Nový celovečerní film uvedla po dlouhých osmnácti letech a jde o triumfální návrat. Maďarská režisérka Ildikó Enyedi natočila drama, u něhož se lidé otáčí, omdlévají, ale které je také pohladí po duši.

Nekonvenční love story O těle a duši jsem měl možnost zhlédnout v srpnové předpremiéře na Letní filmové škole. Při jedné ze závěrečných scén ovšem někdo v sále omdlel a promítání bylo přerušeno. Mně se však film natolik líbil, že když oznámili jeho premiéru v pražské Lucerně v rámci distribučního labelu Be2Can, neváhal jsem a lístek na film si pořídil znovu. Navíc jej měla uvést půvabná Alexandra Borbély, představitelka hlavní role. Střih. Premiéra v Lucerně. Blížící se závěr. Déjà vu. Další omdlení, a k tomu panický záchvat na balkoně bonusem. Předem tedy upozorňuji, pokud se rozhodnete na jateční romanci jít, a to já doporučuji, tak pouze na vlastní nebezpečí! (Naštěstí všichni nakonec byli v pořádku a nikomu se nic vážného nestalo.)

(Ne)potkávají se v noci
Uzavřená, rozvážná, samotářská – to je nová externí kvalitářka masa Mária s dokonalou pamětí (Vaše první menstruace? 5. listopadu 1998.) a zdánlivě nepřekonatelnou fobií z tělesného kontaktu i potencionálního citu. Endre je stárnoucí ekonomický manažer jatek, jemuž v posledních letech brání v navázání bližšího vztahu tělesný handicap. Jaké překvapení nastane, když kvůli okolnostem vyšetřování trestného činu, jenž se na jatkách odehrál, postupně oba zjišťují, že se společně scházejí mimo pracoviště také v noci. Ve svých snech, jako jelen a laň, jen tak jsou schopní své strachy překonat. Podaří se jim to i v bdělém stavu?

Může to znít klišovitě, až moc prostě, hloupě nebo naivně. Ale ono ne, maďarský film O těle a duši si dává pozor a nebezpečné hranice si hlídá a nepřekračuje je. Naopak. Taktilní i odtažitá romance si chytře pohrává a sugestivně odkrývá dualitu bdění a snění, humanity a zvířeckosti, duše a těla. Kontrasty tak hrají podstatnou roli v celém příběhu. Střídání dne a noci, volnosti zvířat i lidí, a naopak jejich omezení. Les a jatka.

Poetický příběh o nacházení lidského pouta zaznamenává kamera Mátého Herbaie, který pomalými i detailními záběry umocňuje vizuální krásno. Mnohé umělecké záběry jsou natolik silné, že je stačilo podkreslit pouze minimalistickou hudbou a snovými tóny. Delší zpívanou písničku divák slyší až v momentě, kdy sama Mária začne hudbu akceptovat. Herbai zaznamenal však i autentické, a tedy explicitní, záběry z porážení zvířat na jatkách, kdy se část publika otáčela kamkoliv jinam po sále, jen aby se pohledu na plátno vyhnula (zdraví bezpečný spoiler – tohle není ona omdlévající scéna).

Hlavní roli hraje holka z Nitry
Především divadelní herečce Alexandře Borbély však filmová role lehce autistické Márie opravdu sedla. A i když ji, jak sama říká, hodili do vody, doufá v další filmové role, prozradila divákům na promítání herečka narozená v Československu. Borbély měla původně hrát menší úlohu tragikomické psycholožky a po tom, co si s ní chtěla režisérka vážně promluvit, bála se, že přijde i o tuto část. Enyedi v herečce však spatřila potenciál a nabídla jí hlavní roli mile podivné Márie. A líp si vybrat už snad ani nemohla. Borbély, která na české premiéře předvedla, že hovoří také hezkou slovenštinou, ve své roli exceluje.

Ildikó Enyedi drama nejen režírovala, ale také si sama napsala scénář. V kinematografickém průmyslu se pohybuje takřka od dokončení svých vysokoškolských studií. Ke konci sedmdesátých let začala pracovat pro maďarské Studio Bély Balázse. Díky režijní prvotině Mé 20. století se stala v roce 1989 hvězdou Cannes a získala ocenění Zlatá kamera za nejlepší režijní debut. V posledních letech pracovala především na maďarské mutaci seriálu Terapie. Od jejího posledního celovečerního snímku Šimon kouzelník v roce 1999 si ovšem museli fanoušci počkat celých osmnáct let. Stálo to za to. O těle a duši na letošním Berlinale vyhrálo Zlatého medvěda za nejlepší film a zaslouženěji zvítězit snad ani nešlo.

Křehká romance pro silné povahy
Výrazné vizuální pojetí, precizní kompozice, lyričnost i surovost zajistí, že dvě hodiny uplynou jako voda. Křehká romance pro silné povahy protkaná jemným a trochu černým humorem je tak předzvěstí skvělého výběru snímků na filmovém festivalu Be2Can, který v Praze probíhá od 4. do 10. října a následně v regionech. Festival nabídne přehlídku filmů z Berlína, Benátek a Cannes. A promítnou také tento triumfální comeback maďarské režisérky. Tak pozor – a kdyžtak zakrýt oči! ∞


O těle a duši (Testről és lélekről)
režie Ildikó Enyedi
Maďarsko, 2017, 116 min.