyto základní nedostatky odstraníme a doložíme dobrozdání od požárníků a hygieniků, umožní nám omezený provoz. Ty dlouhodobější kroky související se stavebním řízením se dají dodělat dodatečně během omezeného provozu. To není tak neobvyklé, záleží, jak k tomu přistoupí konkrétní lidé na úřadě, což se v tomto případě vyřešilo velmi lidsky.

Takže se Roxy zase otevře?
Otevře se v řádech několika týdnů.

A změní se nějak koncepce klubu?
Nemyslím si. Z hlediska nabídky máme v Praze jasně identifikovatelnou dramaturgii, která dlouhodobě profiluje určitý styl a z hlediska konkurence máme výhodu právě v této výlučnosti a odlišnosti. Chceme také zachovat trend audiovizuálních projekcí na všech stěnách, jít cestou velkých formátů a mappingu celého sálu.

Interiér už zůstane takový, jaký je?
Zatím není interiér Roxy esteticky dotažený. Spousta věcí chybí. Nejsou dodělané dekorace na zdech, nejsou hotové podlahy, chybí odkládací pultíky, nemáme sedačky, které tam mají být, balkon není hotový. Budeme zlepšovat i užívané technologie, jako je zvuk, světelné aparáty a podobně.

Nebyla rekonstrukce přece jenom trochu uspěchaná?
Přišel jsem jako krizový manažer, a pokud jsem chtěl klub zachránit, tak jsem tuhle rychlou změnu udělat musel. Vím, že jsem udělal nějaké chyby, ale pravda je taková, že ten klub změnu potřeboval akutně. Každý další měsíc znamenal ztrátu a ocitali jsme se v červených číslech. Je to začátek změn a myslím, že jsme se vydali správnou cestou.

Místo DJe zaprášený kazeťák, na baru PET lahve s malinovkou, unavení dělníci s cigaretou v puse, rohlíky a Vysočina k svačině a spousta nepořádku, starých igelitů, otřískaných cihel a prostě tak nějak romanticky jsem si to celé maloval. Sjednal jsem tedy schůzku s panem X, který mě po celém objektu měl provést včetně kavárny NoD, která se také rekonstruuje a kde jsme měli schůzku. V domluvenou hodinu jsem byl sice na místě, ale po panu X ani památky a mobil nedostupný. A do toho si ze mě dělalo legraci několik dělníků, že jsem z Playboye, i když jsem jim řekl, že píšu pro Kulturní Pecku. Po půlhodině dorazila na místo slečna Y, která má na starost NoD Café a dozvěděla se o mém beckettovském čekání. Když jsem ji poprosil, ať mě provede alespoň ona, překvapeně na mě pohlédla a oznámila, že to je naprosto nemožné dostat se dolů do Roxy, že nechápe, co jsem si domlouval a že mi může maximálně říct, co nového bude v NoDu (vymalováno a nový bar, takže nic velkého). Po datu, zda to nejde nějak zařídit, abych se dolů dostal, že reportáž je hlavně o Roxy, mi sebejistě sdělila, že se to musí řešit přes nejvyšší vedení a že to chvíli potrvá. To už jsem si připadal jak totální idiot, takže jsem jí nechal kontakt a šel domů. Nikdo už se neozval. Nejvyšší vedení je zřejmě tak vysoko, že se k němu mé přání asi vůbec nedostalo. Čtenářům se tedy omlouvám a jestli chcete vidět na vlastní oči, jak se nové prostory povedly, tak do Roxy doražte na Double Fantasy Party první zářijový víkend, kde zahraje například Ghonzales nebo Tvyks (pozn. red. – z důvodu velkého rozsahu oprav byla dvoudenní Double Fantasy Party zrušena a klub otevře až 10. 9.).

Ani nevím, proč tomu dělám promo, ale asi to bude kvůli mé solidaritě k nemocné Roxy, která sice prošla plastickou operací, ale ještě by potřebovala psychoanalytika, aby trochu vyladil i tu organizační a komunikační stránku. Tak možná příští léto, jen kvůli tomu snad zase nezavřou. Ty pondělky o prázdninách mají totiž něco do sebe.