Galerie města Pardubic (GAMPA) se pod kuratelou Izy Kaszyńske a Piotra Sikory proměňuje v experimentální prostor, jenž umožňuje transgresivní zkušenost. V umělecké studii Oko / Ucho se autoři zajímají o evoluci lidských smyslů a myšlení. Čím je naše vnímání podmíněno a ovlivňováno?

Parasympatický nervový systém zpomaluje organismus, pomáhá navodit uvolnění a relaxaci. V době přehlcené digitálními technologiemi – kdy nastává otázka, jestli si její četnou přítomnost vybíráme nebo už na výběr nemáme, se objevují časté tendence tzv. „návratu sama k sobě“, „návratu k přírodě“, které jsou ale často založeny na romantizujících ideálech a představách, které a priori není možné naplnit. Nicméně snahy neutuchají a člověk po vypnutí počítače, tedy spíše po jeho přepnutí do „spánku“, svléká svůj každodenní šat a mění jej za hábit, ve kterém přes noc posedává v chýši a vstřebává nejrůznější byliny a drogy pro přechod do jiného stavu vědomí. Tendence „navrátit se zpět k sobě“ tak dostává konkrétních kulis i prostředků a po návratu k sobě se exaltovaný opět navrací za svůj počítač – ovšem s množstvím nových historek, které uplatní při nejbližší konzumaci poledního menu.

Dech se prohlubuje a prodlužuje
Opakem parasympatiku je komplementární sympatický nervový systém, který ve zkratce odpovídá za tři základní reakce organismu, jež nás nutí jednat, neboli: bojuj, uteč, zmrzni (z angl. fight, flight, freeze). Takové reakce jsou člověku častou zkušeností a právě kurátorský tým chce v prostorách galerie vytvořit místo, kde se mysli dopřeje úleva a pocit bezpečí. Vybrané umělecké práce tří umělkyň a jednoto kolektivu umělkyň mají takové stavy navodit.

Další umělkyně, Edka Jarząbová a Anna Siekierska, se rozhodly vytvořit tvůrčí tandem. Skrze průvodkyni vybranou z rostlinné říše – samotnou mandragoru, jež je mytologií opředena o magické i léčivé účinky, se spolu s kurátory oddali do týden trvajících prací soustředěných na praktiky hlubokého naslouchání, meditace a vykuřování. V jejich práci chtěli nechat mandragoru znovu vstoupit do uzdravujícího vztahu s lidským světem. U tohoto záměru nechybí samozřejmě současná tendence a tenze pomyslet na ochranu lesů nebo se vztahovat k problematice nerostných surovin či vysušování mokřadů pro stavbu dalších sídlišť či silnic – zkrátka rituál se spásnými myšlenkami, které se přemění v artefakty v galerii pro několik málo návštěvníků v rámci perceptuálního množství zájemců o kulturní dění, jež je v oblasti galerijní a výstavní činnosti v tuzemsku něco málo pod 2%, přestože roste.

Přestat vnímat skrze EGO, tedy tak, že je člověk nadřazen, ale smýšlet EKO, tedy tak, že člověk je součástí, je hodnotné přechýlení mysli, jež je základem pro jiný přístup v jednání. Do jaké míry lze ale ovládnout mandragoru a změnit skrze ni produkování uhlíkové stopy, je vskutku otázkou. V knize The Botany of Desire: A Plant’s-Eye View of the World (Random House, 2001) uvádí americký vědec a environmentální žurnalista Michael Pollan teorii, ve které předkládá principy koevoluce, kdy rostliny ovládají člověka na základě čtyř základních lidských tužeb. V jablku se odráží touha po sladkostech, v tulipánu po kráse, v marihuaně po opojení a v bramborách po kontrole. Rostliny tak přechází do aktivní role a podmaňují si tužby člověka. Každá úvahová část představuje lidskou domestikaci a člověka jako „lidského čmeláka“ a skrze tyto úvahy a výzkumy se Pollan dostává až k problematice genetické modifikace.

Galerie jako laboratoř mysli
Můžeme-li si tedy podmanit byliny a dojít skrze ně k vyřešení environmentální krize zřejmě výstava nedokáže, ale v rámci kooperace s mandragorou je jisté, že aktivace parasympatického nervového systému může proběhnout.

Oko / Ucho
GAMPA (Příhrádek 5, Pardubice)
15. 9.—28. 11.