Po úspěchu první série Metoda Markovič: Hojer přišla letos na streamovací platformu Oneplay druhá řada, která se tentokrát soustředí na další známý případ – Jiřího Straku, často označovaného jako spartakiádního vraha. Obstojí druhá řada stejně jako ta první, přestože se obměnila část tvůrčího týmu? Jak se dnes vypráví true crime příběh ve chvíli, kdy je pachatel na svobodě – a jaký dopad má takové vyprávění na pozůstalé?

Seriál zůstává věrný tomu, co mu dalo jméno: osobnosti kriminalisty Jiřího Markoviče a jeho specifické metodě práce. Markovič byl známý svým lidským přístupem při vyšetřování těch nejzávažnějších zločinů i tím, že se dlouhodobě stavěl proti trestu smrti.

Mladý pachatel, staré rány: Metoda Markovič podruhé

Druhá série, která se zaměřuje na další závažný případ, jejž detektiv Jiří Markovič úspěšně vyřešil, ho staví před úplně jiné výzvy. Petr Lněnička v hlavní roli tentokrát nečelí pouze samotnému vyšetřování, ale i okolnostem, které případ Jiřího Straky výrazně komplikují. Vraždy se odehrávají těsně před československou spartakiádou — nejmasovější sportovní akcí v dějinách komunistického Československa. Vyšetřování tak provází silný politický tlak: vedení KSČ usiluje o co nejrychlejší uzavření případu, aby se předešlo jakýmkoliv spekulacím a strachu v době spartakiády.

Herecká sestava i v druhé řadě zůstala stejná. Petr Lněnička jako Jiří Markovič tvoří vyšetřovací tým spolu s Václavem Neužilem a Adamem Mišíkem, jejichž nadřízeného ztvárňuje David Prachař. Výkony herců udržují identitu seriálu, přičemž zobrazení doby je velmi autentické a vizuálně podobné tomu z první série. Režie se však ujali Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar, kteří nahradili Pavla Soukupa.

Jak herce ovlivní ztvárnění takové postavy?

Případ Jiřího Straky byl neobvyklý tím, že pachatelem byl velmi mladý člověk, což výrazně zkomplikovalo výběr představitele hlavní role. Tvůrci vybírali z více než devadesáti uchazečů, přičemž řada herců roli odmítla nebo jim účast zakázali rodiče. Strakovi bylo v době páchání trestné činnosti pouhých šestnáct let. Role se nakonec ujal Maxmilián Kocek, veřejnosti známý především z hlavní role v seriálu Sex O’Clock.

Pro herce musí být nesmírně náročné ztvárnit postavu sériového vraha — už představitel Ladislava Hojera v první sérii, herec Petr Uhlík, otevřeně mluvil o psychické i fyzické zátěži při natáčení. Kvůli předepsané dietě a výraznému úbytku hmotnosti se po skončení natáčení ocitl na hraně poruchy příjmu potravy. Maxmilián Kocek v rozhovorech opakovaně zdůrazňuje, že k roli nepřistupoval identifikačně a nesnažil se do postavy vcítit — i to lze číst jako vědomý způsob, jak se před psychickými dopady role chránit.

Kde končí rekonstrukce a začíná zodpovědnost?

U skutečných příběhů vyvstává zásadní otázka: jaký dopad má jejich zpracování na pozůstalé po obětech, a tentokrát i v situaci, kdy je pachatel stále naživu a na svobodě. Metoda Markovič přitom deklaruje jasný záměr: přiblížit práci kriminalistů.

Tvůrci druhé řady seriálu se setkali s dcerou jedné z obětí a konzultovali s ní použití dobových i archivních záběrů. Snažili se co nejvíce respektovat pohled pozůstalých a minimalizovat další zraňující dopady.

Metoda Markovič: Straka není první ztvárnění tohoto případu. Navíc v roce 2005 byla natočena reportáž v Reportérech ČT v době propuštění Jiřího Straky na svobodu, kde se setkal nejen se svými rodiči a mluvil o svém osudu, ale také se synem jedné ze svých obětí.

Případ spartakiádního vraha tak představuje souhru několika mimořádných okolností — politického tlaku spojeného s nadcházející spartakiádou i neobvyklého mládí pachatele. Právě nízký věk mu zaručil, že nedostal trest smrti, a spolu s pádem režimu mu byl výkon trestu zkrácen; po několika letech tak vězení a léčebnu opustil.

Neobyčejně silný příběh, který je dodnes živým tématem, ať co do zpracování, či výborné policejní práce, díky níž se podařilo pachatele dopadnout. Klademe si otázku, zda se z deviací mohou pachatelé skutečně vyléčit, jak konec režimu ovlivnil výkon trestu a zda je věk tím, co by mělo určovat délku trestu. Odpovědi na tyto otázky dodnes nemáme.