A nebo – ne nutně… Víte, kdy poprvé vzlétl balón? Kdy byla vypuštěna první kosmická sonda? Nechte se vtáhnout do dějin létání, vzduchoplavby a dobývání oblohy i kosmu skrze umění.

Výstava Aviatika v české vizuální kultuře, která je právě k vidění v několika hlavních sálech Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, přináší skrze malbu, plastiku, plakáty, knižní ilustraci i film ukázku těch podstatných symbolů a námětů v moderním obraze. Aktualizovaně navazuje na její první uvedení v roce 2021 v Západočeské galerii v Plzni a doplňuje také publikaci Evy Bendové a Ondřeje Váši Od balonu ke kosmickému vědomí, kterou vydala Národní galerie Praha. V jednotlivých sálech je tematicky členěna a obohacuje nejen historickými odkazy k létání v podobě dokumentů z aviatických akcí nebo dobových plakátů pro ČSA, ale také jeho poetickým uchopením nebo sněním. Film Karla Zemana (1910–1989), filmového režiséra, výtvarníka, animátora a reklamního grafika, který je společně s Hermínou Týrlovou a Jiřím Trnkou považován za zakladatele československého animovaného filmu, přenese diváka na pár chvil do humorného děje jeho krátkometrážního snímku. Ikonické malby autorů jako jsou Jindřich Štyrský nebo Josef Čapek připomenou tyto velikány. A nechybí samozřejmě ani Kamil Lhoták, který je se svým bytostným vztahem k motivům letectví na výstavě zastoupen hned několikrát. Průkopník multimediálního kinetického umění Zdeněk Pešánek (1896–1965) má na výstavě patřičně také svůj prostor a to pádně v sále s tematickým vymezením Lety a pády, Pokrok civilizace.

První vzlety a lety
Výstava je zasazena do rozmezí let 1783, kdy poprvé vzlétl balón (kdo to věděl?) a roku 1957, kdy byla vypuštěna první kosmická sonda (…jistě všichni školou povinní). Jsou tedy k vidění díla moderního umění, ale do tohoto období intervenují svými díly k tématu létání i žijící autoři, kterými jsou Josef Achrer, Jan Poupě či Michal Cimala. Pravdou ale je, že i tito žijící umělci se drží v mezích dávnější přítomnosti, protože žádný obraz ani plastika dronu se na výstavě neobjevily. Možná v dalším pokračování, pokud i na tuto výstavu v budoucnu její kurátorka Eva Bendová naváže.

Aviatika v české vizuální kultuře
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (Komenského 10, Jihlava)
10. 6.—16. 10.

Prostředí, ve kterém vyrůstáme, nás jednoznačně formuje. Pamatujeme si detail z ubrusu, kterého bychom si dnes jako pozvaní hosté ani nevšimli, pamatujeme si ranní šelest auta popelářů, jenž byli prvním budíkem ještě před rozedněním, než sídliště otevřelo svoje oči.

Osobní mytologie, fragmenty ze svého soukromí, vzpomínky na období dětství a dospívání, to jsou leitmotivy tvorby Jakuba Tomáše (* 1982). Narodil se v Jihlavě a tak příběhy, která přenáší na svá plátna, vycházejí z tamních sídlišť, zákoutí a bytů. Tematika formativního období života zasazená do konkrétního prostředí a subjektivní vnímání všeho plnými doušky v této životní etapě, je námětem tvorby poslední Tomášovy dekády. Kritické zobrazování, karikování ještě vzdáleného světa dospělých, ale i bezelstné zachycení vzpomínek skrze vlastní symbolický jazyk, je v procházce jihlavskou Oblastní galerií Vysočiny pohlédnutím do částí života jednoho umělce. Jakoby každý obraz nesl jeden příběh, jehož trvání rozehrává samotný divák dle času, který čtení a působení obrazu věnuje. Zasazení archivu vzpomínek v médiu malby právě do jihlavské galerie pak až mrazivě doplňuje intenzitu příběhu, jenž výstava Na Kopci u laviček rozehrává.

Společenské divadlo 90. let
Aktuálně nejobsáhlejší výstava Jakuba Tomáše, kterou připravil Radek Wohlmuth, vtahuje diváka do dvou pater výpovědi autora, který nejen vzpomíná, ale také bilancuje. Přestože jeho dřívější obrazy měly kulaté rohy, jím nenáviděné ostré rohy jsou v jeho další tvůrčí etapě přítomnou součástí. Možná paralela k nutnosti mnohé překonat a vyrovnat se i s nechtěným včetně nutnosti změnit mnoho pohledů a přístupů v průběhu životní cesty. Averze se tak s přibývajícími životními zkušenostmi rozpustila a změnila v ostrost, kterou společenský tlak občas vyžaduje. Několik sálů galerie předkládá výběr pláten v různé barevné škále, jeden sál je laděn pouze do odstínů červené a tento záměr je ještě umocněn fyzickým objektem – autorovou červenou židlí, jež je v prostoru umístěna. Intenzivní až atakující vjemy z barevnosti z tohoto sálu tak znásobují vnímání námětů na obrazech a nechávají je vyznít s patřičnou naléhavostí. Zajímavé je Tomášovo pojetí figur, které v jeho obrazech patří do vystavěných příběhů. Některé mají konkrétní obličej, jiné se drží v symbolické rovině a figuru odosobňují do znaku či zástupného prvku. Toto kombinování je prostředkem, který divákovi pouze nepředkládá záznam vzpomínky, ale nechává jej dosazovat si do jednotlivých výjevů ty své vzpomínky. Zároveň pak také scénu přesunuje od osobního pole k tomu univerzálnímu. Součástí výstavy jsou také objekty zasazené do architektonické kostry, postavy kolážové marionety ve své skříni, v domě bez stěn. Všichni hrajeme divadlo, jak už tento jev za pomoci analogie divadelního představení popsal ve své stejnojmenné knize americký sociolog a antropolog Erving Goffman (1922–1982). Díla Jakuba Tomáše tak s notnou dávkou melancholie, hořkosti i kritického sarkasmu divadlo 90. let minulého století dovedeného na dřeň bez očekávání teatrálního aplausu vtahujícím způsobem představují.

Jakub Tomáš: Na Kopci u laviček
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
(Komenského 10, Jihlava)
11. 3.—29. 5.

Dvojčata narozená 13. prosince 1922 v Kladně, sestry Válovy, jsou v kulturním prostředí neodmyslitelně známá jako Válovky. A těm je nyní v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě věnována výstava.

Sestry Válovy prožily celý svůj život společně a to v kladenském domě, který je hostil velkou zahradou a také vlastními ateliéry, kde tvořily. Společné jim bylo i studium v ateliéru Emila Filly, kterého si po předchozích krátkých, byť rozdílných studijních cestách, cenily za jeho vlídný přístup a snahu něco je naučit. Přestože poválečné a industriální Kladno nebylo žádným ideálním prostředím k životu, Válovky se s ním vypořádávaly po svém, ve kterém roli hrálo i jejich totální nasazení. Jejich raná malířská tvorba nešla ideologii na ruku, byla jim ukradená. Dělníci na jejich plátnech nebyli šťastní se širokými úsměvy. Válovky zůstaly svébytné za každých okolností. Byly si oporou jedna druhé a snad i proto náročná období svého nejen tvůrčího života překonávaly.

Sestry Válovy – Pod jedním nebem
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
(Komenského 10, Jihlava)
19. 11. 2021 — 27. 2. 2022